Definice a typy věčných obligací

Emisí dluhopisů (obligací) se emitent obrací prostřednictvím kapitálového trhu na širokou veřejnost - majitele disponibilního kapitálu, kteří jsou ochotni investovat peníze do cenných papírů emitenta. Nákupem části nebo celých dluhopisových emisí poskytují emitentům bankovní úvěr (pokud se tohoto procesu banky účastní). Podle druhu emitenta, účelu půjčky, jejího zajištění a dalších podmínek lze rozlišovat různé druhy dlužních úpisů (dluhopisů), kterými i např. banky disponují ve svých aktivech.

Podle zákona je dluhopis cenný papír, s nímž je spojeno právo požadovat splacení dlužné částky ve jmenovité hodnotě dluhopisu ke dni jeho splatnosti a vyplacení výnosů z něho plynoucích k předem určeným datům. Koupě dluhopisu tedy znamená, že kupující půjčuje emitentovi dluhopisu určitou částku za podmínek daných při emisi dluhopisu. Emitent se právně zavazuje vyplácet kuponový výnos a splatit nominální hodnotu v den splatnosti dluhopisu. Kuponové výnosy jsou obvykle splatné v ročních nebo půlročních intervalech od data emise.

Dluhopis (bond, obligace) je cenný papír vyjadřující závazek emitenta (dlužníka) vůči věřiteli (investorovi). Věřitel kupuje za své peněžní prostředky dluhopis vydaný emitentem. Cílem emitenta (např. společnosti či státu) je získání kapitálu pro financování své činnosti. S dluhopisy jsou tedy spojena určitá práva a povinnosti - investorovo právo na splacení dlužné částky a zároveň povinnost emitenta toto právo uspokojit.

Dluhopis patří společně s akciemi mezi nejvíce frekventované cenné papíry. Dlužník tak v předem stanovených intervalech vyplácí držiteli dluhopisu pravidelnou kupónovou platbu (úrok za vypůjčení kapitálu), pokud je součástí dluhopisu, a zároveň ke stanovenému datu splatnosti vyplatí držiteli předem stanovenou částku, tzv. Dluhopisové operace bývají ve většině zemí upraveny legislativou, v České republice o problematice dluhopisů pojednává zákon č.

Druhy dluhopisů

Korporátní dluhopisy resp. obligace vydávají podniky, firmy. Financují jimi základní majetek, dlouhodobou potřebu oběžného majetku a půjčka bývá použita rovněž ke splácení krátkodobého nebo dříve přijatého dlouhodobého úvěru. Samozřejmě, že v tomto případě se nejedná o zrovna nejefektivnější způsob využití nové emise obligací. Úvěry mohou být zajišťovány reálnými zástavami v oblasti pozemkového dluhu či cennými papíry. Bankovní dluhopisy jsou dluhopisy emitované peněžními ústavy. Pokud jsou bankovní obligace nakupovány na kapitálovém trhu jinými bankami, představují rovněž aktivní úvěrový obchod.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Státní a komunální obligace vydává ústřední vláda (např. ministerstvo financí či centrální banka), země a obce k opatření dodatečných finančních zdrojů ke krytí rozpočtového deficitu, na financování větších investičních projektů nebo zdokonalení infrastruktury apod. S cílem zainteresovat banky a jiné finanční investory začaly podniky a další emitenti vydávat ziskové, indexové obligace a půjčky s proměnlivým úrokem. Účelem ziskových obligací je motivovat zájemce půjčky. Emitent má zájem o dodatečný kapitál, ale nechce se podílet na vlastnictví. Majitel obligace zůstává věřitelem a nestává se spoluvlastníkem. Alternativou ziskové obligace jsou obligace "úročené" pouze pohyblivě v závislosti na dosaženém zisku emitenta. Indexované obligace chrání majitele před znehodnocením půjčky, k němuž dochází při inflaci. Emitent se zavazuje zvyšovat nominální hodnotu obligace podle míry inflace. U dluhopisů s pohyblivým úrokem se emitent zavazuje vyplácet úrok podle aktuální úrokové sazby na peněžním a kapitálovém trhu (v českých podmínkách se jedná o tzv. PRIBOR). To má význam na stabilizaci kursu obligace a přibližuje dluhopis půjčce v úvěrovém účtu. Spolu s obligacemi splatnými na předložení nahrazuje tento druh obligací nutnost provádět úrokové konverze.

