Světelné znečištění a jeho dopad na životní prostředí

Přestože se o negativním vlivu světelného smogu neboli světelného znečištění poměrně hodně ví, stále mu není věnována dostatečná pozornost. Ministerstvo životního prostředí popisuje pojem takto: „Světelné znečištění (světelný smog) označuje nežádoucí jevy provázející umělé venkovní osvětlení. Dochází k němu především směrováním světla do nežádoucích prostor (např. na nebe, do volné krajiny nebo okny do interiérů), osvětlováním mimo nutné časové období (např.

Co je to světelné znečištění?

Kolem světelného znečištění panuje řada terminologických nejasností, které komplikují komunikaci mezi různými aktéry. Potřeba tuto situaci řešit vedla k mezioborové debatě, kterou koordinovala Česká společnost pro osvětlování Brno. Vzešla z ní tato definice: „světelné znečištění je uměle vytvořené světlo, které zvyšuje přirozenou úroveň osvětlení ve venkovním prostředí.“ Příslušný dokument definuje i další důležité termíny, světlem počínaje a venkovním prostředím konče.

Klasifikace negativních vlivů venkovního osvětlení je stále nepřehledná, což má své historické kořeny. První termín „rušivé světlo“ původně označoval svícení do ložnic pouličními lampami a rušení spánku. S rozvojem technologií LED začalo noční světlo „modrat“, šířit se více do atmosféry, astronomové přestali vidět na hvězdy a do debaty přinesli pojem „světelné znečištění“.

Když se navíc prokázaly vážné dopady nočního světla na ekosystémy, připojili se biologové, kterým termín „světelné znečištění“ dával smysl jako míra nočního světla, která má biologický účinek, bez ohledu na jeho zdroj. A tak mezioborová debata mezi světelnými techniky, biology a astronomy v Česku nakonec vedla v říjnu 2023 k dohodě na definici světelného znečištění.

Dopady světelného znečištění

Když se umělé světlo začalo masově rozšiřovat, umožnilo noční práci a akcelerovalo rozvoj průmyslu těžkého, lehkého i zábavního. Dnes ale odhaluje svou temnou stránku - znečišťuje. Noční umělé světlo je jako plastový sáček: užitečné, dokud se nepromění v odpad. Proč ohrožuje citlivé druhy živočichů a rostlin a narušuje přirozené rytmy všeho živého?

Čtěte také: Více o světelném znečištění

Při úvahách o dopadu umělého světla na životní prostředí necháváme stranou vliv tepelného i UV záření a soustředíme se na viditelné spektrum, jehož vlnové délky se pohybují v rozmezí 400-700 nm. Světlo v tomto rozsahu plní v přírodě řadu funkcí. Živočichům umožňuje obrazové, ale také tzv. I pro rostliny je světlo nejen zdrojem energie, ale i informací.

Nemají sice oči a nervovou soustavu jako živočichové, zato každá jejich buňka má hned několik skupin fotoreceptorů, které jí umožňují citlivou orientaci v čase a prostoru. Tyto receptory mapují hlavně modrou a červenou oblast spektra a kvantitu, ale i směr záření. Podobně jako živočichové vnímají i fotoperiodu, tedy délku světla v denním cyklu (Vesmír 75, 27, 1996/1).

Vliv na rostliny a živočichy

Noční tma je klíčová pro regeneraci rostlin po denní dřině zaměřené na energetický zisk - fotosyntézu. Narušení tmy umělým světlem (ALAN; z angl. artificial light at night) rostlinu vyčerpává. Snižuje se výtěžek fotosyntézy a je oslabena metabolická regenerace, což ovlivňuje zdraví nejen konkrétní rostliny, ale celé populace a ekosystému. Noční světlo navíc mate rostliny falešnou informací o délce dne - narušuje růst, vývoj nebo ochranu pupenů před mrazem.

Víme také, že u fotoperiodicky citlivých rostlin, tedy těch, které vykvétají v reakci na měnící se délku dne během roku, rozhoduje právě nepřerušovaná noc, nikoliv délka dne. Noční světlo narušuje i mezidruhové vztahy. Například může zvýhodňovat některé invazní druhy, které pak vytlačují druhy původní. Nebo mění dobu kvetení, což narušuje přirozené opylovací cykly a snižuje reprodukční úspěch rostlin i potravní zisk opylovačů.

