Územní Systém Ekologické Stability a Jeho Pojetí v ÚPD

O územním systému ekologické stability (dále jen ÚSES) již bylo popsáno nemálo papíru. V posledních letech se významně množí i články věnované zelené infrastruktuře (dále jen ZI). Proto nemá smysl opakovat definice či historii vzniku uvedených pojmů.

Na druhou stranu je dobré mít jasno v tom, jaký vztah je/může být mezi ÚSES a ZI. Zde je přece jen nutná drobná odbočka k definicím. Při vnímání pojmu „zelená infrastruktura“ nevycházíme z pojetí Davida Rouse, jak ji popsal ve své knize „Green infrastructure: A landscape approach” (Rouse, 2013), nýbrž z definice podle Evropské komise, která preferuje ekosystémový přístup k přírodním a polopřírodním částem krajiny s důrazem na podporu ekosystémových služeb (Komise EP, 2013b). Pro ÚSES je pak dobré si připomenout cíle ÚSES, jak byly definovány již v začátcích tvorby tohoto přístupu.

V současnosti existuje jeden významný rozdíl mezi ÚSES definovaným právními normami (zákon a vyhláška) a odborně vnímaným ÚSES na základě teorie. Zatímco právní definice rozlišuje pouze dva typy skladebných částí ÚSES - biocentra a biokoridory, tak teorie ÚSES hovoří navíc o interakčních prvcích, které jsou významným prostředkem pro ekologickou stabilizaci krajiny. Vlivem tohoto odlišného přístupu nebyla dosud rozvíjena teorie interakčních prvků, takže dnes panují rozdílné názory, co vše může interakčním prvkem být, jak má vypadat apod.

V územním plánování se pojem „interakční prvek“ obvykle nepoužívá. Jejich přítomnost v krajině je přitom nejen nezbytná, ale i reálná. Skrývají se tak pod pojmy ostatní zeleň, ochranná zeleň, břehové porosty, izolační pásy aj.

Vztah ÚSES a ZI

Jak je tedy možno nazírat na vztah ÚSES a ZI? Oba přístupy vycházejí z polyfunkčnosti působení. V dnešní době se hovoří spíše o ekosystémových službách. Z tohoto pohledu je vidět rozdíl v obou konceptech. Zatímco ZI je pojata velmi široce jako ochrana, management, tvorba či využívání krajiny jako celku s důrazem na ony ekosystémové služby, ÚSES je koncipován daleko úžeji jako specifický a přesný nástroj s jasným zaměřením na potřebu ochrany (případně i tvorby) minimálního území pro potenciální přirozenou biotu tak, aby bylo možno využít působení těchto minimálních ploch i na okolní krajinu (a využít v konkrétním místě určité ekosystémové služby).

Čtěte také: Definice a význam ÚSES v ČR

Můžeme také provést srovnání přínosů a funkcí ZI s tím, které z nich může plnit i ÚSES. Jejich soupis je uveden v pracovním dokumentu útvarů Evropské komise - Technické informace o zelené infrastruktuře (Komise EP, 2013a). Zde jsou definovány „skupiny přínosů“, které jsou rozvedeny do „konkrétních přínosů ZI“.

Můžeme opodstatněně spekulovat, že ÚSES může díky protieroznímu působení fungovat při zachování úrodnosti půdy, zvládání škod způsobených bouřkami, regulaci eroze či její omezování, snižování povodňového nebezpečí, zvyšování úrodnosti půdy a lepší produktivitě. Další přínosy ÚSES mohou být také lepší opylování, zachycování a ukládání uhlíku, regulace teploty, čištění vody, hodnota plynoucí z existence či uchování rozmanitosti přírodních stanovišť a druhů a genetické rozmanitosti, multifunkčně odolnému zemědělství a lesnictví, lepší regulace škodlivých organismů, více investic, lepší image, kvalita ovzduší a regulace hluku, atraktivnější destinace, lepší zdravotní a sociální podmínky, více možností rekreace, zdroj pro výuku a „přírodní laboratoř“ či odolnost ekosystémových služeb.

Výše uvedený přehled samozřejmě neznamená, že ÚSES jako celek nebo každá skladebná část musí nutně plnit všechny přínosy, případně, že je bude plnit dokonale. Zároveň jsou ve stejném dokumentu Komise uvedeny příklady ZI v členských státech EU.

