Sýček obecný (Athene noctua) patří mezi nejohroženější druhy ptáků v České republice. Je až k neuvěření, že ještě na začátku minulého století byla tato drobná sovička široce rozšířeným druhem a dokonce nejběžnější sovou s velikostí populace čítající několik tisíc až desítek tisíc párů.
Především během posledních 60 let byl ale zaznamenán výrazný populační pokles sýčka. Jen v rozmezí let 1985-2003 populace poklesla o 59 % a tento trend se nezastavil ani v následujících letech. Na počátku 21. století již sýček patřil mezi velice vzácné druhy a v současnosti se jeho celková populace na území České republiky odhaduje na méně než 100 párů!
Sýček obecný byl zvolen Ptákem roku 2018 a tento titul přitáhl k sýčkům, jejich ohrožení a ochraně velkou pozornost, což je nutné pro účinnou ochranu tohoto kriticky ohroženého druhu. Dle současné legislativy patří sýček k silně ohroženým druhům.
Sýček obecný je malá sova, která dorůstá do velikosti okolo 28 cm a hmotnosti mezi 150-250 gramy. Rozpětí křídel se u dospělého jedince pohybuje mezi 50-57 cm. Samice bývá zpravidla o trochu větší než samec. Na první pohled působí sýček zavalitým dojmem, avšak velmi obratně mění tvar těla a při vyrušení se dokáže trochu vytáhnout a tak působí štíhle. Zbarvení sýčka je hnědé, záda nesou bílé skvrnění, břicho je světlé s hnědými skvrnami.
Zdánlivě velká hlava nese výrazné žluté oči lemované bílými pery, které tvoří jakýsi závoj a usměrňují tak zvuk k ušním otvorům. Vývržek je tuhý, zhruba 2-5 cm velký váleček.
Čtěte také: Mizení sýčka
Sýček obecný obývá rozlehlý areál od západní Evropy přes severní Afriku až do východní Asie. Dříve běžný druh zemědělské krajiny se dnes vyskytuje ojediněle a velmi vzácně (pouze na 6 % mapovacích čtverců). Největší populace sýčka žije v oblasti Českého středohoří, Ústecka, Žatecka a Podkrušnohoří.
Biotopem sýčka obecného jsou dnes výhradně nížinné prostranství v otevřené zemědělské krajině, kde vyhledává lidská sídla, farmy, stoly nebo stáje. Aktivní jsou sýčci převážně za šera, kdy loví potravu. Potkat jej však můžeme i přes den a to v době kdy krmí mláďata nebo během teplých rán v létě. Vyhledávají vyvýšená místa, např. střechy, sloupy, či komíny, na kterých vysedávají. Zajímavě pak působí pohyb sýčků po zemi, dokáží velmi slušně běhat a pronásledovat tak kořist.
Je to druh, který je věrný svému hnízdišti, v jeho okolí se pak vyskytuje celý život. Páry jsou také trvalé. Mláďata nemigrují z pravidla více než 20 km od hnízdiště.
Rozmnožování začíná tokem a to v dubnu, kdy samci vytrvale ozývají. Samice klade na holou zem v dutině koncem dubna nebo začátkem května 4-6 vajec. Na vejcích sedí pouze samice, která je krmena samcem. Mláďata se líhnou zhruba po měsíci, vzletná jsou po 40 dnech od vylíhnutí.
Potravu tvoří různí drobní obratlovci a větší bezobratlí. Jedná se o typického potravního generalistu, který dokáže efektivně lovit jen na holém substrátu, nízkém strništi nebo nízké, řídké vegetaci. Jedná se o druh s malým a trvalým domovským okrskem, který pro potravu létá do vzdálenosti 1 km od hnízda.
Čtěte také: Spermophilus citellus ochrana
Příčiny dramatického poklesu početnosti sýčka obecného můžeme hledat především v souvislosti s velkoplošnými změnami v kulturní krajině, a to hlavně s těmi, které vedly ke ztrátě její mozaikovité struktury. Sýčkovi vyhovuje pestrá krajina s dostatečným množstvím krátkostébelných biotopů, jakými jsou kosené louky, pastviny či drobná políčka, která umožňují lov drobné kořisti. Ta je ve vysoké trávě sýčkovi nedostupná. Dříve bylo takových ploch kolem vesnic mnoho, ale v současné době nebývají obhospodařovány a zarůstají vysokou travou a křovinami. Právě nedostupnost potravy během hnízdní sezóny je považována za důležitý faktor poklesu početnosti.
Úbytek sýčků byl pravděpodobně zapříčiněn změnou hospodaření v zemědělství během komunismu. Zmizela drobná políčka a meze, začala intenzivní chemizace v krajině a došlo tak úbytku jak vhodných typů biotopů, tak potravy pro sýčka.
Dalšími známými negativními faktory působícími na populaci sýčka obecného jsou dlouhé a na sníh bohaté zimy, nedostatečná nabídka bezpečných míst pro hnízdění, vysoká predace šelmami (především kunou skalní a kočkou), kontaminace prostředí biocidy, úmrtí sov v různých technických pastech (např. sudy s vodou, komíny, roury).
Velmi významným mortalitním faktorem jsou také střety s projíždějícími vozidly.
Dnes je druh na pokraji vyhynutí a i současným přísně chráněným populacím hrozí značná rizika. Ať už to jsou středy s dopravními prostředky, predace kočkou domácí, kunu nebo puštíky, tak technické pasti.
Čtěte také: Proč je sysel obecný ohrožen?
