Sýček mizí z české přírody: Příčiny a ochrana

Je to již potřetí v krátké době, co se vážený čtenář setkává na stránkách časopisu Myslivost s problematikou vzácného sýčka. Zvýšené úsilí ochranářů se projevilo kromě jiného také tím, že Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlásila tuto malou, sympatickou a dnes v českých zemích výlučně synantropní sovičku ptákem roku. Důvod tohoto zpopularizování je prostý: protože na spolupráci s veřejností tato člensky nepočetná organizace spoléhá. A to jak na podněty o výskytu od široké laické veřejnosti, tak i od komunity odborné, tj. myslivců.

Hlavní příčiny úbytku sýčka obecného

Ornitologové v Česku se snaží zachránit ptačí druh, který patřil v našich krajích k nejrozšířenějším. Dnes ale naopak patří mezi ty nejvíc ohrožené. Sýček obecný (Athene noctua) patřil dříve na území ČR k nejhojnějším druhům sov. Ještě před zhruba sto lety tady hnízdily desítky tisíc párů sýčka obecného. Ten se dostal i do lidových rčení, přísloví a pověr.

Pokles populace sýčků obecných za poslední desítky let je téměř 90%. Za tímto poklesem stojí kombinace celé řady faktorů:

• Změny v zemědělství a krajině
• Predace
• Antropogenní pasti

Změny v zemědělství a krajině

Nejčastěji uváděnou příčinou absence sýčka a jiných druhů otevřené krajiny jsou na první pohled patrné změny v zemědělsky, resp. dnes už vlastně průmyslově, využívané krajině. Ale ani s příchodem nového milénia, a zdálo by se podle proklamací - i s příchodem ekologičtějšího přístupu, se situace nijak nezlepšila. Sortiment pěstovaných plodin se značně zúžil, přičemž převažují tzv. energetické plodiny, které zásobují bioplynky, či slouží jako příměsi do pohonných paliv. Na širých pláních není často jediný ekologický prvek, a když pěstované plodiny jsou pravidelně postřikovány údajně neškodnými herbicidy, podle toho to se stavem naší agrární krajiny také vypadá.

Podle Martina Šálka, odborníka na ekologii ptáků z Ústavu biologie obratlovců, jsou hlavní příčiny ohrožení druhu velkoplošné změny v hospodaření a to, co se dělo s naší zemědělskou krajinou za posledních 60 let.„Ztratili jsme pestrou mozaikovitou krajinu, kde se extenzivně hospodařilo, kde bylo plno pastvin, kde byla volná pastva zvířat okolo lidských sídel,“ vysvětluje Martin Šálek a dodává:„Během kolektivizace v 60. a 70. letech se z malých políček staly velké homogenní lány a to vlastně mělo za příčinu to, že ubyli sýčci ale i plno dalších druhů zemědělské krajiny, třeba jako čejky, koroptve nebo skřivani.“

Čtěte také: Athene noctua v Česku

Z důvodů ztrátovosti zanikla spousta farem s chovem skotu, kde v úzkých a temných podstřešních prostorách nepříliš udržovaných budov nacházeli sýčci hnízdní úkryty. Navíc farmy samotné poskytovaly sýčkovi dostatek potravních zdrojů v podobě myší, mladých potkanů, vrabců, žížal a muších larev. Na dnešních farmách se hlodavci systematicky tráví, což je jedna z dalších příčin mortality sýčka. Aby toho nebylo dost, tráví se hlodavci nejen na farmách, ale i na polích. Sýček je známý tím, že si vytváří zásoby potravy pro nepříznivé zimní počasí se sněhovou pokrývkou. Je opravdu nutné používat rodenticidy vždy a všude?! Naši předkové se bez nich obešli a dokázali na polích vypěstovat dostatek píce pro chov hospodářských zvířat.

Současně poukazuje i na úbytek hmyzu vlivem pesticidů. Přitom hraboš má oproti jiné drobné zvěři tu výhodu, že je plodnější a může se rychle schovat pod zemí. Ale napást se někdy musí, takže i on je vystaven zvýšenému predačnímu tlaku.

