Ekologie obnovy: Nová teorie pro českou krajinu

Mladý obor ekologie obnovy (restoration ecology) se stále více stává zásadním doplňkem tradičněji pojaté ochrany přírody nebo spíše šíře pojaté ochranářské biologie (conservation biology). Jedná se tedy o paralelní obory vhodně se doplňující a v mnohém se i překrývající.

Vznik a vývoj ekologie obnovy

Ekologie obnovy, jakožto samostatný dílčí obor ekologie, se začala formovat ve Spojených státech amerických ve 2. pol. 80. let. U nás byl obor poprvé představen v pol. 90. let (Prach 1995, Vesmír). Za těch 20 let však ještě úplně nezapustil kořeny mezi naší odbornou veřejností, natož ve společnosti.

Zde je markantní rozdíl třeba od Spojených států, kde se veřejnost všeobecně hodně zajímá především o praktické aplikace oboru v rozmanitých projektech ekologické obnovy narušených ekosystémů třeba v okolí svého bydliště. I v nedávném, jinak velmi pěkném čísle tohoto časopisu (1/2015), které bylo věnováno hlavně obecným výhledům a vizím v ochraně přírody, je ekologie obnovy explicitně zmíněna většinou buď okrajově, nebo vůbec. Domnívám se, že by měla být propagována stejně jako vlastní ochrana přírody.

Jak se lze dočíst v příslušném čísle časopisu, právě probíhá kampaň na propagaci ochrany přírody na veřejnosti. Bylo by dobré tuto kampaň rozšířit právě o ekologii obnovy a hlavně o její praktické výstupy v podobě konkrétních projektů ekologické obnovy.

Význam ekologie obnovy v České republice

Naléhavost rozšíření povědomí o oboru mezi českou odbornou i laickou veřejností je umocněna doporučením Evropské unie, obnovit v každé členské zemi do r. 2020 alespoň 15 % narušených ekosystémů v rámci Strategie pro biodiverzitu 2020 Evropské unie (EU Biodiversity Strategy 2020).

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

K aktuálním tématům v České republice, v jejichž řešení jsou nanejvýš důležité poznatky oboru ekologie obnovy, patří především:

• obnova ekosystémů na orné půdě,
• obnova těžbou narušených míst,
• obnova říčních ekosystémů,
• obnova degradovaných luk a pastvin,
• obnova přirozenější skladby lesů a některá další dílčí témata.

Velmi žádoucí by byla i obnova celých krajinných celků, jako jsou průmyslové a těžební krajiny Mostecka či Ostravska nebo intenzivně zemědělsky využívané části jižní Moravy nebo Polabí.

Obnova krajiny u nás, zdevastované 40 lety komunismu a v něčem i následným obdobím, je mimořádně aktuální, pokud chceme alespoň na současné úrovni udržet produkční, vododržné, půdoochranné, rekreační a další funkce naší krajiny a její diverzitu.

V poslední době je populární mluvit o ekologických službách ekosystémů a krajiny a o jejich obnově. Zmíněné funkce můžeme takto označit.

Atraktivita a multidisciplinárnost oboru

Ekologie obnovy je atraktivním oborem díky svému širokému záběru. Vedle ekologické teorie integruje i rozmanité socio-ekonomické a dokonce i politické aspekty. Jako ekologové - přírodovědci můžeme někdy docela přesně říci, co a jak by se mělo obnovovat. V realizaci takových projektů pak ale hrají roli (a často jsou limitující) právě ty socio- ekonomické aspekty, včetně legislativních a politických.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

K atraktivitě může přispět i to, že se obor týká krajiny, ekosystémů, společenstev i jednotlivých populací druhů (hlavně těch ohrožených). V tom si nezadá s vlastní ochranou přírody.

Pevně věřím, že se obor více rozšíří i u nás. Bez teoretického zázemí však nelze úspěšně realizovat konkrétní projekty obnovy. Zájemce o bližší seznámení se s oborem odkazuji na učebnici ekologie obnovy (van Andel a Aronson, 2012. Restoration ecology. A new frontier. 2nd Ed. Blackwell, Oxford). V češtině byl publikován populárně-naučný šestidílný seriál v časopise Živa (Prach et al. 2009) a leckde jinde i další dílčí texty.

Souvislosti s teorií globálního oteplování

Revitalizace rozmanitých krajinných ekosystémů jsou nezbytnou součástí adaptačních opatření na změnu klimatu. Obnova krajinotvorných prvků zlepšuje mikroklima, posiluje retenci vody, zvyšuje biodiverzitu, podporuje stabilitu a estetickou funkci krajiny nebo zajišťuje její prostupnost. Rybníky mají pro zadržení vody v krajině zásadní význam. Pomáhají při povodních i v období sucha. Od konce 18. století jich v naší krajině mnoho zaniklo, v posledních letech se však situace začíná obracet. Při jejich budování se dnes klade důraz i na ekologické funkce. Nové rybníky jsou přípravou na změnu klimatu.

Teorie ekologické modernizace

Teorie ekologické modernizace vyjadřuje názor, že neustálý industriální rozvoj nevede nevyhnutelně k degradaci životního prostředí, ale naopak přináší nejlepší možnou cestu z environmentální krize. Přestože je teorie ekologické modernizace poměrně mladým konceptem, během prvních třiceti let své existence se značně rozšířila a diverzifikovala, získala nespočet zastánců i odpůrců, vyprovokovala množství debat a podnítila vznik mnoha empirických výzkumů. Tento rozvoj měl však kromě nových poznatků za následek také určité rozmělnění teorie ekologické modernizace, která se tímto stala nepřehlednou, nejasnou a rozporuplnou.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

tags: #ekologie #nova #cz #teorie

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody a památek v Česku
• Fascinující fakta o přírodě
• Recept s řepkovým olejem a lecitinem
• Vytápění v ČR a ekologická daň
• Průvodce výběrem drtiče