Těžká voda v přírodě: Výskyt a význam

Voda, systematicky oxidan (nesprávně též dihydrogenmonooxid nebo kyselina hydroxylová), je chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu se vzduchem resp. zemskou atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá.

Žijeme v úžasné době převratného rozvoje lidského poznání. Voda, ta podzemní zvláště, je významným střípkem v mozaice obrazu, kterému se říká udržitelná budoucnost. Její ochrana a využívání jsou především otázkou myšlení, kdy by neměly rozhodovat emoce či politická zadání, ale především exaktní informace a znalosti a ovšem také schopnost intuitivní orientace v přírodních procesech vodního ekosystému. Je nutno promyslet každou věc, kterou děláme, je nutno si uvědomit, že naše příroda v samém středu Evropy má své limity.

Harold Clayton Urey, nositel Nobelovy ceny, se významně zasloužil o odhalení existence těžkého vodíku neboli deuteria v prosinci roku 1931 frakční destilací tekutého vodíku. Urey a jeho spolupracovník Ferdinand Brickwedde využili nízkoteplotní fyzikální laboratoř ve Washingtonu k destilaci pěti litrů kryogenně připravené vodíkové kapaliny na množství jednoho mililitru.

Deuterium zůstávalo dlouho nepovšimnuto, protože tvoří nepatrnou část přírodního vodíku (pouze jeden atom deuteria na každých 6 500 atomů obyčejného vodíku). Udává se, že jen ve světových oceánech je obsaženo 2,6 . 10²³ tun deuteria. Hodně se ho vyskytuje na planetě Jupiteru, kde tvoří 0,6 % všech atomů. Od objevu deuteria zná věda i tzv. těžké vody (HDO a D₂O), v jejichž molekulách jsou jeden nebo dva atomy obyčejného vodíku nahrazeny atomem vodíku těžkého.

Tato látka se uplatnila v jaderné energetice a technice, zejména jako moderátor u reaktorů používaných k výrobě elektřiny v komerčním měřítku. Hvězdná fúze spaluje deuterium na těžší prvky.

Čtěte také: Ekologické materiály ve stavebnictví

Česká republika, nacházející se v samém středu Evropy, má z hlediska tvorby zdrojů podzemní vody dvě pozoruhodnosti. První vyplyne na povrch, podíváme-li se na geologickou mapu Evropy. Většina zemí je znázorněna jednou nebo dvěma barvami, naznačujícími, že v dané zemi se nachází pouze jedna či dvě geologické jednotky. Polohu České republiky i bez hranic snadno poznáme díky tomu, že se zde stýká celá paleta barev naznačujících, že u nás se nachází mnoho geologických jednotek od nejstarších prahor až po nejmladší kvartér a tyty geologické jednotky samozřejmě vytvářejí různá prostředí pro vznik a oběh podzemních vod.

Druhá pozoruhodnost vyplývá z polohy naší republiky na pomyslné střeše Evropy. Téměř nic k nám z okolních států nepřiteče, a tak si musíme vystačit s tím, co nám „spadne“ z nebe, s vědomím, že pouze malá část toho se zúčastní podzemního oběhu, tedy přemění se na podzemní vodu. Je toho málo, ale přesto díky poloze naší republiky v mírném pásmu dost na to, abychom nedostatkem podzemní vody netrpěli. Podmínka je s vodou dobře hospodařit, od regulace odtoku podzemní vody z krajiny, zachování přirozené hydrogeologické stratifikace horninového souboru a regulace činností ovlivňujících vodní režim, až po uvážlivě využívání a ochranu zdrojů podzemní vody. Tam je pole působnosti hydrogeologie, malého multidisciplinárního oboru v tržním prostředí těžko prosazovaného, protože většina závěrů hydrogeologů je pouze pravděpodobnostní a tvrdá ekonomika tržního systému se neumí s něčím nejasně definovaným dost dobře vyrovnat.

Podívejme se však na tento reálný poklid trošku hlouběji a zkoumáme-li podrobněji vodní zdroje, které dnes využíváme, zjistíme, že se nacházíme v etapě postupně se vytvářející nové rovnováhy v přírodním procesu tvorby podzemní vody, kdy na jedné straně využíváme vodní zdroje, tedy masu vody starou desítky, stovky a výjimečně i tisíce let a na druhé straně zdroje recentní, řekněme vytvářející se po roce 1950, tedy v období mimořádné expanze zemědělské a průmyslové výroby a společenské potřeby. V této době vznikaly a do přírodního prostředí se postupně dostávaly zpravidla formou imisí nové látky ohrožující jakost podzemních vod, zmiňme hnojiva, ropné látky, barvy, rozpouštědla, ale také drogy, farmaka apod.

Na druhé straně se měnila krajina, mnohde se dramaticky změnil odtokový proces a diverzifikovala se potřeba vody. Zatímco v éře reálného socialismu, tedy v období rozvoje společenské spotřeby, včetně spotřeby podzemní vody, byla péče o zdroje normální, protože odborníci konali za mlčenlivého souhlasu pohlavárů, protože ti netušili, a proto se trošku báli neznáma, v éře současné tržní ekonomiky se péče o zdroje podzemní vody již nějak nevejde do schématu minimalizace nákladů.

Naštěstí se objevují hydrogeologové a pracovníci ve vodárenství, kteří si kladou za cíl poklidné „vody“ trochu rozhýbat, ne však epizodicky pod vlivem akutních problémů či pseudoproblémů, ale systematickým a dlouhodobým přístupem k péči o zdroje vody a k ochraně množství a jakosti vod. My ty limity musíme znát a neustále je ověřovat. Proti nám totiž stojí civilizační expanze, která limity nemá.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Proto musíme být společně - odborníci v hydrogeologii a vodárenství - připraveni k řešení budoucích výzev, je to naše profesní povinnost. Tam je pole působnosti hydrogeologie, malého multidisciplinárního oboru v tržním prostředí těžko prosazovaného, protože většina závěrů hydrogeologů je pouze pravděpodobnostní a tvrdá ekonomika tržního systému se neumí s něčím nejasně definovaným dost dobře vyrovnat. Časy se snad pomalu mění.

Hydrogeologie a vodárenství k sobě nerozlučně patří, neboť přibližně polovina vody ve vodárenských soustavách pochází ze zdrojů podzemní vody. A prostředí, kde se tato voda tvoří, akumuluje, jímá a chrání, patří k nejdůležitější části hydrogeologického řemesla. Lidé zpravidla dobře dělají to, čemu rozumí. Základem našeho konání, vodárenství a hydrogeologii nevyjímaje, proto musí být vědění, poznání.

Voda na planetě je rezervoár energie (skupenské teplo vody je ohromné. Bez stínu stromů je půda teplejší jako dopadající srážková voda, která tak vůbec nevnikne do půdy a klouže rychle po povrchu do potoků a řek a může tak způsobit povodně!! V létě se povrchová voda často velmi rychle vypaří na místě, vytvoří další oblaka a to způsobí další deště. Jedna povodeň vytvoří další. Většina vody, která tvoří srážky u nás pochází z oceánu, úvahy o posílení malého hydrologického cyklu, ale reálné analýzy nepotvrzují, tak jsem pochopil jako laik tvrzení bioklimatologa prof.

Čtěte také: Úklid s Denkmit a horkou vodou

tags: #těžká #voda #v #přírodě #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Česká odpadová legislativa
• Střelné zbraně v přírodě
• Emise a 100 oktanový benzín
• Informace o odpadu
• Recyklace baterií a životní prostředí