Termální prameny: Vznik a vlastnosti

Lázeň, latinsky balneum, je obecně sprchová nebo vanová koupel. Širší pojem lázně označuje místo, kde se provádějí léčebné lázeňské kúry. Někdy se za lázně velice úzce považuje vývlučně léčivý pramen (nebo prameny), u nichž byly nebo jsou zřízeny objekty sloužící k uzdravování prostřednictvím koupelí.

Lázeňské kúry probíhaly skutečně většinou u teplých léčivých pramenů. Termální voda je přírodní voda o teplotě nejméně 20 °C (existují i jiné definice, např. v souvislosti se střední roční teplotou). Je-li termální voda současně minerální vodou, nazývá se termominerální, což je většinou právě voda považovaná za léčivou.

Termální pramen nebo též horký pramen je speciální druh zřídla, z něhož vyvěrá ohřátá voda někdy navíc obohacená o minerální složky. Voda proniká puklinami do hloubky zemské kůry, až do blízkosti magmatu, kde se ohřívá a opět vystupuje nahoru. Teplota termálního pramene nedosahuje takového stupně, aby se mohla přeměnit v páru. V tomto případě tedy nedochází ke vzniku gejzírů, ohřátá voda jen zvolna vytéká zpod povrchu země.

Termální voda z pramene vytváří unikátní systémy, které se využívají pro vytápění, či pro léčebné nebo rekreační účely. Minerální vody jsou vody, které se svými vlastnostmi či složením výrazně odlišují od ostatních podzemních vod. Do této kategorie se řadí vody se zvýšeným obsahem minerálních látek, čili vody, které mají v 1 litru vody více něž 1 gram rozpuštěných pevných látek či více než 1 gram rozpuštěného oxidu uhličitého (kyselky) nebo mají teplotu vyšší než 25 °C (zřídla a termální prameny).

U velkého množství minerálních vod je současně překročeno více kritérií pro zařazení do minerálních vod. Mívají nezřídka léčivé účinky. Minerální vody se často ještě dělí na přírodní minerální vody, přírodní minerální vody léčivé a přírodní minerální vody stolní.

Čtěte také: Oáza klidu v Toskánsku

Občas se v oblastech výskytu objevuje nikoli pouze jeden, ale hned několik typů a druhů minerálních pramenů. V takovýchto místech si kdysi dávno naši předci začali zakládat sídliště. Již ve středověku si lidé začali všímat, že některé vývěry minerálních vod jsou nejenom velmi chutné, ale že mají zároveň příznivé účinky na lidský organismus. V průběhu doby se na léčení pomocí minerálních vod začaly někteří lékaři specializovat a to pomohlo k vytváření lázeňských měst.

S rozvojem medicíny se léčilo v lázních čím dál tím více nemocí, např. obezita, lupénka, nemoci krevního oběhu, látkové výměny, pohybového ústrojí a mnohé další.

Za podzemní vodu se považuje všechna voda, která se nachází pod zemí. Je to obsáhlá skupina, do níž patří mnoho druhů vod: podzemní jezera, voda vázaná v kapilárních prostorách půdy, voda vázaná v horninách a v neposlední řadě voda minerální. Podzemní voda je jednou z nejvýznamnějších složek vodstva, z hlediska našich potřeb dokonce nejvýznamnější. Její ložiska jsou nepravidelná a jejich umístění je dáno především místními geologickými podmínkami.

Někdy se za účelem lázeňství používá i tzv. povrchová voda, což je voda všech vodních povrchových zdrojů, tedy moře, řeky, jezera, rybníky, potoky. Rozdělujeme ji podle vícero kritérií, například na vodu stojatou (lentickou), tekoucí (lotickou), v uměle vytvořených nádržích (rybníky, nádrže, kanály), v přírodních nádržích (jezera, potoky).

