Vojtěch Novotný: Tropický ekologický výzkum na Papui Nové Guinei

Český biolog Vojtěch Novotný se již přes dvacet let věnuje výzkumu ekologie tropického lesa na Papui Nové Guinei. Jeho cesta k mimořádně štědrému a prestižnímu grantu začínala právě tam.

Výzkum a granty

European Research Council je něco jako evropská grantová agentura, která má u vědců v Evropě zřejmě největší kredit. Její granty získávají jen špičkové vědecké projekty a udělení takového grantu je považováno za prestižní ocenění.

Grant ve výši 3,3 milionu eur získal letos český biolog Vojtěch Novotný, který se už přes dvacet let věnuje výzkumu ekologie tropického lesa na Papui Nové Guinei. Se svými spolupracovníky chce zjistit, proč se v tropickém lese vyskytuje tak ohromné množství rostlinných a živočišných druhů.

„Bude to komplikovaná operace, kdy budeme mít velice složitý terénní výzkum na šesti místech zeměkoule,“ říká Vojtěch Novotný o projektu, na který získal zmíněný evropský grant. „Příští rok plánujeme Severní Ameriku a Panamu. Zároveň musím vybrat vhodné místo v Africe. Na Nové Guinei to bude jednoduché, tam jsme doma. Některé srovnávací výzkumy už jsme letos organizovali v lesích na japonském Hokkaidu.“

Výše grantu European Research Council, který Vojtěch Novotný získal, činí přes devadesát milionů korun. Je to velká částka a také se za ní od něj očekávají velké věci.

Čtěte také: Metodika přírody: Analýza Vojtěcha Zeiska

Grant je na pět let a začal běžet v půli roku. Výzkumný tým začne fungovat a ten grant pro něj znamená, že část výzkumu můžeme z Papui Nové Guinei expandovat do celého světa. To je důležité.

Když se tedy vrátíme k základní otázce našeho výzkumu, proč je v tropech tak velké množství druhů, potřebujeme srovnání s mírným pásmem. A ten grant nám umožní udělat to srovnání třikrát. Jednak mezi Novou Guineou a Japonskem, jednak mezi Českou republikou a Afrikou, pravděpodobně Gabonem nebo Kamerunem a také mezi Panamou a mírným pásmem ve Spojených státech.

Bude to tedy komplikovaná operace, spočívající ve velice složitém terénním výzkumu na šesti místech zeměkoule. Na příští rok plánujeme Severní Ameriku a Panamu. Zároveň jedu v únoru do Afriky vybrat vhodné místo pro africké srovnání s Českou republikou. Jsme tam jako doma a některé srovnávací výzkumy už jsme letos předběžně organizovali v Japonsku, v lesích na Hokkaidu.

Výzkum v Česku chce Vojtěch Novotný porovnávat s projektem v Africe. Naši spolupracovníci už se několik let zabývají výzkumem lužního lesa na soutoku Moravy a Dyje poblíž Lanžhota na jižní Moravě. Lužní les je pro nás ideální a máme odtud výborná výchozí data.

Spolupráce s místními komunitami

K ekologickému výzkumu jsme na Papui potřebovali stabilní základnu s kusem dobrého lesa chráněného před těžbou dřeva a dalšími zásahy lidí. Začali jsme proto spolupracovat s vesnicí, která už dříve odolávala nabídkám na těžbu dřeva. Všechny sousední vesnice souhlasily s tím, že se na jejich pozemcích bude těžit. Tahle vesnice ovšem chtěla svůj les chránit a současně hledala způsob, jak si zajistit nějaký finanční příjem. Je to odlehlá a chudá oblast, neměli tam žádnou školu ani zdravotní péči.

Čtěte také: Jak správně třídit odpad

A tak jsme lidem v té vesnici nabídli, že místo peněz za dřevo, které slibují těžební společnosti, jim můžeme dát práci. Pro výzkum potřebujeme hodně lidí, které v lese zaměstnáváme. Takže dostávají mzdu, současně platíme ubytování a kupujeme od vesničanů jejich úrodu. Takhle ta spolupráce začala a postupně se rozrůstala. Postavili jsme v pralese velice dobře vybavenou stanici a nakonec jsme založili výzkumnou plochu pro výzkum lesa, na které detailně sledujeme změny vegetace.

