Zpoplatnění emisí z dopravy a budov ve Švýcarsku a nová legislativa EU

Pro zpomalení změny klimatu je nezbytné modernizovat všechny sektory ekonomiky a vytvářet nástroje, které zajistí podmínky pro dekarbonizaci. Jedněmi z ekonomických nástrojů jsou uhlíkové daně nebo obchodování s emisními povolenkami. Systému zpoplatnění, tzv. EU ETS (EU Emissions Trading System), podléhají v současnosti velké elektrárny, teplárny, těžký průmysl nebo letecká a námořní doprava.

Emise ze silniční dopravy a budov však na celoevropské úrovni dosud zpoplatněny nebyly. Nový systém tzv. ETS 2 naváže od roku 2028 na stávající systém obchodování s emisními povolenkami (ETS 1), který funguje od roku 2005. Zpoplatní přitom emise ze silniční dopravy, spalování v budovách a malé energetiky a průmyslu, které v současnosti nespadají pod ETS 1.

Zatímco ETS 1 v současnosti pokrývá přibližně 35 % všech emisí skleníkových plynů EU, ETS 2 pokryje dalších 39 %. Více než 70 % unijních emisí tak bude podléhat zpoplatnění. Díky tomu dojde k narovnání trhu jak pro producenty emisí, tak pro podniky využívající nízkoemisní zdroje energie (např. biomasu či biopaliva).

Kde emise spadající pod ETS 2 vznikají?

V silniční dopravě hrají zásadní roli auta se spalovacími motory, v menší míře pak autobusy a nákladní vozidla. V případě budov nejde o emise vznikající při jejich stavbě, ale primárně o emise vznikající při lokálním vytápění, ohřevu vody nebo vaření či ty, které produkují malé teplárny a výtopny.

Záměrem jejich zpoplatnění je motivovat domácnosti i podniky k využívání nízkoemisních způsobů dopravy, zateplení domu či pořízení tepelného čerpadla. Pro nepřekročení sociálně udržitelné ceny pro domácnosti pracuje systém s mechanismy pro případ nadměrného nárůstu ceny povolenky.

Čtěte také: Ekologické iniciativy Švýcarska

Jak systém obchodování s emisními povolenkami funguje?

Systém pro obchodování s emisními povolenkami je jedním z nástrojů zpoplatnění emisí založených na principu znečišťovatel platí. Producenti skleníkových plynů zařazení do systému (např. elektrárny) musí za každou tunu emisí vypuštěnou do atmosféry vyřadit jednu povolenku. Jejich množství na trhu je však omezené (princip cap-and-trade) a v čase se na základě předem stanovené trajektorie snižuje, což vytváří tlak na růst ceny povolenky.

Povolenky si jednotlivé provozovny nakupují buď v aukcích, od sebe navzájem, nebo v některých případech dostávají určité množství zdarma. To například v rámci EU ETS platí pro průmyslová odvětví, která by v důsledku vyšších výdajů na povolenky mohla ztratit konkurenceschopnost vzhledem k producentům ze třetích zemí, kde jsou emise zpoplatněny méně či vůbec, nebo by hrozil tzv. únik uhlíku do těchto zemí.

Od roku 2026 (s postupným náběhem od roku 2023) však začíná fungovat mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM), který dovoz emisně náročných produktů do EU zpoplatní, čímž dojde k narovnání podmínek s domácími výrobci. Výnosy z prodeje povolenek pak mají státy k dispozici pro investice do dekarbonizačních opatření.

Sociální klimatický fond

Od roku 2026 do roku 2032 bude fungovat Sociální klimatický fond, pro nějž bude na úrovni EU alokována částka ve výši až 65 miliard eur (Česko bude moci využít přibližně až 40 miliard korun). Úkolem každého členského státu EU bude vypracovat Sociální klimatický plán, ve kterém představí, jak chce využít prostředky z fondu s ohledem kompenzování možných negativních dopadů povolenek na nízkopříjmové domácnosti a mikropodniky. Každý stát přitom bude muset svůj plán dotovat z nejméně 25 % z vlastních zdrojů, tedy výdaje na český Sociální klimatický plán budou činit více než 50 mld.

