Výskyt sulfidů v přírodě

Tak jako v každém přírodovědném oboru vyvstala i v mineralogii nutnost uspořádat jednotlivé druhy nerostů do přehledného systému, i když tři tisíce známých minerálů není ve srovnání např. s desítkami tisíc druhů v biologii nijak velké množství.

Ukázalo se, že bude účelné třídit nerosty podle jejich chemického složení a vnitřní stavby. Tento přehledný třídicí princip najdeme téměř v každé sbírce minerálů.

Základní systematické jednotky jsou třídy (9), skupiny, minerální druhy a jejich odrůdy.

Počty minerálních druhů v jednotlivých třídách jsou různé. Druhově nejbohatší jsou křemičitany, dále následují fosfáty a po nich sulfidy.

V přírodě existuje přes 20 minerálů tvořených samostatnými prvky. Ryzí kovy jsou v přírodě nápadné barvou, vysokou hustotou, mají kovový lesk a jsou ohebné a kujné.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Sulfidy jsou soli kyseliny sirovodíkové (H2S). Slučují se jeden nebo dva atomy kovu s jedním nebo několika atomy síry.

Sulfidy tvoří důležité rudy všech kovů. Vznikly většinou z horkých roztoků.

Často tvoří rudní žíly a poměrně snadno se rozkládají.

Halogenidy jsou sloučeniny fluoru (F), chloru (Cl), bromu (Br) a jodu (J).

Hlavními zástupci je halit - sůl kamenná (NaCl) a fluorit (CaF2). Halogenidy mají velmi podobné vlastnosti: mají slanou nebo hořkou chuť, většinou jsou dobře rozpustné ve vodě a jejich vodné roztoky vedou velmi dobře elektrický proud.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Halogenidy se nacházejí v rozpuštěném stavu v mořské vodě. Během geologického vývoje Země byly často celé mořské zálivy odděleny od moře a vznikly laguny, které postupně vysychaly.

Tak vznikla obrovská solná ložiska.

Oxidy jsou sloučeniny kyslíku. Patří sem minerály navzájem odlišné vlastnostmi i způsobem vzniku a výskytu.

Mezi nejhojnější a nejvýznamnější patří křemen (SiO2), hematit (Fe2O3) a korund (Al2O3).

Mnoho z nich je důležitými rudami železa a cínu. Další jsou ceněné drahokamy (rubín a safír).

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

V přírodě vznikají vylučováním z tavenin i roztoků.

Uhličitany jsou soli kyseliny uhličité. Mají výrazně nekovový vzhled.

Nejdůležitější je kalcit, který má velké rozšíření a vyskytuje se také jako hornina (vápenec, mramor).

Uhličitany jsou poměrně lehké a mají většinou světlé barvy, jen výjimečně jsou výrazně barevné (malachit a azurit).

Zředěnými kyselinami se snadno rozkládají. Při reakci se uvolňuje oxid uhličitý (CO2).

Sírany jsou soli kyseliny sírové. Jejich hlavními zástupci jsou sádrovec (CaSO4*2H2O), baryt (BaSO4), a modrá skalice (CuSO4*5H2O).

Minerály této třídy jsou v naprosté většině případů produkty zvětrávání.

Méně stabilní sírany se nacházejí v železném klobouku sulfidických ložisek.

Další sírany jsou usazeniny moří nebo jezer. V pouštích krystalují sírany ze vzlínající podzemní vody poblíž zemského povrchu a tvoří tak známé pouštní růže ze sádrovce.

Výjimku tvoří baryt.

Fosforečnany jsou soli kyseliny fosforečné. Jejich hlavním zástupcem je apatit.

Apatit a několik dalších minerálů fosforu je magmatického původu.

Po zvětrání nerostů s obsahem fosforu v půdě, se fosfor dostává do rostlin a s nimi pak do koster, zubů a výkalů obratlovců.

Křemičitany neboli silikáty jsou sloučeniny oxidu křemičitého (SiO2).

Tyto minerály jsou největší třídou nerostů a jsou také nejdůležitější součástí zemské kůry. Jsou také součástí kamenných meteoritů.

Důležité křemičitany jsou živce, slídy, granáty, amfiboly a pyroxeny (tedy téměř všechny horninotvorné nerosty).

V přírodě jsou hojné a rozšířené, především jako součásti hornin. Křemičitany mohou mít velmi komplikované složení a strukturu.

Mají rozmanité vlastnosti, nekovový vzhled, jsou zbarvené a v tenkých lupíncích průhledné. Většinou jsou lehké, tvrdé (výjimka je mastek) a těžko tavitelné.

V kyselinách se rozkládají málo nebo vůbec.

Liší se ode všech předcházejících tříd původem, protože vznikly rozkladem organismů.

Přírodní látky sklovité povahy, které nemají jednotné chemické složení.

Nejznámější z nich jsou tektity - skla spojovaná s kosmickými tělesy.

Síra je jedním ze dvou nekovů, které zná lidstvo už od nepaměti. Zprávy o síře můžeme najít i v bibli, konkrétně v pasáži zabývající se zničením Sodomy a Gomory sirným deštěm.

Zmínky o síře můžeme najít například také v Homérově Odyssey.

Síra je žlutá pevná látka s nízkou teplotou tání a varu složená z cyklických molekul S8. Síra je šestnáctým nezastoupenějším prvkem v zemské kůře.

Kromě elementární síry, která se vyskytuje hlavně v místech intenzivní sopečné činnosti se síra nachází v řadě minerálů ve formě sloučenin s jinými prvky.

Důležitou skupinou minerálů obsahujících síru jsou sulfidy, například pyrit (FeS2), chalkosin (Cu2S), galenit (PbS) a rumělka (HgS).

Síra se v přírodě vyskytuje ryzí, dříve se získávala tzv. Fraschovým procesem. Při něm se do ložiska vhání pod tlakem přehřátá vodní pára a roztavená síra se pak čerpá na povrch.

Síra se následně čistí sublimací.

Síra je základní surovinou pro chemický průmysl.

Nízké teploty tání síry se dříve využívalo ve stavebnictví, kdy se používala místo betonu k upevňování např. zábradlí do země.

Ze skupiny sulfidů je to např. Síra se vyskytuje v několika alotropických modifikacích (krystalových strukturách).

Za obyčejné teploty síra krystalizuje v kosočtverečné soustavě, při zahřátí nad 96 °C přechází na soustavu jednoklonnou. Amorfní modifikace síry jsou sirný květ, který vzniká ochlazením sirných par, a plastická síra, jež vzniká náhlým ochlazením kapalné síry (nalitím roztavené síry do vody).

Síra je žlutá látka nerozpustná ve vodě, rozpouští se v nepolárních rozpouštědlech (např. v sirouhlíku CS2).

Sulfan H2S vzniká v přírodě rozkladem bílkovin obsahujících síru, je i součástí sopečných plynů, zemního plynu, koksárenského plynu, svítiplynu, vzduchu.

Sulfan je bezbarvý po zkažených vejcích páchnoucí prudce jedovatý plyn. Na vzduchu hoří.

tags: #sulfidy #výskyt #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Jak se zbavit staré matrace
• Ohrožené druhy leguánů
• Ekologické parametry kotle Aguna
• Znečištění Ovzduší v ČR
• Přírodní tapety pro váš počítač