Celý projekt je příkladem toho, jak domorodá ochrana tropického lesa může vést k ekonomickému rozvoji určitého místa. Ve vesnici už si díky tomu založili základní školu, mají nákladní auto, se kterým jezdí do města a tím se jim zlepšil přístup do obchodu i ke službám. Takže se ukázalo, že ochrana přírody může mít svůj sociální rozměr, což na Nové Guinei vůbec není běžné. Vesnice jsou tam pod tlakem těžařů, kterému často nedokážou odolat. Ochránci přírody jim často naslibují modré z nebe, ale stejně to nefunguje.

Lidé na Nové Guinei les skutečně vlastní a nikdo jejich vlastnická práva nezpochybňuje. Oni sami také nemají moc velký zájem ten les vykácet a dřevo prodat. Jenže někdy se prostě rozhodnou, že mít peníze na vzdělání a zdravotní péči je pro ně přece jen důležitější. Jiný příjem prostě nemají. Navíc jim les zůstane a jejich životní styl nezmizí. Je to jiné než známé situace například z Amazonie, kdy těžaři vykácejí velké plochy a s nimi zanikne třeba celá jedna kultura nějakého kmene. Tam je to především boj o pozemky, což se na Nové Guinei neděje. Na Nové Guinei se těží selektivně jen určité druhy stromů, takže les je sice těžbou poškozený, ale nezmizí.

Máme Papuánce, kteří podle hlasu přesně určí naprostou většinu všech ptáků Nové Guineje. Jsou to opravdoví experti, velmi cenní odborníci, kteří se mohou srovnávat se špičkovými biology, nebo je i předčí.

Zrovna jsem vypisoval vánoční odměny, takže jsem ten seznam měl před sebou a je to momentálně asi padesát pět lidí. Něco z toho jsou místní studenti, kteří pracují na svých výzkumných projektech, něco jsou naši trvalí zaměstnanci na výzkumné stanici a něco jsou více či méně trvalí pracovníci z jednotlivých vesnic v tropických lesích. Část lidí je najatá na nekvalifikované práce, jako je nošení zásob a budování táborů v terénu. Část je ale zaměstnaná dlouhodobě. Jsou to lidé, kteří třeba poznají stovky druhů rostlin v jejich prostředí, nebo máme odborníky, kteří podle hlasu přesně určí naprostou většinu všech ptáků Nové Guineje. Jsou to opravdoví experti, velmi cenní odborníci, kteří se mohou srovnávat se špičkovými biology, nebo je i předčí.

Čtěte také: Životní prostředí tropického ráje pod tlakem

Většinu ano. Některé příležitostné nosiče možná ne, ale všechny ostatní ano. Několik našich zaměstnanců u nás pracuje už dvacet let.

Bezpochyby. Zrovna teď chystáme velký experiment v horském lese, na jehož přípravě pracuje čtyřicet domorodých pracovníků po jeden celý měsíc.

Výzkum biodiverzity

Velké téma pro výzkum je vysvětlit, proč je v tropech tolik rostlinných a živočišných druhů, tak velká biologická diverzita. Kolem tohoto tématu se točí několik dílčích výzkumných projektů. Takže studujeme tropické lesy a snažíme se přijít na to, proč vypadají tak trochu jako botanické zahrady, kde na malé ploše skoro každý strom patří k jinému druhu.

Dále nás zajímá ten další stupeň, tedy organismy, které se rostlinami živí. Čím to je, že na některé stromy se váže více druhů hmyzu, a na jiné méně.

Jednak je to čistá zvědavost. Pro biologa z Evropy nemá tropický les logiku. Takhle naše lesy nefungují. U nás máme doubravy, bučiny a tak dále, ovšem v tropech nic takového neexistuje, tam nemůžete nazývat lesy podle dominujících druhů. Takže tam děláme z velké části základní výzkum, proč a jak to funguje.