Zbylé výnosy budou stejně jako v případě ETS 1 rozděleny mezi členské státy. Státy by je měly směřovat k upřednostňování nízkoemisních a bezemisních způsobů dopravy (veřejné dopravy, carsharingových služeb, cyklodopravy, elektromobility atd.) a renovacím budov s cílem dosáhnout vyšších energetických standardů a nižších emisí (zateplování a instalace tepelných čerpadel, kotlů na biomasu, fotovoltaiky nebo fototermiky). Část prostředků lze použít na přímou výplatu podpory nízkopříjmovým domácnostem.

Čtěte také: Co vidět v Bernu?

Podobně jako například v Modernizačním fondu budou i v Sociálním klimatickém fondu prostředky rozdělovány s ohledem na rozdílnou situaci v jednotlivých státech. Stanovení podílu, který připadne danému členskému státu, vychází mj. z podílu obyvatelstva ohroženého chudobou, hrubého národního důchodu nebo emisí vypouštěných při spalování paliv domácnostmi. Čistými příjemci v rámci SKF tak budou např. Polsko, Rumunko nebo Řecko. Naopak čistými plátci budou Německo, Nizozemsko nebo Itálie.

Dopady zpoplatnění paliv zatíží především nízkopříjmové domácnosti a menší podniky, které typicky za pohonné hmoty a energie vynakládají významnou část svých příjmů.

K tomu, aby došlo k významnému snížení emisí skleníkových plynů v sektoru silniční dopravy a budov, je potřeba kromě jejich zpoplatnění i dalších nástrojů (např. regulací nebo dotační a investiční podpory), které společně nasměrují tyto sektory k dekarbonizaci.

Směrnice o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive, EPBD), jejímž záměrem je snížit energetickou i emisní náročnost budov, a podpořit tak renovace, instalaci obnovitelných zdrojů energie atd. V praktické rovině je pak nezbytná dostupnost materiálů a technologií pro dekarbonizaci, což úzce souvisí s otázkou průmyslové politiky EU, v současnosti reprezentované především Dohodou o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal, CID) a související legislativou. Jejím záměrem je podpořit bezemisní technologie vyráběné na unijní půdě (a zmírnit tak závislost na dovozu ze třetích zemí, zejména Číny), stejně jako zajistit dostatek strategických materiálů a surovin potřebných pro jejich produkci.

Ačkoliv legislativa upravující fungování ETS 2 byla na celounijní úrovni schválena už v roce 2023, do ledna 2026 ji plně transponovalo do svého národního práva 17 států z 27. V létě 2025 Česko společně s dalšími 18 členskými státy zaslalo Evropské komisi tzv. non-paper, ve kterém nastínilo požadavky na úpravy systému tak, aby mj. došlo k posílení mechanismů pro udržení ceny povolenky na sociálně přijatelné úrovni.

Čtěte také: Budoucnost švýcarského pojištění emisí

V polovině roku 2025 došlo na burzách ICE a EEX ke spuštění obchodování s futures kontrakty na ETS 2 povolenky. Futures kontrakty jsou finanční deriváty, které představují závazek nakoupit (nebo prodat) určité aktivum (v tomto případě povolenky) za předem dohodnutou cenu k určitému budoucímu datu. Slouží hlavně k zajištění proti cenovým výkyvům nebo ke spekulaci na budoucí vývoj cen.

Obchodování samotných povolenek (nikoliv futures kontraktů) začne až v roce 2027 nebo 2028 na burze EEX v Lipsku. A až tehdy bude více informací o tom, jak se trh s povolenkami druhé generace chová.

Emise ze silniční dopravy a budov byly k roku 2024 zpoplatněny v 18 státech světa (a v 11 případech na nižší než celostátní úrovni, například v Britské Kolumbii). Pouze budovy jsou pak zpoplatněny v dalších 8 místech, doprava ve 4.

Příklady z jiných zemí

Rakousko: Tamní vláda od roku 2023 zavedla tzv. Klimabonus, kdy dochází k vrácení prostředků zpět k domácnostem.

