Stromová biodiverzita ve městech: Výzvy a řešení

Stromy hrají klíčovou roli v městském prostředí, přinášejí harmonii a uklidňují. Zeleň dokáže uklidňovat a čím více jí je, tím se cítíme klidnější a vyrovnanější. Stromy produkují kyslík, který dýcháme, a absorbují oxid uhličitý. Jeden vzrostlý listnatý strom produkuje denní spotřebu kyslíku pro dva až deset lidí. Téměř polovina známých druhů na Zemi žije v lesích a osmdesát procent veškerého života na Zemi od rostlin po zvířata.

Biodiverzita je zásadní pro udržení rovnováhy v přírodě, po celém světě ji ale ohrožuje odlesňování. Stromy nás zásobují sladkým ovocem, ale i ořechy nebo semeny. Bobule a houby v lesích jsou potravou pro zvěř nebo brouky. Lesy jsou jako obří houby, protože lesní půda umí zadržet obrovské množství dešťových srážek, které zadržuje v krajině, a tím udržuje stabilní hladinu spodních vod, které jsou hlavními zásobárnami pitné vody, společně s ledovci. Stromy mají schopnost čistit ovzduší, a to nejen od oxidu uhličitého. Absorbují širokou škálu znečišťujících látek ve vzduchu, včetně oxidu uhelnatého, oxidu siřičitého a oxidu dusičitého.

Stromy přinášejí v parných dnech útočiště před vedrem ve městech. Fungují totiž jako přirozená klimatizace. Dokáží vytáhnout vodu z kořenů, kterou pak přes listy odpařují a tím ochlazují svoje okolí. Vzrostlý strom, může během jednoho dne odpařit sto až čtyři sta litrů vody a dokáže chladit výkonem dvaceti až třiceti kW.

V krajině bez stromů se v létě šedesát až sedmdesát procent sluneční energie přemění na teplo, čímž se nezalesněná plocha přehřívá. Jejich zbraní je schopnost pohltit oxid uhličitým, který potřebují k fotosyntéze. Obnova lesů je proto podle různých studií považována za nejlepší řešení světového problémů s oxidem uhličitým. Díky stromům déšť nedopadá přímo na zem, ale stéká po kapkách. Půda tak dostane vláhu, ale netrpí náporem silného deště. Přes svoje kořeny dokážou vody také vyčistit. Stromy totiž dokážou pohlcovat a odrážet zvukové vlny.

Problémy městské zeleně

Prostor pro výsadbu stromů mnohdy bývá velmi malý a síťová infrastruktura je velmi hustá. Sítě, ačkoliv nejsou vidět na první pohled, jsou všude. A kořeny navenek zdravých stromů jsou ve skutečnosti často v kolizi se sítěmi a následně „záhadně“ umírají. Dokud je ulice netknutá, strom sice nedoroste své plné fyzické dospělosti kvůli omezenému podzemnímu prostoru, obvykle se ale dokáže přizpůsobit. Jenže ve chvíli, kdy v ulici začínají probíhat rekonstrukce či nové instalace, nastává problém. Ačkoliv jsou sítě často dostatečně vzdálené od stromu, stává se, že strom rekonstrukci i pár metrů vzdálených sítí a kanalizací nepřežije.

Čtěte také: Nejlepší stromy pro zachycování prachu

Překážkou pro vzrostlé stromy je především infrastruktura. Ne vždy síťaři dodržují ochranná pásma a zákresy a když potom město vysazuje nové aleje, mnohdy nevědomky zasadí strom přímo nad sítě a zjistí to až v momentě, když za několik let kořeny začnou prorůstat skrz nebo když začnou síťaři rekonstruovat dané vedení a strom musí pokácet. Stromů, které jsou v rozporu s normami, je dokonce nadpoloviční většina. „U nových stromů to tak snad není, ale stávající stromy a aleje jsou často v kolizi s vodovody i sdělovacími sítěmi,“ dodává.

