Dopad těžebního průmyslu na životní prostředí

Těžba nerostných surovin má značný vliv na krajinu a životní prostředí. Těžba nerostných surovin provází naší společnost od nejstarších, historicky datovaných období až po současnost.

Během doby se rozvíjely specifické potřeby surovin, technik jejich získávání a množství jejich spotřeby. Těžbou dominují antropogenní tvary reliéfu, tj. tvary vytvořené člověkem (např. haldy, prohlubně a lomové stěny). Těžba nerostných surovin přinesla do našeho území prosperitu, rozvoj nových městských aglomerací, rozvoj technologií i pokrok v tvorbě legislativních kodexů.

Vizuelně vnímáme především ty pozůstatky těžby, které se projevují především na morfologii krajiny odvaly, propady či těžebními řezy lomů. Další skupinu tvoří ty jevy, které nejsou na první pohled zřetelné. Má značný vliv na krajinu a životní prostředí. Získáváno hlavně hnědé uhlí, některé rudy (např. kovu), stavební a keramické hmoty a sklářské suroviny.

Dopady těžby na krajinu a životní prostředí

Povrchová těžba je založena na použití vysoce výkonných zařízení a jejich kontinuálním provozu. Je pak provázeno velkými rozlohami lomů a vnějších výsypek desítek let. Povrchová těžba má negativní vliv na krajinu a životní prostředí. Těžba je provázena deformacemi zemského povrchu, tj. poddolovaných území. Tyto terénní poklesy se nazývají pinky. Dochází k porušení původního reliéfu krajiny, povrchové vodní sítě a režimu podzemních vod, vzniku bezodtokových území. Jsou ohroženy mosty, inženýrské sítě a budovy i celé obce.

Chemickém způsobu těžby vychází suroviny na povrch v upravené podobě (např. kuchyňská sůl a uran se získávají mj. i podzemním loužením hornin). Těžba bývá realizována pomocí toxických technologií. Během 90. let došlo k obrovskému rozvoji geochemických metodik v souvislosti s útlumem těžby a zajištěním území dotčených těžbou a dále se zdokonalilo přístrojové vybavení, které umožnilo využití dalších nových postupů pro monitoring a detekci kontaminace v územích dotčených těžbou. Po roce 2000 dochází ve světě i k bouřlivému rozvoji metod dálkového průzkumu v souvislosti s novými generacemi citlivých senzorů.

Čtěte také: Těžba břidlicového plynu – ekonomika a životní prostředí

Podobný vývoj, ale soustředěný do kratšího časového intervalu, prodělala problematika měření radionuklidů v životním prostředí. V současnosti díky citlivým analytickým metodám zaznamenáváme i systematický výzkum zátěže potravinového řetězce toxickými prvky a radionuklidy. Dřívější vrtná a těžební technika vedla k tomu, že se některé vrty či sondy na neúplně vytěžených ložiskách postupem času staly pro životní prostředí hrozbou. Staré ekologické zátěže po těžbě ropy jsou považovány za primární zdroj ohrožení zdraví a života lidí, znečištění horninového prostředí, zdrojů pitné vody a ovzduší.

Znečištění spojené s těžbou

Těžba je provázena deformacemi zemského povrchu, tj. poddolovaných území. Znečištění ovzduší je způsobeno prachem z vytěžených surovin, vyvezenou z dolů a odpady z úpraven. Pinky vznikají propadáním nadložních vrstev do vytěžených prostor. Haldy hlušiny podléhají oxidaci a bývají příčinnou samovznícení. Při těžbě a úpravě surovin dochází k rozsáhlému znečišťování atmosféry. Většina se usadí v blízkém okolí zdroje, ale aerosoly a částice menší než 0,005 mm zůstávají v ovzduší trvale a dostávají se do vzdálenosti až 2000 km od zdroje. Jejich celková produkce se odhaduje na 3. 105 tun za den.

Problematika antropogenního znečištění těžbou, především acidita prostředí (Acid Mine Drainage - AMD), je v principu stará jako systematická těžba sulfidických rud. Systematický výzkum mechanismů AMD, a s tím provázející kontaminaci dalšími toxickými prvky, započal v 70. letech minulého století. Objev ropy a zemního plynu před více než 100 lety znamenal možnost získat strategickou surovinu, měl však i negativní dopad na životní prostředí.

