Výhody ekologického pěstování potravin

O kvalitě potravin se mluví se zvýšeným zájmem už několik let. Na trhu se objevují produkty s různými novými označeními, aby uspokojily požadavek zákazníků na poctivě vypěstované kvalitní potraviny. A pak je tu staré dobré bio. Vyjdou všechny tyto produkty nastejno? Nebo je mezi nimi rozdíl? Co přesně znamená bio? A co farmářské, tradiční, domácí… Jaký je mezi takovými výrobky rozdíl?

Ze všech těchto pojmenování je to vlastně jen „bio“, které něco znamená. Zákon ukládá, jak musí být pěstovaný a zpracovaný výrobek, který v prodejně najdete jako bioprodukt. Existuje systém, prostřednictvím kterého se ekozemědělci a jejich potraviny kontrolují. Teprve když vyhoví všem podmínkám, může zemědělec nebo výrobce napsat na svůj produkt bio a označit jej logem pro bio. Porušení pravidel se trestá sankcemi, může to být buď pokuta, nebo až odebrání biocertifikátu.

„Tradiční“, „domácí“ - takové názvy evokují, že jde o poctivé výrobky s tradiční recepturou, vyrobené v malém. Ale je poměrně běžné, že se s nimi setkáte na zcela standardní potravině vyrobené velkovýrobcem. Tato slova se totiž mohou používat volně, nikdo neurčuje, jaké podmínky musejí výrobky splňovat. Podobně jako když na výrobku najdete „recept tety Anežky“ nebo „maminčin závin“.

Tradiční, domácí nebo poctivé výrobky jsou podvod?

Neznamená. Znamená to, že název samotný neposkytuje spotřebiteli žádnou záruku. Mnoho lidí se pustí do podnikání v potravinách, protože chtějí uplatnit nějaký starý rodinný recept, vyrábět pořádné jídlo a logicky se rozhodnou, že svému výrobku dají nějaký podobný název. Pak budou svůj příběh hrdě propagovat, zákazník si jej může ověřit a určitě se nebude muset spoléhat jen na nápis na obalu. Jenže na každého poctivého výrobce připadá několik těch, kteří se na trendu poctivých potravin chtějí jen přiživit. Je zajímavé, že v některých zemích okolo nás je v tomto směru ochrana spotřebitele nastavena jinak. Třeba v Polsku se za „tradiční“ může označovat pouze potravina, která je připravována podle alespoň třicet let staré receptury a shodným postupem. Porušení tohoto předpisu má za následek poměrně vysoké pokuty.

Kde je určeno, jaké podmínky musí splňovat BIO?

V evropské i české legislativě. První zákon, který specifikoval, jak se má ekologicky hospodařit, vznikl v Evropě v roce 1991, aktuálně zde platí Nařízení Rady č. 834/2007 a Nařízení Komise (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla. V ČR máme zákon č. 242/2000 Sb. a vyhlášku č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství. Před několika lety také vzniklo nové evropské logo pro biopotraviny. Potravina, která byla vyprodukována podle principů ekologického zemědělství, se musí označit logem (evropským příp. i českým), číslem organizace, která ji zkontrolovala a certifikovala, a zemí původu. V názvu výrobku může být použito slovo bio.

Čtěte také: Klimatická politika Donalda Trumpa

Pro Českou republiku se používá národní značka „Bio zebra“. Kromě loga musí být na obalu uveden i číselný kód kontrolní organizace (např. CZ-BIO-001). Aby byla orientace ještě jasnější, platí v rámci Evropské unie jednotný formát označování XX-BIO-YYY. První část kódu udává stát, prostřední BIO vyjadřuje ekologickou certifikaci a poslední číslo patří konkrétní kontrolní organizaci. V České republice je těchto subjektů pět a všechny jsou uznány dle nařízení EU. Jedná se o CZ-BIO-001 KEZ, CZ-BIO-002 ABCERT, CZ-BIO-003 Bureau Veritas, CZ-BIO-004 DEKRA oraz CZ-BIO-005 Biokont CZ. Pokud narazíte na zahraniční produkty, můžete vidět kódy typu DE-ÖKO-001 nebo AT-BIO-301. Jde o stejný princip pouze v řeči daného státu.