Další překážkou, se kterou se stromy nejen ve městech musí potýkat, je klimatická změna. Ulice je pro stromy rozhodně nejvíce nepříznivé místo. Stromy v ulicích bojují s nedostatkem vzduchu, přílišným nebo naopak nedostatečným světlem, rušným provozem a především teplotou okolí. Velká část stromů je poškozena i proto, že okolní budovy mají natolik vysoké teploty a listy shoří.

Možná řešení

Bez systémového řešení to podle ní ale vyřešit nejde. Někdy se ale stačí jen domluvit a komunikovat a jde to i bez vyhlášky. Praha se o řešení pokouší formou aktualizace vyhlášky, která by měla být v roce 2024 překlopena do stavebních zákonů města. O převzetí této metodiky nyní usiluje také Brno, Ostrava a Most. „Na základě spolupráce se Správou pražské zeleně TSK se například podařilo změnit projekt ulic I. P. Pavlova a Korunní, kde jsme se s ohledem na šíři ulic, stáří domů, množství sítí a rušný provoz, rozhodli vysázet pouze jedno stromořadí místo původních dvou,“ uvedl Martin Fejfar z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Stromů sice tím pádem ubylo, mají ale výrazně větší prostor pro růst a šanci na přežití.

„Musíme navrhovat ulice komplexně, porovnat zájmy, které tam jsou. Je třeba si uvědomit, že v Praze budou ulice, kde stromy už nikdy nebudou, anebo pouze jednostranně, jinak neporostou dobře,“ dodal Fejfar. Za úspěchy v ochraně zeleně považuje Martin Ander z Nadace Partnerství také posílení legislativní ochrany pomocí budoucí novely. Dosavadní stav nepovažuje za ideální, překážkou pro zdravý růst stromů v ulicích jsou kromě konfliktů se sítěmi také nesprávná péče nebo chybějící funkční zákonná ochrana. „Pokud se poskytuje náhrada za vykácené stromy, mnohdy se ty nové sází naprosto mimo město, a tím pádem daná ulice přijde o ekobenefity, které by jí zeleň přinesla,“ dodal Ander. Již 30 let totiž chybí zvláštní zákon, na který se odkazuje již platná legislativa o kompenzaci.

Podle Kataríny Ruschkové z Magistrátu města Jihlavy je zásadní, aby veškeré procesy při nahrazování stávajících stromů byly transparentní a čitelné. Město Jihlava ale dokázalo najít „kličku“ ve stávajících a jinak kritizovaných nefunkčních zákonech. Pokud developer zvolí kompenzaci náhradní výsadbou, musí mít vhodné pozemky adekvátní hodnoty. Pokud takové neexistují, město povolí pouze alternativu finanční kompenzace a určí si cenu.

Čtěte také: Realita a výzvy

Důležité je myslet dopředu v horizontu desítek let. Navíc v městských podmínkách se stromy chovají jinak, než je tomu v běžných přirozených prostředí. Navíc v městských podmínkách se stromy chovají jinak, než je tomu v běžných přirozených prostředí. Lze třeba počítat s tím, že strom vysazený dnes bude i ve své dospělosti o 30 procent menší. Flek doporučuje vysazovat podle teplotní situace a ne podle původu dřevin. Ale bez cizokrajných dřevin z jižních zemí se neobejdeme, pokud budeme chtít mít stromy ve městech. Do debaty o ochraně městských stromů se zapojil i ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Měla by upřesnit stávající nefunkční zákon tak, aby ekonomicky bylo pro společnosti nejvýhodnější strom vůbec nekácet. Jsou sice projekty, kdy je kácení nezbytné, ale ve všech ostatních případech by měla novela zvýšit možnosti a pravomoci obce, kácení zamezit.

