Dnem 1. ledna 2021 nabyla účinnosti nová právní úprava nakládání s odpady, která nahradila právní úpravu dosavadní, představovanou zejména zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále jen „zákon“), obsahuje nově mj. i právní regulaci tzv. černých skládek, tedy míst, na nichž došlo k nezákonnému soustředění odpadu.
Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále jen „zákon“), obsahuje nově mj. i právní regulaci tzv. černých skládek, tedy míst, na nichž došlo k nezákonnému soustředění odpadu. Ust. § 14 zákona pak upravuje způsob, jak by se měl vlastník pozemku dotčeného skládkou zachovat a jaké povinnosti mu v této souvislosti vznikají, resp. mohou být uloženy.
Podle důvodové zprávy „smyslem tohoto ustanovení není postihnout vlastníka pozemku, ale právě zajištění co nejvčasnějšího řešení vzniklé černé skládky. Jestliže tedy vlastník pozemku dotčeného nelegální skládkou splní svou zákonnou oznamovací povinnost a není-li možné zjistit osobu, která je za odpad odpovědná, vyzve obecní úřad obce s rozšířenou působností vlastníka pozemku k odklizení odpadu a jeho předání do zařízení určeného pro nakládání s odpady ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy.
To, že osoba odpovědná za vznik nelegální skládky po sobě nezanechá informace umožňující její identifikaci, bude v praxi zřejmě spíše pravidlem nežli výjimkou. V takovém případě může tudíž vlastník dotčeného pozemku očekávat, že po splnění jeho výše uvedené oznamovací povinnosti mu bude adresována výzva k odklizení nelegální skládky, na jejíž existenci předtím sám upozornil. Nakolik bude tato perspektiva motivující ke splnění dané oznamovací povinnosti, je samozřejmě sporné.
Běžnému adresátovi právní normy obsažené v § 14 odst. 4 zákona může připadat jako logické, že výzvě obecního úřadu k odklizení odpadu bude korespondovat povinnost vlastníka dotčeného pozemku odpad skutečně odklidit. Ovšem tak tomu není. Zákon o odpadech v § 14 ani na jiném místě nestanoví vlastníkovi dotčeného pozemku povinnost výzvě vyhovět a ostatně ani v části šesté věnované problematice opatření k nápravě a přestupků není nevyhovění výzvě k odklizení odpadu dle § 14 odst.
Čtěte také: Bílá Lhota: Bioodpad
Jediným smyslem této neobvyklé právní konstrukce je otevřít prostor pro postupy upravené v § 14 odst. 5 zákona, které mj. spočívají už i ve skutečném uložení některých povinností vlastníkovi dotčeného pozemku. Dobrovolné nevyhovění výzvě k odklizení odpadu totiž dává obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností možnost zabezpečit odpad ohrožující životní prostředí před únikem škodlivin do okolního prostředí, nebo nezákonně soustředěný odpad odklidit a předat do zařízení určeného pro nakládání s odpady.
Těmto oprávněním pak odpovídá povinnost vlastníka dotčeného pozemku strpět jejich výkon ze strany obecního úřadu obce s rozšířenou působností, tzn. V této souvislosti je nutné si opět uvědomit, že to není vlastník pozemku, kdo se dopustil protiprávního jednání a zřídil na svém pozemku černou skládku, nehledě k tomu, že v řadě případů bude pro něj objektivně nemožné vzniku takové skládky zabránit.
Zákonodárce mu tak de facto ukládá povinnosti podílet se na nápravě protiprávního stavu, který nevyvolal a k jehož vzniku ani nemusel přispět. Jinak řečeno, výše uvedené povinnosti (a zejména pak povinnost k zabezpečení pozemku proti dalšímu návozu odpadu) jsou vlastníkovi pozemku ukládány proto, že třetí osoba (vlastník odpadu) se dopustila protiprávního jednání spočívajícího ve zřízení nelegální skládky na cizím pozemku a správní orgány nedokázaly včas předejít vzniku takové skládky a ani zjistit vlastníka takto nezákonně soustředěného odpadu.
