Ohrožení topolu černého v České republice

Všechny druhy topolů vyžadují pro svůj dobrý růst a celkovou vitalitu specifické pěstební podmínky, které je nutné respektovat. Topoly jsou také využívány jako významný krajinotvorný prvek. V současné době se topol dostává do popředí zájmu zejména jako zdroj biomasy a dřevní hmoty.

Stručně k pěstování topolů

Na prvním místě je při pěstování topolů třeba zdůraznit, že dobrý zdravotní stav je podmíněn dodržováním všech hlavních pěstitelských zásad. Výběr vhodných stanovišť, kvalitní sazenice, řádná příprava půdy, pečlivost při výsadbě, ošetřování a celoplošná kultivace, případně přihnojování jsou pěstitelské zásady, které podmiňují počáteční rychlý růst sazenic, vysokou vitalitu, a tím i jejich zvýšenou odolnost proti různým škodlivým činitelům. Naopak porosty, které jsou nevhodně pěstovány, jsou primárně oslabeny a mnohem snadněji poškozovány.

Pro dané stanoviště volíme vhodné klony. Při jejich výběru zohledňujeme kromě růstových vlastností také náchylnost k napadení chorobami a škůdci. Některé klony vynikají vysokým stupněm rezistence k jednomu škodlivému činiteli, mohou být však více citlivé k jinému nebo mají nižší přírůstky. Celkovou stabilitu porostu zvýšíme také vysazováním směsi klonů.

Další zásadou je udržování dobré porostní hygieny (likvidace plevelů, napadených rostlin a jejich částí, zbytků po těžbě, pokud je to možné i likvidace opadaného listí ve školce) a dodržování ochranného pásma od volně rostoucích hostitelských druhů houbových patogenů. Součástí prevence jsou pravidelné kontroly stavu porostu (sledování chorob a škůdců, stanovení jejich četnosti a odhad případných škod, které mohou být způsobeny). Ve školkách a matečnicích je ideální monitorovat zdravotní stav ve 14denních intervalech.

Pokud je zjištěný výskyt některého z hmyzích škůdců či patogenů hospodářsky významný, volíme vhodný způsob regulace. Upřednostňujeme mechanickou či biologickou ochranu. Často však není dostatečně účinná, v tom případě vybíráme z možností chemické ochrany.

Čtěte také: České topoly

Choroby topolů

Obecně nejzranitelnější jsou husté výsadby mladých rostlin (školky, matečnice, plantáže). Spektrum škodlivých činitelů, jejich význam, nutnost kontroly jejich výskytu a způsob ochrany závisí právě na typu kultury a pěstovaných klonech.

Virózy

Projevují se na listech mozaikovitou strukturou, nebo žlutými tečkami či kroužky. Virózy ovlivňují metabolismus napadené rostliny, která pak může různě reagovat na jiné biotické činitele. Napadení virózou nemusí vždy znamenat snížení nebo omezení růstu. Virózy jsou přenášeny vegetativním množením napadeného rostlinného materiálu a savým hmyzem.

Houbové choroby listů

Nejvíce ohrožují produkční školky, matečnice a plantáže, kde mohou způsobit i odumření oslabených rostlin. Ve školkách aplikujeme fungicidy (DITHANE M 45, NOVOZIR MN 80, KUPRIKOL), jiná efektivní možnost ochrany zde neexistuje. U neoslabených porostů s dobrou pěstební péčí a u rostlin s dostatečně velkým asimilačním aparátem je význam houbových chorob listů minimální a žádná ochranná opatření se neprovádějí.

