Kompostovací záchod: Cesta k udržitelné zahradě a zdravějšímu životnímu prostředí

Patříte-li mezi zástupce alternativních řešení, která nezatěžují životní prostředí a šetří přírodní zdroje, potom bude kompostovací toaleta pro vás tou pravou volbou. Suchý záchod - takový, který se nezalévá vodou a kde se každá vykonaná potřeba zasype suchým materiálem. Tedy někdo ji zasype. Pokud se materiálem nezasype a pouze se do něj kaká a čůrá, pak je takový záchod dosti smradlavý, protože mokrý, a proto byly tyto záchody dost neoblíbené.

Co je kompostovací WC?

Kompostovací WC využívá kombinaci aerobního rozkladu a přírodních procesů, aby se výkal proměnil v kompost. Tato směs se nechává ležet ve sběrné nádobě, dokud se nádoba nenaplní, během toho aerobní bakterie a jiné mikroorganismy rozkládají organickou hmotu, zmenšují její objem a vytvářejí kompost. Masa vybraná ze sběrné nádoby se následně ještě asi rok dokompostuje v další větší kompostovací nádobě nebo kompostovací hromadě - kompostu.

Kompost je definovaný třemi složkami: vytvořil a spravuje ho člověk, proces generuje vnitřní biologické teplo a v kompostu působí organismy, které se množí za přítomnosti kyslíku.

Kompostovací WC zabezpečuje podmínky na kompostování, a proto musí mít dostatečně velkou sběrnou nádobu, minimálně jeden kubický metr. Rozdíl je zásadní. Kompostovací WC je navrženo tak, aby byl proces rozkladu kontrolovaný, tj. využívá proces aerobních bakterií a vytvoření biologického tepla na zničení choroboplodných zárodků. Není tomu tak.

Výhody kompostovacího WC

• Šetří pitnou vodu: Přibližně 26 % vody v domácnosti se používá na splachování.
• Nevytváří odpad: Místo toho produkuje kompost, který můžete použít k obohacení půdy o živiny a podporu růstu rostlin.
• Celospolečenský přínos: Snižuje zatížení kanalizačních systémů a čističek odpadních vod.

Jak funguje kompostovací WC?

1. Pořiďte si neprosákavou uzavřenou nádobu (na jejím tvaru moc nezáleží) s odvětráním (komínek) a možností jejího vyprazdňování.
2. Zabezpečte separaci moče a pevných výkalů v míse k tomu upravené. Pokud by se moč ponechala ve výkalech, měnila by se v amoniak a způsobovala by zápach. Vyseparovaná moč se však dá též využít.
3. Po každém použití záchodu je nutné použít zásypový materiál - dvě až tři hrsti (směs slámy, hoblin, pilin…), napomáhá kompostování už ve sběrné nádobě, provzdušňuje masu výkalů, saje přebytečnou tekutinu, zachovává vhodný poměr uhlíku a dusíku (C/N) i vhodnou vlhkost a zabraňuje zápachu.
4. Masu po vyprázdnění sběrné nádoby je třeba dokompostovat v nádobě na dokompostování. Získat kvalitní kompost znamená věnovat mu tutéž pozornost jako rostlinným kompostům. Každou nádobu, ať už sběrnou, nebo na dokompostování, je třeba vespod (i po bocích) vystlat „biologickou houbou“, tj.

Proces kompostování

Při procesu kompostování je nutné vytvořit optimální podmínky pro život mikroorganismů, které musejí mít k dispozici kyslík, vodu a potravu. Dobrý kompost má vlhkost 40 až 60 %. Při smíchání 1 kg výkalů a 1 kg slámy (bohaté na uhlík) je vlhkost 43 %, poměr uhlíku a dusíku C/N 30 (má být 20 až 30). Sláma a piliny snižují vlhkost a obsah dusíku provzdušněním masy - přebytečná moč v mase (část je vždy přítomna, nedá se úplně odseparovat) vsákne do biomateriálu a neucpe póry kompostu, dusík z moče se promění v plyn (vypaří se - odvětrání), a ne v amoniak, čímž se eliminuje zápach.

