Tetřívek obecný: Ohrožený druh v České republice

Všichni, kdo tok tetřívka obecného viděli, se shodují, že jde o jeden z nejúchvatnějších zážitků, které česká příroda nabízí. Sameček tetřívka přešlapuje kolem samičky, křídla spuštěná do strany. Bílé peří podocasních krovek je fešácky zvednuté, hlava míří dopředu.

Na pozorování toku tetřívka pozvali zástupce Ekolistu a jednoho dalšího novinářského kolegu ochranáři z Krkonošského národního parku. „Lidé kolikrát ani netuší, jací neobyčejní živočichové kolem nich žijí,“ vysvětluje Radek Drahný, mluvčí parku.

Tok tetřívka obecného

Je sytá jarní noc, tma jako v pytli. Nejdřív projíždíme hlubokým krkonošským údolím, pak se škrábeme vzhůru k jedné z luk rozprostírající se přibližně 1100 metrů nad mořem. Opatrně našlapujeme terénem, až přicházíme ke krytu z dřevěných tyčí, které jsou maskovány smrkovým jehličím. Těsně vedle krytu klokotá potůček - chytré umístění, abychom teřívky nevyrušili hlukem. Teploměr ukazuje 5°C, na květnové ráno vysoko v Krkonoších tedy celkem luxus. Přesto postupně zalézáme do spacáků. Abychom tetřívky nevyrušili, budeme muset několik následujících hodin téměř nehnutě ležet. Jsem na kraji, takže do spacáku zalézám jako poslední. V tu chvíli už se z druhé strany krytu ozývá pravidelné oddechování. Ve vzduchu je cítit vlhko, rozednění je ještě daleko. V polospánku najednou slyším zvláštní zvuky, jakoby bublání, potůček to ale není.

V ranním šeru rozpoznávám dva kohoutky. Mezi nimi stojí šedohnědá, na křídlech trochu kropenatá slepička. Kohoutci už se naparují, na hlavě jsou jasně viditelné červené výrůstky nazývané poušky. Stojí teď ve stejné vzdálenosti od slepičky a důstojně našlapují. Po chvíli však mezi nimi zavládne neklid. Jeden z kohoutků odlétne velký kus stranou. A pak z louky úplně pryč. Za loukou je velice nízký les se sem tam vzrostlým stromem. Porostem se prodírá skupinka zvědavců, kteří se chtějí dostat tetřívkům co nejblíž. Vypadá to, že se snaží být opatrní, tetřívky však přece vyrušili (v myslivecké hantýrce zradili). Na louce je rázem klid.

Napjatě čekáme, když v tom se tetřívci konečně rozhodují a slétají na zem. Nejdřív je vidět jednu slepičku a dva kohoutky, po chvíli přibývá ještě druhá slepička a opodál scénu obhlíží třetí kohoutek. Tetřívci u samiček spouštějí křídla, vytrčí zadní bílé peří (udělají tzv. lyru) a s hlavou dopředu krouží kolem slepiček, které rozvážně popocházejí po trávě. Černé peří těsně za hlavou kohoutků se krásně leskne až do jakési modře kovové barvy, skuhravé a bublavé zvuky se nesou po svahu. Když slepičky popojdou směrem k opodál stojícímu třetímu kohoutkovi, jeden z nápadníků proti němu prudce vyrazí. Mohutný výpad končí třepotáním křídel, oháněním se zobákem a vůbec pořádnou šarvátkou. Červené hřebínky trčí kohoutkům proti sobě, zatímco u samiček zůstal jediný kohoutek. Slepičky ještě notnou chvíli našlapují, pak však obě najednou odlétají. Kohoutci se ještě pár minut motají kolem, pak však odlétají i oni. „Ženský zmizeli a je po parádě,“ komentuje to lakonicky mluvčí KRNAPU, zatímco si rovná věci.

Čtěte také: Tetřívci a sekundární stanoviště

Ohrožení a ochrana tetřívka

Podle ochranářů bylo na našem území nejvíc tetřívků asi před sto lety, pak jich však silně ubývalo. Dnes tetřívci žijí hlavně ve Skandinávii a v Rusku. Je jich tolik, že z celosvětového hlediska není možné považovat je za ohrožený druh. Přicházíme o ně ale u nás. V posledních letech je jejich počet odhadován na sedm set samců. Nejvíc jich je v Krušných horách, v Krkonoších to může být kolem stovky.