• Výměnné dluhopisy (směnitelné) jsou druhem korporátních obligací, které mohou být přeměněny na akcie. Úročení těchto obligací je zpravidla nepatrně nižší, protože majitel kupuje dluhopisy s určitým výhledem, že je vymění za akcie. Tyto vlastnosti naopak zase zvyšují kurs obligace, takže věřitel de facto co ztrácí na úroku, tak obvykle získává na kursové úrovni. Na kurs obligace pozitivně působí ta skutečnost, že výměnou za akcie uniká majitel dlužního úpisu částečně riziku inflace. V emisních podmínkách obligace se stanoví způsob výměny, který bývá velmi individuální, což má další vliv na kurs obligace. Majitel má právo provést výměnu obligací za akcie při její splatnosti či v předem stanovených a vyhlášených termínech. Na výměnu má přitom právo, nikoliv však povinnost. Výměnnou obligací za akcie se věřitel přeměňuje na akcionáře.
• Odběrní obligace (opční dluhopisy) jsou velmi blízké výměnným obligacím. Na rozdíl od výměnných obligací zájemci (tedy i peněžní ústavy) kupují tyto dluhopisy proto, aby si zajistily právo na odběr akcií, aniž přitom zaniká jejich úvěrový vztah. Při odběru jsou uplatňovány poměry shodné či velmi blízké poměrům u výměnných obligací.
• Rizikové obligace (junk bonds) představují značně riskantní dluhopisy, které mohou emitovat podniky se špatnou finanční situací a společnosti přebírající takovou firmu. Některé subjekty vydávají takové dluhopisy rovněž na financování rizikových akcí. Emisní kurs dluhopisů je hluboko pod nominální hodnotou, neboť hlavním záměrem je opatření kapitálu k ozdravení finanční situace dlužníka.
• Prioritní dluhopisy skýtají pro věřitele některé další výhody. Zvýhodnění se zejména týká přednostního nároku věřitele na majetkový podíl při případném likvidování podniku (dlužníka). V tomto směru jsou zvýhodněni jak proti ostatním obligacím, tak zejména ve vztahu k akcionářům. Případně mohou zakládat nárok na výplatu podílu na zvýšení majetku společnosti při splatnosti obligace.
• Prémiové obligace nejsou ve srovnání s ostatními kategoriemi tolik rozšířené. Mohou ovšem být lukrativní pro finanční investory, kteří mají zájem o výnosová rizika. Jde o obligace, které jsou méně úročené. Dlužník vytváří z části úroků fond. Část obligací se v pravidelných termínech vylosuje a na dluhopis připadá prémie. Majitel slosované obligace zaznamená mimořádný výnos. Naopak majitelé ostatních obligací obdrží nižší úrok a v den maturity nominální hodnotu dluhopisu. Prémie však mohou být spjaty s jinými okolnostmi (podmínkami), např. prémie mohou nahrazovat investorovi zvýšení úroků z pevně úročených dluhopisů, jestliže na kapitálovém trhu dochází právě ke zvýšení úrokových sazeb apod.
• Nulové obligace (tzv. zero bonds) jsou dluhopisy, z nichž se úroky nevyplácejí průběžně. Vydávají se v emisním kursu, který je nižší než jejich nominální hodnota. Rozdíl mezi nominální hodnotou a prodejním (emisním) kursem obligace zahrnuje akumulované úroky a úroky z úroků. Úroky jsou věřiteli zaplaceny nejednou při splacení nominální hodnoty obligace. Zero dluhopisy jsou v některých zemích označovány jako prémiové obligace.