Čtěte také: Jak správně s nebezpečným odpadem?

Po použití je třeba záchod zasypat 100 g biomasy (hrst není ani 50 g). K zasypávání záchodu není zrovna vhodný organický odpad z kuchyně, protože je nedostatečně pórovitý. Masa obsahuje zkompostované, ale i velmi čerstvé výkaly, které jsou důležité pro nastartování dalšího procesu v mase při dokompostování. Záchod by se měl na potřeby dokompostování vyprazdňovat během teplých měsíců roku, nejlépe na jaře.

Využití moči

Moč je filtrát krevní plazmy, který neobsahuje velké množství choroboplodných zárodků. Sbírat ji je třeba do nádoby zapuštěné v zemi (chlad). Vyseparovaná moč by měla půl roku odstát. Potom ji můžete použít na hnojení. Hnojit jí lze nejlépe, když neprší a ani prudce nesvítí slunce. Po zředění v poměru 1 : 5, resp.

Separační vs. kompostovací WC

Separační WC slouží k separaci moče od pevných výkalů, neumožňuje však kompostování a obsah nádoby je po jejím naplnění třebapřesunout do kompostovací nádoby. Máte-li k dispozici dostatečně velký prostor, doporučili bychom kompostovací WC, které při kapacitě nádoby 1 až 1,5 m3 a při používání čtyřčlennou rodinou stačí vyprazdňovat jednou ročně.

Alternativy: Suché separační WC a chemické WC

Suché separační WC je poměrně malé. Dá se koupit nebo vyrobit separační sedátko, které se jen položí na existující sedací desku. Pokud se latrína používá denně, je třeba vedle ní zakopat dvě nádrže na moč, kde bude jedna naplněná, nechá se půl roku až rok odstát a následně se zředěná moč použije na zalévání stromů a květin. Když se latrína nepoužívá často, dá se moč hadičkou odvést například na slaměný bal vedle latríny.

Co se týče spravování kompostování tuhé části, bylo by nutné spodní část vystlat slámou a začít zasypávat výkaly při každém použití WC. Na chatě by se dala původní jáma zasypat a pod sedátko podložit nádoba na tuhou část výkalů, kterou je třeba samozřejmě zasypávat slámou, listím, pilinami.

Čtěte také: Hydraulics s.r.o. – bakalářská práce

Další alternativou k běžným toaletám nebo k suché latríně je chemické WC. Je určeno spíše k příležitostnému používání. Chemické WC má za úkol zabezpečit pomocí speciálních přípravků rozklad výkalů a jejich bezpečné skladování. Chemické WC funguje na jednoduchém principu. Horní část představuje mísu a splachovací nádrž. Spodní díl tvoří odpadní nádrž. Tyto dvě části jsou od sebe odděleny záklopkou a dají se od sebe odpojit.

Výhody chemického WC:

• Přenosnost a skladnost
• Absence zápachu

Frekvence vyprazdňování odpadní nádrže závisí na frekvenci používání toalety a objemu odpadní nádrže. V každém případě byste měli odpadní nádrž vyprazdňovat jen na místech k tomu určených. Podle potřeby je třeba provést komplexní údržbu chemického záchodu. Z odpadní nádrže je nutné odstranit nahromaděné usazeniny.

Likvidace odpadu z chemického WC:

Správný způsob likvidace odpadu závisí na použité chemii. Rozeznáváme chemii modrou a zelenou, přičemž zelená je šetrnější k životnímu prostředí. Odpad rozložený zelenou chemií lze kompostovat, zatímco odpad rozložený neekologickou variantou je nutno vylít přímo do kanalizace.

Zásypový materiál: Klíč k úspěšnému kompostování

Zásyp také tvoří důležité hledisko komfortu tím, že pohlcuje pachy (biofitr). Asi poslední důležitý úkol zásypu je doplnit uhlík do výkalů, které jsou tvořeny převážně z dusíku. Tak může začít kompostovací proces. Ne vždy je potřeba tohoto poměru dosáhnout hned v záchodu.

