Teorie a metodika výchovy v přírodě

Úvod do problematiky teorie rekreace a pobytu v přírodě zahrnuje význam, výchovu, volný čas a hodnotový systém.

Charakteristika a složky přírodní výchovy

Charakteristika a složky přírodní výchovy zahrnují výchovu prožitkem. Tvorba a ochrana životního prostředí je ve vztahu k přírodní výchově a rekreaci v přírodě.

Psychologicko pedagogické aspekty

Psychologicko pedagogické aspekty přírodní výchovy zahrnují intenzívní rekreační a vzdělávací režimy.

Historie a současnost

Historie i současná situace v oblasti výchovy a pobytu v přírodě je důležitá. Máme přehled českých organizací působících v oblasti pobytu a výchovy v přírodě. Dále se zabýváme zahraničními organizacemi zabývajícími se pobytem a výchovou v přírodě v současné společnosti.

Zážitková pedagogika a outdoorové aktivity

Zážitková pedagogika a dobrodružství jsou klíčové. Outdoorové programy a survival jsou součástí. Teorie her a sportů zahrnuje strukturu, obecné didaktické zásady, filozofické a psychologické aspekty her.

Čtěte také: Environmentální a nativistické teorie: Podrobný rozbor

Organizování a řízení aktivit v přírodě

Organizování a řízení aktivit v přírodě zahrnuje přípravu, vedení a hodnocení programů, legislativní zabezpečení a metodiku vedení akcí v přírodě.

Bezpečnost na outdoorových akcích, věková přiměřenost, osobnost instruktora/osobnost klienta jsou zásadní. Rekreační střediska jsou zaměřená na výchovu v přírodě. Lanové překážky a dráhy jsou běžnou součástí.

Teorie a metodika výchovy - pojetí předmětu

1) Teorie a metodika výchovy - pojetí předmětu. TVM - zaměřen na vytváření základů výchovných kompetencí edukátora.

Předmět TVM - edukace = výchova v užším slova smyslu:

1. vzdělávání - proces záměrného získávání, osvojování a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických zkušeností, vede systematickému získávání vědomostí, dovedností, poznávacích schopností a návyků z určitých oblastí vědy a společenské praxe.
2. výchova - záměrné, cílevědomé působení na jedince, které vede k všestrannému formování osobnosti vychovávaného jedince s ohledem na jeho individuální možnosti.

Koncepce TVM:

Čtěte také: Příčiny znečištění Země

• Rovina filozoficko-axiologická - vést edukátory k pochopení podstaty symbolických hodnot (pravda, dobro, láska) a k promýšlení způsobů, jak je exulantům zprostředkovat
• Rovina osobnostně-procesuální - ovlivňování předpokládaných vlastností osobnosti (edukátor i edukant), jejího charakter, přesvědčení, postojů, motivů, citů, potřeb i zájmů a tomu odpovídajících způsobů chování a jednání
• Rovina bezprostředně realizační - systém symbolických svorníků (důvěra učitele k žákovi, vztah ž.

Výchovné působení školy

Výchovné působení školy: úsilí o vytváření takových kurikul škol. vzdělávání, která by zajišťovala přípravu na život v 21. stol. vymezuje cílové zaměření vzdělávání na daném stupni, pro daný obor vzdělávání a očekávané výstupy; priority a cíle v širších oblastech (člověk a příroda, člověk a zdraví...); vymezuje cílové zaměření vzdělávání na daném stupni pro daný obor vzdělávání a očekávané výstupy, char. jsou priority, cíle, klíčové kompetence a obsah v širších oblastech. způsobilost žáků demonstrovat kvalitu získaného vzdělání v poznávacích i praktických situacích; způsobilosti, které si žák trvale osvojí a je připraven je uplatňovat v dalším vzdělávání v životě mimo školu. pozitivní (co je žádoucí) x negativní (nežádoucí); absolutní x relativní; přímé x nepřímé. východisko (motivy), I. fáze- situační (úkoly, role,…), II. fáze-generalizační (zvyky, rysy), III. fáze-osobní (jáství, osobnost).

