Symbolika kříže v přírodě a kultuře: Vysvětlení a význam

Kříž zdaleka není jen křesťanským symbolem, protože symbolika kříže je doložena již v prehistorické době a všech vyspělých raných civilizacích. Má různorodé výtvarné podoby (od prostého kříže vepsaného do kruhu na stěnách jeskyň velmi propracovanou výtvarnou či sochařskou podobu).

Vyjadřuje pronikání nebe a země, času a prostoru jako symbol protikladů nebes a země; střed kříže tvoří kosmické centrum. Je též symbolem rovnováhy, symbolem znamení spásy a vítězství nad mocnostmi temnoty a smrti.

Kříž a srdce

Kříž se často vyskytuje v kombinaci se srdcem, které je centrem člověka. Probodené srdce, ovinuté trním, s plameny a křížem, symbolizuje Ježíšovu oběť a nepodmíněnou lásku k člověku. Ježíšovo planoucí srdce s křížem, ovinuté trním, symbolizuje jeho oběť a čistou lásku k člověku. Tato symbolika pravděpodobně navazuje na egyptskou tradici zobrazování srdce a hieroglyfického znaku Nefer.

Ježíš, Boží syn, zemřel za hříchy celého světa - jeho oběť tvoří ústřední bod křesťanské víry. Hieroglyfický znak Nefer představuje spojení srdce s dýchací trubicí. Výtvarné znázornění dýchací trubice připomíná tvar kříže. Dech představuje život, dýchání je klíčové pro fungování lidského těla. Prvním nádechem život začíná a posledním výdechem končí.

Dech rozeznívá tón, prostřednictvím kterého vyjadřujeme povahu srdce a nitra. Proto se také znak Nefer někdy maloval na hrdlo. Právě hrdlo považovali Egypťané za velmi důležité psychické centrum, proto pečlivě chránili přední i zadní část krku, a to u živých i mrtvých. Kolem krku zavěšovali magické amulety a ochranné figurky.

Čtěte také: Problémy s STK kvůli kontrolce motoru?

Na úrovni čaker by Nefer souvisel se čtvrtou (srdeční) a pátou (krční) čakrou. Na cestě k srdeční čakře je nutné ovládnout své tělo, které se pak dostává do podřadného postavení. V srdci zažíváme lásku i sebeúctu. Srdeční čakra se nachází v oblasti hrudníku a je čtvrtou čakrou, která je středem sedmi čaker. Srdcem se vciťujeme, soucítíme a ladíme se na druhé.

Pátá (krční) čakra sídlí na horním konci šíje a úzce souvisí s dechem, řečí a pravdou. Krční čakra funguje jako most mezi myšlením a cítěním, impulsy a reakcemi na ně. Přes ni formulujeme svá přání, myšlenky a názory. Krční čakra souvisí s vyjádřením vnitřních prožitků (radosti, spokojenosti i lásky, stejně jako smutku, strachu, hněvu a vzteku).

Nefer vyjadřuje kvality mládí, spokojenosti, štěstí, dobroty a krásy. Tento znak označoval lidi, jejichž ústa byla pravdomluvná, což bývalo nejvyšší ctností.

Kříž a Čísla

Prostorovým symbolem Čísla [6] je krychle, která je jedním z platónských těles a rozevírá se do tvaru kříže. Struktura kříže vychází z Čísla (4), je to kříž se čtyřmi stejnými rameny, která vymezují čtyři základní body v rovinném plánu. Těmito body jsou sever, jih, východ a západ. Ve spojení s podnožníkem a nadhlavníkem získává kříž prostorovou dimenzi a vytváří strukturu, která vychází z Čísla (6). Ve středu tohoto kříže se symbolicky odehrává to, oč zde ve světě běží.

Rosekruciáni mají ve znaku kříž, v jehož středu je růže, která by měla rozkvést v srdci. Jedná se o kříž, vepsaný do kruhu, který jej rozděluje na čtyři stejné části. Je to pravděpodobně jeden z nejstarších a nejpoužívanějších symbolů. Představoval Slunce a jeho oběh - a také čtyři světové strany.

Čtěte také: Řešení problému s kontrolkou emisí u Opel Meriva

Symbol solárního kříže nacházíme v nářadí k rozněcování ohně. Jeho vzplanutí „z ničeho“ bylo posvátnou záležitostí a sám oheň byl odpradávna jedna z nejblahodárnějších věcí, protože poskytoval teplo a světlo, umožňoval úpravu jídla, zároveň chránil před divou zvěří. V Mezopotámii (v rané době bronzové) můžeme s jistotou tvrdit, že sluneční kruh a měsíc byly kultovními znameními pokročilé kosmologie.