Spotřeba zásypu:

• v případě bez separace moči (NS) bude spotřeba největší.
• u spodní separace moči (BS) je opět spotřeba malá.

Reálně ale bývá spotřeba zásypu ještě menší. Zřejmě nebudete celý den jen u vašeho kompostovacího záchodu. Pánové vyjdou častěji na malou ven do přírody.

Čtěte také: Legislativa skládky Suchý Důl

Poměr uhlíku a dusíku (C/N)

Při samotném kompostování výkalů je nutné výkaly doplnit buďto o uhlík nebo o dusík dle potřeby. Uhlíkatý materiál je vše suché, často hnědé dřevnaté. Asi lze předpokládat, že každý organický materiál obsahuje jiné množství uhlíku, a pokud obsahuje dusík, tak rovněž v různém množství. Jednotlivé poměry C/N je dobré znát pokud tvoříte zakládku materiálu pro kompostování.

Tedy u vynášecích záchodů není nutné dosahovat správného poměru C/N už při zasypávání.

Čím blíže je poměr C/N poměru 30/1, tím lépe je zajištěna podmínka pro jeho kompostovatelnost. Materiály v tomto poměru C/N se pak nedají skladovat, protože začínají samovolně kompostovat, a tak mění své vlastnosti.

Kompostovací proces vždy směřuje do neutrálního pH. Není proto potřebné řešit, zda je zásyp vyroben z kyselého či zásaditého materiálu. Není ani vhodné zasahovat do pH kompostu např. přidáváním vápna. To je pouze stará hloupá představa, která v kompostu zabije potřebné mikroorganismy.

Vlastnosti zásypového materiálu:

• Savost - retence kapalin
• Absorpce pachů (souvisí s velikostí povrchu materiálu)
• Kompostovatelnost (závisí na podmínkách kompostu)

Druhy zásypového materiálu:

• Piliny: Druhotná surovina, dobře dostupná, vlhké piliny méně práší.
• Biouhel: Skvělý absorbent pachů, zlepšuje schopnost půdy držet vodu.
• Sláma: Problém s strukturou, desikovaná sláma může obsahovat zbytky chemických látek.
• Listí a bylinky: Nutné nastříhat na jemnou strukturu, vhodné s pestrou skladbou živin.
• Rašelina: Funkční, ale není dlouhodobě udržitelný způsob.
• Hobliny: Příliš suché i do záchodu, nevhodné jsou také pro svou velikost, která zapříčiňuje delší rozklad a špatnou kryvost vůči pachům i hmyzu.
• Štěpka: Zpravidla velmi hrubé, a proto se dlouho rozkládá. Jako zásyp je tedy nevhodné i pro špatnou kryvost a eliminaci pachů.
• Seno: Jednalo by se o vhodný zásyp mimo malou retenční kapacitu. Také je nutné seno nařezat na krátké kousky. Možný problém u sena zůstává v obsahu plevelných semen, které tak mohou výsledný kompost znehodnotit.

Stroje pro zpracování zásypového materiálu

Pro poctivé zahradníky, kteří často sekají nebo stříhají materiál pro kompostování ručně, pak nastává otázka, zda si jako pomocníka nepořídit štěpkovač, drtič či řezačku píce. Každý stroj však dokáže zpracovat trochu jiné suroviny s jiným výsledkem. Pro domácí využití považuji jako nejvhodnější systém krmného vozu. Tento systém často používají i kompostárny. Bývá pomaloběžný a energeticky nenáročný. Tím je zajištěna malá hlučnost i vysoká bezpečnost. Také disponuje snadným zpracování různorodých materiálů s výhodou jejich smíchání.

Příprava zásypového materiálu

Některý zásyp je také možné předpřipravit pro snazší rozklad. Například zapařením či ponecháním ve vlhkém prostředí, úpravou pH. Při zasypávání záchodu, kde potřebujeme maximální vysušení výkalů, je dobré použít materiály s co největší absorpcí tekutiny.