Adaptace na sociální prostředí

Adaptace na sociální prostředí. Socializace a interakční učení. které se uskutečňuje v soc. podmínkách, situacích, v interakci s jinými lidmi, osvojení si určitých soc. schopnost jednat s lidmi a tvořivě řešit mezilidské konflikty; psychologický pojem. Jde o účelnou nebo úspěšnou adaptaci člověka v kontextu reálného světa. Schopnost člověka názorně nebo abstraktně myslet v řečových, numerických, časoprostorových aj. vztazích a nalézt řešení problému. Umožňuje účelně jednat, úspěšně zvládnout komplexní i specifické situace.

Mravní výchova dětí školního věku

5) Mravní výchova dětí školního věku: shoda jednání s mravními normami (svědomím).

Výchovné činnosti třídního učitele a sebereflexe

6) Výchovné činnosti třídního učitele a sebereflexe učitelova výchovného působení: legitimní moc, moc uplatňovaná v souladu s hodnotami těch, kdo jsou ovládáni jim přijatelnou formou, která si získala jejich souhlas. autoritu zde tvoří 2 složky: vedoucí (dospělý, učitel) a následující (dítě, žák). je dán : 1. obecně sociálními rolemi a statusy z nich vyplývajícími, 2.

Kázeň a ukázněnost

8) Kázeň a ukázněnost jako společenské a pedagogické jevy: kázeň = vědomé, přesné plnění zadané soc. podle specifičnosti sociálních oblastí (kázeň občanská, vojenská, školní, rodinná, sportovní, pracovní, církevní, stavovská atd.) x podle pedagogicko-psychologických kritérií (vynucená - uvědomělá, vnější - vnitřní, autoritativní - demokratická, formální - neformální).

Čtěte také: Nová teorie pro krajinu

Předmět Teorie a metodika výchovy

Předmět teorie a metodika výchovy je do inovovaného kurikula zařazen s ohledem na profil absolventa bakalářského studia, jehož součástí jsou také obecné edukativní kompetence, zejména schopnost připravit atraktivní výchovné činnosti z vybrané oblasti zájmu (viz koncepce seminářů k předmětu), ale také studentům zprostředkovat subjektivní nezprostředkovanou zkušenost s metodami rozvoje osobnosti (oblast volní, mravní, estetická, sociální apod.). V rámci přednášek jsou představována témata, která mají v současné době vysokou společenskou relevanci. Dle svého zájmu si student volí praktický (aktivizující) seminář, kde se prostřednictví sebezkušenostních forem vzdělávání seznámí s praktickými postupy (metodikou) a specifickými oblastmi rozvoje kompetence. Např. Teorie a metodika her, TaM multikulturní výchovy, TaM dramatické výchovy, TaM estetické výchovy, TaM environmentální výchovy, TaM výchovy ke zdraví, Základy axiologie, apod.

Po absolvování předmětu bude student umět:

• popsat oblasti výchovy a provázat jejich vybrané teorie s praktickými příklady
• vytvořit jednoduchý výchovný koncept vícedenní akce (školy v přírodě, tábora, kurzu apod.), včetně návrhu konkrétních činností ve vztahu ke specifickým skupinám (účastníkům)
• popsat a na konkrétních příkladech rozvést podstatu sociálního a osobnostního vzdělávání
• vytvořit soubor her ve vztahu k rozvoji konkrétních kognitivních procesů, oblastí rozvoje osobnosti
• navrhnout konkrétní edukativní strategie pro žáky pocházející z různého kulturního prostředí, se sociálním znevýhodněním apod. s cílem vytvořit pozitivní klima ve třídě
• popsat procesy, které vedou k vyčleňování dětí (žáků) z přirozeného sociálního prostředí (např. třídy, party, rodiny apod.) a navrhnout preventivní opatření
• popsat procesy, které vedou k vyčleňování dětí (žáků) z přirozeného sociálního prostředí (např.