Predace

Pro spoustu ekologů je naprosto nepřípustná myšlenka, že by predátor dokázal vyhubit některý druh ze svého potravního spektra. Jak jinak vnímat fakt, že při popisu příčin vymizení sýčka není vůbec v článku o něm zmíněna predace kunou (Myslivost 8/2017). V materiálech ČSO je uvedena okrajově, více ji zdůrazňuje T. Diviš u podobné situace s trochu početnější sovou pálenou. Problém predace je proto nutno řešit systémově, neboť valná část populace hnízdí mimo budky. Přestože i dnes je na řadě míst k vidění dostatek stromových dutin, poslední sýčci hnízdí jen a pouze na relativně bezpečných lidských stavbách!

Vlivem predace ubylo nejen sýčků, zajíců, bažantů, koroptví a jiných druhů zvěře zemědělské krajiny. Silný úbytek zaznamenaly všechny druhy lesních kurovitých, tj. tetřeva hlušce, tetřívka obecného a jeřábka lesního. Přestože se již několik desetiletí tito ptáci neloví, na spoustě historických míst jejich výskytu není po nich ani stopy. Zato stopní dráhy od lišky a kuny jsou každých pár desítek či set metrů, navíc oproti minulým desetiletím se enormně zvýšily stavy prasat, nově přibyl i psík mývalovitý a mýval severní.

Nejenže za posledních několik desetiletí se stavy srstnaté škodné mnohonásobně zvýšily, sýčkovi přibylo i konkurenčních, převážně myšilovných ptačích druhů. Dříve se dravci, včetně převážně užitečné káně a poštolky, regulovaly na tzv. výrovce. Proto jich bylo podstatně méně, než je tomu dnes, podle mého odhadu asi čtyř až pětinásobně. Bylo by naivní se domnívat, že když se stavy jedněch predátorů několikanásobně zvyšují, že se to u jiných, slabších, nepromítne ve snížení početnosti.

Čtěte také: Proč mizí ptáci?

Antropogenní pasti a další hrozby

Synantropní sovy jsou rovněž ohroženy mortalitou v nezakrytých jímkách, sudech s vodou, napáječkách a jiných, dnes široce používaných odkrytých nádržích. Zejména nezkušená mláďata přistanou na ploše, která vypadá jako pevná, poněvadž na hladině obřích jímek plave slámová drť, pevné fekálie, řasy nebo pěna. Nejen ptáci tonou v nádržích a bazénech, tento problém se týká i včel, čmeláků (vosy utopené v kelímku s limonádou nikomu nevadí) a spousty jiných druhů zvěře. Rovněž nezakryté komíny, šachty a okapové svody jsou častou příčinou úhynu sov, sýkor a vrabců. Dutinoví ptáci hledají v temném prostoru úkryt jako ve stromové dutině, leč z hladké a vysoké svislé roury nemají šanci vyletět. Přitom patřičně je ošetřit není vůbec nákladné a ani technicky složité.

Jako mor se dnes rozšiřuje i tzv. skleněná architektura. Na prosklených protihlukových stěnách, autobusových zastávkách, prosklených verandách a rozích budov, hyne po nárazu velké množství ptáků. To jsou architekti tak otrlí či slepí, že si toto riziko neuvědomují? Vždyť za ty desítky let musí mít o tomto problému povědomí a mají povinnost danou zákonem tyto rizikové prvky eliminovat! Stačilo by toliko nesmyslné čiré sklo buďto zmatnit, nebo hustě polepit bílou páskou.

Vliv dopravy na mortalitu zvěře je rovněž nezanedbatelný. Zde však kromě použití pachových odpuzovačů, vytváření nadúrovňových přechodů a snížení rychlosti v obcích toho moc nezmůžeme.

Ochrana sýčka obecného

Prvním krokem pro ochranu druhu bude podle něj zabezpečení bezpečných hnízdišť:„Tento druh dříve hnízdil především v otevřené krajině, ve starých hlavatých vrbách. Posledních 30, 40 let ale druh hnízdí především v lidských sídlech, a to v zemědělských družstvech, ve starých budovách nebo na sýpkách.“V takových místech jsou ale ptáci ohroženi vysokým predačním tlakem především ze stran koček nebo kun.„Snažíme se druh podpořit tím, že mu zajistíme bezpečné hnízdění v podobě budek. Další plán je, že chceme se zemědělci upravovat hospodaření v okolí hnízdišť sýčků.“

Pokud se podaří udržet stavy sýčka alespoň na stávající úrovni, věřím, že postupem času se přece jen změní vztah zemědělců k půdě a budou více dbát na její ochranu vytvářením mezí a zmenšením honů.