Podle salinity, slanosti, ji dělíme na slanou (moře, oceány), sladkou (potoky, řeky, rybníky, nádrže) a brakickou (s koncentrací solí mezi mořskou a sladkou vodou, je slanější než sladká voda, ale není tak slaná jako voda mořská). Můžeme ji dělit také do různých skupin podle obsahu živin. I v lázeňství, především pro účely klientů, může sehrávat důležitou roli přítomnost pitné vody, jelikož ne všechny termální nebo minerální vody musí být nevyhnutelně pitné. Jakákoliv voda, která má prokazatelně na základě dlouhodobějších zkušeností uzdravující účinky.

Čtěte také: Využití DPZ při studiu termálního znečištění toků

Podpovrchová voda může být přítomna jako:

• voda adsorpční, která je pevně poutána na povrch horninových částic (adsorpc);
• voda kapilární, tj. voda, jejíž pohyb je závislý na kapilárních silách a která se vyskytuje v tzv. kapilárním pásmu, tj. mezi zemským povrchem a hladinou podzemní vody;
• voda gravitační, jejíž pohyb je určován gravitací.

Podle původu se rozlišuje voda juvenilní, která je magmatického původu, tj. pochází z hloubky, a voda meteorická, tj. voda dešťových srážek, dostávající se do země infiltrací (vsakováním); konátní je voda, v níž byl sediment původně uložen a která se v něm může zčásti zachovat.

Ve vertikálním řezu se rozlišuje při povrchu ležící pásmo provzdušnění, kde část pórů je ještě vyplněna vzduchem (syn. zóna aerace), voda pohybující se v této zóně se nazývá voda vadózní. Níže leží pásmo nasycení, kde již všechny póry jsou vyplněny vodou; svrchní hranicí tohoto pásma je hladina podzemní (též spodní) vody a ta v podstatě odpovídá horní hranici zvodně.

Zvoď (syn. akvifer) je tedy akumulace (těleso) podzemní gravitační vody, a to buď vody volné, nebo napjaté. Volná voda se v hornině snadno pohybuje především vlivem gravitačních sil, kdežto voda napjatá je voda zvodně, jejíž hydrostatický tlak je větší než tlak atmosférický, a to vlivem nepropustného nadloží; je to tedy voda artéská (artéský vr).

Hornina (vrstva, čočka atd. ), v níž se podzemní voda hromadí, se nazývá kolektor a jeho fyzikální vlastnosti určují, kolik vody může pojmout; jde především o pórovitos a propustnos, tedy o množství pórů v hornině, jejich velikost a vzájemné spojení, o rozpukání horniny, její kliváž, ráz vrstevních spár apod. Výšková úroveň hladiny podzemní vody závisí a) na topografii terénu, b) na vlastnostech hornin a c) na místním klimatu. piezometrická hladin.

Čtěte také: Přírodní termály Rakousko

Podle chemického složení se rozeznávají prosté podzemní vody a minerální vody, které při vývěru musí obsahovat v 11 vody více než 1 gram rozpuštěných pevných látek nebo 1 g rozpuštěného CO2. Mnohé z minerálních vod mají léčebné účinky, např. vody uhličité (bohaté CO2), bromové, jodové, železité atd. ; jejich teplota může být značně rozdílná. Podle zastoupených aniontů se rozeznávají např. vody bikarbonátové, síranové, chloridové aj.

Chemické složení vod je výrazně ovlivňováno a pozměňováno vzájemným působením vod a horninového prostředí, jež vede k tzv. metagenezi (méně vhodně metamorfizaci) vod. Zákonitým jevem je také určitá vertikální zonálnost složení vod (hydrogeochemická zonálnost) - v hloubkách jsou zastoupeny převážně slané chloridové vody.

Území Slovenska je díky pestré geologické stavbě a četným tektonickým poruchám velmi bohaté na různorodé zdroje podzemních vod, prosté i minerální s volnou i napjatou hladinou. Prosakující, tak vystupující vody se obohacují o minerální látky právě průchodem horninovým prostředím. Slovenska rozdělit na dva základní regiony: oblast krystalinika a neovulkanitů a region se sedimentárními útvary.