Úvod do předmětu Teorie a metodika výchovy

V rámci této přednášky vysvětlíme, proč je důležité zabývat se výchovnými aspekty rozvoje osobnosti žáků, ale též učitelů, představíme jednotlivá témata přednáškových bloků a uvedeme vzájemné souvislosti přednášek a povinně volitelných seminářů. První setkání je věnováno též organizačním záležitostem, představení jednotlivých vyučujících, obsahu seminářů, ze kterých si můžete vybírat dle svého zájmu a vlastní volby.

Utváření postojů a předsudků

Utváření postojů a práce s nimi. Studenti se seznámí a kriticky prozkoumají teoretické koncepty, které objasňují proces utváření předsudků ve školní třídě (společnosti) a vysvětlí principy, které jsou na pozadí utváření vztahů: struktura postoje, význam médií, význam zkušenosti v konstituování postoje. Budou přemýšlet o aplikaci teorií v edukačním prostředí, respektive - jak pracovat s postoji, jaká je role učitele při vytváření pozitivního třídního prostředí. Zhodnotí příklady konkrétních experimentů a reálných situací.

Využití kritického myšlení v globalizovaném světě

Využití kritického myšlení v globalizovaném světě, vliv a význam mediální výchovy. Mediální gramotnost a mediální výchova, význam školy v chápání (mas)médií. Kritická reflexe mediálních sdělení: masmédia a jejich dopad na současnou společnost, zejména na individualitu dětí a mládeže. Manipulativní účinky médií.

Alternativní výchovné metody v práci pedagoga

Alternativní výchovné metody v práci pedagoga: Vymezení alternativních směrů a inovací, jejich historických kořenů. Hledání charakteristických znaků alternativ dostupných v ČR (s přehledem alternativních škol v Brně). Důvody, které vedou rodiče k volbě alternativní školy. Příklady dobré praxe.

Práce učitele v multietnické školní třídě

Práce učitele v multietnické školní třídě: Multietnické školní třídy v kontextu české vzdělávací politiky. Bariéry a příležitosti v edukaci žáků s odlišným mateřským jazykem. Nástroje a typy pro práci v inkluzivním prostředí.

Respektující výchova a autorita

Respektující výchova a autorita: Vymezení pojmu autorita, druhy autority, zdroje autority učitele. Respektující výchova jako příklad proměny práce s autoritou ve výchově.

Třídní učitel a jeho role ve výchově

Třídní učitel a jeho role ve výchově: Výchovné činnosti třídního učitele při řízení výchovy a vzdělávání ve třídě, organizaci jejího života, vedení dokumentace, péči o materiální záležitosti, bezpečnost a zdraví žáků. Třídní učitel jako garant/koordinační a integrační činitel výchovné práce. Spolupráce s vyučujícími, vedením školy, poradenskými pracovníky a rodiči.

Kázeň a moc ve školní třídě

Kázeň a moc ve školní třídě: Podoby a proměny kázně ve škole. Pravidla ve školní třídě a práce s nimi. Předcházení a řešení nekázně (proaktivní a reaktivní řízení třídy), včetně nevhodného chování učitele vůči žákům. Moc ve školní třídě, mocenské konstelace, moc učitele a moc žáků.

Rodina, škola a komunita

Rodina, škola a komunita: Proměny rodiny, rodina v postmoderní společnosti. Rodina v životě dětí, vztah rodiny a školního vzdělávání (reprodukce sociálních nerovností ve vzdělávání, soulad normativních světů). Spolupráce školy a rodiny - aktuální trendy (příklad smluv s rodiči). Funkčnost rodiny. Indikátory funkčnosti rodiny v práci pedagogického pracovníka.