Současně také zjišťujeme, jaké množství druhů se tam vyskytuje, což má význam pro studium evoluce. Je však také důležité si uvědomit, že lidská společnost v tropickém pásmu má stejné právo být bohatá a žít stejně jako my. Tím pádem je třeba hledat nějakou optimální cestu, jak docílit maximálního zbohatnutí při maximální možné ochraně tropického druhového bohatství. Realisticky chápeme, že ochrana nemůže být stoprocentní, ale musíme usilovat o to, aby byla co největší.

Máme na Papui plochu padesáti hektarů, na které jsme zmapovali každou rostlinku s kmenem silnějším než jeden centimetr. Na té ploše je takových rostlin pět set osmdesát druhů, roste jich tam dvě stě osmdesát osm tisíc kusů a každá z nich je přesně zanesená do mapy.

Pro biologa z Evropy nemá tropický les logiku. Takhle naše lesy nefungují. U nás máme doubravy, bučiny a tak dále, ovšem v tropech nic takového neexistuje, tam nemůžete nazývat lesy podle dominujících druhů. Takže tam děláme z velké části základní výzkum, proč a jak to funguje.

Ekonomický rozvoj a ochrana přírody

Představa o ideální ochraně přírody, která spočívá v tom, že jsou všichni chudí a tím pádem mají malou spotřebu, je neudržitelná. Dříve nebo později chtějí lidé zbohatnout a podle toho se chovají.

Ukázalo se, že v první fázi bohatnutí společnosti v tropickém pásmu dochází k zastavení populační exploze. Na určité hranici bohatství přestane populační křivka stoupat. Zpravidla je to kolem příjmu sedm až deset tisíc dolarů ročně.

Ve druhé fázi bohatnutí jsou lidé už natolik majetní, že se začínají starat o ochranu přírody.

To vidím jako zásadní, protože ochrana přírody nějakým způsobem nadiktovaná tropickým zemím z venku nemá šanci. To prostě musí být místní agenda, ta populace ji musí mít za vlastní. Funguje to pouze tehdy, když existuje střední třída, která žije ve městech a která najednou vidí, že ochrana přírody je určitá hodnota.

U nás to fungovalo úplně stejně. Maximální zbohatnutí, které mám v této souvislosti na mysli, není tedy zbohatnutí bezmezné, ale zbohatnutí na tu úroveň, kdy už se ochrana přírody stává jednou z místních priorit.

Letošní rok byl na Nové Guinei mimořádný tím, že jsme tam měli El Niňo. To je přirozený klimatický jev, který nastává přibližně každých pět. Ne úplně dobře chápeme, co přesně ho spouští. Zjednodušeně řečeno je to změna proudění vzduchu i mořských proudů a ta vede k tomu, že srážky, které normálně spadnou nad Austrálií, Novou Guineou a jihovýchodní Asií, spadnou uprostřed oceánu. Takže nastává velké sucho, někdy větší, někdy menší. Letos bylo největší od roku 1998, dalo by se říct extrémní.

Stav životního prostředí na Nové Guinei

Příroda zde je stále v mimořádně dobrém stavu, ve srovnání s jinými tropickými zeměmi. Nicméně trend posledních let je jednoznačně negativní. Země směřuje k bodu, kdy se bude rozhodovat o budoucnosti zdejší krajiny. Jestli se ekologická rovnováha v krajině udrží, nebo zda se krajina přemění v zemědělskou velkovýrobnu.

V posledních desetiletích byly tropické lesy silně zdevastovány na celém Borneu, teď se tlak na těžbu dřeva přenesl sem na Novou Guineu. Navíc se na Papui Nové Guineji za mého pobytu téměř zdvojnásobila populace, ale i ta dvojnásobná se stále ještě živí původním stěhovavým zemědělstvím, jež je sice organické, bez hnojiv a pesticidů, ale tím pádem také neproduktivní. Jeho nároky na půdu přispívají k odlesňování. My se trochu snažíme zemědělství zmodernizovat a učinit ho tak pro prales méně destruktivním.

