Rozdíly mezi ekosystémy pole a louky

Máloco oku člověka toulajícího se krajinou lahodí tak jako louka plná barevných květů, motýlů, čmeláků, včel a jiného hmyzu. Co ale dělá louku loukou? Jak se od sebe různé louky liší? Co stojí za mimořádnou druhovou pestrostí jedněch a fádností druhých? Proč jsou louky a péče o ně důležité a co všechno se můžeme jejich výzkumem dozvědět? Louky jsou fascinujícím krajinným prvkem a vzbuzují mnoho otázek, na které není vždy úplně snadné odpovědět.

Přesto se loukám na rozdíl od lesů, nedostává velké pozornosti. Do jisté míry za to snad může skutečnost, že louka není oproti lesu tak snadno ekonomicky uchopitelná.

Louky se bez lidské péče neobejdou a ukazuje se, že ustupování od tradičních způsobů hospodaření představuje pro mnoho lučních společenstev vážný problém.

Luční ekosystémy a biodiverzita

Největší diverzitu druhů i biotopů představují luční ekosystémy. Je to velmi příhodná plocha pro podporu biodiverzity, k tomuto účelu se přímo nabízí. Navíc už v areálu moc rozsáhlejších zelených ploch, které bychom mohli takto využít, nezbývá.

Většina z nich vznikla historickou hospodářskou činností odlesňováním a získáváním prostoru pro pole a pastviny. Přirozené původní kvetoucí louky se vyskytují nad horní hranicí lesa. Tyto louky byly rozšiřovány do nižších pásem na úkor lesní vegetace a mají charakter polopřirozených luk, které vyžadují značný podíl lidské práce s využitím pastevního hospodářství.

Čtěte také: České Právo a Příroda

Náš projekt květnaté louky sleduje současný trend, kdy ve vybraných lokalitách dostává prostor místní biodiverzita, nikoliv cizokrajné nebo zahradnické rostliny.

Historie pěstování květnatých trávníků

Nejstarší konkrétní informace o pěstování květnatých trávníků je možné nalézt v knize Devegetabilibus od Alberta Magnuse z období kolem roku 1260. Z pozdního středověku jsou dochovány obrazy zobrazující panu Marii s jezulátkem, sedící na rozkvetlé louce v zahradě, ohrazenou zdí nebo plotem.

V renesanci se zahradní umění se vrací ke starým antickým vzorům římských zahrad a rozkvetlé louky se staly součástí tzv. locus amoenus - líbezného místa.

V přísně formálním období baroka zahradní architektura rozvolněný vzhled přirozené louky nevyužívala, ale následně byla tato potlačení přírodních prvků násobně vykompenzována na poč. 18. století v Anglické krajinářské škole.

S přírodě podobnými vegetačními prvky začínalo pracovat již celkem běžně od 20. let 20. století v Německu a 30. let 20. století v Nizozemí.

Čtěte také: Tipy pro ekologické praní

Problematice zakládání a obnovy druhově pestrých krajinných porostů a jejich návratu do krajiny je v České republice věnována pozornost přibližně od poloviny devadesátých let minulého století.

Květnatá louka - definice a terminologie

Druhově pestré porosty jsou v zahradní architektuře ne zcela výstižně nazývány termínem „Květnatá louka“, což je dle ČSN 839 001původní přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travní porost s výrazným podílem dvouděložných bylin.

V zemědělské praxi je termín „Louka“ chápán jednoznačně produkčně a takto jej chápou i semenářské firmy, které se výrobou směsí zabývají.

Z hlediska hierarchie trávníkářského třídění porostů spadají všechny extenzívně pěstované travní, travinnobylinné i vyloženě druhově pestré porosty do kategorie krajinných trávníků.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v zahradní architektuře se propojují poznatky a terminologie mnoha směrů a ne všechny typy porostů lze jednoznačně zařadit do konkrétní škatulky, protože právě kreativita zahradní architektury zavedené stereotypy nabourává.

Čtěte také: Ekológie lesa očima studentů: Zkušenosti s testem

V EU je obecně uznávanou normou kategorizace trávníků německý systém „Regel-Saatgut-Mischungen - Rasen“ (RSM). Dle tohoto systému jsou trávníky z hlediska účelu pěstování a intenzity ošetřování zařazeny celkem do osmi kategorií.

Výhody druhově pestrých porostů

Vedle významné krajinotvorné a estetické hodnoty je to především omezení počtu sečí během vegetačního období a to na 2-3 seče. Dále již výše zmíněná podpora diverzity a to nejen rostlinných druhů, ale i mikroorganismů a živočišných druhů, kteří v těchto porostech nalézají útočiště.

Obecně je udávána diverzita živočišných druhů v louce o řád výše než diverzita rostlinných druhů!

Druhově pestrá směs obsahuje v různém podílu určitý počet travních druhů, jetelovin a ostatních dvouděložných bylin. Druhové bohatství těchto porostů je dáno především zastoupením specifické skupiny dvouděložných rostlin, které se v průběhu let mění v závislosti na způsobu jejich využívání.