Pokud se obrázek solárního kříže mírně upraví, promění se na kříž se statického symbolu na dynamický symbol a stává se předchůdcem starého a univerzálního symbolu, kterým je svastika. Točivý (hákový) kříž vyjadřuje dynamický princip cyklického střídání ročních dob. Patří k nejstarším symbolům, který zaznamenává lidské představy o kosmu a poznání přírody.

Tento kříž (crux gammada) má podle řeckého písmene gamma tvar ohnuté paže. Orantem nazýváme zobrazení člověka s pažemi obrácenými vzhůru - tento postoj připomíná podobu kříže. Takové oranty nacházíme už ve skalním umění doby kamenné (skalní kresby v Cerezuele a La Sierpe, Fuencaliente, Covatilla de San Juan), dále pak je to častý motiv v římské a raně křesťanské době, u nás hodně zastoupené na Velké Moravě.

Anch

Anch (někdy nazýván též nilský kříž nebo crux ansata) byl symbolem věčného života a duchovní moudrosti jehož původ zůstává nejasný - může se také jednat o magický uzel. V horní části kříže je symbol oplodněného vejce, jež je výrazem budoucího zjevení Života. Anch je zároveň egyptský hieroglyf, který znamená život, narození, znovuzrození, oživení nebo nesmrtelnost, ztělesňuje životodárné vlastnosti elementů vzduchu a vody. Jeho tvar připomíná lidské tělo s rozpaženýma rukama a smyčka v horní části kříže představuje hlavu. Koptskými křesťany v Egyptě byl převzat jako kříž.

Anch: Obraz pupku, jenž spojuje nový život a jeho zdroj výživy a růstu. V archaické podobě jsou smyčka i její pokračování spojeny s roztaženýma rukama provazem uvázaným uprostřed. Anch symbolicky představuje život a živé bytosti a dar životní síly.

Čtěte také: Svitici Tyčinky: Co je Třeba Vědět

zdroj: Posvátná tradice ve starém Egyptě, Rosemary Clarková, Volvox Globator, 2016, str.

Kříž v křesťanství

Kříž je v křesťanské tradici jeden z ústředních symbolů. Vyjadřuje Život, který vládne nad smrtí, cestu vzhůru k nebi a ke spasení. Vertikála představuje cestu vzhůru, jíž jsou kladeny překážky, kterou představuje horizontála. Vertikální čára protíná a přesahuje čáru horizontální. Kristus na kříži je poslem Světla a Života ve vesmíru, který přišel na Zemi, aby podal svědectví o svém Božském Otci.

„Křesťanství ve svém nejhlubším nitru nese pravdu, že vlastním účelem života je utrpení (kříž). Proto jako tomu odporující zavrhuje sebevraždu, kterou naopak starověk z nižšího stanoviska schvaloval, ba uctíval. Onen důvod proti sebevraždě je však asketický, platí tedy jen z mnohem vyššího etického stanoviska, než jaké kdy zaujali evropští morální filosofové. Sestoupíme-li však z onoho velmi vysokého stanoviska, pak už neexistuje žádný morálně udržitelný důvod k zatracování sebevraždy. Mimořádně živá, a přece ani biblí ani tristními důvody nepodepřená horlivost duchovenstva monoteistických náboženství proti sebevraždě, proto, jak se zdá, musí spočívat v nějakém skrytém důvodu. Neměl by to být ten, že dobrovolné vzdání se života je špatný kompliment pro toho, kdo řekl panta kala lian? - Proto pak obligátní optimismus těchto náboženství obžalovává sebevraždu, aby nebyl sám obžalován.

zdroj: Parerga a Paralipomena, 2.

Chrismon, Chi-Rho představuje monogram, který tvoří řecká začáteční písmena Ježíše Krista. Latinské „X“ je řecké „CH„, a latinské „P“ je řecké „R„. „Tau“ je písmeno „T“ řecké abecedy. Berličkový kříž vychází z pravotočivé i levotočivé svastiky.

Quinta essentia (lat. pátá esence, tj. podstata, přeneseně konečný výsledek, podstatný závěr). Vedle čtyř podstatných látek, vyjádřených termíny živlů rozlišoval Aristoteles ještě pátou podstatnou látku, jíž rozuměl éter (tím vyjadřoval podstatu nějaké věci vůbec). Je třeba rozlišovat materiální podstatu, která je nositelkou esoterní podstaty, jíž je vždy astrál.

Hermetické učení o kvintesenci rozvinul Agrippa z Nettesheimu ve svém spise De occulta philosophia (I, 14); jako synonyma používal též pojmu Světový duch. Chápe tím vše pronikající sílu, která způsobuje pohyb věcí a jejich uspořádání, srovnává ji s duší lidského těla, která je rovněž principem hybným a utvářejícím. Podle Agrippy z Nettesheimu se kvintessence vykazuje v krystalech jako geometrický princip, v rostlinách jako vegetativní síla, ve zvířatech jako čivost a pud, v člověku jako rozum (ratio). Současně je třeba kvintesenci chápat jako prostředníka okultních jevů.