Biopotraviny jsou hodně drahé

U biopotravin je kvalita produktu chápána jako výsledek kvality celého systému. Nejde tedy jen o to, že spotřebitel dostane potravinu, která např. obsahuje méně pesticidů. Ale o to, že celý systém je od začátku jiný. S půdou se zachází šetrně, aby se zachovala její přirozená úrodnost. Pro ošetřování plodin se používá jen úzké spektrum povolených látek, většina běžně používaných hnojiv a pesticidů je zakázána. Zvířata v chovech mají takové podmínky, které budou co nejvíc respektovat jejich potřeby. Když spotřebitel platí za bio, platí vlastně za celý udržitelný systém hospodaření.

V konvenčním zemědělství, při výrobě běžných potravin, vzniká spousta externalit, které zaplatí někdo jiný nebo které všichni zaplatíme později (devastace půdy, ztráta biodiverzity, poškození zdraví způsobené používanými chemickými látkami apod.). Dalším důvodem pro vyšší cenu biopotravin jsou náklady na systém kontrol a certifikace biopotravin. Kontrolují se zemědělci/výrobci (půda, pěstování, krmivo pro zvířata, způsob chovu zvířat, skladování produktů, přeprava), kontrolují se finální biopotraviny. Každý zemědělec je kontrolován přibližně jednou ročně (často celodenní kontrola) a potom namátkově. Proto musejí existovat zákony, kontrolní organizace, laboratorní testování. Zemědělec musí vést poměrně pečlivou dokumentaci, aby byl schopen doložit všechny postupy, které použil. To všechno se v ceně finálního výrobku projeví. A konečně třetím hlavním důvodem je nízký objem produkce. Mnoho biopotravin se stále ještě vyrábí v malém, proto je cena vysoká. S rozšířením biopotravin se dá očekávat, že cena bio klesne a přiblíží se víc ceně konvenčních produktů.

Není lepší nakupovat u místního zemědělce?

Znát svého zemědělce a kupovat potraviny přímo od něj je nejpřirozenější (samozřejmě kromě toho, že si člověk bude potraviny pěstovat sám). Ale musíte dotyčného zemědělce opravdu znát. Vědět, že skutečně hospodaří tak, jak vy si představujete. Jsou dvě oblasti, kvůli kterým stojí za to být opatrný.

Hodně lidí předpokládá, že produkty od malého lokálního zemědělce jsou pěstované poctivě, bez chemických hnojiv a herbicidů (přípravků proti plevelům). To ale nemusí být pravda. Např. herbicid glyfosát může být zdraví nebezpečný a Světová zdravotnická organizace jej nově zařadila na seznam „potenciálně karcinogenních látek“. Avšak tento herbicid je běžně používaný jak velkopěstiteli, tak drobnými zemědělci a zahrádkáři, nachází se třeba v přípravku Round up a běžně se prodává v každém zahradnickém centru. V ČR se ho ročně spotřebuje asi jeden milion kg.

Čtěte také: Postoj Trumpa ke klimatu

Druhým podobným problémem může být GMO. Velká část krmiv pro hospodářská zvířata pochází z geneticky modifikovaných plodin. Neexistují přesné statistiky, ale mnohé se zdá dovodit např. z toho, že 70 % veškeré sóji vypěstované ve světě je GM, a zároveň je sója nejčastější krmnou surovinou pro hospodářská zvířata. Je dost pravděpodobné, že když zemědělec (velký či malý) nakupuje krmivo, bude aspoň zčásti geneticky modifikované. Spotřebitel přitom nemá jak zjistit, které potraviny živočišného původu pocházejí od zvířat krmených GMO. Zákon výrobcům neukládá žádnou povinnost, aby tuto skutečnost např. uváděli na obalu výrobku. Příklad s herbicidem a GMO jsme nevybrali náhodně.