I živočichové potřebují tmu. V roce 1971 Helena Illnerová zjistila, že jediná minuta nočního světla dokáže potkanům zvýšit hladinu serotoninu a snížit hladinu melatoninu. Další výzkumy přinesly podrobnější údaje o vlivu různých vlnových délek a různé doby osvětlení na hladinu melatoninu u řady obratlovců od ryb po člověka (obr. 2). Mnoha živočichům stačí k potlačení tvorby melatoninu o desítky procent pouhých několik minut slabého světla (s intenzitou v řádu desetin či jen setin luxu) nebo sekundové bliknutí světla jasnějšího (1000 luxů).

Čtěte také: Příklady světelného znečištění

V devadesátých letech vědci objevili, že cirkadiánní systém si krátké záblesky světla „pamatuje“ - u křečků zůstával melatonin snížený několik nocí. Proč je melatonin tak důležitý? Tento „hormon noci“ vzniká jen v noci a pouze za tmy a signalizuje tělu, že je čas na regenerační procesy. Funguje také jako biologický kalendář, který informuje o změnách délky noci během roku, což je zásadní pro sezonní adaptace.

Pokud však ALAN melatonin potlačí, ať již na celou noc, nebo jen maskuje přirozené svítání a soumrak, narušuje i sezonní rytmy. Například křečíci džungarští (Phodopus sungorus) vystavení slabému nočnímu světlu nepřecházejí na zimní režim, nezhoustne jim srst, nezvýší svou hmotnost a neproběhnou u nich změny imunitního systému, které jim přirozeně pomáhají přežít chladné období.

U klokanů dama (Notamacropus eugenii) ALAN zpožďuje narození mláďat, u řady ptáků, např. kosů černých a sýkor koňader, naopak urychluje reprodukční procesy, což se mnohdy neslučuje s nárůstem teplot optimálních pro odchov mláďat. ALAN však ovlivňuje víc než reprodukci. U myší způsobuje přejídání, překvapivě hlavně u samců, změny v metabolismu glukózy a produkci inzulinu, tvoří tedy základ pro vznik diabetu 2. typu [2]. Zasahuje také imunitní systém a ovlivňuje schopnost organismu bojovat s infekcemi.

ALAN mění i chování živočichů. Ohrožuje noční tvory závislé na tmě pro hledání potravy či únik před predátory. Světlo narušuje křehkou rovnováhu mezi predátory a kořistí, mění pářicí rituály, prodlužuje aktivitu denních živočichů na úkor spánku a zkracuje aktivitu nočních živočichů, což vede k jejich vyčerpání a zhoršení zdravotního stavu. I jedna špatně nakloněná lampa veřejného osvětlení může vytvořit světelnou bariéru, kterou nepřekoná sova ani netopýr, což zmenšuje jejich teritoria a loviště.

Světelné znečištění a mořské želvy

Velmi citlivé jsou i mořské želvy. Silná světla mohou odradit samice od kladení vajec na vhodných místech. Vylíhnutá mláďata navíc často považují odraz městských světel za odraz měsíce nad mořem a vydávají se tak špatným směrem, do vnitrozemí. Umírají pak na vyčerpání, pozření predátorem nebo pod koly aut.

Čtěte také: Studie o světelném znečištění

Právě probíhá dnes již tradiční závod Tour de Turtles, který od roku 2008 pořádá ochranářská společnost Sea Turtle Conservancy. Celý závod trvá přes tři měsíce a vítězkou se stane želva, která jako první uplave vzdálenost 2 620 kilometrů. Samotné vypouštění želv do závodu je přitom velká společenská událost, která přitahuje davy zvědavců. Nutno říct, že závod není žádný sprint. Želvy se totiž za nejlepším výsledkem tak úplně neženou. Třeba cesta přes zhruba dvacetimetrovou pláž jedné želví závodnici zabere skoro tři minuty.