Z výše uvedeného plyne, že ÚSES není totožný pojem jako ZI, ale je její nedílnou součástí. ÚSES je jedinečný a zároveň jediný nástroj ochrany přírody a krajiny, který vedle ochrany vybraných existujících ekologicky cenných ploch má i funkci koncepční a rozvojovou. Jako nástroj koncepční ochrany přírody a krajiny je aplikovaný v územním plánování, pozemkových úpravách, lesním plánování aj. Díky tomu se dostal do povědomí primátorů, starostů, zastupitelů, zemědělců, lesníků, členů různých spolků a řady dalších občanů se zájmem o problematiku obecné ochrany přírody a krajiny. ÚSES je prostorově strategický a systémový nástroj, který je v územně plánovací dokumentaci rovnocenný se záměry strategií dopravy, sítí, bydlení apod.

Dokumentace obsahující vymezení ÚSES, které je zpracováváno podle jednotné metodiky, pokrývají celé území ČR. Řada skladebných částí ÚSES na území ČR již byla zrealizována. Tyto skladebné části ÚSES plní často více funkcí. Ne vše ale funguje optimálně.

Čtěte také: Udržitelnost krajiny skrze ÚSES

Problémy a Výzvy

Právní úprava týkající se ochrany a vytváření ÚSES není průběžně aktualizována (je zastaralá) a neodpovídá významu a potenciálnímu přínosu tohoto nástroje pro českou krajinu (jde především o slabé právní nástroje pro vymáhání povinností při ochraně a vytváření ÚSES). Realizace skladebných částí ÚSES není na celostátní ani regionální úrovni koordinována, chybí strategie postupu realizací jednotlivých skladebných částí ÚSES (např. s ohledem na míru jejich potřebnosti).

Oponenti ÚSES často argumentují různými příklady špatné praxe, které však nejsou chybou koncepce, nýbrž selháním jedinců, kteří se na vymezování, projektování nebo realizaci ÚSES podílejí. Dochází pak k tomu, že vymezení ÚSES v dokumentacích má velmi různou odbornou úroveň i formu vyjádření. I přes skutečnost, že ÚSES má obecně charakter funkčně uspořádané sítě, jeho konkrétní vymezení v některých případech funkční spojitost systému dostatečně nezajišťuje.

To je, mimo jiné, výsledkem současného přístupu k posuzování odborné způsobilosti osob, které se zabývají vymezováním a hodnocením ÚSES. Autorizace opravňující k vymezování a projektování ÚSES udělovaná Českou komorou architektů umožňuje navrhovat ÚSES i osobám fakticky odborně nezpůsobilým, což se projevuje alarmující mírou nízké úrovně řady dokumentací ÚSES.

Dosud nebyla zajištěna potřebná informační podpora vytváření, vymezování a hodnocení ÚSES, a to jak pro účely výkonu státní správy, tak pro projekční praxi. Chybí jednotný informační systém ÚSES realizovaný na bázi sdíleného objektově orientovaného GIS. Vyjádření ÚSES v územně analytických podkladech (ÚAP) za dostačující informační podporu ÚSES považovat nelze. Neexistuje systematická osvěta a vzdělávání osob (odborné veřejnosti), které se vymezováním a realizací ÚSES profesně zabývají (odborně způsobilé osoby, osoby vykonávající státní správu v ochrany přírody a krajiny), nebo se s ním „setkávají“ v rámci své činnosti.

Chybí systematický výzkum sledující fungování ÚSES, jehož výsledky by bylo možno využít pro zpřesnění metodiky vymezování a realizace ÚSES a hodnocení jeho funkčnosti. Metodicky dosud nebylo dostatečně propracováno vymezení antropogenně podmíněného ÚSES, tj. těch větví a skladebných částí ÚSES, které by měly zajistit ochranu a tvorbu přírodě blízkých ekosystémů vzniklých a podmíněných lidskou činností (typicky např. Na straně jedné máme tedy systém, který má již svou historii a „tradici“, máme i nástroje, kterými je možno ÚSES tvořit, udržovat či rozvíjet, na straně druhé nás stále čeká mnoho práce, abychom se přiblížili ideálnímu stavu.