Pojmu Světového ducha (Světové duše) odpovídá v indické teosofii pojem ákáša a v řecké filosofii Hérakleitův pojem „věčného ohně“.

zdroj: Lexikon magie, Milan Nakonečný, Argo, 2009, str.

Mojžíšův ohnivý had

Mojžíšův ohnivý (bronzový či měděný) had vyvýšený na poušti, který chránil Mojžíšův lid před jedovatými hady. Podle Mišny, (Roš hašan 3:8), měl být tento had symbolem, že v okamžiku, kdy Izraelci hledí směrem k výšinám a podrobují svá srdce svému Otci na nebesích, tak se uzdravují.

„Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoliv uštknutý podívá, zůstane na živu.“ Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď.

Měděný had Nechuštan na kříži býval interpretován jako vítězství nad zlem, později byl Izraelity modlářsky uctíván v chrámě. Když na konci 8. stol. př. n. l. nastoupil na judský trůn reformátorský král Ezechiáš, odstranil výšiny, rozbil posvátné sloupy, rozbil modly a rozbil na kusy měděného hada, kterého vyrobil Mojžíš: do té doby mu Izraelci pálili kadidlo. Nazval jej Nehuštan. (II.

Analogický motiv může být symbol ukřižovaného hada Pythona z díla hermetického filosofa Abrahama Žida.

Keltský kříž

Keltský kříž je ve své základní podobě jednoduchý rovnoramenný kříž obepnutý kruhem. Znak rovnoramenného kříže a symbol kruhu jsou nejstaršími tvary, prastarými univerzálními znaky, uctívané už od nepaměti. Je možno vnímat je jako elementární znaky struktury světa.

V keltské kultuře se keltský kříž pravděpodobně používal jako spojení pohanského symbolu slunečního kříže s křesťanstvím. Sluneční kříž představoval boha slunce a symbolizoval světlo, život a sílu. V křesťanství se keltský kříž stal symbolem víry, naděje a spásy. V moderní době se keltský kříž stal populárním symbolem používaným v různých kontextech.

Význam keltského kříže se může lišit v závislosti na jeho provedení a kontextu, ve kterém se používá. Bez ohledu na jeho specifický význam je keltský kříž mocný a trvalý symbol, který fascinuje lidi po staletí.

Železný kříž ve Skřipové

Železný kříž, nazývaný Klieberův kříž (Klieber-Kreuz), nechala vztyčit v roce 1873 rodina Klieberova na místě staršího kříže na okraji svého pole při pravé straně cesty západní cesty ke karlovarské císařské silnici do Prahy asi 150 m jihozápadně od vsi Skřipová (Krippau). Železný kříž od neznámého autora, nazývaný Klieberův kříž (Klieber-Kreuz), nechala vztyčit v roce 1873 rodina Klieberova z usedlosti čp. 1 patrně na místě staršího kříže na obecním pozemku na okraji svého pole při pravé straně cesty západní cesty ke karlovarské císařské silnici do Prahy asi 150 metrů jihozápadně od vsi Skřipová (Krippau).

V době před rokem 1945 o kříž pečovala rodina Theodora Kliebera z usedlosti čp. Železný kříž na podstavci. Jednoduchý kovaný vrcholový kříž latinského tvaru nese na křížení ramen litinovou figurální plastiku Ukřižovaného Ježíše Krista. Nad plastikou bývala připevněna stylizovaná tabulka s nápisem „INRI“ (zkratka latinských slov Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský). U paty kříže je připevněn litý plastický figurální reliéf stojící Panny Marie.

Vrcholový kříž je umístěn na vrcholu hranolového žulového podstavce s mohutnou profilovanou hlavicí a profilovanou hranolovou patkou. Na čelní pohledové straně dříku podstavce je připevněn litinový plastický reliéf srdce s dvojicí zkřížených nástrojů. Nad reliéfem je instalována železná konzole pro zavěšení lucerny, pozůstatek osvětlení plastiky. Na bočních stěnách podstavce jsou pak litinové plastické reliéfy šestilistých květů.

Základnu podstavce tvoří mohutný hranolový sokl s profilovanou horní hranou. Na čelní pohledové straně soklu je v mělkém vpadlém obdélném rámci s konkávně projmutými rohy vysekána plastická datace „1873“. Podstavec je postaven na kamenné desce.

KOLEKTIV, Heimatbuch des Kreises Luditz, München 1971, s. 286.Emanuel POCHE, Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha 1978, s. 327. Gertrud TRÄGER, Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt 1993, s. Skřipová - socha sv.

tags: #svitici #kriz #priroda #vysvetleni

Oblíbené příspěvky:

• Příroda Západních Čech
• Jindřichohradecko: Svatby pod širým nebem
• Zákonné povinnosti při výstupní prohlídce
• Druhohorní klima
• Trendy v čištění odpadních vod