Česká společnost ornitologická se dlouhodobou ochranou sýčka obecného zabývá v rámci vlastního programu Záchrana sýčků. Sýčkům se přednostně věnuje v Ústeckém a Středočeském kraji, kde se nachází největší česká populace. Pro sýčky bylo vyvěšeno přibližně 100 budek, které sovy rády využívají - v loňském roce sýčci hnízdili nebo odpočívali ve zhruba 40 % z nich. Další budky ornitologové instalují právě v těchto dnech. Podařilo se také vyjednat změnu hospodaření na několika sýčky obydlených lokalitách nebo shromáždit vzorky peří pro analýzu „genetického zdraví“ populací.
Sýčci jsou nyní úzce spjatí s lidskými sídly a se zemědělským hospodařením. Proto i cesta k jejich ochraně vede přes spolupráci ornitologů s farmáři a majiteli pozemků, kde sovy hnízdí. Je až neuvěřitelné, že se ochráncům sýčků ještě nikdy nestalo, že by farmář odmítl na ochraně sýčků spolupracovat. Spolupráce obvykle začíná vysvětlováním, proč je důležité sýčky chránit. Farmáři si po čase začnou sovích společníků vážit a jsou na ně hrdí. Často dokonce pomáhají s vyvěšováním budek, vracejí vypadlá mláďata zpět do hnízda nebo si na vedlejší objekt vyvěsí další budku.
Pro tyto zbývající sýčky se mohou stát osudnými člověkem neúmyslně vytvořené technické pasti. Mezi ně patří například bazény, sudy a jiné nádrže s vodou, kde zahyne zhruba pětina sýčků. K dalším významným pastem patří komíny, duté betonové sloupy (nechráněné čepičkou), odstavené roury a trubky s hladkými stěnami nebo pohozené provázky a síťovina.
Ornitologové nyní vyzývají všechny milovníky ptactva a přírody, aby ve svém okolí tyto pasti zabezpečili, a předešli tak zbytečným úhynům obrovského množství živočichů včetně sýčků. Do sudů s vodou stačí položit dřevěný či plastový plovák nebo přes okraj sudu přehnout králičí pletivo, po kterém se sýček dostane do bezpečí. Vertikálně odstavené roury stačí jednoduše položit a komín zakrýt mřížkou.
Vedle zabezpečení technických pastí můžeme sýčkům pomoci i dalšími způsoby. Například ponecháním neposečených pásů trávy - kořist sýčka žije ve vyšším porostu, odkud se ale dostává i do okolních posekaných ploch, kde ji sýček může ulovit. Pestřejší krajinu zajistí i extenzivní pastva, kdy po zvířatech zůstane mozaika různě vysokého porostu. Po okrajích rozlehlejších luk nebo polí beze stromů či jiných vhodných posedů v okolí pomůže nejen sýčkům umístění berličky (jednoduchého posedu ve tvaru T) pro lov.
Naší krajině velmi pomůže, pokud budeme podporovat udržitelnou produkci a upřednostňovat biopotraviny a výrobky z místní produkce. Ponecháním starých stromů a výsadbou alejí vytvoříme ptákům pestřejší krajinu a místo pro odpočinek a lov potravy. Vyvěšením bezpečných hnízdních budek sýčkům poskytneme vhodné místo pro hnízdění a ochranu mláďat před predátory.
Záchranu sýčků v Česku lze podpořit i finančně - převést dar je možné přímo na birdlife.cz/sycek.
Změny v hnízdním rozšíření sýčka obecného v ČR na základě celostátního mapování v letech 1973-1977, 1985-1989 a 2014-2017. Nepříznivým vlivem zemědělství na krajinu se ze sýčka obecného stal kriticky ohrožený druh. Zdroj FŽP ČZU v Praze, ČSO a AOPK ČR.
Právě hnízdění je pro sýčky nejkritičtějším obdobím, kdy musejí zvládnout nakrmit nejen sami sebe, ale i svá mláďata. Jedná se také o energeticky vysoce náročné období, při kterém mají sovy nejnižší tělesnou hmotnost a nejvyšší úmrtnost z celého roku. Proto je pro sýčky životně důležité, aby teritoria obsahovala dostatek kvalitních zdrojů potravy. Čím různorodější je teritorium, tím více potravy se v něm nachází, a sýčci se za potravou nemusejí vydávat na tak velké vzdálenosti jako v případě homogenního prostředí.
Sýček obecný je indikátorem biodiverzity a zdravé zemědělské krajiny. Ze zemědělské krajiny vymizela pestrost a mozaikovitost a s ní i sýček. Zbytkovým populacím pomáháme vyvěšováním budek, vhodným managementem v okolí hnízdišť či odstraňováním technických pastí.
Záchranné programy pro druhy akutně ohrožené vyhynutím připravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s externími odborníky, schvaluje je Ministerstvo životního prostředí. V roce 2020 schválilo Ministerstvo životního prostředí nové záchranné programy pro sýčka obecného a sysla obecného v České republice. Realizovat a koordinovat je bude ve spolupráci s dalšími odbornými institucemi Agentura ochrany přírody a krajiny.
Česká republika má nyní již deset záchranných programů pro záchranu vzácných druhů rostlin i živočichů a připravují se další. U rostlin se jedná o hořeček mnohotvarý český, hvozdík písečný český, matiznu bahenní, rdest dlouholistý a koniklec otevřený.
Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., v platném znění - zvláště chráněný druh živočicha, prováděcí vyhláška č. Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop (§ 50 odst.(1), 114/1992 Sb.). Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny (§ 50 odst.(2), 114/1992 Sb.).
Směrnice č. Příloha A - vlastní seznam CITES druhů členských státu EU - druhy Přílohy I CITES a dále druhy Přílohy II (tj.