Převládá u nich puklinový charakter vod. vody v opuštěných hornických dílech, plnící funkci kolektorů podzemních vod. pohořích, vedle hydrologických předpokladů zde totiž panují i příznivé klimatické poměry, zejména vyšší srážkové úhrny a nízké teploty i výpar. Významnou oblast akumulace podzemních vod představují sedimentární útvary. sedimenty údolních niv. Kvalitnější vodu lze nalézt všude tam, kde jsou sedimenty dostatečně mocné, aby se mohla prosakující voda dostatečně filtrovat. Příhodné podmínky jsou v Podunajské nížině mezi Šamorínem, Dunajskou Stredou a Gabčíkovem, kde dosahují fluviální sedimenty mocnosti až 200 metrů.

Druhou významnou akumulační oblastí je niva Latorice, Bodrogu a Tisy, kde se v tzv. určité typy minerálních vod. Tatrikum představuje největší a na minerální vody nejbohatší region. druhohorními karbonátovými horninami, vývěry se soustřeďují v místech tektonických poruch. minerálních pramenů a množství pramenů studených kyselek. Ve veporiku, gemeriku a slaniku se minerální vody vyskytují spíše vzácně. pramen na travertinové kupě Sivá Brada. existenci minerálních vod téměř vylučuje. Pokud se náhodou objeví, mají slabou mineralizaci. minerální vody chudý pás.

Vlastní vody, studené sirovodíkové prameny, vystupují na povrch v drobných pramenech na vnějším obvodu bradlového pásma. Známé jsou prameny v lázních Červený Kláštor (Smerdžonka) a v Nosicích. vývoje zabraňuje oběhu a sestupu podzemní vody do větších hloubek. Vyskytuje se zde reliktní mořská voda s převahou naftových solanek. vznikající vyluhováním mořské soli ve flyšovém pásmu však mají nižší mineralizaci s výjimkou solanky v Oravské Polhoře. míře koncentrují v okolí Bardejova. vody.

Z hydrogeologického hlediska se za termální považují vody s vyšší teplotou, než činí průměrná roční teplota v lokalitě jejich výskytu. patří mezi termální vody o teplotě 20-40 °C, vody s teplotou vyšší než 40 °C se označují jako hypertermální (horké či vřídla). termálních vod patří například Rajecké Teplice v severozápadní části Žilinské kotliny, kde jsou vývěry pramenů vázány na rajecko-teplický zlom. povrch voda vyvěrá v údolním dně Rajčianky v podobě soustavy přírodních vývěrů prostých teplic s mineralizací do 900 mg/l a teplotou 38-41 °C. zde slouží léčebným účelům již od 16. století. V roce 1942 byly zachyceny novými vrty, které dnes napájejí lázeňské bazény a přírodní koupaliště.

1600 mg/l a teplotou 41-44 °C. Prameny se vážou na okrajový zlom oddělující Žiar od Turčianské kotliny. vrchy, kde je v řadě případů objevili středověcí horníci. obsahem sádrovce ve Vyhniach (s teplotou 35-38 °C). toku Váhu, kde se díky nim vyvinula četná lázeňská místa. hyperterm (67-70 °C) vázaných na povážský zlom. základ lázeňské léčby. nádržích, neboť původní lokalitu akumulace peloidu zlikvidovala výstavba vodního díla Madunice. v hloubce 1500 až 2000 metrů, má celkovou mineralizaci do 1500 mg/l. termy v Trenčianských Teplicích. poloviční obsah sirovodíku umožňuje jejich přímou konzumaci. Teplota dosahuje 42°C.

