Konec přírody: Hrozba nebo realita?

Žijeme v období, kdy vliv lidské civilizace je srovnatelný s geologickými činiteli a příroda se nám mění před očima.

Jedním z nejvýraznějších motivů myšlení o vztahu člověka a mimolidského světa v posledních dekádách je „konec přírody“.

Někdy je doslovným vyjádřením, jindy provokací, někdy předmětem sporu, jindy zas odrazovým můstkem k překonávání zažitého pohledu na svět.

Dopady klimatických změn a mezinárodní snahy

Výroční konference o změnách klimatu v brazilském Belému má konstatovat, že lidstvo zřejmě nedokáže naplnit cíl Pařížské dohody a udržet oteplení planety pod 1,5 °C.

V brazilském Belému u ústí Amazonky na okraji deštného pralesa se konala klimatická konference OSN nazvaná COP30.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Na úvod letošního jednání zaznělo od předsedy mezivládního panelu pro změny klimatu, že globální oteplení téměř jistě překročí 1,5 °C.

Právě udržení oteplení pod touto hranicí bylo cílem pařížské dohody z roku 2015.

„To, že jsme nad 1,5 °C, znamená, že jsme nesplnili jednu část závazku a že máme o to větší problém s dosažením cíle těch 2 °C,“ shrnuje poradce prezidenta pro oblast životního prostředí Ladislav Miko.

Nicméně tady je důležité podotknout, že často lidi říkají: Tak jsme to nedali, tak se na to vykašleme.

To ale nepřichází do úvahy ze dvou důvodů.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

• Jeden je, že ke 2 °C se stále ještě můžeme přiblížit.
• A jednak podle všech analýz ekonomických dopadů vychází, že jak přímé dopady, tak náklady třeba na adaptaci se s každou desetinou stupně nad těch 1,5 °C zvyšují.

Každá desetina nás stojí víc než předchozí desetina.

Takže má smysl se snažit dosáhnout co nejnižšího nárůstu, tedy aspoň na 1,5 °C a co nejvíc pod 2 °C.

Aktuální prognózy a důsledky oteplování

Prognózy zatím nesměřují k tomu, že bychom dosáhli cíle 2 °C.

Teď směřujeme mezi 2,5 a 3,5 °C.

Někteří experti, kteří se zabývali produkcí lidmi vyráběných aerosolů, které jsme dramaticky snížily, které ale z hlediska oteplování planety mají opačnou roli, že planetu ochlazují, respektive nezadržují tolik tepla na povrchu planety, tak se započtením této produkce jsme na víc než 2,5 °C.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

To znamená, že pokud jenom prodloužíme úsilí, které máme teď a nezintenzivní se zapojení všech ostatních regionů světa, tak se ke 2 °C nemůžeme dostat.

To, jak se mění klima u nás, způsobuje problémy s extrémním počasím, zejména se suchem, distribucí vody, dopady na biodiverzitu atd. Společnost ale v takovém zhoršení umí žít.

Globální oteplování ale znamená dramatické změny třeba v oblastech, kde dochází k dezertifikaci, to znamená, že roste počet oblastí, ve kterých se nedá dále produkovat a žít.

Dramaticky se mění situace malých ostrovních zemí.

Mění se rozvrstvení srážek, které je z hlediska výživy, zemědělství atd. naprosto klíčové, a to zejména v tropických oblastech a poblíž obratníků.

Dramaticky se mění situace zejména v Arktidě, to znamená na pólech.

To jsou všechno věci, které mají dalekosáhlé dopady na rybářství, na to, jak může lidská společnost fungovat.

Nejde jenom o stoupající hladiny moří.

My máme často tendence zvýrazňovat katastrofické aspekty, ale toto jsou plošné dopady do běžného života lidí, které se musí řešit.

Finanční toky a role původních obyvatel

Očekávám, že se výrazněji rozeberou národní adaptační plány a jejich naplňování.

Členské země se vůči svým závazkům ještě stále nedostaly na to, čemu měly dostát.

A potom jako vždycky není COPu, aby nebylo významných dohadů o finančních tocích pro celou řadu rozvojových zemí, pro které je klimatická agenda mnohem dražší, než si můžou dovolit.

A pokud rozvinutý svět od toho rozvojového něco chce, oni automaticky říkají: Tak nám ale pomozte finančně.

Vy máte zisky z dosavadního vývoje, z fosilních paliv atd. a teď po nás chcete, abychom toto vypnuli a dělali něco jiného.