Oba jevy se na běžných farmách a v běžných chovech vyskytují standardně, zatímco v ekologickém zemědělství se s nimi nesetkáte, protože jsou tu zakázané. Tady je hlavní rozdíl mezi „nákupem od místního zemědělce“ a „nákupem bio“. V prvním případě si všechno musíte ověřit sami, v druhém případě to za vás ověřuje systém (zákon, kontroly, certifikace). Ale za to druhé je třeba, celkem pochopitelně, zaplatit… Nejlepší je samozřejmě skloubit obojí - najít si místního zemědělce, který hospodaří ekologicky. Adresář najdete na stránkách Svazu ekologických zemědělců Pro-bio.

Občas se může stát, že se vám podaří najít zemědělce, který prakticky hospodaří jako ekozemědělec, ale není certifikovaný (právě proto, že nechce udržovat náročnou administrativu a podstupovat kontroly povinné v EZ). I tady vám poradí v Pro-bio, přece jen ČR je malý rybník a ekologicky smýšlející lidé o sobě vědí. Naopak si dávejte pozor na vám neznámé zemědělce nebo prodejce, kteří např. nabízejí své produkty ve stánku u silnice. Jednak tyto produkty vůbec nemusejí být jejich (chtějte vidět doklad, kdo je pěstitel/výrobce), jednak kvalita může být stejná, jako kdybyste nakoupili v supermarketu.

Farmářské produkty

Speciálním tématem jsou tzv. farmářské produkty. Někteří ekozemědělci nemají rádi, když se biopotraviny a farmářské produkty zaměňují, tyto dvě skupiny totiž mají společného mnohem méně, než by se na první pohled zdálo. „Farmářský produkt“ není pojem, který by byl někde specifikován, a neexistují žádné speciální podmínky, které by takový produkt měl splňovat. Farmářské produkty procházejí stejnou kontrolou jako ostatní potraviny nabízené v prodejní síti. A měly by být vypěstované nebo vyrobené konkrétním zemědělcem/ výrobcem v ČR, neměly by být nakoupené ve velkoobchodu nebo pocházet z ciziny. Ale jinak nemusejí splňovat žádné zvláštní standardy ohledně kvality, způsobu ošetřování plodin nebo chovu zvířat, použitých krmiv atd. Tuto nejistotu se některé farmářské trhy nebo prodejny snaží řešit vlastními standardy. Na jejich základě si vybírají zemědělce a výrobce, jejichž produkty budou nabízet.

Cenové rozdíly u BIO versus klasických potravin

Většinou je to dané tím, jak hodně se liší ekologický způsob hospodaření od toho konvenčního. Typicky bývají hodně drahé biopotraviny živočišného původu, protože tam je odlišností od „velkochovného“ způsobu nejvíc. Zvířata musejí dostávat bio krmivo, musí jim být poskytnut dostatečný životní prostor a možnost výběhu ven, smí být léčena jen omezeným množstvím léčiv. Po použití antibiotik (která se smí podávat jen v přesně vymezených případech) je ochranná lhůta, kdy nesmí být potravina prodávána spotřebiteli, dvakrát delší než v konvenčním zemědělství.

Čtěte také: Názory Trumpa na klima

Haly - způsob jak jsou chována kuřata, ze kterých pochází běžně prodávané kuřecí. Na začátku turnusu je do haly navezeno několik tisíc zvířat, která zde zůstávají do věku 35 dnů, kdy jsou odvezena na jatka. Podestýlka se během této doby nevyměňuje. Běžná kuřata jsou také vyšlechtěna na extrémně rychlý růst a nepřirozeně velký podíl prsních svalů, o které je největší zájem. V ekologickém zemědělství jsou kuřata chována přirozeně, více v jednom z příštích dílů.

Proč se tolik biopotravin dováží?

Česká republika v současné době není plně soběstačná ani co do výroby běžných potravin, ani co do výroby biopotravin. Buď se u nás daná bioplodina nevyrábí, nebo se vyrábí jen v omezeném množství (což je případ mnoha obilovin nebo semen) nebo u nás neexistují zpracovatelské linky. Proto stále ještě víc než 60 % u nás prodávaných biopotravin pochází z dovozu.