Vlastník pozemku tak má na vlastní náklady sanovat důsledky protiprávního jednání třetí osoby, kterému nebylo včas zabráněno a jehož pachatel nebyl správním orgánem zjištěn. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je při vydávání rozhodnutí o uložení povinnosti k zabezpečení pozemku proti dalšímu návozu odpadu bezpochyby vázán mj. i zásadou přiměřenosti.
Při aplikaci této zásady, která se bude promítat mj. i do požadovaného způsobu zabezpečení místa uložení nezákonně soustředěného odpadu, bude používat správní uvážení a mělo by se tak dít vždy s ohledem na okolnosti, za nichž jsou vlastníkovi dotčeného pozemku ukládány povinnosti vycházející z § 14 odst. Podle § 14 odst. 6 zákona nemusí vlastník pozemku splnit povinnost zabezpečit pozemek proti dalšímu návozu odpadu uloženou mu podle § 14 odst. 5 písm. a) zákona, pokud odpad na vlastní náklady předá do zařízení určeného pro nakládání s odpady do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu taková povinnost uložena.
Čtěte také: Správné kompostování
Vlastníkovi dotčeného pozemku je tak dávána v podstatě druhá možnost k dobrovolnému vyklizení nelegální skládky z jeho pozemku, a to opět v jeho vlastní režii. Bude tak volit mezi alternativami - zabezpečením vlastního pozemku proti dalšímu návozu odpadu a odklizením tohoto odpadu, s tím, že každé z těchto řešení bude spojeno s vynaložením většího či menšího úsilí a nepochybně i finančních prostředků.
Bude tedy záviset pouze na posouzení vlastníka pozemku, kterou z uvedených možností vyhodnotí jako pro něj výhodnější, resp. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že nový přístup k řešení problematiky tzv. černých skládek zakotvený v § 14 zákona o odpadech neřeší problematiku nezákonně soustředěného odpadu důsledně.
Stávající právní úprava otevírá prostor pro likvidaci nelegálně soustředěného odpadu v zásadě tím, že poskytuje obcím možnost problém řešit, ať již zabezpečením odpadu, či přímo jeho odklizením. Nelze se tak zbavit dojmu, jako by stát přenášel iniciativu na své občany, resp. na vlastníky pozemků dotčených nelegálními skládkami, namísto toho, aby problematiku předcházení vzniku, sankcionování a odstraňování tzv. černých skládek řešil primárně zapojením orgánů státní správy.
Takto zvolená koncepce s sebou nese riziko, že adresáti právní úpravy (a mezi nimi zejména vlastníci dotčených pozemků) ji nebudou respektovat, v důsledku čehož se právní úprava nakládání s nezákonně soustředěným odpadem obsažená v § 14 zákona bude míjet se svým původně sledovaným účelem. Ze stávající právní úpravy tedy nikomu nevyplývá povinnost odstranit nezákonně soustředěný odpad.
České odpadové hospodářství čekají velké změny. Připravuje se výstavba několika spaloven komunálního odpadu a možná i zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu. Zeptali jsme se zástupců větších i menších odpadářských firem, jak vidí svou firemní budoucnost ve změněných podmínkách.
Čtěte také: Podrobný harmonogram svozu odpadu
Budoucnost skládek v ČR se obecně zdá být končící kapitolou. Veškerá evropská legislativa, stávající a hlavně připravovaná, povede k preferenci veškerého využití odpadů včetně energetického před jejich odstraňováním, které představují především skládky. Zákaz přímého ukládání odpadů na skládky tipuji okolo roku 2025. Přichází tedy dekáda "přezbrojování" odpadové branže ze skládkování na modernější technologie.
O vývoji z hlediska vhodných technologií máme svou konkrétní představu, horší je odhadnout to, jak bude vše probíhat z hlediska časového, např. kdy budou vytvořeny podmínky, za kterých budou mít nové technologie na trhu šanci.