Výše uvedené všechny druhy dluhopisů nejsou na jednotlivých kapitálových trzích zastoupeny ve stejné míře. Zájem na inovaci úvěrových instrumentů v různých časových obdobích, místech a situacích a snaha přizpůsobit je individuálním obchodním podmínkám přivedly na svět další druhy dluhopisů, z nichž se však některé neujaly či nerozšířily nebo plní jistou specifickou úlohu. Okrajové druhy obligací se svými vlastnostmi značně přibližují segmentu akcií a do jisté míry ztrácejí charakter čistého ukládacího cenného papíru. Pokud ovšem jde o hlavní druhy dluhopisů, v aktivech úvěrových bilancí bankovních a ostatních institucionálních investorů zaujímají v průměru stále významnou úlohu fixně zúročitelné dluhopisy státu, obcí (municipalit), veřejně právních ústavů a průmyslových podniků s adekvátním ratingem v mezinárodním vyjádření akceptovatelný od ratingových agentur Standard and Poor´s a Moody´s.

Příklady dluhopisů

• Např. Velká Británie v roce 1751 začala vydávat své věčné perpetuity, tzv. konzoly, kterými o rok později nahradila všechny dosavadní dluhy.
• Např. v roce 1993 společnost Walt Disney emitovala 100leté dluhopisy, kterým je přezdíváno „Sleeping Beauty“ po jedné z princezen z pohádek společnosti. Disney může po 30 letech využít práva splatit celou vypůjčenou částku 300 mil. USD.
• Druhým příkladem je jeden ze světových lídrů v oblasti obnovitelné energie, dánský Ørsted, jenž letos v únoru emitoval dluhopisy v nominální výši 500 mil.

Úroková sazba a kupón u dluhopisů

Kupónová sazba je procentní sazba, která určuje, kolik procent z jmenovité hodnoty je investorovi vyplaceno ve formě kupónových plateb za určité období (v případě sazby per annum - zkráceně p.a. - za rok). Ilustrační příklad (viz graf): Investor na počátku nakoupí dluhopis za 10.000 Kč se splatností 5 let, jeho jmenovitá hodnota je rovna ceně (= 10.000 Kč), kupónová sazba je rovna 5 % p.a. a kupón je vyplácen jednou ročně. Za rok držby dluhopisu investor obdrží 5 % ze jmenovité hodnoty, tedy 500 Kč. Ve výše uvedeném příkladě je kupón vyplácen jednou ročně. To však není pravidlem, výplata kupónu může být prováděna pololetně, čtvrtletně nebo i jinak. Proto je vždy nezbytné identifikovat frekvenci výplaty kupónu (kolikrát za dané období je kupón vyplácen). Pokud bude frekvence rovna 2, kupón je emitentem vyplacen dvakrát ročně.

Dluhopisy s pevnou úrokovou sazbou - mají fixně stanovenou kupónovou sazbu (např. 2 % p.a. Známým příkladem emitenta tohoto typu burzovně obchodovaného dluhopisu je např. e-shop s potravinami Rohlík.cz. Dluhopisy s pohyblivou úrokovou sazbou - kupónová sazba je vázána na určitou mezibankovní úrokovou sazbu, tedy např. PRIBOR nebo historicky LIBOR. K těmto sazbám bývá přičtena pevná přirážka kompenzující riziko oproti samotnému mezibankovnímu trhu (např. Tyto dluhopisy vydal např. průmyslový holding Czechoslovak Group. Kupón je u emise dluhopisů se splatností v roce 2026 vázán na šestiměsíční sazbu PRIBOR, k této sazbě je navíc přičteno 3,25 % p.a. Dluhopisy s nulovým kupónem (tzv. zerobondy) - ke stanovenému budoucímu datu je držiteli vyplacena pouze jmenovitá hodnota, zpravidla jsou emitovány s diskontem - emisní kurz je nižší než jmenovitá hodnota a výnos pro investora pak reprezentuje rozdíl mezi emisní cenou a jmenovitou hodnotou.

Financování pomocí dluhopisů

Jak se mohou společnosti financovat?

