Tořič včelonosný: Kriticky ohrožený druh české květeny

16.03.2026

Tořič včelonosný (Ophrys apifera) je vytrvalá bylina, která se v České republice vyskytuje jen velmi vzácně. Jedná se o kriticky ohrožený druh naší květeny (C1), a stejná ochranná kategorie je mu udělena i ze zákona (§1).

Botanická charakteristika

Tořič včelonosný je vytrvalá bylina dosahující výšky 20-45 cm. Lodyha je přímá, zelenožlutá. Listy jsou podlouhle kopinaté, dlouhé, horní listenovité. Květenství je řídké, tvořené středně velkými květy. Vnější okvětní lístky jsou růžové až červenofialové. Vnitřní okvětní lístky jsou podlouhle čárkovité.

Pysk je trojlaločný, bez ostruhy, silně vyklenutý, chlupatý, tmavohnědě nachový s žlutavou kresbou. Pysk je trojlaločný, silně vyklenutý, sametově chlupatý, tmavohnědě nachový, při bázi s širokou oranžovou až skořicově hnědou skvrnou se žlutým lemováním.

Tořič včelonosný vytváří listové růžice, které jsou dobře viditelné na jaře. V tuto dobu je také možné listové růžice označit, tak jak bylo učiněno na lokalitě, kde byl proveden kvalitní management na podzim minulého roku.

Výskyt

U nás se vyskytuje jen velmi vzácně na jižní a střední Moravě, na jedné lokalitě v Čechách, na Slovensku v Malých Karpatech a Strážovských vrších. Ještě v roce 1950 tento druh uvádí J. Dostál jen ze Slovenska, na území Česka byl poprvé doložen až v roce 1980.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Podivuhodně se šíří, nelze vyloučit, že na jeho rozšiřování mají vliv i umělé výsadby do krajiny. Ačkoli u tohoto druhu pozorujeme opačný trend než u většiny vzácných a ohrožených druhů - tedy přibývání lokalit, stále je tořič včelonosný na našem území velmi vzácným druhem; nově nalezené populace jsou navíc většinou málopočetné, často se jedná pouze o jednotlivé exempláře.

Ekologie

Roste na výslunných, travnatých a křovinatých stráních, také ve světlých lesích, v pásmu od pahorkatin do podhůří. Tořič včelonosný roste na výslunných, často krátkostébelných trávníkách s neúplně zapojeným bylinným patrem, na křovinatých stráních a lesostepích; preferuje hlubší, minerálně bohaté, vápnité, humózní půdy.

Na lokalitách s nepočetnými populacemi se nemusí v některých letech vůbec objevit, avšak v příznivých letech může počet jedinců kolísat i v řádech, což v takovém rozsahu není obvyklé u žádného z dalších středoevropských druhů rodu tořič.

Mezi ostatními zástupci rodu má tořič včelonosný výjimečné postavení tím, že je převážně samosprašný. Tato skutečnost je pozoruhodná zejména proto, že květy má dokonale uzpůsobené k opylení hmyzem a lze se tedy domnívat, že samoopylení je u druhu až sekundárně vyvinutým jevem.

Světový areál zahrnuje Středozemí (včetně severní Afriky), západní Evropu na sever po severní Anglii, odtud severní hranice ustupuje k jihovýchodu přes Benelux a Německo do Rakouska, na Moravu, Slovensko a Ukrajinu.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Ohrožení a ochrana

Jedná se o vzácný druh, který je silně závislý na mykorhize. Jeho výskyt byl zaznamenán jen na několika lokalitách, je proto řazen ke kriticky ohroženým druhům naší květeny (C1r), ve stejné kategorii je chráněn i zákonem (§1). Na Slovensku je druhem zranitelným (VU), také zde je chráněný zákonem (§).

Podobně jako u dalších druhů orchidejí, spočívá ohrožení tořiče včelonosného zejména ve změnách a destrukci přirozených stanovišť. Druh nesnáší minerální hnojení, mizí též v důsledku postupující sukcese (zarůstání dřevinami) po ukončení obhospodařování na lokalitách.

Ve Vrchbělé na Mladoboleslavsku na pozemcích Středočeského kraje roste přes 60 rostlin vzácného tořiče včelonosného. Členové Českého svazu ochránců přírody Klenice na místě loni našli osm rostlin. Předsedkyně ochranářského svazu Milada Vrbová uvedla, že tořiče se objevily zejména v místech, která loni dobrovolníci posekali.

„Tořiče stejně jako další druhy orchidejí potřebují ke svému životu vhodné prostředí, které získáme pravidelným kosením a eliminací průmyslových hnojiv. Tuto péči se i díky dobrovolníkům daří ve Vrchbělé těmto vzácným rostlinám poskytnout,“ uvedla Vrbová.