Tetřívek byl paradoxně živočichem, kterému prospěly kalamity, které postihly české lesy v druhé polovině minulého století. Na velkých pasekách se mu náramně dařilo, protože má rád rozvolněné lesy s nízkým vzrůstem, z nichž občas trčí vyšší strom. Při sjezdu do údolí padá otázka, jestli by tetřívků mohlo ubývat kvůli postupnému zarůstání pasek. „To ne, my jim vhodné prostředí udělat umíme, taky pro ně některé mlaziny prořezáváme,“ říká Drahný. „Problémem je opravdu to časté rušení,“ dodává. Po pár hodinách strávených s tetřívky musím uznat, že má nejspíš pravdu.

Podle Drahného přitom právě rušení může mít pro tetřívky tragické konce. V zimě se ptáci snaží co nejvíc šetřit drahocenné síly, dokonce se kvůli tomu zahrabávají do sněhu. Při každém vyrušení však o síly přicházejí. Z tohoto důvodu je podle Drahného potřeba udržet v Krkonoších klidové zóny, kam lidé chodit nebo jezdit na lyžích nebudou.

Krušné hory budou mít novou ptačí oblast, která zajistí ochranu zejména ohroženému tetřívku obecnému. Vláda schválila nařízení, kterým se vymezuje Ptačí oblast Západní Krušné hory. Vyhlášena bude 1. ledna 2025 a jejím cílem je ochrana dvou druhů ptáků, tetřívka obecného (Lyrurus tetrix) a sýce rousného (Aegolius funereus). Vymezení nové ptačí oblasti významně posílí ochranu obou druhů ptáků na území západních Krušných hor a v národní soustavě Natura 2000.

Ptačí oblast zajistí reprezentativní ochranu tetřívka a sýce v národní soustavě Natura 2000, kterou ptačí oblasti spolu s evropsky významnými lokalitami tvoří, a přispěje zároveň k plnění evropských a národních strategických dokumentů v oblasti ochrany přírody. Tetřívek obecný patří v ČR mezi nejvíce ohrožené druhy ptáků, jeho početnost stále klesá a západní Krušné hory jsou místem, kde je jedna z mála stabilních populací, která však dosud nebyla chráněna prostřednictvím ptačí oblasti.

Čtěte také: Spermophilus citellus ochrana

„Vyhlášením Ptačí oblasti Západní Krušné hory především reagujeme na nepříznivý vývoj početnosti populace tetřívka obecného. Ta v posledních letech poklesla o více než 80 % a tetřívek se tak stal jedním z nejohroženějších druhů v ČR. Vymezení ptačí oblasti umožní uplatňovat preventivní nástroje ochrany a přijímat koordinované kroky k zajištění vhodné péče o jejich biotopy. Příznivý stav ochrany tetřívka a sýce zároveň přispěje k zajištění ochrany biodiverzity jako takové.

„Vzhledem ke skutečnosti, že populace tetřívka obecného má v Krušných horách přeshraniční charakter, přispěje vymezení ptačí oblasti také k naplňování mezistátně dohodnuté spolupráce se sousedním Saskem.

„Vláda svým rozhodnutím o vyhlášení nové ptačí oblasti ukazuje, že se snaží naplňovat své sliby v oblasti rozšiřování a zkvalitňování ochrany přírody v Česku. V Krušných horách žije největší část české populace tetřívků, kteří se sice jmenují obecní, ale v současnosti patří k nejvzácnějším ptákům Česka.

Tetřívci rádi obývají nejhezčí místa v horách. Jejich vesnice jsou roztroušené na vrcholcích zaoblených hor i na loukách v jejich vlhkých sedlech. V místech, kde rozložité větve smrků sahají až k zemi. Tetřívci žijí rádi v místech, kde lišky dávají dobrou noc. Tato liška se právě prochází tetřívkům po zahradě. A čímpak se asi živí? Ještě před padesáti lety bývaly tetřívčí osady i na úpatích hor.

Tyto podhorské domovy ale tetřívci už dávno opustili. Letní ložnici mají v korunách vysokých, hustých smrků. Tam je sotva bude někdo vyrušovat od spánku. Pokojíček pro kuřátka je naopak schovaný u země v hustých větvích stromů, keřů nebo v porostu bylin. Tetřívčí mládež v prvních týdnech života ještě neumí vyletět do bezpečné vyvýšené ložnice rodičů, a tak si musí hrát na schovávanou před predátory jinde.

Čtěte také: Proč je sysel obecný ohrožen?