Kompostovací toalety v praxi

Fekálie buď přímo kompostují anebo jen shromažďují, případně vysušují - a kompostování probíhá někde jinde. Mezi jednotlivými typy přitom není ostrá hranice. Pro všechny typy se přitom často používá společné označení "kompostovací" toaleta, což je poněkud matoucí. Vlastní kompostovací proces probíhá mimo toaletu - na kompostu nebo ve výměnných zásobnících.

V praxi to znamená, že v toaletě se musí poměrně často vyměňovat zásobník, nebo se musí jeho obsah vynášet na venkovní kompost. Pokud se to skutečně dělá, jde zaručeně o nejbezpečnější typ co se týče zápachu - dokud ve fekáliích nezačnou intenzivněji probíhat fermentační anaerobní procesy, tak nezapáchají. Typickým zástupcem vhodným pro samovýrobu je toaleta zasypávaná pilinami.

Větší kapacitu mají toalety se separací moči, např. Vysušením se redukuje zápach, množství koliformních baktérií a také objem exkrementů. Kompostování probíhá také až na venkovním kompostu či v kompostéru resp. ve výměnné nádobě toalety po přidání zeminy a provlhčení. Na našem trhu jsou tyto toalety zastoupeny značkami Separett a BioLet.

Tyto toalety mají velkokapacitní zásobník (umístěný obvykle v suterénu), ve kterém probíhá kompostovací proces. Od předchozích typů se tedy odlišují tím, že nemusíte "vynášet kýbl" na kompost na zahradě - kompost máte doma ve sklepě. Klasickým představitelem je toaleta Clivus-Multrum.

Předpokladem správného průběhu kompostování je přiměřená vlhkost, dostatečný přívod vzduchu a teplota. To lze zajistit různými způsoby - separací moči, zvýšenou ventilací - pomocí elektrického ventilátoru, větrné turbíny nebo dokonce kompresoru - elektrickým či solárním přitápěním, mechanickým promícháváním, přímícháním savého organického materiálu (pilin, rašeliny) atp. Průběh kompostování se dá do určité míry zlepšit naočkováním směsí vhodných bakterií a hub, resp. použitím žížal.

Toaleta poskytuje již hotový produkt - zralý kompost, případně také "tekuté hnojivo" - moč, či kompostový výluh. Určitou nevýhodou těchto typů je větší nárok na prostor - s umístěním toalety se musí počítat již v projektu. Toaleta je také poměrně citlivá - dokáže ji vyřadit z provozu fekofobická neinformovaná návštěva, která ji zasype chloraminem, může zapáchat při přetížení, a nemusí dobře fungovat ani při extrémně nepříznivých vnějších podmínkách (chlad).

Pokud kompostovací proces neprobíhá tak jak má, může toaleta zapáchat. V ČR je s kompostovací toaletou dosud poměrně málo zkušeností, několik toalet tohoto typu vyrobily firmy Plast-Produkt Šumperk a Ekona Liberec. Příčinou toho, že některé toalety zapáchají, je obvykle anaerobní rozklad přemokřené směsi.

Separace moči: Jednoduché řešení pro efektivnější kompostování

Jednoduchý nápad - geniální věci bývají jednoduché - separovat moč od fekálií tento problém do značné míry řeší. Separace moči se může uplatnit u všech výše uvedených typů. Kapacita shromažďovacích toalet se přitom výrazně zvětší a perioda vynášení prodlouží. Moč je na rozdíl od fekálií prakticky sterilní a není proto problém ji používat přímo ke hnojení a k zálivce zahrady - po naředění vodou v poměru asi 1:8. K tomuto účelu se dá využít i šedá voda - tj. voda z koupelny a z kuchyně. Zřejmě jediným komerčním zástupcem separačního typu toalet u nás je Separett, který dodává i příslušenství k zálivce zahrady separovanou naředěnou močí.