Čím dál větší část světových tropických krajin se stává právě tím regenerujícím lesem. Velká část tropické těžby dřeva je selektivní, kdy se vykácí určité hodnotné stromy a zbytek lesa se nechá vlastnímu osudu. Snažíme se porozumět přírodním zákonitostem, podle kterých se les obnovuje.

Máme třeba experiment, který zjišťuje, co se stane, když se les naruší opakovaně. Jedno narušení, třeba zrovna selektivní těžbou dřeva, příliš nevadí, lesy jsou velmi odolné a vrátí se zpátky do původního stavu. Ale pokud se narušení opakuje příliš často, nakonec místo lesa vzniknou obří tropické trávníky, tři metry vysoké, v nichž nic nežije a nemají ani žádný ekonomický význam, jen jednou za pár let shoří.

Akademická prémie a ERC grant

Loni v listopadu jste obdržel cenu Praemium Academiae, tedy Akademickou prémii. Převzal jsem si ji na dálku, byl jsem totiž zde, na naší stanici na Papui Nové Guineji. Fyzicky za mě cenu převzal ředitel našeho ústavu, profesor Libor Grubhoffer. Má to svou tradici, protože když jsem byl jmenován na Jihočeské univerzitě profesorem, byl jsem rovněž na Nové Guineji a profesor Grubhoffer za mě převzal profesorské jmenování, které následně ztratil. Jen doufám, že tentokrát to dopadne lépe. Co pro vás to ocenění znamená?

Jsem samozřejmě velmi potěšen, ale také to vnímám jako ocenění našeho oboru. Jsem tropický ekolog a v porevolučních dobách celková atmosféra ve vědě byla taková, že co přesahuje hranice republiky, je příliš ambiciózní. Často jsme dostávali komentář na naše výzkumy, že jsou odborně na úrovni, ale proč bychom se měli zabývat nějakými obskurními záležitostmi v tropech, daleko od hranic naší republiky.

Ta cena obnáší i částku 30 milionů korun na šest let. Jak s nimi naložíte? Je to výzkumný grant a v mém případě jej rozdělím na dvě části. Jedna půjde na zaplacení doktorských studentů a mladých vědců na pozicích postdoktorandů pro můj ekologický výzkum. To je zásadní, doktorandi a mladí vědci jsou v současné vědě pracovní síly a pro jakoukoliv ambiciózní vědu jsou naprosto nezbytní. Grant mi umožní vybrat si dobré mladé vědce, kteří přinesou nápady a nové metody. Druhou část investuji do vlastní vědy. Věda na Papui Nové Guineji je drahá, naše projekty jsou velké a ambiciózní.

Jeden z velkých pokroků biologické vědy je, že zatímco ještě před dvaceti lety byla výprava do tropické země velké dobrodružství, dnes na tom, v jakém místě planety se odehrává, zas tak nezáleží. Prostě je to neustálý proud lidí mezi kontinenty, naši novoguinejští spolupracovníci jezdí do Česka a naopak studenti z Česka na Papuu. Už se moc neřeší, kdo je zrovna kde fyzicky, výzkumné týmy obepínají zeměkouli.

Začínali jsme 90. letech velmi skromně, pronájmem rodinného domu bývalého správce německé koloniální kokosové plantáže, která se rozprostírá okolo nás. Měli jsme jednu místnost na ubytování pro všech pět pracovníků stanice, jednu laboratoř a jeden automobil. Nyní jsme na stejném místě, ale naše tropická stanice má tři budovy a padesát zaměstnanců a studentů. Je to oáza klimatizovaných laboratoří s internetem a počítačovou sítí a je plně vybavená pro základní terénní práce včetně mikroskopie a makrofotografie. Důležité je napojení na laboratoře v zahraničí, kam posíláme vzorky na molekulární nebo chemickou analýzu.