Rzi rodu Melampsora

Rzi rodu Melampsora se projevují na listech topolů oranžovými kupičkami (letními výtrusy - urediemi), které mohou koncem léta pokrýt celou plochu listu. Při silném napadení listy nekrotizují a může dojít k předčasnému opadu. Jsou dvoubytné (kromě topolů potřebují k úplnému životnímu cyklu ještě jiného mezihostitele). Podle druhu mezihostitele jsou rozlišeny jednotlivé druhy rzí. V našich podmínkách je nejčastější rez Melampsora larici-populina (mezihostitel zejména modřín opadavý). Většina topolů je rzí každoročně napadána. Hlavní prevencí je ochranné pásmo bez mezihostitelů a výběr odolnějších klonů. Aplikaci fungicidů provádíme 2-3krát od objevení prvních uredií ve 14denním intervalu.

Listová skvrnitost způsobená houbou rodu Marssonina

Listová skvrnitost způsobená houbou rodu Marssonina napadá mladé listy a nezdřevnatělé výhony. Během léta se na listech vytváří skvrnitosti typické pro jednotlivé druhy houby, které se postupně zvětšují a zahušťují.

Čtěte také: Topol černý, olše lepkavá a jasan ztepilý: ohrožení a ochrana v ČR

• Marssonina brunnea f. sp. trepidae napadá topol osiku a topol osikovitý. Převážně na spodní straně listů jsou patrné hnědé 2-3 mm velké skvrny, postupně se připojují nekrózy.
• Marssonina brunnea f. sp. brunnea - napadá topoly sekce Aigeiros (topol černý, topol euroamerický a topol bavlníkový). Na jaře se tvoří hnědé 1-2 mm velké tečky na obou stranách listů, okolní pletiva žloutnou, hnědnou až typicky bronzovatí.
• Marssonina populi nejvíce napadá topol černý, ale může se vyskytnout na všech druzích ze sekcí Aigeiros a Tacamahaca. Tvoří se 4-5 mm velké okrouhlé skvrny s difúzním okrajem.
• Marssonina castagnei tvoří obvykle na horní straně listů topolu bílého 4-5 mm velké, nepravidelné skvrny ve středu šedé až bílé, které nejsou na okraji ostře ohraničené.

Ve školkách je tato choroba méně častá, obzvlášť v prvním roce pěstování. Podle potřeby se aplikují fungicidy, pro dobrý efekt první postřik nejlépe v období rašení listů a poté ještě dvakrát v měsíčním intervalu.

Listová skvrnitost a odumírání konců letorostů způsobené houbou Pollaccia

Listová skvrnitost a odumírání konců letorostů způsobené houbou Pollaccia - za nejzávažnější druh se dá považovat Pollaccia elegans, napadá hlavně topoly ze sekcí Aigeiros a Tacamahaca. Infikuje již rašící listy a nově rostoucí letorosty. Způsobuje nepravidelné, tmavě ohraničené skvrny, zvlášť podél žilnatiny. Při silnějším rozvoji choroby listí odumírá a opadává, vrchol letorostu krní a kroutí se. Další druhy této houby vyvolávají velmi podobné příznaky napadení. Hostitelem Pollaccia radiosa je topol osika. Pollaccia ramulosa se vyskytuje na topolu bílém a Pollaccia americana škodí na topolu hrubozubém a topolu osikovitém.

Houbové choroby kůry

Dotichíza - Chondroplea populea

Dotichíza - Chondroplea populea (= Dothichiza populea, anam.: Cryptodiaporthe populea) - je na území ČR velmi závažnou chorobou topolů. Projevuje se vodnatým ztmavnutím kůry a vytvářením hojivých závalů. Způsobuje odumírání kůry na letorostech i mladých kmenech a je nejnebezpečnější pro stromy do věku 6 let. Na starších stromech se projevuje prosycháním korun. Zdrojem nákazy je odpad po těžbě, přestárlé porosty nebo suché stromy ponechané v porostech, šíření choroby podporuje zanedbávání včasného provádění probírek a těžby. K šíření nákazy dochází hlavně na podzim a na jaře, kdy provádíme chemickou ochranu ve školkách. Na podzim aplikujeme postřik v první polovině října, a pokud není listí zcela opadané, opakujeme ošetření po opadu listí. Na jaře časujeme postřik 3-4 týdny před začátkem rašení. Používáme stejné fungicidy jako proti houbovým chorobám listů. Pruty na produkci řízků už na jaře nepostřikujeme, jelikož se provádí moření řízků před výsadbou.