Primárně nejde jen o BRKO, to je jen dílčí krok, trend je neskládkovat nic přímo, bez předešlé úpravy či zpracování. Jen kvůli BRKO by nemělo smysl stavět spalovny. Kromě biologické složky obsahuje směsný odpad naštěstí ještě velký podíl ostatních odpadů, které už nejsou materiálově využitelné, ale mají svou energetickou hodnotu. Proto nedává smysl je ukládat do země, ale energeticky využívat. Vlastní BRKO je kapitola sama pro sebe.
Jsou nadšenci, kteří tvrdí, že lze takřka z veškerého BRKO vyrábět kompost a uplatňovat jej v zemědělství atd. To však může platit pro zlomek z celkového množství. BRKO je v komunálním odpadu v Česku přes jeden milion tun ročně. Dnes se využívá maximálně do 20 % a hlavním problémem je odbyt a zase odbyt.
Každý ekonomický nástroj, který je v tomto případě vlastně skrytou daní, není v principu dobrý. Ale bez jeho účinku nebudou mít oproti skládkování nikdy moderní technologie na odpadovém trhu šanci. Proto jej bez velkého nadšení chápeme a chystáme se na jeho progresivní vývoj. Obava je, aby ona progrese byla vhodně rozložena v čase, protože jsme jako provozovatelé skládek pouze výběrčím těchto daní, které odesíláme na příslušná místa.
Na nás budou ale naštvaní zákazníci, že jim zdražujeme službu, což se již několikrát stalo (poplatek se měnil vždy po dvou letech). Ale nyní zřejmě přijdou větší cenové skoky, které bude nutné ustát - nejenom my jako odpadová firma, ale především města, obce a obchodní a průmyslová sféra. Vzhledem k tomu, že se začíná mluvit o příchodu 2.
Naše společnost podporuje energetické využívání odpadů a výstavbu nejen spaloven komunálních odpadů (KO). Spalování KO je v současné době asi nejmodernějším způsobem likvidace komunálních odpadů, samozřejmě v kombinaci s důsledným tříděním ze strany občanů i právnických osob.
Budoucnost skládek vidíme v tom, že jakékoliv zařízení na energetické využití KO bude vždy potřebovat koncovku, kam uloží tuhé zbytky z tohoto zařízení, případně další nevyseparovatelné a nevyužitelné složky. Skládkové areály mají další velkou výhodu, a tím je schválené území pro nakládání s odpady a tudíž možnost následného využití těchto areálů například pro překládací stanice nebo technologie MBÚ apod.
Již nyní máme širokou škálu technologií OH: spalovnu nebezpečného odpadu, osm skládek a celou řadu recyklačních zařízení včetně dotřiďovacích linek, sběrných dvorů, kompostáren, kogeneračních jednotek, překládacích stanic a dalších technologií, které jsou často integrovány do dnešních areálů skládek.
Vybudováním spaloven a nastavením ekonomických parametrů (poplatky apod.) se vždy docílí zmenšení ukládání jakýchkoliv spalitelných odpadů na skládky. Již dnes je legislativa nastavena tak, že ukládat BRKO do skládek lze jen za velmi přísně stanovených podmínek. Tím by mělo být docíleno využití těchto odpadů mimo konečné uložení na skládky. Omezení je především na obcích, které mohou využívat jiné formy využití např.
Otázkou zůstává, na kolik je téměř kategorický zákaz ukládání správný. BRKO ve zbytkovém směsném KO přispívá k rychlejšímu rozkladu odpadů uložených do skládky, a tudíž urychluje vznik skládkového plynu. U technologicky vybavených skládek s řízeným odplyněním má provozovatel zájem na co největším zachycení skládkových plynů a jejich následném energetickém využití.