Dvoupatrový „opravdu kompostovací“ záchod. Jedná se o 80 let starý švédský patent. Zatímco v malých separačních toaletách probíhá pouze „uskladnění“ které oddaluje vynesení na kompost, velké typy ve stylu Clivus Multrum rovnou z lidských exkrementů vyrábějí vysoce kvalitní kompost. Ten se ze zásobníku vybírá jen jednou za několik let, někdy i za 10 až 30 let… podle typu.

Bylo by však škoda ho nevybírat, je to skvělé hnojivo na pěstování čehokoliv. Je to to nejjednodušší, nejlevnější a přitom plně funkční řešení pro každou příležitost, pokud vám nevadí pravidelně 1-2x do týdne záchod vynášet a starat se o kompost. Piliny jsou v tomto případě klíčem úspěchu, musí jimi být posypána každá „dávka“. Piliny fungují jako biofiltr, brání jakémukoliv zápachu. Dokonale sají moč a vysušují obsah, proto není podmínkou mít zde odvod moči.

Kompostování lidského hnoje: Bezpečné a efektivní zúrodnění půdy

Pokud chceme udržovat úrodnost půdy nebo ji dokonce zvyšovat, měli bychom se naučit, jak bezpečně kompostovat vlastní bobky, které často vznikají z toho nejlepšího jídla, které si vypěstujeme nebo nakoupíme. Průměrně vyprodukuje každý z nás 500 kg lidského hnoje za rok. Odhaduje se, že moč vyloučená jedním člověkem za rok obsahuje dostatek živin na vypěstování jeho roční spotřeby obilí. Pokud se rozhodneme je spláchnout a nechat odtéct, o toto bohatství se ochuzujeme.

Interiérové kompostovací záchody mají často nucené větrání, které je vyvedené ven oknem nebo střechou. Pro dokompostování lidských bobků venku se nejčastěji použije již existující kompostovací místo, anebo lze postavit tzv kompostovací haciendu, tedy konstrukci, kde dochází k bezpečnému dokompostování lidského hnoje. (viz obrázek). Velikost jedné buňky je 1×1 m a pravidelně se sem vynáší obsah zásobníku zevnitř domu, přihodí se další organická hmota (odřezky z kuchyně a zahrady, výluh z kopřiv, nasekaný kostival nebo čerstvá tráva) a společné dílo je pak dokonáno armádou mikroorganismů. Podle toho, v jakém jste klimatu, se staví se střechou nebo bez ní.

Venkovní kompostovací záchody mají tu výhodu, že nemusíte řešit jejich odvětrávání, postavíte je dost daleko od domu a po větru, ale zároveň dost blízko, abyste tam stihli dojít. Také je můžete postavit s dostatečně velkou kapacitou, abyste je mohli (museli a chtěli) vybírat tehdy, když už je jejich obsah dostatečně zkompostován. Vhodné je postavit záchod tak, aby zásobník na bobky i s pilinami mohl být na místě alespoň 12 měsíců.

Lidské bobky jsou po smíchání s půdou a vlhkými pilinami postupně přežvýkávány armádou bakterií a hub a všemi dalšími účastníky procesu kompostování a vzniká pak kompost, který vypadá jako lesní půda. Samozřejmě záleží na tom, za jakých podmínek k tomu dojde - může to být rychle, anebo pomalu. Buď si na to vyčleníme v zahradě jeden kompost o velikosti 1 x 1 m2, a tam dosáhneme horkého kompostování (viz níže kompostovací hacienda), anebo si na to v zahradě vytvoříme prostor a necháme lidské bobky kompostovat za studena, ale delší dobu.

Horké vs. studené kompostování

Horké neboli termofilní kompostování je takové, při kterém vznikají aspoň na několik hodin teploty 55-60 ºC. Patogenní bakterie totiž nedokáží takové teploty přežít déle než 30-60 minut. Když se začteme do knihy Lidský hnůj (odkaz dole), dozvíme se, že úplné zničení patogenů je zaručeno při dosažení teploty 62 ºC na 1 hodinu, 50 ºC na 1 den, 46 ºC na 1 týden nebo 43 ºC na 1 měsíc.