Bakteriózy

Korová nekróza - Xanthomonas populi

Korová nekróza - Xanthomonas populi je považována za vážnou chorobu. Typickými příznaky jsou podélné praskliny na kmenu a větvích, které jsou obklopeny nepravidelnými valovitými okraji, z nichž na jaře vytéká bělavý lepkavý sliz. Nekróza kmene a větví zhoršuje kvalitu dřeva a nekróza obepínající výhony může vést k předčasnému odumření stromů.

Nádorovitost a uzlovitost - Agrobacterium tumefaciens

Nádorovitost a uzlovitost - Agrobacterium tumefaciens napadá topoly ze sekce Leuce, na nichž může způsobit vážné škody. Výskyt nádorovitosti je možné potlačit biologickou ochranou - kmenem Agrobacterium ęradiobacterę K84.

Čtěte také: Podrobnosti o topolech pro vypouštění látek

Odlupčitost kůry - Erwina cancerogena

Odlupčitost kůry - Erwina cancerogena. Tento druh je spolu s bakteriemi rodu Pseudomonas považován za původce hnědého mízotoku.

Dřevokazné houby

Václavka obecná žlutoprstenná - Armillaria mellea patří mezi primární parazity. Ohrožovány jsou stresované porosty na nevhodných stanovištích. Ostatní dřevokazné houby infikují stromy především v místech poškození. Jejich význam stoupá s věkem hostitele. Mezi sekundární (ranové) parazity patří ohňovec obecný - Phellinus igniarius, šupinovka zhoubná - Pholiota destruens či sírovec žlutooranžový - Laetiporus sulphureus. Ideální je zabránit poškození kmene. Pokud k němu již dojde, okamžitě takové místo ošetřujeme.

Škůdci topolů

Hospodářské škody mohou způsobovat druhy široce rozšířené s pravidelným výskytem, ale také méně časté druhy vyskytující se lokálně s časově omezenou gradací. Pokud jsme na základě stavu kontroly a hospodářské škodlivosti nuceni přistoupit k použití insekticidů, vybíráme ze seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin. V lesnictví využíváme tyto insekticidy: DECIS EW 50, DECIS Flow 2,5, DIMILIN 48 SC, KARATE 2,5 WG, NOMOLT 15 SC, PIRIMOR 25 WG, VAZTAK 10 SC.

Savý hmyz a roztoči

Saví škůdci mohou představovat významnější nebezpečí pouze pro mladé rostliny. Jsou také přenašeči virových chorob. Chemický zásah je vzhledem k složitému životnímu cyklu a ochranným prvkům na těle savého hmyzu velmi obtížný a proto jej provádíme pouze ve školkách a matečnicích. Patří mezi ně:

• roztoči (vlnovníci rodu Aceria, hálčivec topolový);
• křísi (pěnodějka vrbová, tykadlatka značená);
• mšice (dutilky - Pemphigus bursarius, Pemphigus spyrothecae, Thecabius affinis, brvnatky rodu Chaitophorus a vrbovnice rodu Pterocomma).

Listožravý hmyz

Zásahy se provádějí spíše výjimečně, v případě velmi silného žíru ve školkách. Na topolech můžeme nalézt následující čeledi? :

• bejlomorkovití - Dasineura populeti, Harmandia cavernosa, Harmandia globuli;
• vzpřímenkovití - Phyllocnistis unipunctela, klíněnka (Phyllonorycter esperellus);
• bekyňovití - bekyně vrbová (Leucoma salicis), bekyně velkohlavá (Lymantria dispar);
• mandelinkovití - dřepčíci (Crepidodera aurata aurata, Crepidodera aurea), mandelinka topolová (Chrysomela populi), mandelinka osiková (Chrysomela tremulae), mandelinka košíkářská (Phratora tibialis tibialis), mandelinka úzká (Phratora vitellinae), mandelinka lesklá (Phratora vulgatissima), mandelinka okrouhlá (Plagiodera versicolora), kohoutek topolový (Zeugophora flavicollis);
• nosatcovití - zobonoska topolová (Byctiscus populi), zobonoska révová (Byctiscus betulae).