Podle geneze se minerální vody člení na vadózní, mořské a juvenilní. prosakováním srážkové vody obohacené průchodem horninovým prostředím o minerální látky. Jedná se tak o vodu, která se již účastnila oběhu vody. juvenilní se vytváří při endogenních procesech uvolňováním vodní páry, jež při pronikání k zemskému povrchu z nitra Země kondenzuje. tedy teprve vstupuje do koloběhu vody na Zemi. 1 mg/l titrovatelné síry, 5 mg/l jódu, 10 mg/l Fe2+ nebo 0,7 mg/l As.

Bohatý výskyt minerálních vod na Slovensku má několik příčin, velké zastoupení neovulkanických pohoří, na něž se váže rozhodující podíl juvenilního CO2 a tím množství uhličitých vod (kyselek). Pojmem kyselky se označují takové minerální vody, které mají minimálně 1 g/l rozpuštěného CO2. relativně rovnoměrně a díky nižší celkové mineralizaci se často využívají ke stáčení. minerálními prameny vyvěrajícími na povrch podél zlomů v okrajové části kotliny. Zónou infiltrace jsou severní svahy Nízkých Tater. proslavily Lúčky a Bešeňovou.

Popradskou kotlinu charakterizují studené prosté a železité kyselky vyvěrající na podtatranské zlomové linii, většinou méně vydatné (např. ve Starém Smokovci, Staré Lesné nebo osadě Tatranské Matliare), a teplé sádrovcové zemité kyselky na gánovské tektonické linii. ke ztrátě nejen pramene Tatra, ale i řady dalších pramenů v okolí. kyselky se zvýšeným obsahem síranů, hlavně sádrovce. do 6,5 l/s. Slovensku) a teplotou 23,5°C. Vrt ale oslabil přirozené vývěry v okolí včetně "Kráteru", kam se dnes musí voda přivádět uměle. Na východním úpatí Braniska vystupují studené zemité kyselky, nejvýznamnější pramen Salvátor v Lipovcích vykazuje celkovou mineralizaci 3200 mg/l.

Kyselky Nízkých Tater se vážou na vápencová a dolomitická souvrství. Na severních svazích je několik pramenů sádrovcové zemité kyselky (např. Korytnici a Železném), na jižních svazích mají podobné složení kyselky v Pohroní (Brusno, Mýto pod Ďumbierom, Bacúch). vydatné kyselky ve Sliači, kde vytvářejí dvě soustavy horských pramenů vzdálených od sebe 300 metrů. (23°C) i mineralizací. (15 l/s), kdy zvýšené odběry v Kováčové nepříznivě ovlivní vydatnost pramenů ve Sliači. Záturčí (místní část Martina), kde byl mimo jiné v roce 1929 navrtán pramen jedné z nejsilnějších alkalických kyselek na Slovensku. pod obchodním jménem Fatra. Hloubka vrtů dosahuje až 405 metrů a je primárně formována v žule pod třetihorními sedimenty Turčianské kotliny. minerální voda. pokryvy travertinů.

Druhou významnou lokalitou v okolí je Santovka se studenou zemitou alkalickou kyselkou. Sivá Brada proslula soustavou pramenů studených zemitých uhličitých silně sintrujících kyselek. nejsilnějších kyselek na Slovensku. mineralizace pramene Luci dokonce dosahuje úctyhodných 9264 mg/l a obsah volného CO2 činí více než 2400 mg/l. Ve flyšovém pásmu Západních Karpat se flyšové kyselky vyskytují pouze ve dvou navzájem izolovaných lokalitách, a to v okolí Luhačovic (na území České republiky) a v širším okolí Bardejova s pokračováním na území Polska.

Obě dvě kyselkové oblasti jsou současně místem vývěru naftových solanek. Kyselky v Bardejovských lázních se vážou na tektonickou linii tzv. bardejovského zlomu v údolí Kvašného potoka. Jde o studené alkalické slané železnaté kyselky s mineralizací až 7 000 mg/l a obsahem volného CO2 až 2 000 mg/l. Celková vydatnost pramenů dosahuje 154 l/min. (tj. 2,6 l/s). Podobné vlastnosti mají kyselky v Cigeľke, kde se na ploše 3 km2 eviduje 22 zdrojů minerálních vod s celkovou mineralizací vody ve vrtech od 28 000 mg/l do 30 700 mg/l. Voda z dalšího pramene Štefan se před první světovou válkou vyvážela nejen do jiných zemí Uher, ale například i do USA.