Ale my ty zisky nemáme a potřebujeme vaši pomoc.

Diskuse bude určitě o transferu technologií.

Tam by mohla hrát roli Čína, protože na nových technologiích postavila svoji ekonomiku a výrazně na tom v uvozovkách vyhrává klimatickou diskusi.

Otázkou bude, do jaké míry se v této diskuzi podaří chytnout Evropě a dalším zemím, aby byly taky na straně těch, kteří vyrábějí a případně dodávají.

Je to role původních obyvatel, zejména v tropických zemí.

Ti se dožadují většího uznání svých vztahů k ekosystémům, protože tvrdí, že to dělají udržitelně a že by jim v tom nemělo být přinejmenším bráněno.

Samočisticí schopnost přírody

I když je sice zřejmé, že je žádoucí omezit negativní vliv člověka na přírodu všude, kde je to možné, ukazuje se stále více, že nejlepším bojem proti klimatickým změnám je nechat přírodu, aby si poradila sama.

Stále to ještě umí, jak vyplývá z množství příkladů, o kterých ovšem většina lidí prakticky neví.

Množství molekul OH (jde o molekuly tvořené jedním atomem vodíku a jedním atomem kyslíku s volným elektronem), které jsou považovány za likvidátory skleníkových plynů, navzdory dosavadním předpokladům neklesá a že se tyto molekuly přirozeně recyklují.

Jinými slovy, likvidátorů skleníkových plynů neubývá.

Tým oceánologů z Texasu zase objevil 20 nových druhů mikrobů, kteří se živí metanem a ropnými produkty, což vysvětluje mnohem rychlejší likvidaci ropných skvrn, kterými člověk čas od času kontaminuje moře a oceány.

Jsme-li u oceánů, už před několika lety publikoval výzkumný tým Hemholtzova centra pro výzkum oceánů v Kielu, že mořské organismy jsou schopné operativně upravovat svůj metabolismus tak, aby byly schopné rychleji tvořit a opravovat vápencové skořápky, což dokáží v průběhu pouhého roku.

Okyselování moří a rozpouštění schránek korálů tak zřejmě není takovým rizikem, jak se lze dozvědět téměř z každého naučného filmu o mořském světě.

Producenti metanu a dusíku

V nedávno publikované studii v časopisu Science se například uvádí, že 26 procent dusíku v přírodních systémech pochází z hornin, ačkoli doposud se mělo za to, že veškerý dusík pochází z atmosféry.

Na jaře letošního roku zase brazilsko-britsko-švédsko-kanadská skupina výzkumníků změřila, že stromy v Amazonském pralese produkují ročně kolem 20 milionů tun metanu, což je více, než všechny oceány dohromady.

Naopak produkce metanu hospodářskými zvířaty má na klima mnohem menší vliv, jak před pár dny publikoval výzkumník Albrecht Glatzle ve studii „Domestic Livestock and Its Alleged Role in Climate Chang“.

Glatzle v něm dokazuje, že emise metanu z chovu hospodářských zvířat nemají žádný prokazatelný vliv na klima Země a opačná tvrzení jsou založena na chybných výpočtech.

A ještě jeden údaj k „oteplovačům“, mezi které patří například i mořští plži - ti se na produkci metanu z Baltského moře podílejí 10 procenty.

Těžba oxidu uhličitého

Málo se nicméně také ví o možnostech využívat skleníkové plyny z atmosféry jejich jímáním a následným zpracováním.

V institutu MIT vyrábějí z oxidu uhličitého baterie, ve Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu nanotrubičky, na Univerzitě v Torontu plasty, na Univerzitě v Indianě zase mění za pomoci slunečního záření oxid uhličitá na oxid uhelnatý jako surovinu pro chemický průmysl.

Jinými slovy, oteplovací oxid uhličitý lze ze vzduchu „těžit“, a tím jeho množství v atmosféře snižovat.

Důsledky oteplování a zemědělství

Oteplování, pokud by se naplnily současné představy, posune hranici produkčních (zemědělsky využitelných) oblastí o 1 200 kilometrů na sever, čímž by se zhruba 75 procent dnes nevyužívané půdy ve skandinávských zemích, Rusku, Kanadě a Asii stalo vhodných například k pěstování obilovin.

tags: #konec #priroda

Oblíbené příspěvky:

• Historie a aktivity sdružení Veronica
• Hnědé uhlí a životní prostředí
• Více o proměnách v přírodě
• Vliv odpadu na prostředí
• Recepty na rostlinná mléka