Sociální znevýhodnění, výchova k hodnotám

Sociální znevýhodnění, výchova k hodnotám: Sociální znevýhodnění: náročné situace. Studenti se seznámí a porozumí sociálně pedagogickým aspektům výchovy a vzdělávání. Budou analyzovat náročné situace v práci pedagoga související se sociálním znevýhodněním dětí, žáků a dospívajících. Porozumí významu pedagogizace prostředí a aktivizace jedince a skupiny jako součásti výchovného procesu a jejich aplikace v kontextu sociální pedagogiky a sociální práce. Význam hodnot v práci (nejen) se sociálně znevýhodněnými jedinci a skupinami.

Teoretická reflexe celospolečenských fenoménů

Teoretická reflexe celospolečenských fenoménů: implikace pro pedagogiku, vědění a učitelskou profesi. Teoretická reflexe podoby vzdělávání v současnosti i minulosti. Reflexe jako důležitá součást edukačního procesu. Sociologicko-pedagogický rozbor celospolečenských procesů, které se odrážejí ve školní každodennosti.

Edukativní možnosti her

Edukativní možnosti her: Zážitkové metody a hry, jejich využití ve školním a mimoškolním prostředí. Studenti si vyjasní, jak hry zprostředkovávají žákům poznání, které je obtížně verbálně sdělitelné, vysvětlitelné.

Environmentální výchova

Paradigma environmentálního vzdělávání rozhodně není ucelené ani jednotné. Existuje celá řada teoretických přístupů, které definují obsah environmentálního vzdělávání z naprosto odlišných metodických, filozofických (někdy také ideologických) východisek. Jako příklad uvádím dva konfliktní přístupy, jejichž odlišnost spočívá už v samotném ústředním didaktickém protokolu. Jeden proud (ten významnější) pracuje s tradiční koncepcí vyučování, které se podřizuje výukovým cílům, přičemž ústředním cílem environmentálního vzdělání je uvědomělé, environmentálně šetrné jednání absolventů takového vzdělávání. Ten druhý proud napadá tradiční (pozitivistické) zaměření vyučování na předem stanovené cíle a výstupy jako příliš manipulativní a zdůrazňuje spíš zaměření na vyučovací proces (srov. Činčera 2009).

Pokud jde o obsahovou náplň environmentálního vzdělávání, existuje také celá řada koncepcí, které ovšem nemusí být navzájem v zásadním konfliktu. Pro nás je určující koncepce vymezená Rámcovým vzdělávacím programem a Doporučenými očekávanými výstupy (metodická podpora pro výuku průřezových témat v základních školách). V dokumentu Doporučené očekávané výstupy - Environmentální výchova v základním vzdělávání je explicitně vyjádřeno, že „environmentální výchova vybavuje žáky kompetencemi, které směřují k odpovědnému environmentálnímu chování ...“ (DOV 2011 s. 54).

V kontextu českých kurikulárních dokumentů je environmentální výchova vymezena pomocí klíčových témat: Senzitivita, zákonitosti, výzkumné dovednosti, problémy a konflikty, akční strategie. Následující text článku se věnuje osobní reflexi pojetí environmentální výchovy na škole, kde pracuji a kde se také podílím na realizaci tohoto průřezového tématu.

Jako pedagog zastávám stanovisko, že neexistuje univerzální recept či předpis, jak realizovat daný předmět či průřezové téma. K dosažení vzdělávacích či výukových cílů (popřípadě specifických výstupů) existuje mnoho správných cest, jejichž podobu ve významné míře určuje osobnost učitele. Nicméně každý použitý přístup si nárokuje požadavek na komplexnost při zprostředkování přenosu vědomostí. Můj osobní přístup byl většinou fixován na teorii „environmentální nauky“, tedy fakta, pojmy, zákonitosti, historická data a mezníky, pravidla jednání apod. Přestože na naší škole průřezové téma environmentální výchovy tradičně prolíná předměty ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, celá řada témat si podle našeho názoru zaslouží hlubší rozbor.