V sedimentech karpatských sníženin, které obsahují víc mořské soli než flyšové sedimenty, se vyskytují vody solanky. vyluhování soli a vznikají tak slané vody s převahou NaCl. Koncentrace solanek dosahuje 15g/kg vody. (východoslovenský miocén), kde solný pramen v Solné Bani u Prešova dal podnět ke hloubení dolu na sůl již v 16. století. vyluhování. Ve staré šachtě Leopold (hluboké 155 metrů) činí obsah soli 300 g/kg, tj. 26 % NaCl s vydatností (přítokem solanky) 30 litrů za minutu. Další slané prameny vyvěrají na východním úpatí Slanských vrchů mimo jiné v obci s výstižným jménem Soľ. mineralizaci. Výjimku tvoří solanka v Oravské Polhoře, nejsilněji mineralizovaná solanka na celém Slovensku, nejhodnotnější známý jodový pramen.

Obsahem soli 50 g na 1 kg vody dosahuje koncentrace tzv. ruských "rosolů". využitelnou vydatností okolo 2,5 l/minutu. sedimentech Podunajské a Východoslovenské nížiny. Na východním Slovensku vznikly v místech, kde ložiska soli doprovázejí sádrovcové čočky. biochemickým rozkladem se tvoří sirovodík obohacující podpovrchové vody, které pak na povrch vyvěrají jako slané sádrovcové prameny. vzpomenout slané sádrovcové prameny na severním okraji Košické kotliny v Išli s mineralizací 4000 mg/l a teplotou 16°C. minerální vody v Sedliskách a Podčičve u Vranova nad Topľou, u Bratislavy v Plaveckom Petri a Plaveckom Mikuláši. Jodové vody, minerální vody naftového typu, se běžně vyskytují ve flyšových souvrstvích a neogenních sedimentech. ovlivňuje jednak prostředí, ve kterém vznikají, jednak procesy, jejichž výsledným produktem je ropa nebo zemní plyn. jodové nebo jodobromové solanky. různých hloubkách a různé teplotě. Jejich vysoké zásoby se prozatím k léčebným účelům nepoužívají.

Smrdáky na úpatí Myjavské pahorkatiny, jde totiž o vůbec nejvydatnější sirovodíkové prameny v Evropě. minerální voda o celkové mineralizaci 2 633 mg/kg s teplotou 12°C a extrémně vysokým obsahem aktivní síry (266 mg/l volného sirovodíku). eluviální hlíny v okolí vývěru minerální vody metamorfují na slané sirné bahno (peloid), které se používá k balneologickým účelům. tisíc mg/l), ale s malou vydatností. Nosické přehradě. kyselek, ale s několikanásobně vyšší vydatností než v Luhačovicích. ztratil charakter vzácné minerální vody. Lokalita Herľany na západním úpatí Slanských vrchů je místem vývěru slaných alkalických kyselek. tzv. Herľanského gejzíru. CO2, kterým je podzemní voda proplyněna. CO2 sytí vodu až do spontánního uvolnění plynů, jež způsobují erupce. voda teplotu 12°C, na konci erupce až 24°C a mineralizaci více než 10000 mg/l. jedné erupci dosahuje 40 tisíc litrů vody. Gejzír činný již téměř 130 let stříká do výšky 15 až 20 metrů.

tags: #termální #prameny #vznik #a #vlastnosti

Oblíbené příspěvky:

• Jánský o změně klimatu a hydrologii
• Jak správně třídit odpad v Březně
• Moravský kras: Kniha o jeskyních
• Skládky v ČR a ekologie
• Stanoviště pro ořešák královský