Biodiverzita na univerzitách

Mnohé biodiverzitu vůbec nemají zakotvenou ve strategických dokumentech. V projektu Unilead, který je největší společnou snahou českých vysokých škol o udržitelnost, se to snaží změnit tým koordinovaný Miloslavem Kolenatým. Podpora biodiverzity často znamená spíše něco nedělat než něco dělat. Nechat někde ležet hromadu klestí nebo nesekat trávník univerzity nic navíc nestojí, naopak finance ušetří. I v centru měst jsou možnosti, jak podporovat biodiverzitu. Například mohou využívat jakékoliv otevřené plochy, jako třeba balkony, vnitrobloky či atria, k umisťování zeleně. Při jakýchkoli stavebních úpravách by měly univerzity dbát na to, aby nedocházelo k ohrožení těchto živočichů. Konkrétně to mohou být například budky pro rorýsy při zateplování nebo třeba okna opatřená fóliemi proti nárazu ptáků do skla.

Při našem mapování jsme zjistili, že většina univerzit ve svých kampusech, budovách a na svých pozemcích tohle téma vůbec doposud neřeší, nepatří to k jejich provozu a mezi jejich priority. Nejen v biodiverzitě, ale i v dalších tématech je důležité, aby je vedení přijalo za své a deklarovalo je už ve strategických dokumentech. Strategické dokumenty tedy nejsou jen zbytečná formalita, protože, je to první krok, bez kterého bude problém konkrétní téma prosadit. Pokud jsou opatření nastavena opravdu efektivně, často to znamená, že školy spíše ušetří. Protože podpora biodiverzity často znamená spíše něco nedělat než něco dělat. Rozhodování prostě musí být systematizované, nikoli nahodilé. Má začít plánováním, pokračovat monitoringem a mapováním a pak teprve dospět ke konkrétním krokům.

Když přijdete do takového kampusu, bude rozmanitý. Areál bude obsahovat co největší množství nejrůznějších prvků, odborně se tomu říká mikrohabitaty. V takovém kampusu budou stromy, keře, různě vysoký trávník, vodní prvky, ale budou v něm i plochy ponechané vlastnímu vývoji. Najdete tam i tak trochu nepořádek, například hromady klestí a listí. Poslouží nejen jako rekreační místa k posezení, ale i jako útočiště pro mnoho organismů, které se specializují právě na mrtvé nebo usychající dřevo. Management stromů je dalším tématem, protože v kampusu nemusí být jen zdravé mladé stromy. Je důležité, aby se tam nechala i torza nebo ležící kusy. Často jde o nepůvodní, invazivní druhy. Třetím tématem je, co se vlastně do areálu sází. ČZU rozjela aktivitu Pěstuj bezpečně, která obsahuje databázi potenciálně invazivních druhů, jež by se do veřejných prostorů neměly vysazovat.

Městské stromy budoucnosti

Stromy jsou proto důležitou součástí strategií adaptace městského klimatu. Stromy ale také trpí změnou klimatu, rostoucími teplotami a delšími obdobími sucha. Váš chladicí výkon závisí na dodávce vody. Když stromy trpí nedostatkem vody, nemohou již efektivně chladit.

Čtěte také: Více o ekologických cigaretových filtrech

Musíme počítat s tím, že problémy se budou jen zhoršovat. Aby města i v budoucnu měla zdravou populaci stromů, jsou důležitá další opatření: přizpůsobené zavlažování, větší plochy pro odtékání dešťové vody, větší prostory pro zakořenění. Každé město je však klimaticky jedinečné a má své zvláštnosti. Proto takové seznamy mohou sloužit pouze jako vodítko.

Užitečným nástrojem k tomu je citrus, databáze městských stromů a keřů. Stromy odolné vůči suchu jsou ústředním bodem měst budoucnosti. Pouze vysoká rozmanitost dřevin může zajistit zdravou populaci stromů. V současné době tvoří většinu pouličních stromů ve většině německých měst tři až osm druhů stromů. Biodiverzita pomáhá minimalizovat riziko, že mnoho stromů onemocní současně. Pro odolnou populaci stromů je proto nezbytná rozmanitost.

Biodiverzita v městských stromech také pomáhá zvyšovat městskou biodiverzitu. Stromy jsou malé ekosystémy, které obecně zvyšují biologickou rozmanitost. Hmyz, ptáci a drobní savci nacházejí potravu a vhodná stanoviště na stromech. Stejně tak ostatní rostliny a houby. Čím více stromů je ve městě, tím vyšší je jejich rozmanitost a čím lépe jsou vzájemně propojeny, tím vyšší je biodiverzita města. Města jsou skutečným ohniskem biologické rozmanitosti.