Hmyz poškozující kmeny a větve

Nejzranitelnější jsou výsadby 2-5letých topolů, které jsou často napadány kozlíčky, krytonoscem olšovým i nesytkami souběžně. Místa poranění jsou pak vstupní branou pro choroby kmenů a větví. Nejúčinnější ochranou je prevence. Před založením výsadby je dobré provést kontrolu okolí a eliminovat tak zavlečení škůdců ze starých výsadeb, kde bývají kozlíčci často přemnoženi. Mezi tyto škůdce patří:

• drvopleňovití - drvopleň obecný (Cossus cossus), drvopleň hrušňový (Zeuzera pyrina)
• nesytkovití - nesytka ovádová (Paranthrene tabaniformis) napadá nejčastěji 1-5leté topoly, vajíčka klade především do míst poranění. Mladé housenky vyžírají plošky v kambiální a lýkové zóně, které se vně projevují zduřením podobně jako u larev kozlíčka topolového. Po přezimování hloubí ve dřevě, u slabších kmínků ve dřeni, vzestupné chodby 4-10 cm dlouhé a drť a trus vyhazují ven. Nesytka sršňová (Sesia apiformis) je vážný škůdce nejspodnějších částí kmenů maximálně 20letých topolů. Přemnožuje se v hlavových školkách a plantážích. Po přezimování housenky hlodají ve dřevě poměrně krátké a různosměrné válcovité chodby. Nejlepší ochranou před napadením nesytkami je zabránit poškození kmínků a větví.
• obalečovití - obaleč (Gypsonoma aceriana). Riziko napadení se snižuje téměř na nulu, pokud jsou topoly pěstovány na vhodném stanovišti. Napadá hlavně rostliny sužované vodním stresem.
• tesaříkovití - kozlíček osikový (Saperda populnea) poškozuje vedle osiky všechny druhy i křížence topolů. Nejvíce jsou napadány větve nebo kmínky 6-20 mm silné. Larvy vyžírají ve dřevě nebo dřeni 3-5 cm dlouhou vzestupnou centrální chodbičku. Napadená místa vždy nápadně hálkovitě zduří a zavalené rány dřevo značně technicky znehodnotí. Kozlíčka osikového hojně ničí strakapoudi a žluna zelená, svým klováním na mladých kmíncích však působí často větší škody než samotný kozlíček. Kozlíček topolový (Saperda carcharias) napadá také všechny druhy a křížence topolů různého stáří (4-18 let). Larvy vyžírají ve dřevě většinou vzestupné, na průřezu oválné chodby. Hrubé drtinky s trusem a třísečkami jsou z větší části odstraněny vyhazovacím otvorem ven a hromadí se u báze kmene. Přemnožuje se především v monokulturách, v prosvětlených porostech vysázených v řídkém sponu bez spodní etáže. Patří k nejvýznamnějším fyziologickým i technickým škůdcům topolů.
• nosatcovití - krytonosec olšový (Cryptorhynchus lapathi) je dalším obávaným škůdcem topolů mladšího věku. Larvy vyžírají zpočátku příčně plošnou chodbičku v kambiu a lýku. Později se zahlubují do dřeva nebo dřeně, kde hlodají 7-10 cm dlouhou válcovitou chodbu o průměru 4 mm. Chodby vyplňují částečně drtinkami a ty částečně vyhazují ven.