Obecné označení pro látky, které se používají k hubení plevelů (herbicidy), hmyzu (insekticidy) na ochranu před plísněmi (fungicidy) apod. U mnoha chemických pesticidů je podezření nebo jistota, že škodí zdraví. Některé jsou zcela zakázány, u většiny je stanoven maximální reziduální limit (MRL), po jehož překročení nesmí být potravina vůbec prodávána. Někteří lidé považují MRL za nedostatečné, za zvlášť nebezpečný se považuje „koktejl“ pesticidů - jestliže máme představu o vlivu jednotlivých pesticidů na zdraví, nevíme téměř nic o tom, jak působí jejich kombinace.

Ekologické zemědělství bez mýtů

Myšlenka biopotravin není založená na tom, že v nich nikdy za žádných okolností nesmějí být žádné zbytky chemických látek - právě proto, že něco takového není možné zaručit. Systém ekologického zemědělství garantuje, že pesticidy a chemická hnojiva nebude používat, a proto jich v biopotravinách bude nejnižší možné množství (někdy nula, někdy nikoli). K tomu používá ekozemědělství několik postupů. Zemědělská plocha, kde se mají bioplodiny pěstovat, nejdřív prochází tzv. přechodným obdobím. To trvá od dvou do tří let - dva roky u orné půdy a pastvin, tři roky u sadů, vinic a chmelnic. Během této doby musí farmář na pozemku hospodařit ekologicky, ale zatím nesmí své produkty označovat jako bio. Účelem přechodného období je odstranit negativní vliv předchozí zemědělské činnosti.

Při hospodaření i skladování smí ekozemědělec používat jen malý přesně vymezený počet hnojiv a dalších prostředků. V běžném zemědělství je přitom běžně využíváno okolo 500 chemických látek, celkově je jich k dispozici okolo 1 500. A nakonec musí ekozemědělec udělat maximum pro to, aby při pěstování zamezil kontaminaci z okolního prostředí, tedy v nějaké formě oddělit svůj pozemek od těch okolních. Výsledkem těchto opatření je, že biopotraviny obsahují buď nulové množství pesticidů, anebo množství, které bývá cca 50-200× nižší než u běžných potravin.

Protože ekologické zemědělství tradičně stavělo „na celém systému, a ne pouze na konečném produktu“, nebyly u biopotravin stanoveny max. limity pro množství pesticidů. To se změnilo v roce 2014, kdy se systém kontroly zprůhlednil a limit byl stanoven na 0,01 mg pesticidu na kg potraviny (platí pro každý jednotlivý pesticid). Tyto limity prakticky odpovídají požadavkům na kojeneckou stravu. ČR je jedna z prvních zemí EU, jež přijala metodický pokyn, který s tímto limitem pracuje.

Co si o tom myslíme v Jíme Jinak

Co můžeme, vypěstujeme, co nemůžeme koupíme od zemědělců, kterým věříme, nebo v bio kvalitě. Konvenční potraviny kupujeme v co nejmenší možné míře. Až si přečtete další díly, nejspíš se k nám přidáte. Stojíte v obchodě před regálem s moukou nebo jogurty a váháte. V jedné ruce držíte klasický výrobek, ve druhé ten s označením „Bio“, který je o něco dražší. Hlavou vám běží otázky: „Je to opravdu lepší pro mé zdraví? Není to jen marketingový tah? Pokud se v tom poznáváte, nejste sami. Svět potravin je dnes plný nálepek a vyznat se v nich vyžaduje téměř detektivní práci. V našem e-shopu nabízíme jak konvenční, tak bio potraviny, a proto chceme, abyste měli jasné informace a mohli se rozhodovat podle toho, co je pro vaši domácnost nejlepší. Než začneme porovnávat, musíme si definovat, co vlastně kupujeme. Často se setkáváme s názorem, že „Bio“ je jen nálepka pro dražší zboží. Nenechte se zmást nápisy jako „farmářské“, „domácí“ nebo „přírodní“. To jsou marketingové pojmy, které nemusí znamenat vůbec nic. Skutečnou bio potravinu poznáte podle „biolistu“ - loga Evropské unie (zelený obdélník s listem z hvězdiček).