Bez využití ekonomických nástrojů je přechod od skládkování k energetickému využívání vytříděných komunálních odpadů nereálný. Z pohledu provozovatele skládky je poplatek neutrálním ekonomickým nástrojem: co vybere od původce, to odvede příjemci poplatku. Výše poplatků je tedy nepodstatná. V rámci celkového nakládání s odpadem se jedná o zdražení systému.
Na Frýdeckou skládku, a. s. ukládáme ročně 70 000-80 000 tun komunálních odpadů z z města Frýdek-Místek a z okolních zhruba 30 obcí. Na jaře roku 2012 budeme stavět novou etapu skládky, která by měla zajistit ukládání odpadů do roku 2018. Pro další vývoj skládkování odpadů po roce 2015 v naší svozové oblasti budou tedy rozhodující dva faktory.
Pro rozhodování měst a obcí o tom, kde se mají svého odpadu zbavit, byly vždy rozhodující náklady za odstranění odpadů, to znamená cena za 1 tunu. Důkazem toho je většina v současné době vypisovaných veřejných zakázek na svoz a odstranění odpadů, kde je jako jediné hodnotící kritérium nejnižší nabídková cena.
V případě, že bude spalovna v Karviné uvedena do provozu, dojde pravděpodobně k částečnému poklesu odpadů ukládaných na skládku. Přesto zůstane dostatek odpadů, pro které je skládkování jediný možný způsob odstranění (např.
Pro naši společnost není skládkování odpadů jedinou činností, kterou se zabýváme. Zajišťujeme komplexní nakládání s odpady ve městech a v obcích, tj. svoz odpadů, separovaný sběr komodit, budujeme a provozujeme sběrné dvory, kompostárnu a recyklační středisko na stavební odpady.
Co se týče odklonu BRKO ze skládek, nechápeme, proč je tento postup nezbytně nutný. Za neúměrně vysoké náklady se budují bioplynové stanice různého typu, které mají následně problémy s provozem. Podle našeho názoru by stačilo pouze změnit systém jímání skládkového plynu z provozovaných skládek.
Je nutné dostatečně hutnit skládku, pravidelně překrývat navezený odpad inertním materiálem a především jímat skládkový plyn již po navršení určité mocnosti odpadu v průběhu skládkování. Skládka odpadů pak funguje jako bioplynová stanice, s minimálním dopadem na životní prostředí při maximálně efektivních provozních nákladech. Poslední podmínkou je samozřejmě využití plynu v kogenerační jednotce.
Společnost Komwag, a. s., sice v současné době žádné skládky neprovozuje, přesto bych chtěl sdělit svůj názor. Minimalizace skládkování je logickým trendem všech vyspělých zemí a zvyšování skládkovného je nejjednodušší nástroj k dosažení takového cíle.
SITA CZ se s ohledem na politiku mateřského koncernu SUEZ ENVIRONMENT od počátku soustředila na celou škálu technologií, skládkování je jen jednou z nich. Naše společnost provozuje jen šest skládek odpadů. V jejich areálech jsou umístěny další technologie, které doplňují prosté skládkování odpadů. Již nyní jsme značnou část odpadů, které je možno materiálově nebo energeticky využít, odklonili. Z těchto důvodů se o budoucnost našich skládek neobávám.
Na situaci jsme již reagovali. Pouze Pražské služby a SITA CZ nabízejí mix materiálového a energetického využití odpadů a využití biologicky rozložitelných odpadů pro komunální a živnostenské odpady. SITA k tomu ještě přidává stejný mix i pro průmyslové zákazníky.
Spalovny určitě nejsou samospásným řešením. Rozvoj odděleného sběru ve městech a obcích vyseparoval z TKO výhřevné odpady (papír, plasty, dřevo) a váhově i objemově se zásadní složkou stává BRKO. Od roku 2005 tak dochází k podstatnému snížení energetické výhřevnosti SKO z 11 MJ/kg na 7-8 MJ/kg, což snižuje efektivitu spalovacího procesu.