Topol černý v České republice

Topol černý (Populus nigra L.) je nedílnou součástí lužních lesů, břehových a doprovodných porostů. Tato domácí dřevina patří mezi kriticky ohrožené a ustupující taxony. V České republice topol černý najdeme ve zbytcích původních populací v Poohří, středním Polabí, Dolnomoravském úvalu a Hornomoravském úvalu.

Jednou z příčin ohrožení je introgrese genů z často pěstovaných nepůvodních druhů topolů do genofondu topolu černého. V důsledku masového vysazování různých klonů topolu kanadského (mezidruhový hybrid mezi nepůvodním topolem bavlníkovým a topolem černým) a postupného ubývání topolu černého, se ve volné přírodě vyskytují samovolní mezidruhoví kříženci, protože tyto druhy se vzájemně snadno kříží. Odlišit topol černý od topolu kanadského dokáže většinou zkušený odborník na základě morfologických znaků.

Ministerstvem zemědělství byla certifikována Metodika identifikace topolu černého pomocí DNA markerů, která je výsledkem řešení výzkumného projektu QK22010142, s názvem Záchrana populace topolu černého a jeho využití ve vodohospodářství a lesnictví. Certifikovaná metodika představuje soubor postupů pro spolehlivé odlišení jedinců topolu černého od blízce příbuzného topolu kanadského a jejich kříženců (další generace nebo zpětných kříženců) pomocí fragmentační analýzy osmi markerů (šest diagnostických, jeden informativní, jeden STS marker) seskupených do dvou multiplexů. Zvolená metoda je vhodná pro rutinní využití a je dobře reprodukovatelná i díky uvedeným výsledkům analýzy DNA nejběžněji pěstovaných klonů topolu kanadského. Metodika je využitelná v lesnictví, vodohospodářství i v ochraně přírody.

Topol černý (Populus nigra) nalezneme u vodních toků nebo méně typicky u cest. Do hlubokých lesů a nad 650 m n.n. topol černý nevstupuje.

Topol černý, náš domácí druh, patří mezi významné dřeviny lužních lesů, břehových a doprovodných porostů, ve kterých plní řadu ekologických funkcí. Dorůstá až 40 m a může se dožít až 200 let. Jakožto pionýrská dřevina je vhodný i pro zalesnění holin jako přípravná dřevina. Lze ho pěstovat také v plantážích rychle rostoucích dřevin, kde dobře reaguje na seřezávání a je vhodný pro pěstování i na zemědělsky neproduktivních půdách. Bohužel se jedná o kriticky ohrožený a ustupující druh. Povede se tento stav zlepšit?

To způsobuje fragmentaci a zmenšování jednotlivých populací, u malých populací navíc dochází k nebezpečí inbrední deprese.

Ačkoliv topol černý není v ČR chráněný, Grulich (Červený seznam ohrožených druhů ČR) ho zařadil mezi kriticky ohrožené a ustupující taxony. Aktuální výskyt daného druhu není bohužel podle AOPK dostatečně prozkoumán.

V rámci řešení čtyřletého projektu (QK22010142 Záchrana populace topolu černého a jeho využití ve vodohospodářství a lesnictví) Národní agentury zemědělského výzkumu, které v loňském roce začalo ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., bylo během terénních šetření zjištěno, že dostupné údaje o výskytu topolu černého v ČR z Národní databáze ochrany přírody (ND OP) nemusí plně odpovídat realitě. Některé záznamy namísto výskytu topolu černého zachycují výskyt topolu kanadského nebo topolu vlašského. Z výsledků šetření, které bylo zatím provedeno především na území Středočeského a Ústeckého kraje, vyplývá, že je topol černý ohrožen nejen výše zmíněnými problémy, ale také stárnutím jednotlivých stromů.

68 % hodnocených stromů bylo starších 60 let, přičemž se doba obmýtí anebo technického stáří topolu černého uvádí 40-50 let. Navíc byla zjištěna zdravá koruna pouze u 34 % z nich. V blízkosti téměř všech hodnocených stromů se nacházely topoly kanadské.

