Charakteristika letní přírody v České republice

Mnoho lidí se rádo rozpovídá o svém vřelém vztahu k přírodě. Zahrádkář, turista, přírodovědec, lesník, pastevec, malíř-krajinář, outdoorový sportovec, ekologický aktivista i cestovatel do divoké přírody.

Vztah člověka k přírodě a životnímu prostředí

Pokud chceme porozumět vztahům lidí k přírodě a životnímu prostředí, pomůže nám k tomu pět základních charakteristik: potřeba kontaktu s přírodou, adaptace na přírodní podmínky, estetický postoj k přírodě, etický postoj k přírodě a environmentální vědomí.

Potřeba kontaktu s přírodou

Člověk s vyšší potřebou kontaktu s přírodou hledá způsoby, jak být co nejvíce v přírodě a jak být co nejvíce s přírodou. Přírodní svět ho přitahuje a láká, a pokud v jeho blízkosti nemůže žít, vyráží do něj, kdy může. S přírodninami a přírodními materiály se setkáme u něj doma, s přírodní tematikou v jeho knihovně a s přírodními scenériemi na zdech jeho bytu nebo na pozadí počítače.

Pokud se takovému člověku nedostává potřebného kontaktu s přírodou, bývá neklidný a nesoustředěný, a ve svých fantaziích utíká do chvil, kdy v přírodě byl nebo kdy do ní opět vyrazí. Člověk s nižší potřebou kontaktu je vůči pobývání v přírodě lhostejný.

Adaptace na přírodní podmínky

Setkávání s přírodou souvisí také s určitými schopnostmi a dovednostmi, kterými jsou lidé obdařeni v různé míře. Člověk s vyšší úrovní adaptace na přírodní podmínky si v přírodě (a s přírodou) umí poradit.

Čtěte také: Letní počasí

Umí se dobře pohybovat přírodním terénem (což dnes není u mnoha lidí zdaleka samozřejmostí), umí v přírodě pobývat několik dní, rozdělá oheň, ví, co jíst a co ne, co dělat za bouřky a kde si nachystat nocleh. Je zvyklý na různé druhy počasí a různé venkovní teploty. Pro kontakt s přírodou je vybavený tělesně (pohybově, smyslově, fyziologicky), emočně i intelektově - svými schopnostmi, dovednostmi i poznatky. Umí si v ní odpočinout a ví, na co si dát pozor.

Estetický postoj k přírodě

Zatímco adaptace na přírodní podmínky je výkonově zaměřená a spojená se schopnostmi a dovednostmi, estetický postoj k přírodě vystihuje rozdíl mezi lidmi v hloubce jejich estetického prožívání kontaktu s přírodou. Jako charakteristika vyjadřuje různou míru estetické vnímavosti a všímavosti k okolní přírodě (srv. Chenoweth, Gobster, 1990).

Pozornost člověka s rozvinutým estetickým postojem k přírodě přitahuje okolní příroda, zajímá ho, někdy až pohlcuje. Spatří a uslyší to, co mnozí míjejí, ucítí a pocítí to, o čem druzí nemají ponětí. Zatímco strom bude pro méně esteticky vnímavého člověka jen obyčejným stromem, pro člověka s rozvinutým estetickým postojem k přírodě představuje celou řadu podnětů a vjemů: přírodovědně postřehne celou řadu detailů, těší se škálami barev a světel, unáší se symfonií šumění listů nebo třeba pociťuje ježení vlasů v zátylku prouděním „energie“.

Člověk s nízkou úrovní estetického postoje k přírodě si ze svého okolí vybaví jen málo přírodních detailů.

Etický postoj k přírodě

Všímejme si, jak se lidé chovají k přírodě kolem sebe, kde začíná a končí jejich soucit s živou přírodou. Poslouchejme, jak by řešili situace, kde se střetávají zájmy člověka se zájmy přírody. Na rozdíl od ostatních čtyř charakteristik vztahu k přírodě a životnímu prostředí potřebujeme pro vystižení etického postoje k přírodě dvě škály: škálu submise a dominance vůči přírodě a škálu afiliace (přátelství) a hostility (nepřátelství) k přírodě.

Čtěte také: Proč je příroda důležitá?

Ne každý, kdo je ohleduplný k přírodě ve svém bezprostředním okolí („mouše by neublížil“), se jako občan a spotřebitel chová odpovědně k životnímu prostředí.

Environmentální vědomí

Člověk s vyšším environmentálním vědomím má vnitřní motivaci chránit životní prostředí. Neuslyšíte ho zlehčovat environmentální problémy - znečištění, vymírání druhů a ohrožení přírodních cyklů planety vnímá jako vážné hrozby.

Sám si uvědomuje environmentální souvislosti svého života a hledá způsoby, jak se chovat k přírodě ohleduplněji. Osvojuje si celou řadu proenvironmentálních návyků - například třídí odpad, omezuje svoji spotřebu vody a energie, a ve svých potřebách se umí se zřetelem k ochraně životního prostředí uskromnit. Člověk s nízkým environmentálním vědomím je k ochraně přírody lhostejný.