Čtěte také: Nadregionální ÚSES

Návrhy Zlepšení

Proto je nutno revidovat právní úpravu vymezování, hodnocení a realizace ÚSES (na úrovni zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, vyhlášky č. 395/1992 Sb. a zejména ve vztahu k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a zákonu č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách), kdy je třeba identifikovat problémy a navrhnout příslušné změny. Na úrovni státní správy bude třeba zajistit potřebné kapacity pro fungování kontinuálního procesu vymezování, hodnocení a realizace ÚSES (pro potřeby legislativy, informační podpory, výkonu státní správy).

Dále je třeba rozvíjet metodickou podporu zadávání zpracování a aktualizace plánů nadmístního a místního ÚSES, zajistit, aby se plány ÚSES nestaly zastarávajícími dokumentacemi, ale aby byly jako oborový dokument ochrany přírody a krajiny průběžně aktualizovány (ve vztahu k vývoji krajiny a jejímu využití) a současně poskytovány v souladu se stavebním zákonem do ÚAP obcí a krajů. Vytvořením informačního systému ÚSES podpořit procesy vymezování, realizace a hodnocení ÚSES, stejně jako umožnit sdílení jak platného vymezení ÚSES z územně plánovacích dokumentací, tak koncepčního vymezení z Plánů ÚSES či ÚAP.

Nezbytná je koordinace vymezování ÚSES s jinými krajinotvornými opatřeními přírodě blízkého charakteru, např. revitalizace, protierozní opatření. Na poli odborné způsobilosti je nutné jednoznačně definovat požadavky, které musí autorizovaná osoba splňovat. Je třeba kontrolovat a ověřovat vědomosti těchto osob. Zároveň je nutno rozvíjet vzdělávání osob podílejících se na vymezování a hodnocení ÚSES (autorizované osoby, odborní pracovníci státní správy…).

Při realizaci ÚSES je nutno revidovat metodologii realizací na základě vědeckých poznatků a praktických zkušeností, stejně jako podmínky dotační podpory realizace ÚSES. Za pomoci informačního systému ÚSES je možno stanovit priority realizací ÚSES na lokální, krajské, případně i celostátní úrovni, dále tento IS využívat při hodnocení funkčnosti ÚSES a evidování realizací skladebných částí.

Nezbytně nutné je rozvinout výzkumnou činnost, která se zaměří na funkčnost ÚSES a jeho význam pro ekologickou stabilitu krajiny, rozvine metodické základy pro vymezování antropogenně podmíněného ÚSES nebo pro specifika vymezování ÚSES v urbanizovaném prostředí. Výzkum by se měl zaměřit i na interakční prvky ÚSES (jejich roli, význam, případně i podobu). Také bude třeba podporovat odborné zázemí a publicitu ÚSES vytvářením propagačních materiálů/projektů na národní úrovni a vhodně motivovat k aktivnímu vytváření propagačních materiálů/projektů pro různé cílové skupiny (široká veřejnost, odborná veřejnost, státní správy, samospráva) na regionální nebo místní úrovni.

K tomu by měly sloužit vhodné formy prezentace pro různé cílové skupiny (např. ÚSES je nedílnou součástí pestré mozaiky ZI naší krajiny. Institut ZI je příležitostí pro další rozvoj ÚSES, zvláště pak pro rehabilitaci interakčních prvků jako jeho nedílné součásti. Od roku 1992, kdy ÚSES získal právní oporu, se tento instrument obecné ochrany přírody a krajiny stal známým koncepčním nástrojem i v dalších odvětvích. I přes dosažené úspěchy jsme si vědomi i mnoha nevyřešených či neřešených problémů, kterým je třeba se věnovat.

... v odborné praxi běžně známý pod zkratkou ÚSES, je zakotven v našem právním řádu, a to v zákoně č. 114/1992 Sb. (zákon o ochraně přírody) a v jeho novelách. Jedná se o fenomén, který se ideově zrodil dlouho před „sametovou revolucí“. První zmínky lze vystopovat již na konci 70. let, kdy se v roce 1978 v územním plánu obce Drnholec na jižní Moravě poprvé objevují pojmy „biologické centrum“ a „biologický koridor“.