Dne 24. února 2026 Rada Evropské unie formálně schválila legislativní text, který jako součást balíčku Omnibus I významně zjednodušuje pravidla pro směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (CSRD) a o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CSDDD). Cílem úprav je posílit konkurenceschopnost EU, snížit administrativní zátěž podniků a omezit nepřiměřené dopady povinností na menší firmy.

Novela mj. zvyšuje prahové hodnoty pro povinné vykazování podle CSRD (např. na více než 1 000 zaměstnanců a tržby nad 450 mil. eur) a omezí rozsah due diligence podle CSDDD na velmi velké společnosti (nad 5 000 zaměstnanců a tržby nad 1,5 mld.

Přístup na trh v rámci států EHP a Švýcarska

Vstupem České republiky do EU došlo v oblasti přístupu na trh v mezinárodní nákladní dopravě k zásadní změně. Zatímco pro cesty do nečlenských států nebo přes nečlenské státy ES zahraniční vstupní povolení, resp. úprava podle příslušné dvoustranné dohody, zůstávají platným právním institutem, pro cesty uvnitř ES nebo tranzitem přes státy ES byla zahraniční vstupní povolení (pro část cesty po území států ES) nahrazena pro většinu přeprav povolením Společenství, tzv. eurolicencí.

Seznam předpisů

Přístup na trh pro české dopravce v oblasti silniční nákladní dopravy je mezi členskými státy EU upraven následujícími normami:

• nařízení EP a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009, o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy,
• zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů,
• vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě,
• dohoda mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přepravě zboží a cestujících po železnici a silnici,
• dvoustranné mezivládní dohody o mezinárodní silniční dopravě.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009

Z pohledu přístupu na trh a povolovacího řízení v mezinárodní silniční nákladní dopravě v rámci EU je nejvýznamnějším dokumentem nařízení EP a Rady (ES) č. 1072/2009/ES, o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy. Toto nařízení se vztahuje v mezinárodní silniční přepravě zboží pro cizí potřebu na jízdy provedené na území Společenství.

Při přepravě z členského státu EU do třetího státu (nečlen EU) a naopak se toto nařízení vztahuje na část jízdy provedenou na území členského státu nakládky nebo vykládky, jakmile byla uzavřena potřebná dohoda mezi Společenstvím a dotyčným třetím státem (v současné době jen Švýcarsko).

Až na stanovené výjimky mezinárodní silniční nákladní doprava v EU podléhá univerzálnímu přepravnímu povolení Společenství - eurolicenci. Pro přepravu v působnosti nařízení č. 1072/2009/ES nahrazuje eurolicence původní potřebná dvoustranná povolení, vyměňovaná mezi členskými státy do doby vstupu tohoto nařízení v platnost, resp. pro ČR do vstupu do EU v roce 2004.

Eurolicence opravňuje na všech dopravních cestách na území EU k mezinárodní přepravě zboží pro cizí potřebu, případně za podmínek, které jsou v ní stanoveny:

• pokud jde o jízdu vozidla, při které leží výchozí a cílové místo ve dvou různých členských státech EU, s průjezdem nebo bez průjezdu jedním či více členskými státy nebo jedním či více třetími státy,
• pokud jde o jízdu vozidla, při které leží výchozí místo v jednom členském státě a cílové místo v třetím státě nebo naopak, s průjezdem nebo bez průjezdu jedním či více členskými státy nebo jedním či více třetími státy,
• pokud jde o jízdu vozidla mezi třetími zeměmi s průjezdem po území jednoho nebo více členských států, jakož i jízdu bez nákladu související s takovými přepravami.

V souladu s nařízením č. 1072/2009/ES tedy veškerá přeprava zboží mezi členskými státy nebo tranzitem přes území členských států včetně třetizemních přeprav mezi členskými státy EU nepodléhá žádnému dalšímu povolovacímu řízení a je s výjimkou přeprav uvedených níže prováděna na základě jednotného dokumentu, tzv. eurolicence.

Pokud je při výše uvedených přepravách vozidlo řízeno řidiči (občany) z nečlenského státu EU, musejí být tito řidiči v souladu s čl. 5 nařízení č. 1072/2009/ES zároveň vybaveni osvědčením pro řidiče ze třetích států.

