Tropický ráj znečištění životního prostředí

Po celém světě žijí desítky milionů lidí v trvalém ohrožení, na dohled míst s vysokým stupněm toxického znečištění. Institut švýcarského Zeleného kříže na bázi 2000 záznamů ze 49 zemí světa vytvořil seznam nejtoxičtějších lokalit. V jejich těsném okolí žije na 200 milionů lidí. Půda, vzduch i voda v průmyslových oblastech rozvojových zemí je zcela otrávená.

Globální kontext znečištění

Zhruba 200 milionů lidí na celém světě je ohroženo toxickým znečištěním, varovaly v pondělí skupiny ochránců životního prostředí. Podle odborníků z Blackshmitova institutu je zajímavé, že letos, na rozdíl od výsledků před šesti lety, nedominovala předním příčkám Čína ani Indie. V porovnání s rokem 2007 ze seznamu naopak vypadlo několik průmyslových oblastí v bývalém Sovětském svazu včetně ukrajinského Černobylu, stejně jako například zambijské město Kabwe, kde se těží olovo.

Znečištění v Africe a Asii

Západní Afrika, konkrétně ghanské hlavní město Accra, disponuje druhým největším koncově-zpracovatelským závodem tohoto typu na světě. Zařízení v Agbogbloshire však v ničem nepřipomíná řád a čistotu evropských demontážních linek. Obrovské haldy elektroniky, která má odslouženo, oblaka štiplavého dýmu a duhově zabarvené kaluže jsou tu všude. Ročně tu „zpracují“ okolo 215 000 tun elektronického odpadu. Podle předpovědí se má zdejší obrat do roku 2020 ještě zdvojnásobit. Vypalování kabelů a tavení materiálů však uvolňuje do životního prostředí masivní koncentrace těžkých kovů. Olovo v půdě tu bylo zaznamenáno v míře, která pětačtyřicetkrát přesahuje povolené limity.

Další nelichotivou pozici obsadilo město Hazaribagh v Bangladéši. Někdy se mu také přezdívá město smrti. Funguje tu totiž na 270 velkokapacitních koželužen a barvířských dílen. Odpady z jatek i dílen pak stékají volně do řeky. Za jeden den vylijí řemeslníci 22 000 litrů toxických roztoků i v dhácké Buriganze. Seznam pak doplňuje povodí argentinských řek Matanza a Riachuelo, nebo delta Nigeru.

Indonésie a znečištění

Indonésie ale také nestojí stranou. Perla Bornea, ostrov Kalimantan, je totiž třetím nejtoxičtějším místem pro život na světě. Přitom ještě donedávna se ostrov dal považovat za tropický ráj. Na seznam se dostala i další indonéská oblast, Kalimantan na ostrově Borneo - kvůli všeobecně rozšířené těžbě zlata, k jehož dobývání se většinou používá rtuť. Těžba zlata, soustředěná na malé povrchové doly u vody z něj však učinili místo zeleného ráje zarudlé peklo.

Čtěte také: Výzkum tropické ekologie

Souměstí v okolí Citara na Západní Jávě hostí okolo devíti milionů obyvatel, ale funguje tu také okolo 2000 továren. Oděvy a obuv se tu pochopitelně vyrábí především pro západní svět. Místní mají sice práci, ale obživu tu ve skutečnosti najít nemohou. Řeky obsahují takové množství rozpuštěného hliníku, manganu a rtuti, že jíst zdejší rýži se rovná otravě. Dalším nováčkem na seznamu je povodí řeky Ciratum v indonéské provincii Západní Jáva. Řeka, která mimo jiné poskytuje i vodu na pití místním obyvatelům, je kontaminovaná širokou škálou toxinů včetně hliníku a manganu.

Řeka Citarum: Symbol znečištění

Řeka Citarum, klíčová vodní tepna Západní Jávy v Indonésii, si vysloužila smutnou pověst nejznečištěnější řeky na světě. Její hladina je na mnoha místech téměř neviditelná pod vrstvou plovoucího odpadu. Jedním z hlavních zdrojů znečištění jsou stovky textilních továren, které vypouštějí chemikálie přímo do vody, včetně těžkých kovů, jako je rtuť nebo olovo. K tomu se přidává komunální a zemědělský odpad, včetně plastů a pesticidů. Pro více než 25 milionů lidí žijících v povodí Citarumu představuje řeka paradoxní zdroj - poskytuje vodu, ale zároveň vážně ohrožuje jejich zdraví. Kontaminace vody způsobuje kožní nemoci, infekce a další zdravotní komplikace.