Jsme ve velmi malebném prostředí na pobřeží Bismarckova moře, součástí stanice je i kus písečné pláže a nerudný zoborožec Kokomo, podle něhož jsme nazvali sérii odborných seminářů probíhající paralelně jak na stanici, tak i v Českých Budějovicích. Začínali jsme s jedním grantem zaměřeným na ekologii hmyzu, nyní se náš zájem rozšířil na celou ekologii tropických lesů, studujeme i rostliny, ptáky, obojživelníky a jejich ekologické vztahy. A věnujeme se i praktické ochraně přírody. Společně s domorodými majiteli pralesa máme na starosti dvě chráněné oblasti. A také jsme se začali věnovat výchově místních novoguinejských studentů. Spolupracujeme se všemi místními univerzitami, organizujeme vzdělání pro bakaláře a školíme postgraduální magisterské studenty, které vedeme k výzkumu, což je velmi důležité.

Určitě, jsem velký zastánce ERC grantů. Evropská výzkumná rada je skutečně zcela mimořádná agentura. Stížnosti na to, jak Evropská unie financuje vědu, jsou většinou oprávněné. EU vyhlašuje plno administrativně přebujelých programů, často nesmyslně tematicky omezených, takže je to loterie, jestli zrovna váš výzkum splňuje kritéria oblíbeného tématu roku. Ale to neplatí pro ERC, kde jde čistě o kvalitu projektu. Peníze můžete utrácet velmi volně, podle potřeb a uvážení. Je přirozené, ale zároveň vzácné, že grantová agentura má k vědcům základní důvěru, že udělené peníze neukradnou. Podobnou výhodu má i Akademická prémie. Prostě věří, pokud si vědec zaslouží grant, tak má snad i dostatek rozumu k rozhodnutí, jak ty peníze použít.

Vysoké školství na Papui Nové Guinei

Papua Nová Guinea má podobný počet obyvatel jako Česká republika, ovšem rychle rostoucí populaci. Nejpočetnější věkové skupiny jsou žáci základních škol, jsou tu i velmi silné ročníky, které by měly chodit na střední a potom na vysoké školy. Nicméně už i středoškolské vzdělání je elitní, jen pro asi patnáct procent populace. Z toho méně než třetina pokračuje na vysokou školu. Takto výběrové vzdělání znamená, že průměrná úroveň studentů je vyšší než v Česku, zároveň jsou ale poznamenaní nízkou úrovní středních škol, takže se toho musí hodně naučit znovu. Navíc vzdělání je tu výběrové i finančně. Ekonomické podmínky jsou mnohem tvrdší než v Česku, řada nadaných studentů se nedostane na školu, protože na to jejich rodina prostě nemá peníze. Školné na univerzitách je zhruba 55 tisíc korun ročně plus životní náklady a ubytování. A tak se na mnoho studentů složí celé široké příbuzenstvo, nebo i celá vesnice.

Nejzásadnější výsledky výzkumu

Hlavní výsledky se týkají vztahu býložravého hmyzu a vegetace tropického lesa. Testovali jsme zažitou představu, že v tropickém lese je veškerý hmyz velmi specializovaný, že každý druh hmyzu má svou jedinečnou rostlinu, na které se živí, a nemůže jinak. A tu jsme vyvrátili. Zjistili jsme, že hmyz se chová mnohem podobněji situaci v Evropě a často si vybírá několik různých živných rostlin. Tato specializace má vliv i na odhady celkového druhového bohatství tropického hmyzu. Naše práce tyto dohady snížila z původně uváděné, zjevně přehnané hodnoty třiceti milionů druhů na šest milionů. To považuji za velmi zajímavý výsledek, který se následně potvrdil dalšími výzkumy. Nyní se ale může náš odhad znovu zvýšit možná na dvojnásobek, tedy na 12 milionů druhů. A to proto, že molekulární metody objevují obrovské počty zanedbaných druhů, zejména miniaturních parazitických vosiček, majících velikost kolem jednoho či dvou milimetrů, a také much. Málokdo studuje mouchy. Jsou naprosto zanedbané a entomologové je ze svých vzorků z lapačů hmyzu často vyhazují.