Pro nastartování horkého kompostování potřebujete v jednu chvíli dostatek (tj. celkem dost - asi půl kubíku!) různého organického materiálu včetně starteru, což může být kostival, řebříček, výluh z kopřiv, dostatek kuchyňského odpadu, nebo také zbytek zdechlé kuny ze silnice. Dále je třeba hromadu opakovaně přehazovat, protože horký kompost vzniká jen v jejím vnitřku. Pokud potřebný dostatek materiálu nemáme, kompostujeme prostě zastudena, tzn. déle, pro jistotu v našich podmínkách více než 12 měsíců.

Použití zkompostovaného lidského hnoje

Použití zkompostovaného lidského hnoje je stejné jako u jakéhokoliv jiného hnoje. Jsou lidé, kteří ho kompostují za horka a po 6 měsících mohou použít i pro pěstování vlastní plodové zeleniny. Pokud budete kompostovat zastudena a pomalu, můžete s ním po 12-18 měsících na jaře podarovat a pohnojit ovocné stromy a keře. Takové použití je zcela bezpečné.

Umístění kadibudky: Důkladné pozorování pozemku

Samozřejmě se vyvarujeme přímé kontaminace okolí, tj rozmyslíme si umístění kadibudky a postavíme ji tak, aby z ní nemohlo nic vytéct ani utéct, a aby do ní nemohla vlézt domácí ani divoká zvířata, ani zvědavé kolemjdoucí děti :-). Místo pro kadibudku najdeme v bezpečné vzdálenosti od vodního zdroje - ať už půjde o studnu s pitnou vodou, anebo o potůček s povrchovou vodou, který je vodním zdrojem pro mnohé živočichy.

Počítáme také s extrémním počasím, kdy se může stát, že bude dlouhodobě pršet anebo přijde přívalový déšť. Pro místa s propustným (spíše písčitým) profilem půdy je to 20 m, pro místa s jílovitou mokrou půdou je to 40 m (tato čísla jsou samozřejmě relativní podle konkrétních podmínek v lokalitě).

S čůrky je to jednoduché. Pokud je zachytíme a naředíme 1:5 - 1:10 vodou, můžeme s nimi rovnou zalévat. Moč totiž obsahuje přes 60 % dusíku a také fosfor, na který je naše půda dlouhodobě chudá. Není divu, dlouho už totiž splachujeme a posíláme ho po vodě do moře.

Zalévat naředěným „tekutým zlatem“ můžeme stromy i keře, květiny a plodovou zeleninu. Při obavách z možného úniku zbytků léků nebo antikoncepce do volné přírody se hodí říct, že tohle hrozí právě při splachování vodou a posílání splašků do čističky odpadních vod, o kterou se nedostatečně staráme. Čím dříve se dostane zbytkové množství léků do půdy, tím dříve si s nimi armáda bakterií a hub poradí, a nenechá je uvolnit se zpátky do vody.

Separační toaleta a šedá voda

Pojem separační toaleta znamená, že se separujÍ čůrky od bobků. Taková toaleta může vypadat jako docela běžná záchodová mísa, jen obsahuje separační trychtýř. Pokud je taková toaleta napojena na odpady v domě, moč může být odváděna do potrubí na šedou vodu. Tam se naředí vodou z pračky, myčky, sprch a všeho, co běžně odtéká z domu. Taková voda se nazývá šedá a může po jednoduché filtraci sloužit k zalévání stromů a keřů. Jako jednoduchý filtr dobře poslouží štěpka nebo biouhel, protože pocházejí z organické hmoty a jsou tedy rozložitelné a vrací se pak zpátky do půdy. Půda samotná pak slouží jako skvělý filtr.

Bobky a papír v tomto případě končí v zásobníku, který se zasypává pilinami nebo podobným materiálem. Kompostovací toalety jsou takové, ve kterých začne rovnou proces kompostování. Mohou být separační a nemusí. V zásypovém materiálu je již obsažena část hlíny a zásobník bývá větší - 50 až 200 litrů. V zásadě jde o kyblík, který vynášíme/vyvážíme, kdykoliv je plný.