V identifikaci výskytu topolu černého, která je jedním z hlavních cílů projektu, budeme spolu s pracovníky Povodí Vltavy s. p. pokračovat i v průběhu následujících let. Ve spolupráci s firmou Lesoškolky s.r.o. perspektivní jedince namnožíme (další z cílů projektu). Zbývající dva cíle projektu se věnují výběru lokalit vhodných pro reintrodukci a tvorbě metodiky reintrodukce.

Tento mohutný opadavý strom je charakteristický svou tmavou, hluboce brázditou kůrou a rozložitou korunou. Listy má trojúhelníkovité až kosočtverečné, lesklé, s pilovitým okrajem a dlouhými řapíky, které umožňují jejich neustálé chvění. Na jaře rozkvétají výrazné jehnědy, samčí jsou načervenalé, samičí zelené. Plody jsou tobolky s chmýřím, jež usnadňuje šíření semen větrem. Upřednostňuje vlhké půdy, často roste podél řek a v lužních lesích.

Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy kromě severní Skandinávie, severní Afriku a západní i střední Asii až po Sibiř. V České republice je původním druhem, jehož přirozené populace jsou vázány především na nížinné oblasti podél velkých řek jako Labe, Morava a Odra.

Zatímco celosvětově je podle IUCN hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern), v České republice je původní, geneticky čistá forma zařazena do Červeného seznamu cévnatých rostlin jako ohrožený druh (kategorie C3). Hlavní příčinou ohrožení je ztráta přirozených stanovišť vlivem regulace řek a také masivní hybridizace s pěstovanými nepůvodními kultivary, což vede ke genetické erozi.

Rodové latinské jméno „Populus“ pravděpodobně pochází z výrazu „arbor populi“, tedy „strom lidu“, protože byl ve starém Římě často vysazován na veřejných prostranstvích. Druhové jméno „nigra“ znamená „černý“ a odkazuje na tmavou, hluboce rozpukanou borku starých stromů.

Topol černý ve věku sta let může mít u paty kmene průměr i přes 1 metr a dosahuje výšky okolo 30 až 40 metrů. Není dlouhověkou dřevinou, dožívá se pouze 150 let. Topol černý roste bezprostředně u vodního toku na štěrkových náplavech, kde nemá žádné konkurenční rostliny.

Hlavními příčinami jeho úbytku jsou razantní zásahy do přirozených toků našich velkých řek, likvidace přirozených stanovišť a změny ve vodním režimu, zejména snížení hladiny podzemní vody.

Správa CHKO Labské pískovce oslovila Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích s žádostí o pomoc při záchraně topolu černého v CHKO Labské pískovce. V roce 1998 bylo provedeno terénní šetření. Rok poté se uskutečnil odběr větví s reprodukčními orgány, které byly použity pro křížení s odolnějšími populacemi topolu černého z důvodu zlepšení zdravotního stavu a odolnosti proti chorobám.

Obnova a ochrana topolu černého

Hygrofilní lesy a od nich odvozené porosty patří mezi důležité, avšak ohrožené biotopy. V posledních desetiletích je jim věnována značná pozornost a přibývá snah o jejich obnovu. Jedním z klíčových aspektů je obnova druhového spektra dřevin, které bylo mnohdy změněno v důsledku neuvážených lidských aktivit. Topol černý, olše lepkavá a jasan ztepilý patří mezi nejvýznamnější dřeviny používané v těchto obnovách a výrazně tak vzrostl jejich význam i z hlediska ochrany přírody a krajiny. Bohužel využití těchto dřevin je z řady důvodů omezeno.