Snahy o revitalizaci řeky Citarum

Indonéská vláda v roce 2018 zahájila ambiciózní program Citarum Harum s cílem revitalizovat řeku. Plán zahrnuje výstavbu čistíren odpadních vod, regulaci průmyslových emisí a zalesňování břehů. Přesto je pokrok pomalý a místní obyvatelé si stěžují na nedostatečnou podporu i kontroly.

Bali a boj s plastovým znečištěním

Bali se potýká se znečišťováním. Britský deník The Guardian nyní píše o třech sourozencích, kteří se se svým týmem snaží vyčistit indonéské řeky počínaje právě na Bali. Navyknout si pokaždé pár minut zabere. Odpad, který se hromadí u plastových bariér na toku, netvoří jen pěkné, čisté plastové lahve. Do této šeré hmoty se přimíchá všechno možné: plíny, roušky i elektronika. „Máte tu prošlé jídlo, zbytky kuřecích vnitřností. Bohužel tu také nacházíme spoustu mrtvých zvířat a spoustu plínek. Takže je to fakt hrozné.

Každý týden si členové Hlídky Sungai nandají holiny a rukavice a ponoří se do vod indonéského ostrova Bali, kde postavili velké plastové bariéry. S pomocí dobrovolníků se prodírají hromadami odpadu, který se na nich zachytil, cpou je do pytlů na odpad a pomalu a vytrvale se jich zbavují. Je to vysilující práce, ale přesto z ní člověk dostane hluboké zadostiučinění, když vidí, jak se řeky opět otevírají. I když to je jen dočasně. „Trochu podivně si na to zvyknete. Když se řekne Bali, tak si lidé většinou představí nádherný tropický ráj. Ve skutečnosti má stejně jako zbytek světa problém s plasty: každý rok vyprodukuje 1,6 milionu tun odpadu, z čehož 303 tisíc tun tvoří plasty. Více než polovina z nich se neposbírá a do toho spadá i těch 33 tisíc tun, které končí ve vodách ostrova. Během období monsunů je pak pobřeží pohřbeno pod návalem odpadu ze sousední Jávy.

Čtěte také: Život v tropickém deštném pralese

Ačkoliv se čísla liší, jeden odhad tvrdí, že každý rok znečistí oceán 1,3 milionu tun indonéského odpadu. Kde s čištěním takového odpadu vůbec začít? V ideálním světě by se s tím vypořádali výše proti proudu s cirkulárními odpadovými systémy a minimálním nebo opakovaně použivatelným balením. Zatím je však jedinou odpovědí, že se tím budou lidé brodit a sami to posbírají.

Všude po světě přebírají jednotlivci, skupiny a vlády štafetu a spouštějí iniciativy proti zaplňování země a oceánů odpadem. Hlídka Sungai je právě jedním z těchto chrabrých týmů. Bencheghibová ji založila spolu se svými dvěma sourozenci Garym a Samem. Všichni tři se narodili ve Francii, ale na Bali vyrostli, a tak jsou si rostoucího problému s plastem vědomi od raného mládí. Již jako náctiletí začali každotýdenní úklidy, do kterých zapojili spolužáky nebo místní podniky. Již velmi brzy si trojice sourozenců uvědomila, že jí můžou být sociální sítě velkou pomocí, a tak od roku 2009 začala sdílet fotografie a mikrodokumenty a také zviditelňovat lokální hrdiny, aby přilákala pozornost k rostoucímu problému s odpadem.

V roce 2017 pak Gary a Sam vedli výpravu po řece Citarum, jedné z nejznečištěnějších řek na světě, na kajacích postavených z plastu. Svou dvoutýdenní cestu dokumentovali na videu, aby ukázali, jak těžko se jim v té mase plastu pádlovalo. Videa pak vedla k nouzovému úklidu indonéským ministerstvem životního prostředí a prezident země Joko Widodo o několik měsíců později oznámil sedmiletý rehabilitační plán. To sourozence přimělo si uvědomit, že by se měli soustředit právě na vodstva. Tak v roce 2020 založili Hlídku Sungai - sungai znamená v indonéštině „řeka“ - s cílem nainstalovat na řeky po celé zemi plovoucí síťové bariéry, které by plastům zabránily v cestě do oceánu.