Stupeň rizika ohrožení životního prostředí možnou kontaminací uvedenými látkami je určen místními geologickými podmínkami a jejich polohou. Neméně závažné riziko představuje případná havárie na některé sondě, při které by hraniční toky Moravy a Dyje mohly být kontaminovány ropnými látkami. Mezi látky, které zvyšují procento znečištění patří rtuť a kyanid. V přírodě se pak samovolně nerozloží a je vysoce toxická pro lidi i zvěř.

Kromě toho dochází ke zvýšení kyselosti podzemních vod, někdy také nad bezpečnou míru. Podobně jako rtuť, tak i arsen je přirozeně se vyskytující prvek. Většina environmentalistů, kteří lobují proti hornickému průmyslu, se snaží o zachycávání arsenu z tavby i vylouhovaných rud, čímž se snižuje znečištění při těžebních činnostech o 79%.

Čtěte také: Dopad elektrotechniky na životní prostředí v ČR

Vliv těžby na vodní zdroje

Dochází zejména ke změnám hladiny podzemních vod a v jejich důsledku k degradaci a destrukci půdních profilů a ke znečištění povrchových i podzemních vod. Vodní dílo Modenice ovlivnilo piešťanskou kupu tak, že se trvale snižuje teplota pramenů. Závažným hydrogeologickým problémem je v České republice sanace důsledků těžby uranu na ložisku Stráž nad Nežárkou. Současná situace je důsledkem nevhodně zvolené strategie těžby.

Při haváriích pronikají znečišťující látky do podzemních vod. Pronikání ovlivňují hlavně vlastnosti hornin, propustnost a velikost zrna. Nebezpečné jsou zejména štěrky a porušené zeminy zasahující na povrch v místech zvýšené hladiny spodní vody. Grmela a Blažko (2004) při diskusi o důlních vodách podotýkají, že mnohotvárnost forem důlních vod je příčinou problémů s vytvořením jednoduché definice, která by jednoznačně vystupovala v báňské, vodohospodářské, odpadové i environmentální legislativě.

Rekultivace a minimalizace dopadů

Zahlazování důlní činnosti se cílevědomě připravuje v dlouhodobém předstihu. Dnes má tzv. sociální povolení často silnější účinek, než zásah vlády. V současné době existují dva pohledy na úpravu krajiny po těžbě. Vytvořená krajina může být ponechána přirozenému vývoji a začlenění do krajiny, nebo může být realizováno odvodňování, planýrování a následná rekultivace. Mnoho průmyslových podniků nyní aktivně pracuje na obnově původních přírodních prostředí, která byla ovlivněna jejich operacemi.

Zlepšení nakládání s odpadem je dalším pozitivním krokem v průmyslovém sektoru. Firmy se stále více snaží minimalizovat množství vytvořeného odpadu a zajistit jeho správné zpracování. Průmyslový sektor hraje klíčovou roli v přechodu na udržitelnou energetiku. Investice do obnovitelných zdrojů energie, včetně sluneční a větrné energie, jsou důležité pro snižování emisí skleníkových plynů a snižování závislosti na fosilních palivech.

Legislativa

Nerostných surovin vždy byla a je upravena horními zákony. Činnosti souvisí se zákonem č. úřadu, tzv. geologický zákon, zákonem o hornické činnosti, výbušninách a o Státní báňské správě (a jeho 14 novel). Provoz odvalů a odkališť se až donedávna neřídil pravidly, která by řešila celou problematiku kompletně. Bílá místa v odpadové legislativě a nakládání s těžebními odpady nyní řeší zákon č. Implementace směrnice EP a Rady č 2006/21/ES o nákládání s odpady z těžebního průmyslu směřuje k částečnému komplexnímu pohledu.

