Světelné znečištění a jeho dopad na astronomii

01.12.2025

Pojem světelné znečištění (anglicky light pollution) nemá striktní definici. Obecně je jím chápáno souhrnné označení všech negativních jevů, které s sebou přináší umělé osvětlení. Dopady světelného znečištění jsou rozmanité a postihují téměř všechny obyvatele vyspělého světa, aniž by si to mnohdy uvědomovali.

Mezi hlavní projevy světelného znečištění patří pronikání světla do příbytků, oslnění, osvětlení míst kde to není žádoucí a závojový jas oblohy (populárně označovaný jako tzv. světelný smog).

Život na Zemi je od samého počátku formován střídáním dne a noci, světla a tmy. Rostliny, živočichové i lidé mají tento rytmus zakódovaný hluboko v genech. Mnoho druhů navázalo svůj životní cyklus na periodické změny délky dne během ročních období. Značná část živočichů se přizpůsobila životu ve tmě a je na ní zcela závislá při obživě, migraci nebo rozmnožování.

Masivní rozvoj umělého osvětlení v posledních desetiletích však změnil tvář nočního prostředí k nepoznání. Pouliční lampy, výkonné světlomety továren a reklamní panely obchodních center prozářily krajinu a setřely rozdíl mezi dnem a nocí. To ovšem není bez důsledků, pro mnoho druhů fatálních. Hejna hmyzu krouží kolem svítidel až do úhynu vyčerpáním, některé stromy v blízkosti nevhodně situovaných svítidel na podzim včas neshodí listí a zmrznou.

Kromě silnice svítíme i do oken obyvatel přilehlých domů, kromě kostela svítíme i do nebe, kromě zahrady osvětlujeme i blízký les - podobné příklady nacházíme všude kolem sebe. V mnoha případech velká část světla směřuje i do míst, která být osvětlená nemusí, anebo vyloženě nemají. Často je použito osvětlení technicky nevhodné, zbytečně silné, zastaralé nebo málo účinné. Naplno svítíme i pozdě v noci, kdy po ulicích nikdo nechodí.

Čtěte také: Více o světelném znečištění

Nekvalitní, špatně zvolené, nebo chybně nainstalované osvětlení může nepříjemně oslňovat a vytvářet náhlé přechody mezi silně nasvícenými místy a tmavými stíny. Oslnění vytváří prostor pro vznik nebezpečných situací zejména v dopravě, ale nejen tam. Zejména pro zrak starších osob je nerovnoměrné osvětlení velkou zátěží.

Lidský organismus je přizpůsobený pravidelnému dennímu cyklu, jehož nedílnou součástí je spánek. Jeho nedostatek či špatná kvalita vede k pocitu únavy, snížení pozornosti a výkonnosti, významně zhoršuje kvalitu života a může být příčinou vzniku závažných zdravotních komplikací. Častou příčinou snížené kvality spánku jsou civilizační vlivy, mezi které patří i přítomnost nadměrného množství světla v noci. Většina z nás přirozeně spí lépe ve tmě - je to důsledek milionů let vývoje, kdy naši předci spali ve zcela tmavém prostředí. Klíčovou roli zde sehrává “spánkový” hormon melatonin, pro jehož tvorbu je úplná tma nezbytná.

Zvýšený jas noční oblohy, známý též jako “světelný smog” je jedním z nápadných projevů světelného znečištění. Ve volné přírodě, daleko od civilizace, jsou na noční obloze vidět tisíce hvězd a úchvatný pás Mléčné dráhy je nepřehlédnutelná dominanta. Tak tomu bylo ještě před několika desítkami let nad většinou našeho území. Dnes je bohužel situace zcela jiná a stále se zhoršuje. Nad každým městem je již z dálky viditelný oranžový příkrov, skrze který prosvítá jen několik desítek, nanejvýš stovek hvězd. Mléčnou dráhu mnoho lidí vůbec nezná a ani na venkově už nemůžeme spatřit hvězdné nebe v celé jeho kráse. Příčinou je umělé světlo směřující vzhůru, které se rozptyluje v ovzduší až do vzdálenosti desítek kilometrů.

Světelné znečištění představuje riziko bezpečnostní, zdravotní i ekologické, ochuzuje nás o pohled na hvězdnou oblohu a stojí mnoho peněz i energie - zbytečně.

Určitá míra světelného znečištění, zejména ve formě světla odraženého od osvětlovaných objektů, nevyhnutelně provází každé umělé osvětlení - tomu nelze zabránit. Většina světelného znečištění však vzniká zcela zbytečně. Dodržováním několika jednoduchých zásad při osvětlování je možné jeho nežádoucí důsledky do značné míry omezit. Je to překvapivě snadné.

Čtěte také: Příklady světelného znečištění

Až bude předpověď hlásit jasné počasí, zkuste se večer porozhlédnout po noční obloze. Pokud bydlíte ve větším městě, napočítáte přinejlepším pár desítek hvězd, zatímco vaši známí na chalupě se mohou dostat až na několik stovek. Důsledky tohoto smogu ale sahají o dost dál než ke zhacené práci astronomů. Vliv mají nejen na lidský biorytmus, ale i všechny noční živočichy a biodiverzitu jako takovou. Světelné znečistění nám narušuje cirkadiánní rytmus, a mozek pak neví, jestli je noc a má regenerovat organismus, nebo nikoliv. A pak je tu i ekonomika, protože i za to světlo, které není směřováno - což je způsob, jakým se dnes svítí -, musíme zaplatit.