Za přispění několika nezdolných nadšenců, kteří původní teorii o smysluplném oživení a stabilizaci intenzívně zemědělsky využívané krajiny rozvinuli do celostátního měřítka v kontextu s evropskou ekologickou sítí EECONET (European ECOlogical NETwork), se tak zrodil v letech 1991 - 1994 nový fenomén, kterému se dostalo v různé míře pozornosti i v jiných resortech než jen v ochraně přírody. Ohlasy nebyly vždy jen kladné, ale už sám fakt, že nějaké byly, je argumentem, že byl ÚSES brán vážně i v meziresortních vztazích. Velkou pomocí od samého počátku byla podpora ze strany Ministerstva pro místní rozvoj, které bylo vlastně v prvopočátku spoluiniciátorem zrodu teorie ÚSES.

Za podpory MMR se například podařilo prosadit i to, že vymezení a hodnocení ÚSES (projekční činnost) bylo uznáno za vysoce odbornou a speciální činnost, pro niž je třeba mít oprávnění v podobě autorizace u České komory architektů.

- problematika ÚSES spadá do problematiky obecné ochrany přírody (a krajiny). Zabývá se tedy krajinou. V podmínkách středoevropských se jedná o krajinu kulturní, tj. krajinu, na jejíž jednotlivé složky dlouhodobě působil a stále působí svou činností člověk. Kulturní krajina je mozaikou stanovišť - ekosystémů, do různé míry ovlivněných lidskou činností.

- kulturní krajina se vyznačuje sníženou ekologickou stabilitou oproti přírodním (přirozeným) ekosystémům. Toto snížení je odvislé od míry obhospodařování, tj. intenzity zásahů a množství vkládané dodatkové energie, která je potřebná pro vyprodukování požadovaných statků (zužitkovatelné biomasy) nebo služeb (např.

- základem takto fungující sítě je soubor v krajině existujících stabilnějších ploch, který nazýváme kostrou ekologické stability. Rozmístění těchto struktur je však nepravidelné a odvislé spíše od toho, kde se vyskytují plochy, jejichž intenzívní kultivace nepřináší očekávané zisky. Nejedná se ani o propojený systém, v němž je umožněna výměna informací (v našem pojetí hlavně biologické, potažmo genetické ve formě šířících se rostlinných a živočišných druhů).

- ÚSES má víceúrovňovou strukturu. V podmínkách ČR rozlišujeme úroveň (význam) místní (též nazývanou lokální), regionální a nadregionální. V mezinárodním měřítku je možno vylišit ještě úroveň provinciální. Co toto členění znamená? Zkusme si to vysvětlit na připodobnění. Využijme opět již zmiňovaného slova „síť“. Představme si, že se jedná o skutečnou síť, jako je třeba síť rybářská, která je natažena nad skleněnou deskou. Tato deska představuje schopnost krajiny vypořádat se s různými tlaky a zátěžemi (bude-li zátěž příliš velká, deska se rozlomí). Síť je tu proto, aby zabránila působení tlaku na desku, musí tedy udržet zatížení, které představují vlivy člověka na krajinu. Opět popusťme uzdu fantazii a představme si tyto vlivy jako kameny různé váhy a velikosti.

Jak tedy bude fungovat naše síť? Bude tyto kameny zachycovat a zadržovat, jinak by padaly přímo na skleněnou desku. Pokud by síť tvořila jen základní osnova s jednotnou velikostí ok, tak by došlo k tomu, že menší kameny propadnou (v případě silných provazů nemůžeme vytvořit dostatečně malá oka) nebo naopak hmotnost kamenů hustou, ale z velmi tenkých vláken vystavěnou síť protrhne a kameny pak skleněnou desku stejně poškodí. Proto je třeba zkombinovat různé tloušťky vláken, která tvoří síť, a tím i velikost ok. Dochází tak k postupnému zahušťování nejpevnější základní osnovy, slabšími a slabšími (ale také čím dál hustějšími) strukturami, čímž vznikne pevná a neproniknutelná síť, která zachytí všechny kameny (mohou propadnout jen nepatrná zrnka písku). Důležitý je ještě jeden aspekt - zahušťováním výrazně vzrůstá i „únosnost“ sítě. Nejedná se přitom o pouhý aritmetický součet únosností jednotlivých úrovní.