Teď máme rozpracovaný experimentální výzkum, kde se díváme na to, jakým způsobem les regeneruje poté, co je vykácen. V tropech se to často stává při stěhovavém zemědělství, kdy si domorodci vykácí mýtinu v pralese, vyklučenou vegetaci spálí a tím pohnojí půdu. Pak tam pěstují plodiny. Po dvou až třech letech, když se půda vyčerpá, mýtinu opustí a les se zpátky vrátí. Takový návrat vegetace zkoumáme za různých podmínek. Jednu část mýtiny jsme rok stříkali insekticidem, takže si vegetace užívala prostředí bez hmyzu, jinde jsme sítěmi zabránili přístupu hmyzích nepřátel, tedy ptáků a netopýrů, no a část jsme pro srovnání ponechali přírodnímu vývoji. Tyto experimenty ukázaly, že hmyz ovlivňuje i druhové složení pionýrské vegetace regenerujícího lesa. To se původně nepředpokládalo, rostliny si měly konkurovat o světlo a živiny hlavně mezi sebou. Tímto směrem chci pokračovat i s podporou Akademické prémie. Máme na Nové Guineji možnost dělat složité experimenty, kdy desítky domorodců jemně manipulují tropický les celý rok na velkých plochách. To lze málokde jinde v tropech, protože často je prales buď přísnou rezervací, nebo zase chybějí ti ekologicky experimentující domorodci.

Publikace

Nakladatelství Dokořán právě vydalo dvě knihy krátkých textů pracovníků katedry zoologie naší fakulty, Vojtěcha Novotného a Jana Zrzavého, které původně vycházely jako sloupky v Hospodářských a posléze Lidových novinách. V knize Jak to chodí u opic najdete texty z let 2007-2015, kniha Ohniště v obýváku na ni navazuje sloupky z období 2016-2023. Z pravidelného střídání chronologicky řazených textů, jejichž společné vydání původně nikomu nepřišlo na mysl, vznikl jakýsi neplánovaný dialog nad vědeckými i politickými podivnostmi uplynulého téměř dvacetiletí. Texty vycházejí v původní podobě i v případě, že různým dobovým narážkám už nerozumějí ani autoři, i v případě že by se dnes snad mohlo zdát, že snad někdy v něčem kdysi neměli pravdu.

V knize Jak to chodí u opic evoluční biolog Jan Zrzavý a tropický ekolog Vojtěch Novotný laskavě komentují, vysvětlují a leckdy i trochu znevažují novinky i věčné pravdy ve společnosti a vědě od Česka po Tichomoří. Najdeme zde tančícího prezidenta či chválu předsudků, dozvíme se, jak kouzlení škodí zdraví nebo co je to pošuk index. Zrzavý a Novotný neváhají provokovat a narušovat zaběhlé představy a berou si na mušku nejrůznější myšlenkové zkratky i kulturní stereotypy.

Ohniště v obýváku představuje soubor textů dvou známých biologů, Vojtěcha Novotného a Jana Zrzavého, v nichž s humorem sobě vlastním komentují aktuální dění ve vědě i společnosti. Dávají nám nahlédnout do praktického provozu vědeckého bádání, utahují si ze svých kolegů, boří mnohé zakořeněné mýty a posmívají se dogmatikům všech názorových proudů. Najdeme zde jeřábníka v pralese či válku sluníček, dozvíme se, jak neandertálci ovlivnili naši lásku k tabáku nebo proč máme slabost pro apokalyptická proroctví.

tags: #vojtech #novotny #tropicky #ekolog #vyzkum

Oblíbené příspěvky:

• O agendě výboru ŽP
• Příroda pro Děti
• Zjistěte více o přírodě blízkém hospodaření
• Sarah Blue a Kamil Klein: Životní příběhy
• Odpadkové koše tmavě hnědé