Ochranáři si od pořádání takových závodů neslibují jen popularizaci ohrožených druhů, ale chtějí také zjistit, jak přesně vypadá cesta z hnízdišť na pláže. Proto byly dvě karety obecné vypuštěny se satelitními vysílačkami, aby odborníci získali přesné informace o jejich pohybu. Sally is headed to the ocean with her tracker on.

Karety a kožatky ohrožují například plastové odpadky, světelné znečištění pláží nebo špatná kvalita mořské vody. Nesvědčí jim ale ani klimatické změny a na neustálém snižování počtu jedinců mají podíl samozřejmě také rybáři. V jejich sítích totiž ročně uhyne až 150 tisíc želv.

Ochraně želv se věnují i Češi. Odborníci z brněnské zoo spustili projekt zabývající se léčbou zraněných želv. Centrum Kura Kura sídlí na ostrově Nusa Penida v Indonésii. Želva polykala mince od pověrčivých Thajců.

Dopad na lidské zdraví

Absence tmy v noci narušuje cirkadiánní rytmy - naše vnitřní biologické hodiny. Rozhozené cirkadiánní rytmy umělým osvětlením vedou ke zhoršené kvalitě spánku a to zkrácením hlubokého spánku a zejména REM fáze. Vystavení organismu umělému světlu během noci též může vést ke snížení tvorby melatoninu, tzv. hormonu spánku.

Nedostatek kvalitního spánku pak nepříznivě ovlivňuje naše každodenní fungování, schopnost udržet pozornost nebo se soustředit. Dlouhodobé poruchy spánku vyvolané světelným znečištěním jsou pak stále častěji spojovány se zvýšenými hladinami stresu, poruchami nálad, depresemi a úzkostmi či dalšími zdravotními následky jako je vysoký tlak, obezita, cukrovka či vyšší riziko srdečních onemocnění.

Výzkumy opakovaně poukazují na propojení světelného znečištění, cirkadiánního rozladění, poruch spánku, změn melatoninu a dalších hormonů se změnami regulace nálady a stresové odpovědi. Města by proto měla při plánování osvětlovacích systémů výslovně počítat s ochranou cirkadiánního a psychického zdraví.

Například omezení nočního umělého osvětlení v rezidenčních oblastech, použitím „chytřejšího“ nočního osvětlení či omezení nepřetržitého nočního režimu v provozech, kde to není nezbytně nutné (např. b) zdravotní rizika (narušení tvorby melatoninu - tzv.

Řešení a prevence světelného znečištění

Osvětlení dnes tvoří zhruba čtvrtinu celosvětové spotřeby elektřiny. Za tímto prudkým nárůstem světelného smogu stojí zejména levné a velmi silné LED zdroje, které umožňují svítit více, déle a často i tam, kde to není potřeba. Podle Akademie věd ČR však vede nesprávné a neefektivní používání umělého světla k výraznému plýtvání energií, a tak i k obrovskému množství zbytečně vyprodukovaných emisí.

Dobrou zprávou je, že řešení existují a mnohá z nich jsou překvapivě vcelku jednoduchá. Světelné znečištění je jedním z mála environmentálních problémů, které lze zmírnit téměř okamžitě. Omezení nadměrného osvětlení navíc nejen šetří energii a peníze, ale také snižuje emise z fosilních elektráren, které vyrábějí elektřinu na svícení.

Výzkumy ukazují, že až tři čtvrtiny uměle způsobeného jasu noční oblohy způsobuje světlo unikající přímo ze špatně navržených lamp. Jak moc je noční osvětlení intenzivní si v dubnu roku 2021 ověřilo brněnské obyvatelstvo. V rámci experimentu Noc v Brně Technické sítě Brno ve spolupráci s městem, Vysokým učením technickým a hvězdárnou dočasně vypnuly více než čtyřicet tisíc lamp veřejného osvětlení.

Následně byly pořízeny snímky ze země i z letadla, které ukázaly rozsah světelného znečištění a pomohly určit jeho hlavní zdroje. „Tento pokus nám odhalil, kolik světelného smogu vyprodukují právě lampy a kolik třeba výlohy nebo osvětlená parkoviště.