O tři roky později už nainstalovali 268 bariér, většinu na Bali a pár na východní Jávě. Finance mají z darů od komunit nebo podniků, které na bariérách můžou mít svá jména. Organizace však nebere peníze od výrobců plastu. Poté, co vyčistí z řek nepořádek, který se zachytil na bariérách, roztřídí ho v jednom ze svých sedmi třídících zařízení. Hlídka Sungai už s pomocí dobrovolníků uspořádala více než tisíc úklidů a nasbírala přes 1,7 milionu kilogramů odpadu.

Podle studie experta na znečišťování moří Muhammada Rezy Cordovy z indonéské výzkumné agentury BRIN jsou bariéry efektivním mechanismem. Reza a jeho tým doporučovali, aby vláda sítě instalovala alespoň na deseti hlavních jávských řekách, jelikož jde o nejlidnatější ostrov Indonésie, ale zavedení těchto opatření bylo dosud pomalé i přesto, že si dala vláda za cíl snížit znečištění vod do roku 2025 o 70%.

Čtěte také: Účinné čištění záchodu

Jak tým Hlídky Sungai přebírá obsah pytlů s odpadky, obrovské množství ho tvoří igelitové tašky, plíny, sanitární odpad nebo kabely. To vše musí zatím jít na skládku. Zbytek se umyje a slisuje stroji. „V tuto chvíli zpracováváme asi 20% všeho, co nasbíráme,“ řekl Gary Bencheghib. Všichni si však uvědomují, že toto je jen začátek. Týmy už čelily všemu od hadů po vedra, ve kterých je nošení ochranných prostředků nesnesitelné. A i po úklidech se mohou vrátit ke stejné řece a opět tam na hladině najdou plavat odpad. „Řešíme vážně jen zlomek plastového problému tady na Bali. Naše snažení jsou jako kapka vody v oceánu.

Dopady na ekosystém

Podle indonéského prezidenta Jokoa Widodoa je jednou z příčin povodní narušení ekosystému a znečištění řek odpadky, které následně ucpávají odtoky. Právě proto není velké odlesňování celé oblasti na první pohled vidět. Vše se zelená stejně jako dříve a fakt, že mnoho exotických druhů zvířat, tak typických pro zdejší přírodu, přichází o svůj přirozený domov, není prakticky vidět.

Jakarta a extrémní počasí

Hlavní město Indonésie zažívá největší deště za poslední dekádu. Extrémní počasí způsobilo povodně, které ničí povrch i domy. Hlavní město Indonésie zasáhly na Nový rok největší srážky za posledních 12 let. Zapříčinily obří povodně, které si doposud vyžádaly minimálně 30 lidských životů. Podle agentury Reuters dosahovala voda v některých místech 2,5 metru. Meteorologové upozorňují, že bude extrémní počasí trvat alespoň do soboty. Nejvyšší srážky činily 377 milimetrů za hodinu. Voda přišla podle místních rychle a bez varování. Místní se s povodněmi potýkají pravidelně. Tentokrát se ale jedná o ty nejhorší od roku 2007. Jakarta evakuovala 62 tisíc lidí. Povodeň s sebou strhávala celé domy. Britská stanice BBC loni v srpnu upozornila na to, že je Jakarta jedním z nejrychleji se potápějících měst na planetě. Pod mořskou hladinu město sklouzává rychlostí 1-15 cm ročně, v některých částech dokonce 25 cm. Za posledních deset let se ponořilo 2,5 metru města.

Znečištění řek v České republice

Mezi nejvíce ohrožené řeky u nás patří hlavně menší toky s vyšším počtem zdrojů znečištění ve svém okolí. To se týká třeba Bíliny, Chomutovky, Litavky nebo dolního toku Odry. V podzemních vodách, které jsou naším významným zdrojem pitné vody, překračují limity hlavně dusíkaté látky a pesticidy používané pro hnojení nebo hubení škůdců.

tags: #tropický #ráj #znečištění #životního #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Jak na údržbu mobilních WC v zimě?
• Muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm
• Odpad v holičství
• Podrobnosti o úniku dusičnanu amonného
• Ponořte se do fascinujícího světa lesa