Jako letní jídelna jim slouží rašeliniště, vlhké louky nebo paseky. Tady snídají, obědvají i večeří pupeny, jehnědy, výhonky, listí a později i semena trav. Ve školní jídelně servírují dětem hlavně hmyzáky a pavouky. Čas od času navštíví i pískoviště. Vysbírávají tu kamínky, které polykají, aby jim pomohly s trávením jídla. Na podzim zalétají do hodovní síně v porostu borůvek, brusinek, klikev nebo vlochyní.

Jako společenská místnost jim slouží otevřená prostranství s několika vysokými stromy. Tanečnímu parketu v těchto místech se říká tokaniště. Když napadne dost sněhu, přestěhují se všichni do zimní ložnice. Vyhrabou si hlubokou díru v závěji a sníh je pak chrání před mrazem, fujavicí i nepřáteli.

Skromnou zimní jídelnu si budují pod smrky s větvemi nízko nad zemí. Nejraději mají takové, od kterých vítr odfoukal sníh a snáz se tu dostanou k jehličí. Chovejte se v horách ohleduplně, abyste tetřívkům neškodili a nepřekáželi. Jedině tak nevyhynou a budete je moci i nadále pozorovat. Choďte sami, mlčte a tiše našlapujte.

Koukejte se kolem sebe. Tetřívky potkáte i na klidnějších turistických cestách. Jen si málokdo uvědomí, že přízrak, který právě zahlédl, byl jedním z nich. Mihl se před vámi větší černý pták a schoval se do husté smrčiny? Tak to byl určitě tetřívčí kohoutek. Vracíte se v podvečer z hor a ve větvích smrku sedí něco velkého a hnědého? To se tetřívčí slepička chystá ke spánku.

Tetřívek má rád otevřenou krajinu s mozaikou rašelinišť, slatinišť, horských luk či vřesovišť spolu s lesy. Zde se s nimi také nejčastěji setkáme na jaře během toku. Podobně jako u tetřeva hlušce i zde je problém především v rušení člověkem a úbytek potřebných biotopů (zarůstání otevřených ploch a odrůstání mladého lesa spojené v minulosti s vysoušením rašelinišť a jiných mokřadů). Zrovna Krkonoše mají na jednu stranu velké množství nelesních a otevřených stanovišť na vrcholcích hor, ale na druhou stranu obrovskou návštěvnost.

Vyhovuje mu krajina s rozptýlenými lesíky, s rašeliništi, mokrými loukami, hraničící se zemědělskými pozemky, kde je schopen v průběhu roku najít dostatek potravy. Složení potravy dospělých ptáků má výrazně sezónní charakter. Převažuje rostlinná potrava - nejrůznější vegetativní a generativní části dřevin a bylin (semena a pupeny břízy a olše, trav i obilí, rašící výhonky trav, osení, borůvek a brusinek).

Typickým projevem tetřívka je tok, který probíhá v době od března do května na společných tokaništích v přehledném terénu podhorských luk. Typickým zvukovým projevem kohoutků při toku je tak zvané pšoukání a bublání. Při toku dochází mezi kohoutky k zuřivým bojům. Po toku se kohoutci již nevěnují svým dočasným družkám a ani výchově svého potomstva. Slepička tetřívka snáší 6 až 10 vajíček, z kterých se kuřata líhnou za 23 až 26 dnů. Potravou kuřat v prvních týdnech života je hmyz. Bez této složky potravy nejsou kuřata schopná přežít.

V současné době žijí v ČR jen tři druhy tetřevovitých (Tetraonidae): tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a jeřábek lesní (Bonasa bonasia). Jejich současná situace, přinejmenším dvou z nich, je takřka katastrofální, což platí nejen pro ČR, ale většinou i pro celou Evropu.

Tetřívek obecný byl podle statistik úlovků v ČR nejpočetnější kolem r. 1910. V r. 1933 u nás bylo uloveno více než 7000 kohoutků a ještě v 50. letech se vyskytoval na většině území. V r. 1977 však již jen na 15 % původní plochy. Prudký pokles pokračoval i nadále, v letech 1973-77 se tetřívek vyskytoval jen na 22 % mapovacích kvadrátů, v letech 1985-89 na 15 % a v období 2001-03 na 10 %.

Dočasný vzestup početnosti byl zaznamenán v oblastech z různých příčin velkoplošně odlesněných, nejprve po mniškových kalamitách po I. světové válce, po r. 1950 na rozsáhlých vojenských prostorech ničených těžkou vojenskou technikou (např. Doupovské hory, Libavá) a od 70. let na imisních holinách Krušných hor, Jizerských hor a Krkonoš. Tento vzestup se však již zastavil a v některých z těchto území je naopak patrný úbytek, projevující se mimo jiné např. individuálním tokem a mizením společných tokanišť. V současnosti jsou hlavními oblastmi výskytu Krušné hory (k r. 2000 350-400 tokajících kohoutků), Krkonoše (140-150 včetně polské části), Šumava (116) a Jizerské hory (80-100). V Červeném seznamu spadá tetřívek obecný mezi druhy ohrožené.