Požadavky na vysoký počet rostlinných i živočišných druhů na stanovišti, zachování protierozní funkčnosti, odolnost vůči suchu, popř. i estetický dojem porostu, tzn. sladěnou, déletrvající a střídavou barevnost porostu, včetně využitelnosti jednotlivých částí bylin pro léčivé účely, předurčují i specifický přístup k tvorbě druhově bohatých směsí a jejich managementu.

Výrazné snížení pestrosti původních květnatých luk v nedávné době přineslo používání minerálních hnojiv a přesévání luk intenzivnějšími odrůdami trav a jetelovin. Produkce píce se zvýšila, ale rozmanitost rostlinného společenství se zmenšila.

Některé dříve hojné luční květiny se staly vzácnými a dnes některé dokonce řadíme mezi ohrožené druhy.

Zakládání a péče o květnatou louku

Když takovou louku zakládáte, musíte se obrnit trpělivostí. Období, kdy mohou vysetá semínka vzklíčit, je omezené, bývá to na jaře a pak koncem léta. A zcela běžně to trvá minimálně rok a půl, někdy i dva tři roky, než dosáhneme optimálního výsledku.

Především musíte mít vhodné stanovištní podmínky. Cílem je, aby sem zapadala, aby se stala „nášlapným kamenem“ pro biodiverzitu rostlin, ale také hmyzu, který tu kolem nás žije v úžasných, i když dost izolovaných rezervacích.

Chceme-li mít suchý trávník, musíme mít suché podmínky. Půda také nesmí být příliš bohatá na živiny, to je druhý zásadní předpoklad. A třetí, vůbec nejdůležitější, je zajistit vhodnou následnou péči. Biodiverzitní louku nelze sekat šestkrát ročně, jako běžný městský trávník, měla by zde probíhat pouze šetrná seč ve vhodném termínu.

Na takové louce by kromě správné skladby rostlin nemělo chybět mrtvé dřevo, již zmíněné písečné duny a podobně. Není to samozřejmě jen botanický projekt, celý prostor má být zajímavý i esteticky. Najdeme tam i kameny, mezi nimiž jsou štěrbinky a volné prostory pro pohyb hmyzu.

Snažíme se být lokální v řadě ohledů. Substrát tvořící základ květnaté louky je místní spraš, na kterém stojí celý kampus. Využili jsme výkopovou zeminu ze stavby nové univerzitní školky, čímž šetříme emise i finance. Zároveň je to ten nejvhodnější přírodní materiál. Z místních zdrojů je i mrtvé dřevo, které má velký význam pro hmyzí obyvatele louky. Použili jsme kmeny, které musely být pokáceny, protože ohrožovaly bezpečnosti lidí v kampusu.

Regionální směsi semen

Firmy chtějí prodat své osivo a kde je vyprodukované, to už je další věc. Leckdy třeba na druhém konci planety. Nebo jde o druhy, které se v Čechách sice vyskytují, ale nejsou to místní genotypy. Do „louček našich babiček“ se dokonce běžně dávají i jihoamerické druhy okrasných rostlin, které jsou potenciálně velmi invazní.

Speciální směs pro Prahu jsme začali vytvářet zhruba před pěti lety. Tato směs je neprodejná, produkuje ji magistrát pomocí svých partnerů a spolupracovníků z řad botaniků a producentů osiva z různých neziskových organizací.

Minimálně 30 až 40. Všechny rostliny mají svůj genetický původ v pražských rezervacích, kde byla semínka ve spolupráci s orgánem ochrany přírody, pražským magistrátem, odebrána.

Louka jako ekosystém závislý na péči člověka

Kniha představuje louku jako ekosystém, který je plně závislý na péči člověka. Ty krkonošské dostaly zabrat především po odsunu sudetských Němců, kteří po generace na zdejších loukách hospodařili. Po jejich odchodu louky začaly zarůstat a mizela jejich pestrost a jedinečnost, která je důležitá nejen pro oko člověka, ale zejména pro hmyz.

Podařilo se ovšem najít několik nových i starých hospodářů, kteří slyší na argumenty vědců a pozemky nejen v národním parku, ale i v jeho okolí se snaží udržovat tak, aby se navrátila jejich původní pestrost.

Knihu vidím jako návod pro zemědělce, chalupáře, či úředníky a pracovníky technických služeb, kteří se chtějí starat o své pozemky tak, aby byly k užitku nejen lidem, ale také všemu živému okolo. Mluví o mulčování, hnojení ale také intenzivní pastvě či rychlé a časté seči.

tags: #test #ekosystem #pole #a #louka #rozdíly

Oblíbené příspěvky:

• Pranostiky o počasí
• Dopad klimatických změn na vodu
• Průvodce ekologickými plaketami STK
• Tlakové čištění odpadu: Podrobný návod
• Nefunkční zásuvka měření emisí