Čtěte také: Třídění odpadu pro domácnosti a podniky

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zahájila záchranný program pro sýčky, kterým hrozí vyhynutí. Nadace na ochranu zvířat zároveň pořádá Letní kampaň pro záchranné stanice, v rámci které může veřejnost kromě sýčka podpořit i další ohrožené druhy.

Lidé také mohou pomoct tam, kde se sýčci vyskytují. Vysoký úhyn této sovy zapříčiňují technické pasti v zemědělských areálech. Často se mohou utopit v sudu s vodou, zaklínit se v okapové rouře či spadnout do komína, který je uvnitř hladký. „Například instalace plováků do sudů pomůže sýčkům, ale i dalším zvířatům, které se tam můžou utopit. Do okapových rour je možné dát levné ucpávky, které se používají, aby tam nepadaly listy - zachrání to život i dalším ptákům.

Důležité je také udržet krajinu pestrou. Pastviny, meze, remízky, vysoká tráva - to vše sýček potřebuje. „A také seč provádět mozaikově, tedy ne všechno najednou.

V Zoo Ostrava je sýček chován od roku 1975, zpočátku to byli jen jednotliví, většinou darovaní ptáci bez určení pohlaví. V roce 1999 byly sestaveny dva první chovné páry, první mláďata byla odchována až v roce 2003, všech pět bylo předáno k repatriaci. Sýčci začínají hnízdit v polovině dubna, mají jen jednu snůšku, jeden pár odchová 2 až 6 mláďat, v současnosti žijí v Zoo Ostrava 4 chovné páry. Rodičovskou péči potřebují mláďata asi jeden měsíc, kolem 40. dne.

Od roku 2003 spolupracuje Zoo Ostrava se Záchrannou stanicí v Bartošovicích a Správou CHKO Poodří na projektu pro posílení populací sýčka obecného ve volné přírodě. Do konce roku 2021 bylo předáno k repatriaci 104 mláďat, další byla poskytnuta k chovu jiným organizacím nebo byly vytvořeny nepříbuzné chovné páry. Mláďata odchovaná v ostravské zoo jsou předávána odborníkům ze Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovicích na Moravě, kteří se vypouštění intenzívně a dlouhodobě věnují.

V letech 2015 a 2016 probíhal projekt "Monitoring sýčka obecného na Moravě". Jeho úkolem bylo zjistit stav populace sýčka obecného (Athene noctua) v Moravskoslezském, Zlínském a Olomouckém kraji. Realizátorem projektu se stal Český svaz ochránců přírody ZO Nový Jičín, Záchranná stanice a Dům přírody Poodří v Bartošovicích na Moravě. Monitoring spočíval v pořizování zvukových záznamů na vybraných lokalitách a jejich následné počítačové analýze. Souběžně s tím byl prováděn monitoring pomocí hlasových nahrávek teritoriálních hlasů samců sýčků. Součástí projektových aktivit bylo také vytipování vhodných lokalit k hnízdění a vyvěšení hnízdních budek pro tento druh.

Sýček se objevuje také ve výškách panelových domů. „I pro nás je stále trochu záhadou, jak se sýčci dokážou vyrovnat s městským prostředím, jak mláďata vyskakují z hnízda, co je třeba až v 10. patře. Ještě zajímavější je, že podobné městské populace byly zaznamenány i v Ústí nad Labem nebo Teplicích. „Zbytek sýčků najdeme hlavně na vesnicích - na Plzeňsku, jižní Moravě, v bezlesích zemědělských oblastech.

Sýček sice není pro ekosystém nepostradatelný, ale svou roli má. „Zastoupit ho teoreticky mohou i jiní dravci - sovy, což se na většině našeho území děje. Ale je to ukazatel zdravé krajiny,“ poznamenala Zuzana Kučerová. Tam, kde je sýček, bývá dle ní i hodně hmyzu a dalších druhů ptáků, kteří jinde už z krajiny vymizely.

Pomoci sýčkovi může každý. „Pokud víte o sýčkovi, dejte nám vědět. Ale potřebujeme fotku, nahrávku, video - lidé si ho často pletou s kalousem ušatým,“ upozornila Zuzana Kučerová. „A pokud bydlíte v domě, kde sýček hnízdí, starejte se o to místo. Jedním z nejúčinnějších kroků, jak ptákům pomoci, je podle ní vyvěšování speciálních budek.