Kompostovací venkovní kadibudka

Kompostovací venkovní kadibudka je místem v zahradě, kde k procesu kompostování začne docházet hned, jak bobky v nádobě nebo venku zasypeme pilinami či podobným materiálem. Někdy slýcháme argument, že když splachujeme dešťovou vodou, a tím šetříme vodu pitnou, pak to vyřeší čistička odpadních vod. Když totiž splachujeme pitnou vodou, je dobré si uvědomit, že pitná voda je zdroj zaprvé vzácný a omezený, úprava a doprava vody je nákladná, a že ji při spláchnutí používáme jednorázově a vlastně tím vodu jaksi znehodnotíme. Splachovací toaleta totiž potřebuje na každé spláchnutí 6-8l vody a průměrně je to na osobu 30.000 litrů vody za rok!. Ano to je třicet tisíc litrů pitné vody.

Zásypový materiál pro kompostovací kadibudku

Potřebujeme materiál obsahující organismy, které si poradí s přeměnou bobků na půdu, tedy je dobré, když zásyp obsahuje kousek půdy. Nejčastěji se používají vlhké piliny nebo jemné hobliny smíchané s půdou v poměru 2:1. Pokud bychom používali pouze piliny nebo hobliny (které navíc obsahují pryskyřici, která konzervuje), pak se nemusíme dočkat kompostování a záchod bude nevábně cítit. To proto, že se jeho obsah nebude kompostovat.

Pokud chceme zrychlit přeměnu zkompostovaných bobků v půdu, pozveme žížaly do studeného kompostovacího procesu. Pro jejich namnožení můžeme založit tzv. žížalí farmu - použijeme třeba starou vanu, ve které kompostujeme zbytky z kuchyně a zahrady. Hrstku žížal pak přidáváme do kompostovací kadibudky anebo každé várky kompostu, který vyvážíme ke stromům v sadu.

Ergonomie a zdraví: Kakat v dřepu

Je vhodné také zmínit ergonomickou stránku vyprazdňování našeho těla. Stejně jako zvířata jsme se vyvinuli tak, abychom se dokázali vykakat i bez židle nebo porcelánové mísy, a to v dřepu. Takovým způsobem totiž dostatečně zmáčkneme své útroby a stimulujeme naše tlusté střevo, aby se vyprázdnilo dokonale. Ovšem jako tvor pohodlný jsme si vyrobili a používáme něco, co se podobá spíše židli, a na té nedochází k dostatečnému stlačení.

Zdravé je tedy kakat v dřepu, říkává se tomu turecký záchod nebo také „jogínský záchod“. Pokud naše kolena nejsou ve stavu, že by si mohla pohodlně dřepnout na potřebnou dobu, vynalezli jsme něco, čemu se říká štokrle, což je špalík nebo stolička, kterou si dáme pod nohy, když sedíme na míse, a tím simulujeme stlačení střeva, jako bychom dřepěli.

Kadibudka: Krásná a funkční součást zahrady

Když stavíme kadibudku tam, kde bydlíme, počítáme s tím, že bude sloužit delší dobu a že ji budeme pravidelně vyvážet. Pak je praktičtější a pohodlnější postavit ji tak, že chodíme nahoru „na ni“ doslova po pár schodech. Výhodou pak je, že si pro hotový obsah dojedeme s kolečkem a nabereme její obsah pohodlně na rovině.

Buďte kreativní a postavte kadibudku opravdu krásnou na pohled, tak akorát blízko i daleko, s pěkným výhledem, a kolem vysázejte vonné rostliny. Pak se tam návštěvy pohrnou a budou stát frontu!

tags: #suchý #záchod #kompost #sazení #stromku

Oblíbené příspěvky:

• Co potřebujete vědět o odpadech
• Ekologické aspekty zahrad
• Průvodce českou přírodou
• Nerezové koše Orion
• Rakousko příroda zájezdy