Význam druhu spočívá v podstatném zvýšení biodiverzity porostů, posílení vertikální struktury porostů a jejich stability, významně se podílí na utváření typického vzhledu lužní krajiny a významně přispívá k její estetické hodnotě. Mezi další přínosy patří stabilizace břehů a řada funkcí břehových porostů, využití ve větrolamech (větrná eroze půdy), biokoridorech. Rovněž může sloužit jako významný zdroj rychle obnovitelné biomasy.

Mezi hlavní příčiny ohrožení rozšíření populací topolu černého patří stále větší fragmentace a zánik jeho přirozených stanovišť způsobené regulací vodních toků, rozsáhlým odvodněním krajiny a ústupem lužních lesů zemědělskému hospodaření a urbanizaci. Vznikající malé populace jsou vystaveny inbrední depresi (je definována jako pokles životaschopnosti potomstva v důsledku příbuzenského křížení).

První práce spojené s problematikou zachování genofondu topolu černého začaly na VÚKOZ, v.v.i. v 90. letech minulého století. Nejprve byly provedeny terénní průzkumy výskytu čistého druhu na území ČR. Podařilo se najít přes 200 výběrových stromů (druhová pravost těchto jedinců byla ověřena pomocí izoenzymových analýz), které byly pro účely konzervace v podmínkách ex situ vegetativně namnoženy a vysazeny do matečnic (VÚLHM, v.v.i. Uherské Hradiště a VÚKOZ, v.v.i. Průhonice). Obnova místních populací v podmínkách in situ se provádí pomocí kontrolovaného opylení jedinců reprezentujících místní populace, kdy jsou získané semenáče vysazovány na původní lokality, např. Dále bylo zjištěno, že i u typicky dvoudomého cizosprašného druhu, jako je topol černý, dochází ke spontánnímu příbuzenskému křížení za vzniku životaschopných semen. V přírodě, obzvlášť u malých populací, k tomu navíc dochází opakovaně. Už po prvním takovémto křížení se ovšem snižuje životnost potomstva. Naopak u potomstva vzájemně příbuzných rodičů se po volném opylení obnovila jeho životnost na úroveň potomstev z opakovaného volného opylení.

Z důvodu ohrožení druhu vysazováním nepůvodních topolů v plantážích zakládaných za účelem rychlého získání velkého množství biomasy bylo přistoupeno k vnitrodruhovému křížení s cílem získání klonů vhodných pro pěstování v krátkém obmýtí, které by množstvím biomasy mohly konkurovat komerčním mezidruhovým hybridům topolů a byly vysoce odolné vůči listové rzi Melampsora larici-populina (tj. jednomu z nejškodlivějších patogenů, který může potrápit nejen alergiky, ale dokáže snížit výnos biomasy topolu černého až o 66 %). Křížením jsme navíc chtěli rozšířit genetickou variabilitu topolu černého. Využití domácího druhu má výhodu v možnosti použití i v oblastech podléhajících ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/92 Sb.). Díky svému domácímu původu je schopen více než hybridní topoly přispívat ke zvýšení biodiverzity v dané krajině. Již 20leté výsledky ukazují značný genetický potenciál pro šlechtění čistého druhu - byly např.

Hlavní opatření, které napomůže dlouhodobě zlepšit stav porostů topolu černého, je zejména obnova stanovišť a podpora přirozené obnovy. Při zvolení umělé obnovy je potřeba buď používat víceklonální směsi z místních populací, nebo nejlépe použít 2-3leté semenáče získané z místních jedinců, ale vypěstované v lesních školkách. Hybridní topoly je nutné nahrazovat výsadbou čistého druhu, a to hlavně stromy samičího pohlaví, snižovat počty samičích hybridů. Dále je nutné dodržovat pravidla při zakládání a údržbě plantáží rychle rostoucích dřevin hybridních topolů, tj.

tags: #topol #černý #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Metody snižování NOₓ
• Význam ekologické stopy
• Materiály pro odpadkové koše s poklopem
• Ochrana přírody v magisterském studiu
• Dohoda vs. příroda