Informační tabule mají upozornit návštěvníky hor, aby se drželi jen na turistických cestách a nedělali hluk, který by zvířata rušil. Mimořádně otužilý tetřívek je schopen na pupenech kosodřeviny, letorostech borůvky a jehličí smrku úspěšně přežít dlouhou jizerskohorskou zimu. „K tomu nepotřebuje žádnou aktivní pomoc člověka, pouze jeho ohleduplnost a respekt,“ doplňuje Markéta Kavková z Lesů ČR.

„K omezení vlivu extrémní návštěvnosti náhorní plošiny, kde dnes není potřebný klid v zimě, v létě, ve dne ani v noci, budeme potřebovat spolupráci nejen lesních hospodářů, ale především všech rozumných návštěvníků,“ doplnil Jiří Hušek z Agentury ochrany přírody a krajiny.

Krkonoše a sousedící Jizerské hory jsou jednou z posledních dvou oblastí v naší zemi s relativně početnou populací tetřívka. Právě na populacích v Krkonoších, Jizerských a Krušných horách závisí přežití druhu v celé ČR! Ve střední Evropě je rozšířen jen ostrůvkovitě a to většinou pouze v horských oblastech. U nás se ještě kolem roku 1950 vyskytoval na většině území, v současnosti se jeho rozšíření omezuje na některá pohraniční horstva - Krušné hory, Šumavu, Krkonoše a Jizerské hory.

Jeho početnost v posledních desetiletích setrvale klesá. Za posledních 40 let však poklesl o 80 %. Od roku 2001, kdy jsme nasčítali 135 tokajících kohoutků, jejich počet klesl až na současných 74, tedy téměř na polovinu. Bude-li tento trend pokračovat, nelze vyloučit, že tetřívci vymizí z Krkonoš někdy v období mezi roky 2030 a 2040.

Jedním z hlavních důvodů mizení tetřívků, kromě rušení člověkem, je úbytek vhodných biotopů, v Krkonoších spojený zejména se zarůstáním imisních holin vzniklých v 70. a 80. letech minulého století. Nový les postupně odrůstá a tyto vhodné plochy zarůstají, čímž tetřívek přichází o prostředí vhodné k životu. Uškodilo mu i v minulosti rozšířené vysušování rašelinišť a podmáčených smrčin, kde nachází vhodná stanoviště s dostatečnou potravní nabídkou. Negativně působí i zvyšující se tlak na turistické a sportovní využití území.

Velkou výhodou Krkonoš, ve srovnání s ostatními oblastmi výskytu tetřívků v ČR, jsou nelesní stanoviště nad horní hranicí lesa, kde tetřívci stále nacházejí vhodné biotopy.

Provozovatelé vleků a lyžařských lanovek v místech výskytu tetřívků pak mohou pomoci označením lan mimo lyžařskou sezonu tzv. Lokalitami s výskytem tetřívků by měl procházet s maximálním respektem - nehlučet a nevstupovat (zejména v zimě) mimo značené cesty a svého psa mít na vodítku. Tetřívka na jeho zimovištích v karech ruší také skialpinisté a snowboardisté. Pták v zimě nespí, ale snaží se pod sněhem přežít s minimálním výdejem nedostatkové energie. Každé vyrušení může být fatální a stát tetřívka život - každý jednotlivý úhyn pak podstatně oslabuje mizející populaci druhu. Na jaře ohrožují tetřívčí tok návštěvníci a fotografové, kteří lační po jeho sledování. V létě a na podzim nepředstavuje pozorování tetřívků podstatné riziko.

Nejlepší je, když si trochu přivstanete a vydáte se do vyšších partií hor - budete-li potichu, máte velkou šanci, že černého rytíře při svých toulkách potkáte. Krkonoše byly vyhlášeny ptačí oblastí v rámci evropské soustavy Natura 2000 mimo jiné právě pro ochranu tetřívka obecného.

tags: #tetřívek #obecný #ohrožený #druh #informace

Oblíbené příspěvky:

• O emisích zážehových motorů
• Tipy pro odstřelovačské stanoviště
• Informace o znečištění ovzduší ve Věřňovicích
• Tipy pro pěstování rukoly
• Fraktály a příroda