Jedním z nejdůležitějších technologických směrů byla a je snaha o zvyšování účinnosti pohonných jednotek a zároveň snižování emisí ve výfukových plynech.
S jedním z provozních opatření úzce souvisí termín OBD On-Board Diagnostics.
Termín vyjadřuje soubor postupně zavedených norem, vztahujících se k jednotné palubní diagnostice, napříč všemi výrobci automobilů.
Řídící jednotka zjišťuje za provozu automobilu, ze stavu akčních členů a okamžitých hodnot snímačů, pravděpodobný obsah škodlivin ve výfukových plynech.
V případě závažných chyb, které ovlivňují zvýšení emisí, informuje řídící jednotka řidiče rozsvícením kontrolky.
Čtěte také: Územní plánování a ÚSES
Případné závady nebo odchylky mimo tolerance, které jsou uloženy v motormanagementu řídící jednotky, jsou uloženy do paměti závad.
Systém OBD prošel vývojovými stádii a neustále se zdokonaluje, v současnosti se připravuje třetí generace.
Systém palubní diagnostiky OBD (On-Board-Diagnostics) první generace, vznikl v USA jako jedno z dalších opatření, kterým Kalifornský úřad pro čistotu ovzduší CARB (California Air Ressource Board) postupoval proti stále rostoucím emisím nebezpečných škodlivých látek z výfukových plynů.
Zavedení palubní diagnostiky v roce 1988 zjednodušilo kontrolu součástí, ovlivňujících emisní chování automobilu.
Základní funkcí systému OBD, bylo sledování důležitých komponent, které by se svou poruchou mohly podílet na zvýšení emisních hodnot.
Čtěte také: Jak funguje nový systém?
V případě poruchy, byl zaznamenán kód chyby do paměti závad řídící jednotky motoru.
Z pohledu řidiče, byla chyba signalizována přímo na panelu přístrojů, prostřednictvím kontrolky tzv. MIL (Malfunction Indicator Light).
Norma OBD I nebyla až do roku 1994 nikterak sjednocena, proto si každý výrobce její integraci do elektroniky automobilu vysvětloval po svém, např. chybovými kódy, postupem vyblikávání, konstrukci diagnostické zásuvky a zapojení pinů atd.
V důsledku neustálého zpřísňování emisních limitů, došlo ke sjednocení standardů.
Od 1.1.1996 vzešla ve Spojených státech v platnost povinnost vybavení řídících jednotek zážehových motorů systémem palubní diagnostiky druhé generace- OBDII.
Čtěte také: Redukce emisí u Citroen C3
U vznětových motorů pak od roku 1997.
Norma OBDII přinesla mnoho změn.
Systém OBD II sleduje veškeré součásti motoru a jízdní režimy, které by se svou poruchou mohly podílet na zvýšení emisních hodnot ve výfukových plynech.
Jedná se např.
EOBD - Euro On Board Diagnose je modifikací normy OBDII, která vyhovuje přísnějším emisním předpisům EU.
Jednotící dokument 98/69/ES, který byl navržen organizací MVEG (Motor Vehicle Emission Group), definuje přesné znění povinných funkcí a jednotících prvků, které musí výrobci při integraci systému OBD dodržovat.
Povinnost integrace systému EOBD byla zaváděna postupně.
První etapa se týkala pouze vozidel se zážehovými motory, následovaly motory vznětové.
Monitorování důležitých komponent, je souhrn předprogamovaných rutin v řídící jednotce motoru.
EOBD představuje systém monitorovacích programů, které vyhodnocují činnosti komponentů emisního systému.
Monitorování důležitých systémů lze rozdělit do dvou základních skupin - trvalé a průběžné sledování.
Dále je možné rozlišit podmínky testu na normální a zvláštní provozní podmínky.
Kontrola frekvence monitorování a podmínky jsou závislé na tom, zdali se jedná o typ zážehového nebo vznětového motoru.
Systematickým testováním dokáže ECU vyhodnotit chybový stav v několika sekundách.
Hlavní komponenty systému vstřikování paliva.
Do testů snímačů je třeba zahrnout i vyhodnocení fázování klikového a vačkového hřídele (např.
Testy průchodnosti elektrických spojů a obvodů.
Kontrola hlavních elektrických ovladačů řízení emisí vč.
Logické testy a odchylky v řízení akčních členů.
Např. porovnání barometrického tlaku s tlakem v sacím potrubí, za podmínek při nulovém plnění turba.
Jízdní cyklus ECU chápe jako zapnutí zapalování (poloha II), spuštění motoru a jízdu.
Během jízdy je system EOBD schopen zjistit závadu, pokud se vyskytne.
Pro řádné vyhodnocení a dokončení jízdního cyklu je u některých systémů potřeba až 20 minut jízdy.
Jízdní cyklus obsahuje i cyklus zahřívání, který ECU identifikuje v rozmezí teploty chladící kapaliny od 22°C do 71°C.
Při testovacím cyklu sleduje EOBD nejdůležitější součásti emisního systému.
Pokud EOBD identifikuje závadu, uloží ji do paměti závad nejprve jako sporadickou závadu (pending code), vč.
Pokud se závada neprojeví při příštím jízdním cyklu, automaticky se smaže, protože se jedná o nepotvrzenou sporadickou závadu.
Pokud se závada projeví během třetího jízdního cyklu, stane se ze sporadické závady závada trvalá (continuous code) a rozsvítí emisní kontrolku MIL s tím, že původní Freeze Frame data zůstanou zachována.
Pokud se opětovně tato závada během následujících tří cyklů již nevyskytne, automaticky po čtvrtém jízdním cyklu kontrolka MIL zhasne.
MIL (Malfunction Indicator Lamp) nebo MI (Malfunction Indicator).
Pokud dojde k uložení trvalé DTC, systém EOBD informuje řidiče rozsvícením varovné kontrolky (MIL).
V momentě, kdy je rozsvícena MIL, automaticky se aktivuje počítadlo ujeté vzdálenosti za účelem zjištění doby, po kterou bylo vozidlo s rozsvícenou kontrolkou provozováno.
Interpretace diagnostických režimů je závislá na konkrétním diagnostickém testeru.
Principiálně by měli všechny diagnostické programy, nebo ruční přístroje interpretovat stejné informace, ale opak je pravdou.
Zjednodušeně řečeno, né každý diagnostický tester je dobře naprogramovaný.
Nejvíce problematické je pro řadu testerů zobrazování tzv.
tags: #system #snizovani #emisi #skodlivin #eobd #funkce