„V České Lípě je důležité, aby při zateplování domů probíhal biologický průzkum. Pokud tam sýček žije, musí se to zjistit včas. Na problém nedostatku vhodných hnízdních míst upozorňuje i zoolog Petr Lumpe z CHKO Kokořínsko - Máchův kraj. Mizí staré vykotlané stromy a s modernizací budov ubývá i otvorů, které sýčci potřebují. „Kromě zachování větších větracích otvorů, čemuž se často brání stavaři kvůli narušení termoizolace, je nejvhodnějším řešením vyvěšování budek pro sýčky. Přesto se v České Lípě podle něj situace zlepšuje - už před covidem byly domluveny dvě budky na školách a letos projevili zájem i obyvatelé paneláku na Špičáku.

Sýček je dnes na hraně přežití. „Aktuálně máme do sta párů. Pokud by jich bylo tisíc, bylo by to na oslavu. Změna k lepšímu by mohla přijít s novými pravidly pro zemědělství, která budou více zohledňovat přírodu. „Ale víme, že se to dá obejít. Někde se pravidla ruší dřív, než začnou platit,“ řekla milovnice přírody skepticky. Přesto zůstává naděje. „Populace je stabilní, neklesá. To je pozitivní. Ale je to křehká rovnováha. Jedna krutá zima ji může narušit. Českolipsko je i domovem dalších vzácných ptáků. A sýček? Ten zatím zůstává záhadou, městským samotářem, který si z České Lípy udělal své poslední útočiště.

Sýček obecný v lidové kultuře

Sýček obecný (Athene noctua) patřil dříve na území ČR k nejhojnějším druhům sov. Podle lidové pověry sýček přivolává smrt (od toho také rčení „nesejčkuj“, tzn. nepředpovídej nic zlého). Sýček obecný patří mezi menší sovy, velikosti asi kosa. Je pro něj typické držení těla - při vyrušení se střídavě natáhne do výšky a vzápětí se přitiskne k podkladu.

V dřívějších dobách, kdy neexistovalo umělé osvětlení, se na okno těžce nemocného člověka postavila zapálená svíčka. To v potemnělé krajině přitahovalo zvědavé sýčky. Nemocný člověk, obávající se smrti, pak slyšel v hlase sýčka (který zní jednotvárně hluboce "huu-hu" nebo "huuuuuuhu", ke konci stoupající úú) výzvu „půjď či „pojď“ a vykládal si to jako hlas ze záhrobí přivolávající jeho smrt.

Zajímavosti

Sýček obecný loví drobné savce (zejména hraboše polního) a ptáky. Stejně jako sova pálená i sýček hnízdí v dutinách - stromů a budov.

V noci lze sýčky poznat podle jejich pronikavého volání, které zní jako „kú-ik“ nebo „kú-vít“. V minulosti byli sýčci často spojováni s pověrami a považováni za posly špatných zpráv, ale ve starověkém Řecku byli uctíváni jako posvátní ptáci bohyně Athény.

Nejhustší populace sýčka obecného je v Maďarsku. Výzkum v Národním parku Hortobágy ukázal, že tradiční lidská sídla obklopená přirozenými a extenzivně obhospodařovanými travnatými porosty poskytují ideální podmínky pro tento rychle ubývající druh.

Ačkoli sýčků v Česku dramaticky ubylo zejména v důsledku intenzifikace zemědělství, tento výzkum ukazuje, že některá tradiční lidská sídla obklopená přirozenými biotopy mu stále poskytují mimořádně kvalitní hnízdní a potravní podmínky.

Česká republika má od loňského roku svého zástupce ve Světové síni slávy sovařů (World Owl Hall of Fame). Významné mezinárodní ocenění získal Martin Šálek za dlouholetou práci na ochraně sýčka obecného, která zahrnuje nejen vědecký výzkum, ale i praktická ochranářská opatření a osvětu veřejnosti. Jeho komplexní přístup byl oceněn i během hlavní přednášky na Mezinárodním festivalu sov v USA.

tags: #sycek #mizi #z #prirody #příčiny

Oblíbené příspěvky:

• Okouzlující místa Olomouckého kraje
• Proč vybrat školu v přírodě?
• Jak správně třídit obalový odpad?
• Štětec a příroda: Rostlinné motivy
• Prohlédněte si Národní muzeum