Globální poptávka po zdrojích roste a do roku 2050 se má zdvojnásobit. Recyklační průmysl tedy čeká boom. Recyklace je jedním ze základních prvků takzvané cirkulární ekonomiky - hospodářského modelu budoucnosti. Ale už dnes je často finančně výhodnější získávat řadu surovin zpracováním odpadů než těžbou.
V tomto článku se nebudeme zabývat ekologickým rozměrem recyklace - že je nutnost chránit přírodu před zamořením odpady stále naléhavější, bereme za samozřejmost. Tento článek bude takřka celý o ekonomických výhodách recyklace surovin v porovnání s jejich těžbou.
Jak jsme si naznačili na příkladu mědi a zlata v elektroodpadech, je výhodnost recyklace obzvlášť zřejmá v případě kovů. Kovy totiž mívají chemické vlastnosti, které umožňují jejich opakovanou recyklaci, aniž by přitom ztrácely na kvalitě. Recyklace je navíc oproti těžbě mnohem méně nákladná. Například při recyklaci oceli se spotřebuje o 50 % méně energie než při její výrobě z vytěžené rudy. Recyklace mědi ušetří 85 % energie, u hliníku je to dokonce 95 %.
Zpracování kovových odpadů proto roste. Přibližně 50 % veškeré poptávky po mědi v EU dnes pokrývá recyklace. A poptávka po tomto kovu vytrvale stoupá, od šedesátých let vylétla o 250 %.
Hliník patří mezi deset nejrecyklovanějších kovů na planetě. Například sběr a zpracování nápojových plechovek, ve kterých se aluminium používá, má v zemích jako Německo 99% efektivitu. V Česku to podle údajů z roku 2015 zvládáme zatím jen na 59 %. Nejrecyklovanějším kovem na světě je olovo.
Čtěte také: Opatření na trzích
Přes tato zajímavá čísla obecně platí, že sběr a zpracování kovového odpadu je v mnoha ohledech stále na nízké úrovni. Možnosti recyklace jsou stále nevyužité, a to dokonce i v případě výroby oceli. Podle studie OSN se ze 60 nejčastěji využívaných kovů jen třetina recykluje v míře přesahující 50 %. U 34 kovů je míra recyklace dokonce nižší než 1 %. To se však zřejmě brzy změní.
Z vyhodnocení některých toků odpadu vyplývá, že pro recyklační trhy s měděným šrotem by bylo přínosem, kdyby byla vypracována zvláštní kritéria stanovující, kdy měděný šrot získaný z odpadu přestává být odpadem. Tato kritéria by měla zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí. Podle zpráv Společného výzkumného střediska Evropské komise existuje trh a poptávka po měděném šrotu, který lze použít jako surovinu pro výrobu neželezných kovů.
Kritéria stanovující, kdy měděný šrot přestává být odpadem, by měla zajistit, aby měděný šrot získaný procesem využití odpadů splňoval technické požadavky pro hutnictví neželezných kovů, byl v souladu s platnými právními předpisy a normami pro výrobky a neměl celkově nepříznivé dopady na životní prostředí nebo lidské zdraví.
Výrobce nebo dovozce předají toto prohlášení o shodě dalšímu držiteli dodávky měděného šrotu. Subjekt posuzování shody ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008, který získal akreditaci v souladu s uvedeným nařízením, nebo environmentální ověřovatel ve smyslu čl. 2 odst. 20 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009, který je akreditovaný nebo licencovaný v souladu s tímto nařízením, ověří, že systém řízení je ve shodě s požadavky tohoto článku.
Ověřovatelé, kteří chtějí působit ve třetích zemích, musí získat zvláštní akreditaci nebo licenci, a to v souladu se specifikacemi stanovenými v nařízení (ES) č. 765/2008 nebo nařízení (ES) č.
Čtěte také: Jak provozovat sběrný dvůr kovů legálně
Kvalifikovaní zaměstnanci sledují radioaktivitu každé dodávky. Ke každé dodávce bude vystaveno potvrzení vydané v souladu s vnitrostátními nebo mezinárodními pravidly týkajícími se postupů monitorování a reakce v případě radioaktivního kovového šrotu. Šrot nesmí vykazovat žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze III směrnice 2008/98/ES.
Koncentrace látek obsažených ve šrotu musí odpovídat limitům stanoveným rozhodnutím Komise 2000/532/ES a nesmí překročit limity stanovené přílohou IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. Kvalifikovaní zaměstnanci prověří každou dodávku tím, že provedou její vizuální prohlídku. Vznikne-li při vizuální prohlídce podezření, že by dodávka mohla vykazovat nebezpečné vlastnosti, přijmou se další příslušná monitorovací opatření, jako je případně odebrání a testování vzorků. Zaměstnanci musí absolvovat školení o možných nebezpečných vlastnostech, které může vykazovat měděný šrot, a o složkách materiálů a znacích, podle kterých lze tyto nebezpečné vlastnosti rozpoznat.
Měděný šrot musí být vytříděn u zdroje nebo během sběru nebo se surový odpad zpracuje tak, aby se oddělil měděný šrot od nekovových a jiných než měděných kovových složek. Kabely musí být rozsekány na kusy nebo obnaženy.
Prohlášení o shodě s kritérii pro stanovení toho, kdy odpad přestává být odpadem, na které odkazuje čl. 4 odst. Dodávka kovového šrotu je v souladu s průmyslovou specifikací nebo normou uvedenou v bodě 2 písm. a) nebo se specifikací uvedenou zákazníkem v bodě 2 písm. Výrobce kovového šrotu uplatňuje systém řízení v souladu s požadavky nařízení Komise (EU) č. Dodávka kovového šrotu splňuje kritéria, na něž odkazuje čl. 3 odst. 1 až 3 nařízení (EU) č.
Analýza celkového množství cizorodých látek se provádí v odpovídajících intervalech (nejméně jednou za šest měsíců) v reprezentativních vzorcích z každého typu měděného šrotu. Celkové množství cizorodých látek se zjišťuje vážením poté, co se ručním tříděním nebo jinými prostředky (např.
Čtěte také: Snadný výkup kovů
tags: #trhy #kovoveho #odpadu #analýza