Samotný návod k běžnému, praktickému environmentálně příznivému jednání (ať už se jedná o nakládání s různými druhy odpadů, dopravy, spotřebitelského chování, či přímá práce v přírodě) je dost obsáhlý. A zdaleka není takovéto jednání pro generaci současných žáků samozřejmé nebo přirozené. Když k tomu ještě přidám nejdůležitější pojmy a nejdůležitější fakta ze všech oborů, které významně ovlivňují obsah environmentální nauky, nabývá objem učiva značných rozměrů. Domnívám se, že při využití řady moderních, aktivizačních metod se i takto teoreticky vymezený obsah předmětu dá do určité míry úspěšně a efektivně předat žákům.

Chybějící rozměr v případě environmentálního vzdělávání na naší škole doplnily terénní aktivity kolegy, který položil základ dalšího volitelného předmětu (vyučovaného v jiném ročníku) na celoročních outdoorových aktivitách v oblasti blízkých přírodních památek či rezervací, ale také v příměstských lesích nebo přímo v „zanedbaných“ městských zákoutích postižených spontánní sukcesí.

Mezi aktivity v terénu například patří: orientace v krajině a poznávání krajiny, určování znečištění vody (popř. Nad rámec vyučovacích předmětů se nám pak podařilo prosadit realizaci pravidelných dnů tematické výuky, během kterých celý druhý stupeň vyrazí na jeden den do terénu. Při různých konkrétních aktivitách žáci pozorují a zkoumají přírodu, ale podnikají i jednoduchá sociologická měření, pro která je terénem město, a souborem jsou náhodní chodci, kteří odpovídají na otázky ankety. Hromadná data získaná od respondentů, ale i data naměřená v přírodě pak žáci statisticky (nebo jinak) zpracovávají. Tematické dny se odehrávají jednou nebo dvakrát do roka.

Příklady aktivit: Pozorování motorismu (četnost a obsazenost pozorovaných automobilů v dané lokalitě, následné zpracování statistiky, strukturované rozhovory s veřejností na téma využívání motorismu a následné statistické zpracování výsledků šetření. Příklady aktivit: Výlet, při kterém se počítá a určuje četnost a druh odpadů nalezených v přírodě.

Jako motivaci pro ochotu žáků vydat se dobrovolně do přírody a všímat si její estetické stránky jsme na škole zavedli fotografickou soutěž. Žáci fotografují přírodu, škola pak uspořádá výstavu jejich fotek a žáci sami rozhodují svými hlasy o úspěšnosti dané fotografie.

Nejen odborná výzkumná práce v přírodě, ale hry v přírodě a samotný pobyt mimo umělé lidské prostředí má podle odborníků vliv na formování pozitivních postojů k environmentální problematice. Zde je užitečné zmínit konstrukt environmentální senzitivita, což je jakási predispozice pro citlivé vnímání přírody, zájem o přírodu a ochotu a připravenost ji ochraňovat.

Při kvalitním a komplexním vyučování environmentální výchovy se těžko můžeme obejít bez teorie založené na faktech, pojmech a vztazích mezi pestrou škálou proměnných z různých vědních oborů, které může zahrnovat environmentální nauka. Nicméně výzkumy ukazují, že intuitivní očekávání, že kvalitní vzdělání v environmentální teorii povede k citlivému a uvědomělému jednání žáků ve prospěch životní prostředí, je mylná (Haan 1993, s. 5-9).

tags: #teorie #a #metodika #vychovy #vychova #v

Oblíbené příspěvky:

• Možnosti přírodního uzdravení v Dolní Lutyni
• Udržitelnost na Farmě Zajíček
• Další informace o makromolekulách v ekologii
• Nakládání s azbestovým odpadem: Jablonné nad Orlicí
• Velkoobjemový odpad Dolní Benešov