Čtěte také: Obnovitelné zdroje a průmysl v ČR: analýza plateb

Zákon o odpadech a o změně některých zákonů stanovuje, že opuštěné odvaly, výsypky a odkaliště vzniklé hornickou činností jsou považovány za ložiska nerostů. Nově zavedený pojem "těžební odpad" musí splňovat dvě podmínky: provozovatel se ho zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se ho zbavit a tento odpad vzniká při činnostech uvedených v § 2 odst. 1 písm. a) nebo b).

Provozovatel po ukončení provozu úložného místa je povinen kontrolovat jeho geotechnickou a chemickou stabilitu a minimalizovat negativní vliv na životní prostředí, zejména s ohledem na podzemní a povrchové vody. Zajistí pravidelný monitoring, není-li určeno jinak, podává každé dva roky zprávu o výsledcích monitoringu báňskému úřadu.

Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Českým báňským úřadem zjišťuje výskyt uzavřených úložných míst a opuštěných úložných míst, která mají nebo by mohla mít závažný nepříznivý vliv na životní prostředí nebo lidské zdraví a vede registr úložných míst a zajišťuje jeho pravidelnou aktualizaci.

V souvislosti s tím je provozovatel povinen vytvořit havarijní plán pro úložiště I. V § 16 zákona je řešeno zahlazování hornické činnosti, kdy jsou vytěžené prostory při rekultivačních nebo stavebních pracích vyplňovány zpětně těžebním odpadem.

Přijetí zákona o těžebním odpadu si vyžádalo i dílčí změnu zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Bylo třeba novelizovat vodní zákon vzhledem k tomu, že mezi povolované činnosti podle vodního zákona se dostává i ukládání těžebního odpadu do povrchových vod (ty jsou definovány v § 2 vodního zákona), dále je to souhlas ke stavbám, k nimž není třeba povolení podle vodního zákona a které mohou ovlivnit vodní poměry, což tedy budou úložná místa - odkaliště.

Pro hodnocení toxicity haldového materiálu byla použita legislativní vyhláška MŽP č. V rámci vyhodnocování starých zátěží je užíván Metodický pokyn MŽP z 31. 7. 1996, zveřejněný ve Věstníku MŽP 3/1996. V oblasti půdy je novinkou vyhláška MŽP č. 17/2009 Sb. o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě v návaznosti na Zák. č. 167/2008 o předcházení ekologické újmě a její nápravě.

Problém důlních vod, jako jednoho z hlavních médií přenosu kontaminace, je obecně odvozen v Zák č. 44/1988 Sb. (horní zákon). Pojem důlních vod vymezuje též Zák. č.254/2001 o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), v jeho příloze 1 jsou vyjmenovány zvlášť nebezpečné a nebezpečné látky.

Za příslušnými ustanoveními zákonů o nakládání s důlními, resp. "zvláštními" vodami, je totiž potřebné vidět různé odborné aspekty, týkající se např. lokalizace a charakteru důlních děl, jejich odvodňovacího účinku a vlivu na změny hydrogeologických a hydrochemických poměrů ložiskového území. Kvalita a množství důlních vod se v době aktivní těžby ložiska často velmi výrazně liší od stavu po ukončení těžby a opuštění ložiska, jejich zařazení však již ne.

Z celé řady dotýkajících se zákonů a vyhlášek má pro problematiku tématu vlivu těžby na životní prostředí největší význam Nařízení vlády č. 61/2003 o ukazatelích a hodnocení přípustného znečištění povrchových a odpadních vod.

Objemy odpadů z těžby

Kaňka (2009) konstatuje, že na území ČR existuje cca 8 500 objektů, z nichž 400 by mohlo být v kategorii nebezpečných. Ze starší publikace Dvořáka, Brádlerové a Kaňky (2004) vyplývá odhad, že v ČR je na odvalech, výsypkách a odkalištích uloženo více než 75 miliard m3 hmot vzniklých při hornické činnosti a to ve všech regionech ČR.

tags: #tezebni #prumysl #dopad #na #zivotni #prostredi

Oblíbené příspěvky:

• Ropa a životní prostředí
• Antracitové Koše – Recenze
• Poplatky za hrobové místo
• Zdroje znečištění ovzduší v ČR
• Udržitelnější textilní průmysl