Bio potraviny pocházejí z ekologického zemědělství. Proč chutná bio mrkev někdy jinak a proč je bio kuře dražší? Konvenční zemědělství může používat syntetické pesticidy a průmyslová hnojiva k ochraně úrody před škůdci a plísněmi. Ekologické zemědělství (Bio) má používání syntetických pesticidů zakázáno. Při přípravě vývarů nebo masových jídel se vyplatí sledovat i původ masa. Tady vzniká nejčastější omyl. Spousta lidí sáhne po bio sušenkách v přesvědčení, že jde o zdravější volbu, která se neprojeví na váze. Označení BIO vypovídá o původu surovin, ne o nutriční hodnotě. Cukr z ekologického zemědělství zůstává cukrem, který se v těle chová stejně jako běžný. Podobně je to s výrobky typu chipsy, které mohou být smažené na bio oleji, přesto v nich zůstává vysoké množství tuku a energie. U dětských svačin, sladkostí i polotovarů je proto zásadní zaměřit se na tabulku výživových hodnot a složení.

Složení vs. Zaměřte se na tabulku výživových údajů. Cukry: Položka „z toho cukry“. Suroviny jsou řazeny sestupně. Abychom byli fér, shrňme si pro a proti.

Legislativa EU sice stanovuje limity pro zbytky pesticidů (tzv. Co říká Světová zdravotnická organizace (WHO)? Proč existují limity: Právě proto, že WHO a další organizace (jako EFSA) uznávají tato rizika, jsou stanoveny maximální limity reziduí. Koktejlový efekt: Co však studie a odborníci stále častěji zmiňují jako riziko, je tzv. „koktejlový efekt“. Jíte-li potravinu, která obsahuje zbytky tří různých pesticidů (každý v limitu), nikdo přesně neví, co tato kombinace udělá v těle po 20 letech konzumace.

Nemusíte kupovat všechno v bio kvalitě, abyste vařili zdravě. Jde o to vybírat chytře. Pravidlo „Tlustá vs. Plodiny, které loupete (banány, avokádo, cibule, pomeranče, pokud nejíte kůru), jsou bezpečnější i v nebio variantě. Pro nejmenší děti se investice do bio vyplatí nejvíce. Tuky v živočišných produktech mají tendenci kumulovat škodliviny. Pokud si to můžete dovolit, bio mléko nebo maso je čistší volbou. U konvenčního ovoce a zeleniny se vyplatí použít jedlou sodu, ocet nebo specializované přípravky určené k jejich čištění. Pokud vás zajímá podrobný postup, najdete ho v našem samostatném článku.

Nejlepší a nejzdravější potravina je ta, která je čerstvá. 💚 Pamatujte, že nejdůležitější je pestrost stravy a vaření ze základních surovin.

Zatímco dříve se daly koupit biopotraviny jen ve specializovaných obchodech, dnes jsou standardní nabídkou velkých řetězců. Na biopotraviny existují velmi různé názory, plynoucí z různých měření a studií. Jak se často stává, když se protichůdné skupiny zabývají stejnými údaji, dojdou k rozdílným závěrům. Podle názoru zastánců jsou biopotraviny pro vaše zdraví mnohem lepší než konvenčně pěstované alternativy. Řada studií, včetně kontroverzní metastudie, kterou v roce 2012 zveřejnili vědci z Lékařské fakulty Stanfordovy univerzity, však nenachází žádné důkazy o významných přínosech konzumace biopotravin z hlediska zdravotních důsledků.