V souladu s čl. 1 odst. 5 nařízení č. 1072/2009/ES nepodléhají eurolicenci ani jinému povolení pro přepravu níže uvedené druhy přeprav a jízdy bez nákladu s takovou přepravou související:

• přeprava poštovních zásilek v rámci veřejné služby;
• přeprava poškozených nebo havarovaných vozidel;
• přeprava nákladu vozidly, jejichž největší přípustná hmotnost, včetně největší přípustné hmotnosti přípojného vozidla, nepřesahuje 3,5 t;
• přeprava zboží motorovými vozidly, pokud splňuje tyto podmínky (na vlastní účet):
  • přepravované zboží je ve vlastnictví podniku nebo je jím prodáváno, kupováno, pronajímáno, najímáno, vyráběno, získáváno, zpracováváno nebo opravováno,
  • účelem přepravy je převézt zboží z podniku nebo do něj, jeho přeprava uvnitř podniku, popř. mimo podnik, jde-li o přepravu pro vlastní potřebu,
  • motorová vozidla používaná pro takovou přepravu jsou řízena personálem zaměstnávaným dotyčným podnikem nebo tomuto podniku poskytnutým na základě smluvního závazku,
  • vozidla přepravující náklad patří podniku, byla jím koupena na úvěr nebo je má podnik v pronájmu, za předpokladu, že v posledně uvedeném případě tato vozidla splňují podmínky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/1/ES ze dne 18. ledna 2006, o užívání vozidel najatých bez řidiče pro silniční přepravu zboží,
  • taková přeprava je pouze pomocnou činností v rámci celkové činnosti podniku;
• přeprava léků, zdravotnických přístrojů a vybavení, jakož i dalšího materiálu pro poskytování pomoci v naléhavých případech, zejména při živelních pohromách.

U soupravy vozidel musí být opis uchováván v tažném vozidle. Platí pro celou soupravu vozidel, a to i v případě, že přívěs nebo návěs není uveden do provozu nebo registrován jménem držitele licence nebo že je uveden do provozu nebo registrován v jiném státě.

Eurolicenci vydává členský stát EU každému provozovateli silniční dopravy zboží pro cizí potřebu, který splňuje dané podmínky přístupu na trh. V ČR to znamená její výdej držitelům platné koncese pro provozování mezinárodní silniční dopravy.

Eurolicence vydávají příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen. V ČR je úřadem příslušným k vydání eurolicence místně příslušný dopravní úřad, tj. krajský úřad v místě sídla právnické osoby nebo v místě podnikání fyzické osoby. Dopravní úřad eurolicenci vydává na základě žádosti.

Na základě žádosti při splnění výše uvedených podmínek se vydává prvopis eurolicence, který je uchováván dopravcem, a tolik ověřených opisů, kolik má k dispozici vozidel, ať vlastních, nebo takových, která provozuje na základě smluv o pronájmu či finančním pronájmu. Eurolicence se vydává na jméno dopravce. Nelze ji převést na třetí osobu.

Vydaný opis eurolicence ověřený dopravním úřadem se musí nacházet ve vozidle a musí být kdykoli předložen na žádost kontrolního orgánu v kterémkoliv členském státě. Eurolicence se vydává na dobu až deseti let a může být prodloužena.

V celé EU jsou eurolicence vydávány podle jednotného vzoru, ale vždy jen v národních jazykových verzích.

Úřad příslušný k vydání eurolicence

Eurolicence se vydává na jméno dopravce a kromě ní se vydávají i číslované opisy eurolicence. Originál má být uložen u dopravce, číslované opisy musejí být při provozu ve vozidle. Opisů na vozidlo (bez uvedené registrační značky) vydá dopravci úřad jen tolik, kolik vozidel žadatel-dopravce nahlásil dopravnímu úřadu (dopravce má povinnost hlásit dopravnímu úřadu počty vozidel) a pro která doloží finanční způsobilost.

Vydání i případné nevydání eurolicence probíhá od 1. 1. 2006 ve správním řízení.

Úhrada nákladů za vydání eurolicence

Za vydání eurolicence je dopravní úřad oprávněn požadovat od žadatele uhrazení správního poplatku ve výši 1000 Kč za eurolicenci a 200 Kč za vydání každého opisu.