Výrazným příkladem toho je Jedlé město Andernach. Vytvořit místa, kde se lidé mohou setkat a znovu se spojit s přírodou a jídlem? Taková místa by mohla zvýšit povědomí o tom, jak naši rodiče a prarodiče pěstovali některé vlastní potraviny.

Dřeviny v zahradách a parcích

Městské zeleni již bylo věnováno mnoho stran článků i knižních kapitol. Dlouhodobě známé a dobře dokumentované jsou hygienické a kulturní funkce zeleně, v poslední době pak i ekosystémové funkce (snižování teploty, hlučnosti a prašnosti, odstínění světelného znečištění, zvlhčování městského klimatu atp.). Kromě zeleně jako celku člověk velmi pozitivně vnímá také jednotlivé pestrobarevné rostliny, ze živočichů pak především motýly a ptáky. Řada studií prokazuje celkově lepší hodnocení druhově bohatších společenstev, zatímco jiné studie naopak zdůrazňují spíše význam pestrých a nápadných druhů.

Husté a neprostupné porosty křovin nejsou laickou veřejností vnímány pozitivně, a to zejména kvůli bezpečnosti než z důvodů estetických. Městské výsadby často nepůvodních druhů trpí zvýšeným přísunem jak odpadků, tak živin v podobě exkrementů. Proto považujeme za vhodnější spíše řídké výsadby keřů kombinované vždy s vyšší stromovou vegetací. Z listnatých druhů by měly být preferovány domácí druhy a dlouhodobě osvědčené kultivary, nicméně i některé „moderní“ taxony mohou být úspěšně využity, vždy však ve skupině dalších dřevin. Pokud chceme udělat radost ptákům přes zimu, vysadíme jim trnku, růži šípkovou, bez, hlohy, svídu, kalinu a další bohatě plodné druhy. Hlavní zásadou stromových výsadeb z hlediska podpory biodiverzity by měla být prostorová rozrůzněnost a členitost růstových forem.

Samostatné téma je přítomnost a ponechávání starých stromů, popř. mrtvých kmenů v porostech. Z přírodovědného hlediska je to jednoznačně pozitivní pro podporu nejenom saproxylického hmyzu, ale i saprotrofních druhů hub, druhů vázaných na dutiny atp. Z hlediska biodiverzity pak bylo již v minulosti formulováno několik zásad. Smíšené porosty jsou vhodnější než monokultury. Pro porostní strukturu platí vše výše uvedené. Kromě zelené infrastruktury je také žádoucí zachování přirozeného charakteru tzv. modré infrastruktury (vodní toky a nádrže). Nejenom proto, že poskytuje útočiště vodním ptákům, ale je na ni vázaná specifická lužní vegetace dřevin a křovin poskytující biotop lesním druhům.

V zásadě existují tři hlavní motivace, proč lidé parky navštěvují, a to touha po odpočinku, poznávací a vzdělávací aktivity a rekreační či sportovní aktivity. K pocitu pohody a spokojenosti pak přispívají především upravené cesty a mobiliář: lavičky, přístřešek, světla, koše, ale třeba v zámeckých parcích je to kolostav a nedaleké toalety s možností občerstvení. Navíc o skutečném počtu druhů nemají lidé ani řádovou představu, takže hodnocení se odehrává jen v rovině málo-hodně (méně-více). Proto, podobně jako u chráněných území, kde jsou na informačních tabulích údaje o počtu a výskytu zajímavých druhů, jsou i v parcích takové informace vnímány veřejností kladně.

tags: #stromy #biodiverzita #ve #městech

Oblíbené příspěvky:

• BRITA filtry a recyklace
• Případová studie: Dobrovolnictví a ekologie v Africe
• Zemědělská výroba Impro
• Únik odpadu pod podlahou: Jak na to?
• Ochránci přírody světa