Vývoj světelného smogu v Česku

Podle různých prací se každoročně nárůst světelného znečištění ve světě pohybuje od dvou do deseti procent. Nová, shrnující práce v prestižním časopise Science ukazuje právě na těch deset procent ročně. Kdyby takový trend zůstal, tak to, jak nyní vypadá obloha ve městech, bude standard i na venkově.

Nyní je to tak, že v našich městech můžeme vidět maximálně stovky hvězd, někdy ani to ne, přičemž na neporušené obloze je možné jich pozorovat až tři tisíce. To už u nás není nikde, nejvyšší počty jsou kolem dvou tisíc, na venkově jich většinou vidíme asi patnáct set.

Na světě jsou země, kterým se trend už podařilo zvrátit, a světelné znečištění tam ubývá, ale není jich mnoho. Oproti Česku jsou na tom některé země lépe, třeba Švýcarsko, ale i hůře. Když jsem jednou přilétal do Bahrajnu, tak mě to úplně vyděsilo. Ve dvě v noci jsme tam v podstatě přistávali do denního světla.

Doléhá a komplikuje to pozorování. Observatoř založil v roce 1898 Josef Jan Frič a jedním z důvodů, mimo jiné, bylo, že v Praze byly špatné pozorovací podmínky. Nejen kvůli světlu, ale i smogu. Myslím, že kdyby dnes vstal z hrobu, tak by byl z podmínek šokovaný. Dnes musíme v Ondřejově vědecké programy upravovat a zaměřovat je do směrů, kde světelné znečištění tolik nevadí. Jasné hvězdy stále pozorovat můžeme, ale problém je třeba při pozorování takzvaných bolidů, jasných meteorů. To si pak kladu otázku, k čemu jsou hvězdárny v úplných centrech měst, třeba v Brně. Hvězdárny, jako je ta brněnská, mají především popularizační účel, nicméně i tak ztížené pozorování mají.

Čtěte také: Studie o světelném znečištění

Není to ani věc současnosti. Když kolem Země v roce 1986 prolétala Halleyova kometa, tak jsem pracoval na petřínské hvězdárně a už tehdy jsme lidem čekajícím ve frontě říkali, že když pojedou za Prahu pod tmavou oblohu a podívají se běžným binokulárem, tak ji uvidí lépe než přes ten náš velký dalekohled. Bohužel to tak je.

Technicky tak není vůbec žádný důvod svítit do horního poloprostoru, a nikoliv na zem. Druhou věcí je barva světla. Výzkumy posledních deseti lety ukázaly, že ne každé světlo má na světelné znečištění stejný vliv. Čím více je světlo bílé nebo namodralé, tím negativnější efekt na světelné znečištění.

Když město nainstaluje novou osvětlovací soustavu, tak ji čeká přibližně 25 let života. Samozřejmě nemůžete měnit lampy každý rok. Takže všechno, co teď postavíme podle špatných kritérií, nám bude ničit přírodu další desetiletí.

Technická norma ministerstva životního prostředí, která od 1. března v Česku platí, by měla dopady světelného smogu snižovat. V praxi má dokument znamenat, že už by se ve veřejném prostoru nemělo používat ostré bílé světlo. Není dostatečná. Maximum ve městech má být podle normy 3 000 kelvinů, tedy teplejší bílá barva. Je tam tedy určitý kompromis.

Měli jsme spor, zda se jedná o technickou, nebo environmentální normu. Já jsem přesvědčený, že jde o to druhé, a když se chrání příroda, tak to nejde jen pomocí konvenčních technologií. Je to v lidském chování. Máme často pocit, že si potřebujeme stále svítit. Ale je to skutečně tak? Kdo z nás potřebuje světlo ve dvě v noci na ulici? Jistě, argumentuje se bezpečností a pohodlím, ale já osobně si myslím, že veřejný zájem by měl být v ochraně přírody. Protože ať se nám to líbí, nebo nelíbí, tak bez toho protivného hmyzu, který nám lítá kolem uší, tady nepřežijeme.

Další cesty jsou dvě. První je zkrátka světla vypnout. Mluvil jsem s řadou starostů, kteří v noci zhasínají poté, co lidé přijedou v 11 hodin posledním autobusem, a ráno zase rozsvítí před pátou, než odjíždí první vlak.

Podobnou normu, kterou teď přijala Česká republika, má ještě pět zemí - Belgie, Bulharsko, Itálie, Malta a Švýcarsko. Inspirovat se můžeme v té šesté, Chorvatsku, kde to není technická norma, ale zákon. Problém s normami je, že je to dobrovolná záležitost, a proto je tu snaha ministerstva zezávaznit ji s novým stavebním zákonem od 1.

To máte jako s odpadem. Když vytřídím hromádku plastů, je to taky kapka v moři, ale nemám rád věty o tom, že sám nic člověk nezmůže. Není to pravda, měl by začít u sebe. Třeba až budeme kupovat nové žárovky, tak se koukejme na tu hodnotu kelvinů, které mají. Mnoho z nás má ještě na chalupách velké lampy s tím velkým kulatým krytem. Ty mohou svítit klidně desítky metrů do přírody, kde už žijí živočichové. Nesviťme také sousedům, ale sobě pod nohy.

Za Českou astronomickou společnost se světelným znečištěním zabývá odborná skupina Temné nebe.