Nutno přiznat, že uvedený příklad je ve své absolutnosti pouze teoretický. Ve skutečnosti pouze tvorba a ochrana ÚSES nevyřeší celou problematiku zajišťování ekologické stability. Ruku v ruce musí jít snaha o celkové snížení destabilizujících antropogenních vlivů.

- je nutno zdůraznit, že ÚSES není výmyslem nějakých přírodovědců, kteří by z dlouhé chvíle vymyslili další způsob, jak komplikovat v dnešní tržní ekonomice postavené na zisku (bohužel, okamžitém) život vlastníkům a hospodářům v krajině. Opak je pravdou! Nejedná se o problematiku jen a pouze životního prostředí. Velmi výrazně se dotýká produkčních odvětví (zemědělství, lesnictví, turistický ruch) i kulturních a sociálních vazeb ke krajině.

1. Tento cíl je možno primárně považovat za výrazně (dokonce snad pouze) přírodovědný. Druhotně však již může zasahovat i do praktického života. Jako příklad může posloužit snaha o nalezení v našich horách původních smrků (ne těch vysázených z osiva, které pocházelo z různých koutů Evropy), které by odolali nepříznivým klimatickým podmínkám a ještě vydrželi nápor imisí (chlumní smrky nemají již kvůli svému habitu a zakódované genetické informaci o nástupu rašení apod. příliš šancí na zdárný vývoj v takových podmínkách). Mizení lokálního genofondu je vlastně jakousi obdobou vymírání druhů. 2. Asi nejvýznamnější cíl. 3. Zde se jedná již zcela o rovinu praktického života, neboť počítá s krajinou jako celkem, v němž trvale žijí i lidé. Jde o praktické využití potenciálů krajiny - nejen ve smyslu produkce statků (biomasy - potraviny, dřevo, jiné suroviny), ale i služeb (např. vázaných na rekreaci) - a jejich optimální kombinaci. 4. Tento cíl je vázán silně na kulturně-historické působení vztahu „člověk - krajina“, které jde, samozřejmě, ruku v ruce s praktickým využíváním krajiny.

Vymezování, navrhování a tvorba ÚSES vychází z teorie biogeografické diferenciace krajiny, aby byla postihnuta rozmanitosti přírodních podmínek každé jedinečné krajiny. Proto je třeba vymapovat typy ekotopů (plochy obdobných trvalých ekologických podmínek). Poté následuje mapování krajiny a vymezení kostry ekologické stability, které sestává z ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK). Účelně vybrané EVSK se stávají skladebnými částmi ÚSES.

Použitá Literatura

• Bínová, L. a kol. (2017). Metodika vymezování územního systému ekologické stability.
• Hošek, M. (2017). Zelená infrastruktura: co a proč se ztratilo v překladu?
• Lacina, D. (2018). Postavení územního systému ekologické stability v zelené infrastruktuře. Životné prostredie, 2018, ročník 52, číslo1, s.
• Löw, J. a kol. (1995).Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Doplněk Brno. ISBN 80-85765-55-1.
• Pešout, P., Hošek, M. (2012). Ekologická síť v podmínkách ČR.
• Rouse, D. C. & Bunsier-Ossa, I.F. (2013). Green infrastructure: A landscape approach. APA Planning Advisory Service Reports.
• Politika architektury a stavební kultury ČR.
• Pracovní dokument útvarů Komise. Technické informace o zelené infrastruktuře. Průvodní dokument ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zelená infrastruktura - zlepšování přírodního kapitálu Evropy.
• Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Zelená infrastruktura - zlepšování přírodního kapitálu Evropy.
• Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zelená infrastruktura - zlepšování přírodního kapitálu Evropy.
• Zelená infrastruktura. Edice Příroda, červen 2010, česká verze.

tags: #územní #systém #ekologické #stability #a #jeho

Oblíbené příspěvky:

• Metody ochrany rostlin v ekologickém zemědělství
• Emise Pardubice
• Dovoz odpadu do ČR
• Architekt odpadu Michael Reynolds
• Okolí Bílovic: Tip na výlet