Společnosti mohou k financování činnosti používat vlastní a cizí kapitál. Vlastní kapitál je tvořen vklady vlastníků do podniku a zadrženým ziskem. Investoři za prostředky vložené do podniku obdrží majetkový podíl (vyjádřený např. akciemi) a stávají se tak vlastníky. Tento majetkový podíl drží až do samotného prodeje či zániku společnosti. Mohou tak přímo participovat na růstu firmy, který není potenciálně ničím omezen. Financování vlastním kapitálem je vhodnější v případě rizikových či málo likvidních investic. Výhodou financování vlastním kapitálem je také fakt, že firma nemusí vyčleňovat prostředky na pravidelné splátky dluhu. V případě, že se ale firma dostane do problémů, jsou nejprve uspokojovány pohledávky věřitelů.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Využití cizích zdrojů k financování podnikové činnosti představuje úvěry v různé podobě, jež je společnost povinna splatit. Výhody a nevýhody jsou přesně opačné v porovnání s investicí do vlastního kapitálu. Investor nemá možnost napřímo těžit z růstu firmy, jelikož ta svůj úvěr splácí v souladu s dohodnutými podmínkami. V případě úpadku jsou však pohledávky věřitelů uspokojovány přednostně, a proto je cizí kapitál pro společnost levnější. Od určité míry zadlužení však roste riziko úpadku.

Výhody a nevýhody dluhopisů

Stejně tak jako s každým investičním nástrojem přichází s dluhopisy určité výhody a nevýhody. U většiny investičních nástrojů musí investor řešit zdanění výnosů sám. U dluhopisů tomu tak není, protože ze zákona zisky daní emitent a to 15 %. Výjimkou mohou být společnosti, které nemají sídlo v České republice a nejsou povinny tuto daň odvádět. V případě likvidace společnosti jsou majitelé dluhopisů uspokojeni dříve, než akcionáři společnosti.

Aktuální nabídka dluhopisů

Dluhopisy v aktuálním upisovacím období s pevnou úrokovou sazbou nabízejí průměrnou sazbu 5,80 %. Nejlepší sazbu nabízejí cenné papíry od J&T Banky a Banky CREDITAS (viz. tabulka). U aktuálních dluhopisů se nachází několik cenných papírů, kterým brzy vyprší upisovací období. Po skončení tohoto období už nebude možné provádět další nákupy.

V srpnu jsme na Finparádu přidali nové dluhopisy z nabídky Banky CREDITAS, Erste Asset Management a J&T Banky. Nejzajímavější úrokovou sazbu (7,25 %) nabízí obligace „CRINV 16 7,25/30" od Banky CREDITAS. Účelem dluhopisového programu emitenta CREDITAS Invest a.s. je získání finančních prostředků pro investiční aktivity skupiny. Emitentovou hlavní činností je realizace dluhopisového programu a následné financování společností skupiny formou zápůjček a úvěrů. Další nově přidané dluhopisy nabízí úrokovou sazbu 4,90 % do 6,75 %. Variabilní úrokovou sazbu nabízí u svých dluhopisů společnost Erste Asset Management.

Na co si dát pozor při výběru dluhopisu?

Než investujete, zvažte následující:

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

• Registrace u ČNB nezaručuje bezpečnost, ale znamená vyšší transparentnost.
• Sledujte zajištění dluhopisu (např. nemovitostí, ručitelem).
• Nezaměňujte kupón (pravidelný výnos) s výnosem do splatnosti, který zohledňuje cenu emise.
• Důvěřujte pouze prověřeným zprostředkovatelům - ideálně s licencí ČNB.

Celkově lze říci, že dluhopisy i v srpnu potvrdily svůj význam jako stabilní a konzervativní nástroj v investičním portfoliu. Přetrvávající nízká inflace a pravděpodobná stabilizace měnové politiky podporují jejich roli pro investory hledající předvídatelný výnos a ochranu proti tržní volatilitě. Navíc si i české desetileté státní dluhopisy udržely výnosovou hladinu výrazně nad 4 %, což přispívá k jejich atraktivitě v porovnání s krátkodobějšími instrumenty. Přesto je stále klíčové, aby každý investor předem analyzoval konkrétní emisi, její rizikový profil a emisní podmínky, aby předešel neočekávaným rizikům.

tags: #emise #věčné #obligace #definice

Oblíbené příspěvky:

• Glazury a životní prostředí
• Přírodní krásy Kanady
• Maui: Zajímavosti ostrova
• Útulná kuchyň s přírodními doplňky
• Útulná kuchyň s přírodními doplňky