Jedině vyvážený mix technologií energetického využití, anaerobní digesce a kompostování mohou pomoci ČR dosáhnout požadované úrovně snížení BRKO na skládkách.
V zemích Evropské unie můžeme nalézt několik nástrojů na podporu materiálového a energetického využití odpadů. Ze zkušeností posledního desetiletí se zvýšení poplatků na skládkách jeví jako velmi dobré řešení. Nárůst poplatků však musí být transparetní a postupný.
Proces musí být doplněn zvýšenou aktivitou kontrolních orgánů a naprostým zamezením "alternativních" technologií pseudosolidifikace, biodegradace, změny kategorie odpadu během cesty od zákazníka na skládku apod. Zároveň musí zmizet tzv. české know-how využití odpadů pro technické zabezpečení skládek a rekultivaci.
Myslím si, že i když v budoucnu bude systém likvidace odpadů řešen převážně jejich energetickým využíváním (název spalovny bych již nepoužíval), budou mít skládky odpadu i nadále svoje opodstatnění, i když ne již v takové míře jako doposud. Ne všechny odpady jsou spalitelné, a tudíž určitou část odpadů bude nutno nadále ukládat přímo na skládky.
Naše společnost se této situaci musí přizpůsobit. Nenecháváme tomu volný průběh, ale již nyní jsme součástí připravovaného systému nakládání s odpady v kraji Vysočina. Zde se předpokládá vybudování energetické jednotky, na jejíž fungování by měly být napojeny všechny obce a provozovatelé systému nakládání s odpady v kraji Vysočina.
K dosažení odklonu BRKO ze skládek je určitě více možností. Jsou to například kompostárny, nebo aktivita občanů formou komunitního kompostování, lepší třídění odpadů.
Nejsem přesvědčen, že drastické zvyšování poplatků za ukládání odpadů na skládkách bude motivem ke snižování skládkování. Co asi bude dělat občan v tíživé finanční situaci s odpadem, za který bude muset platit neúnosnou cenu? Bude své odpady likvidovat nezákonným způsobem.
Skládkování odpadů znamená plýtvání zdroji, které by mohly být využity. Známým faktem je, že skládky produkují plyny, mimo jiné metan a oxid uhličitý. Kromě toho však skládky znamenají i další potenciální rizika.
Kromě uvolňování metanu je to samozřejmě i potenciální riziko kontaminace podzemních vod. Správně založená a řádně řízená skládka by měla tato rizika dostatečně zajišťovat. Zabezpečení proti průsakům včetně jejich detekce, odvod a on-site čištění skládkových vod by měly být automatickými prvky moderní skládky.
Obávám se ale, že tento ideální stav v české praxi nepřevažuje. Řadu skládek zde máme od 90. let a historie jejich budování a provozu vždy neodpovídala té nejlepší praxi. A to nechci ani spekulovat kolik “upravených” nebezpečných odpadů je uloženo ve skládkách odpadů ostatních. V budoucnu se tak mohou stát ekologickou zátěží zanechanou budoucím generacím bez finančního krytí.
Na druhou stranu se nelze tvářit, že skládky nebudou v budoucnu potřeba a že je reálné dosáhnout nulového skládkování. Taková tvrzení se vůbec nezakládají na realitě. Skládky budou vždy potřeba. Hlavním cílem však musí být, aby na nich nekončily využitelné odpady, a to jak materiálově, tak energeticky. To se musí týkat i nebezpečných odpadů.
Skládkování odpadu přináší zejména tato rizika:
Současně však odvětví nakládání s odpady do značné míry přispívá ke snižování emisí skleníkových plynů.
Emise metanu v posledních destiletích napříč tuzemskými sektory klesají. Jedinou výjimkou je odpadové hospodářství. Skládky se podílejí až na třetině všech tuzemských emisí metanu. Na rozdíl od ostatních zdrojů ale jejich množství od devadesátých let stoupá.
tags: #obecni #skladky #dopad #na #ekologii