Pět charakteristik vztahu k přírodě a životnímu prostředí ukazuje, že skutečnost není černobílá ani jednorozměrná. Nemá smysl potřebu kontaktu s přírodou, adaptaci na přírodní podmínky, estetický postoj k přírodě, etický postoj k přírodě a environmentální vědomí vtěsnávat do jednoho slova, jednoho termínu, jedné škály.

Nejen, že vztahy k přírodě a životnímu prostředí nelze smysluplně zredukovat do jedné charakteristiky, ale příznačná je pro ně naopak vnitřní nevyváženost a rozpornost. Podobná nevyváženost charakteristik vztahu k přírodě je mezi lidmi častá.

Čtěte také: Chcete vyhrát výlet do přírody? Zde jsou pravidla!

Přírodní prostředí v obcích České republiky

Andělská Hora

Správní území obce Andělská Hora leží v severovýchodní části Slavkovského lesa, v nadmořské výšce kolem 600 m n. m. Reliéfově se jedná o pahorkatinný charakter s velmi výrazným až dominantním vrchem, na kterém je zřícenina hradu. Velmi významným a unikátním přírodním prvkem jsou tzv. radiální meze sbíhající se od skalního masívu zříceniny hradu do volného prostoru. Severně jsou převážně smíšené lesy až k toku řeky Ohře. Nedaleko od zájmové lokality se nachází Šemnická skála.

Přírodní prostředí obce je tvořeno převážně sekundárním bezlesím tvořeným podhorskými loukami, pastvinami a ornou půdou, s významným zastoupením lesních kultur, hlavně smrkových.

Klimatická charakteristika: Klimatická oblast mírně teplá (MT3)

• průměrná teplota vzduchu v lednu: -3 až - 4°C
• průměrná teplota vzduchu v červenci : 16 až 17 oC
• počet letních dnů : 20 až 30
• počet mrazových dnů : 160 až 180
• srážkový úhrn ve vegetač. období : 350 až 450 mm

Český Těšín

Území Českého Těšína je z hlediska geomorfologické regionalizace řazeno do provincie Západní Karpaty, soustavy Vnější Západní Karpaty, celku Moravská brána - Podbeskydská pahorkatina. V oblasti katastru Českého Těšína se jedná o podcelek Těšínská pahorkatina.

Před příchodem člověka - zemědělce bylo celé Těšínsko velmi pravděpodobně pokryto souvislým lesem. Původní pralesy, které tvořily hlavní krajinný pokryv, byly převážně listnaté s menší příměsí jehličnatých dřevin. V hlavní dřevinné skladbě převládal dub letní, lípa srdčitá, habr obecný, javor klen, ale zastoupen byl i javor mleč, ve vyšších nebo chladnějších polohách se zvyšovalo zastoupení buku lesního a jedle bělokoré.

Původní lesní porosty byly postupně člověkem prakticky na celém území vykáceny a přeměny na ornou půdu, louky a pastviny. Lesy, které zůstaly, byly využívány k pastvě dobytka a jako zdroj dřeva. S rozvojem průmyslu v 20. století byly přeměněny na hospodářské lesy s často odlišnou dřevinou, věkovou i prostorovou skladbou.

Bohumilice

Bohumilice spadají do oblasti Břeclavska, takže je zde velmi suché a teplé podnebí s poměrně malým množstvím srážek. Klima je charakteristické dlouhým a suchým létem, což společně s pahorkatinným terénem a nevysokou nadmořskou výškou 200 m přeje pěstování vinné révy, obilí, slunečnice a mnoha dalších plodin. Nejteplejším obdobím je měsíc červenec, pro které jsou typické časté bouřky často doprovázené ničivým krupobitím.

Bohumilice náleží do oblasti nižších poloh, pro které jsou typické dubohabřiny. Charakteristickými druhy stromového patra jsou dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata), buk lesní (Fagus sylvatica) a javor babyka (Acer campestre).

Celé Kloboucko, Bohumilice nevyjímaje, leží v rozvolněné krajině se slunnými vinohrady, sady, poli a listnatými lesy. Biogeograficky spadají do tzv. panonské oblasti, která je typická teplomilnými doubravami a panonskými dubohabřinami.

Závěr

Uvedené příklady ilustrují různorodost vztahů lidí k přírodě a životnímu prostředí. Nepřímo tak dokládají, jak problematické jsou snahy vtěsnat vícerozměrnost vztahů lidí k přírodě a životnímu prostředí do jedné škatulky, ať už je tou škatulkou cokoliv, jedno jestli kladný vztah k přírodě, pozitivní postoj k přírodě, odcizení přírodě nebo ekogramotnost.

Pro dnešní dobu je přitom příznačné, že vztahy lidí k přírodě a životnímu prostředí jsou nevyvážené a plné rozporů - například kdo rád chodí do přírody, nemusí ji chránit, a kdo v ní nalézá estetická uspokojení, nemusí být zdatný zálesák.

tags: #letní #příroda #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně likvidovat dětský odpad?
• Složení a využití ekologického lepidla
• Ochrana přírody a divočiny
• Dopady globálního oteplování na klima
• Vzor protokolu o emisích ČR