Doposud nebyly provedeny žádné dlouhodobé studie sledující děti a dospělé, kteří konzumují pouze biopotraviny, a provedení takových studií by bylo ve skutečnosti poměrně nákladné. Ekologické produkty obsahují mnohem méně reziduí pesticidů než konvenční potraviny - až o 81 % méně. Téměř nikdy také neobsahuje vysoce rizikové pesticidy. Důkazy naznačují, že u plodů vystavených pesticidům se častěji vyskytují neurovývojové problémy a poruchy, vrozené vady, autismus, ADHD, astma a nižší IQ. V jedné studii děti školního věku, které se začaly stravovat převážně ekologicky, nevykazovaly žádné vystavení pesticidům již po pěti dnech. Přechod na ekologickou stravu tak může mít okamžité a velmi prospěšné výhody.

Stejně jako plody a malé děti jsou i další skupiny obyvatel, zejména starší lidé a lidé s degenerativními onemocněními, obzvláště zranitelné vůči škodlivým účinkům expozice pesticidům. Zastánci ekologického zemědělství tvrdí, že biopotraviny jsou výživnější než konvenční potraviny. Bylo zjištěno, že ekologická jablka, jahody, hrozny, mrkev, mléko a obiloviny mají ve srovnání s konvenčními potravinami vyšší obsah vitaminu C, antioxidantů a fenolových kyselin. Mléčné výrobky a maso z ekologického zemědělství obsahují optimální poměr omega-6 a omega-3 mastných kyselin.

Tuky konzumované ve správném množství mají zásadní význam pro lidské zdraví. Poskytují energii, jsou stavebními kameny buněčných membrán a mohou se přeměňovat na další důležité látky, jako jsou hormony, které jsou nezbytné pro zdravé fungování organismu. Strava s vyšším obsahem omega-6 a nižším obsahem omega-3 mastných kyselin může vést k vyššímu výskytu infarktu myokardu a srdečních onemocnění. Ekologické zemědělství prakticky vylučuje používání antibiotik při produkci masa a mléka, čímž omezuje šíření bakterií rezistentních vůči antibiotikům do lidské populace. U konvenčního masa je o 300 % vyšší pravděpodobnost, že bude pozitivně testováno na bakterie rezistentní vůči třem nebo více antibiotikům než u masa z ekologického zemědělství.

Přibližně 70 % antibiotik podávaných v EU se používá u zvířat v masné výrobě, a to nikoliv k léčbě nemocí, ale ke zvýšení růstu a zmírnění neblahých účinků přežranosti. Rezistence vůči antibiotikům značně ztěžuje kontrolu léčby infekčních onemocnění. Dnes již dobře známá a často zmiňovaná Stanfordská studie, meta-analýza a komplexní přehled akademického výzkumu o biopotravinách a ekologické produkci, nezjistila prakticky žádné zdravotní výhody spojené s konzumací biopotravin.

Stanfordská studie rovněž nezjistila žádné významné rozdíly ve výživové hodnotě ekologických a konvenčních produktů. Výzkumníci konstatovali, že riziko přítomnosti E. coli (běžná bakterie) bylo u ekologických a konvenčních produktů přibližně stejné. Ačkoli také uznali, že bylo provedeno pouze pět studií, zjistili, že čtyři z pěti studií ve skutečnosti zjistily mírně vyšší riziko výskytu E. Jiné studie zjistily, že hnůj, přírodní hnojivo, často přenáší E. coli do půdy, rostlin a vody používané při zavlažování a čištění. Přestože ekologické zemědělství vyžaduje, aby byl hnůj před použitím kompostován, a smí být aplikován pouze na půdu, která se nepoužívá k pěstování potravin pro lidskou spotřebu, E. coli může stále přežívat a může žít v půdě více než 200 dní. To znamená, že i když se plodiny střídají, může E.

Skutečné postupy v ekologickém zemědělství se značně liší. Ačkoli jsou v EU definovány pojmy "ekologický" a bio pro účely certifikace, tyto předpisy přesto umožňují velkou variabilitu výrobních metod v ekologickém zemědělství, stejně jako v konvenční produkci potravin.

tags: #vyhody #ekologickeho #pestovani #potravin

Oblíbené příspěvky:

• Dopady znečištění půdy v Číně
• Záchrana ohrožených tygrů
• Analýza klimatu v Bergenu
• Co získáváme z přírody
• Postup pro hlášení emisí kotelny