Orgán, který eurolicenci vydal, je oprávněn ji též odejmout nebo odejmout některé opisy pro vozidlo (v praxi pak dopravce bude moci mezinárodní dopravu, na kterou měl mít eurolicenci, provozovat méně vozidly, tj. těmi, na které mu eurolicence zůstaly). Odnětí bude probíhat ve správním řízení, aby se dopravce mohl odvolat.

Případná odvolání vyřizuje orgán nadřízený orgánu, který eurolicenci vydal, a to je Ministerstvo dopravy ČR.

Osvědčení pro řidiče

Kromě zavedení eurolicence výše uvedené nařízení EP a Rady č. 1072/2009 zavedlo též osvědčení pro řidiče třetích, tj. nečlenských států. Pokud podnikatel v silniční dopravě k provozování mezinárodní nákladní dopravy v členských státech užívá jako řidiče občany třetího státu, musejí být tito řidiči držiteli osvědčení pro řidiče.

Osvědčení pro řidiče vydává dopravní úřad příslušný k vydání eurolicence každému podnikateli, který je držitelem eurolicence a o vydání osvědčení pro řidiče požádá. Řidič musí vozit vydané osvědčení ve vozidle.

Spolu s originálem pak dopravce obdrží jeden opis, který musí být u něho uložen (zde je situace opačná než u eurolicencí, kde originál dostává dopravce a ve vozidle se vozí opisy).

Vydání, případně nevydání osvědčení pro řidiče od 1. 1. 2006 probíhá ve správním řízení. Správní poplatek za vydání osvědčení i jeho opis činí 500 Kč za každý doklad.

Dvoustranné dohody

Po vstupu ČR do EU zůstaly nadále v platnosti i dvoustranné mezivládní dohody o mezinárodní silniční dopravě, ale se státy EU se aplikují pouze ty články a ustanovení, které nejsou upraveny nařízeními ES. Česko má uzavřeny dohody o silniční dopravě s výjimkou Malty se všemi členskými státy EU.

I nadále se v případě potřeby schází k jednání smíšená komise a podle stavu smluvních vztahů se vyměňují kontingenty povolení pro případné třetizemní přepravy do a ze států mimo EU.

Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko

Dohodu o spolupráci v rámci Evropského hospodářského prostoru původně sjednalo Evropské hospodářské společenství (EHS) se státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO - EFTA). Postupně však státy EFTA vstupovaly do ES, takže v současné době Dohoda o EHP zahrnuje na jedné straně 27 států EU, na druhé straně Norsko, Island a Lichtenštejnsko.

Pro oblast dopravy je Dohoda o EHP důležitá tím, že smluvní strany se vzájemně zavázaly dodržovat předpisy platné v EU. Pro české silniční dopravce to znamená, že i v těchto třech státech se uplatňuje nařízení č. 1072/2009/ES a prakticky veškeré podmínky realizace přeprav jsou stejné jako v EU.

V nákladní mezinárodní dopravě se používá eurolicence jako jediný doklad, který opravňuje dopravce k provádění mezinárodních přeprav. Dopravci z těchto tří států mají recipročně stejná práva na území států EU, včetně Česka.

Daňové zvýhodnění a odpisy bezemisních vozidel

Bezemisním vozidlem se dle § 21b odst. 7 Zákona o daních z příjmů rozumí silniční motorové vozidlo, které používá jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík, nebo jiné silniční motorové vozidlo, jehož provoz nemá žádné emise CO2. Daňové zvýhodnění bezemisních vozidel se tedy vztahuje na elektromobily a auta poháněná vodíkem. Neplatí pro tzv. hybridy, které mají pohon jak elektrický, tak benzínový. Hybridní automobily označuje Zákon o daních z příjmů jako nízkoemisní vozidla (§ 21b odst. 6 ZDP).

tags: #svycarsko #pojisteni #auto #emise #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Normy Euro pro emise NOx
• Cena a informace - Skládka Přerov
• Harmonogram Kunice
• Více o školení klimatu
• Krychlový odpadkový koš: rozměry a specifikace