O rok později došlo v Brně k dalšímu posunu. Vedení města schválilo dokument s názvem Doporučená svítidla pro veřejné osvětlení, ve kterém mimo jiné stanovilo maximální intenzitu osvětlení a upřesnilo technické parametry. Změna nastala nejenom u minimální, ale také maximální osvětlenosti jednotlivých míst, rovnoměrnosti osvětlení nebo omezení oslnění řidičů*ek a chodkyň*ců.

Město stanovilo rovněž maximální intenzitu světla na fasádách budov, zejména pak po dvaadvacáté hodině a určilo podmínky na výběr svítidel pro veřejné osvětlení. Při vylepšování veřejného osvětlení se navíc Brňanky*é mohly*i díky Technickým sítím Brna rozhodnout, jakým odstínem barev chtějí osvětlit parky. „Lidé vybírali ze čtyř variant světel, které mohli vidět v parku Lužánky. Velká většina lidí hlasovala pro to nejteplejší světlo.

Současně se čím dál častěji uplatňují chytré technologie veřejného osvětlení, například senzory pohybu, programování intenzity světla podle času či frekvence pohybu osob a vozidel, čímž se výrazně snižuje světelné znečištění. Jak popsal provozně-technický ředitel Technických sítí Brno Josef Šaroun pro magazín Inodpady.cz, „díky tomu (t.j. chytré technologii - pozn. autora) můžeme snižovat intenzitu svítidel v době, kdy není potřeba.

K výraznému omezení veřejného osvětlení došlo také během pandemie COVID-19 a v rámci energetické krize v roce 2022. Města jako Dublin, Lisabon či Stockholm omezila dobu svícení vánočních a dekorativních světel na hlavních ulicích a náměstích. Částečně šlo však také o symbolický krok a spíše preventivní opatření k úsporám energie.

Za zmínku jistě stojí i každoroční mezinárodní klimatická akce založená Světovým fondem na ochranu přírody (WWF), kdy domácnosti, firmy a památky obvykle poslední sobotu v březnu od 20:30 do 21:30 vypínají osvětlení, aby zvýšily povědomí o klimatických změnách a světelném znečištění.

Legislativa a mezinárodní spolupráce

Koneckonců všechna města a všechny státy mohou pomoci v boji proti světelnému smogu zavedením jasných pravidel pro osvětlování. Ostatně už v roce 2002 se Česká republika stala první zemí na světě, která přijala zákon omezující světelné znečištění. Nové normy tehdy nařídily, aby všechna venkovní svítidla měla clonu bránící světlu mířit vzhůru, aby tak zbytečně neosvětlovaly oblohu. Zákon byl však k 1. 9. 2012 zrušen, čímž ustanovení ke snížení světelného znečištění z celonárodní legislativy vypadlo.

Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) se problematice světelného znečištění začalo systematicky znovu věnovat v roce 2017, kdy vznikla mezirezortní pracovní skupina. V roce 2021 pak MŽP vydalo Jednoduchou osvětlovací příručku (v pořadí již druhou), sestavenou odbornictvem na světelné znečištění a konzultovanou s odbornictvem na světelnou techniku.

Legislativa týkající se světelného znečištění a jeho regulace se dostala znovu do popředí i díky českému předsednictví v Radě EU v roce 2022. Cílem bylo zmapovat přístupy jednotlivých evropských států k boji se světelným smogem a otevřít tak širší diskusi o společném evropském postupu. Výsledkem tohoto úsilí byl pracovní dokument s názvem Light Pollution Reduction Measures in Europe, který posloužil jako podklad pro mezinárodní workshop „Světelné znečištění 2022” konaný na podzim 2022 v Brně.

Konkrétním krokem v boji proti světelnému smogu se stala technická norma ČSN 36 0459 o Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení, která vstoupila v platnost v březnu 2023. Dokument zavádí pět „zón světelného prostředí“, pro které jsou stanoveny horní limity světelně-technických parametrů tak, aby byly vytvořeny dostatečné světelné podmínky pro konkrétní činnosti, ale zároveň omezeny nežádoucí účinky světla na okolní prostředí.

Současně v roce 2023 vydalo MŽP Příručku správného osvětlování, která reflektuje právě novou českou normu ČSN 36 0459 a konkretizuje požadavky na technická řešení zajišťující bezpečné a kvalitní osvětlení při minimálním světelném znečištění. Přestože norma stanovuje ambiciózní standard, sama o sobě není právně závazná.

Posílení právní ochrany v oblasti světelného znečištění tak přinesl až nový stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, které vstoupily v účinnost 1. Vyhláška č. 146/2024 Sb. poprvé stanovila povinnost omezovat nežádoucí účinky venkovního osvětlení, čímž poskytla stavebním úřadům, orgánům ochrany přírody i občanům*kám konkrétnější oporu při posuzování nových staveb a rekonstrukcí.

Světelné znečištění je v posledních letech stále častěji předmětem občanských podnětů, přesto však bylo až do roku 2023 v českém právním řádu řešeno pouze okrajově. Dle vyjádření krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se většina podnětů přitom týká obtěžování světelnou reklamou, zejména vysokou svítivostí či blikáním. Světelné reklamy podléhají povolení stavebního úřadu, který si proto může vyžádat údaje o jejich provozních parametrech.

V Německu taktéž neexistuje jednotná národní regulace, která by zásadně omezovala světelný smog. I přesto patří Berlín mezi evropská města s relativně mírným světelným znečištěním. Velká část města stále obsahuje nezastavěné či zelené oblasti s nízkou intenzitou umělého světla, které slouží jako důležité „tmavé zóny“ pro noční živočichy a přirozené noční prostředí.

Berlín zároveň postupně vypíná osvětlení na dálnicích s cílem snížit světelné znečištění, emise CO₂ a také provozní náklady. Studie navíc potvrzují, že neosvětlené úseky jsou stejně bezpečné díky moderním odrazovým značením a automobilovým světlům.

Ve Francii zase zákon z roku 2013 ukládá všem nebytovým objektům vypínat vnitřní osvětlení jednu hodinu po odchodu posledního pracovníka a exteriérové či výkladní osvětlení do první hodiny ranní, s výjimkou vánočního období či speciálních akcí. Podobně i v Rakousku norma ÖNORM Ö 1052 stanovuje provozní dobu osvětlení mimo bezpečnostní účely.

Stejně tak i Slovinsko vydalo v roce 2007 celozemskou vyhlášku zaměřenou na ochranu přírody, obytných prostor, astronomických pozorování a snížení spotřeby energie. Nové technologie ale nabízejí i flexibilnější přístup. V Nizozemsku například společnost Luminext vyvinula modulární systém veřejného osvětlení, který upravuje intenzitu světla podle potřeby. Osvětlení v ulicích se rozsvítí na maximum jen při průchodu lidí nebo průjezdu vozidel a jinak zůstává ztlumené.

Tyto příklady ukazují, že evropské státy hledají různé cesty, od technických norem až po časová omezení, k vyvážení bezpečnosti, úspor energie a ochrany nočního prostředí. Faktem je, že bez umělého osvětlení se v současné společnosti neobejdeme. Omezování světelného znečištění není však jen technickou otázkou, ale rozhodnutím vyžadujícím spolupráci politiků*iček, odbornictva i obyvatelek a obyvatel.

Desatero pro snížení světelného znečištění

1. Světlo jen tam, kde ho opravdu potřebujeme. Osvětlujme jen to, co musí být vidět - nesviťme zbytečně nahoru ani do stran.
2. Když není světlo potřeba, zhasněme. Noční osvětlení prázdných parkovišť, skladů nebo ulic během spánku je zbytečné.
3. Méně je více. Používejme světla s minimální intenzitou a teplejším (oranžovým) odstínem - stačí našim očím a je šetrnější k přírodě (obr.
4. Pomozme ostatním pochopit, že umělé světlo není hračka ani hlídač majetku.

Text je výstupem projektu „Hlas mládeže pro spravedlivou a udržitelnou budoucnost“ podpořeného grantovou výzvou GearUP! - publikováno 30. Ochrana přírody 1/2023 - 23. 2.

tags: #světelné #znečištění #a #želvy

Oblíbené příspěvky:

• Zkušenosti s koši na tříděný odpad Favi
• Průvodce výběrem odpadkového koše Vsetín
• Trvalky pro slunnou půdu
• Kávové kapsle a recyklace v ČR
• Ekologické aktivity