Ohrožení karety obrovské (Chelonia mydas)

Kareta obrovská (Chelonia mydas), známá také jako kareta zelená, je velká mořská želva, která čelí mnoha hrozbám ve svém přirozeném prostředí.

Popis

Kareta obrovská je velká, až 140 cm dlouhá mořská želva s oválným a masívním karapaxem, po jehož obou stranách jsou jen 4 žeberní štítky. Na čenichu je pár předních štítků (jistý rozlišovací znak od karet). Krunýř je olivově hnědý, často tmavě mramorovaný. Šupiny na horní straně hlavy jsou světle orámované. Čenich je tupější než čenich pravých karet. Pozorujeme-li tuto želvu, když plave v moři, rozeznáme ji od stejně velké nebo větší kožatky podle toho, že na jejím horním štítu (karapaxu) nepozorujeme vystouplá žebra.

• Největší mořská želva z čeledi karetovitých, dosahuje délky až 80-120 cm a váží kolem 150-200 kg.
• Masivní karapax (hřbetní část krunýře) je okrouhlý, olivově hnědě nebo zeleně zbarvený, často s tmavším mramorováním u mladších želv.
• Na karapaxu je ve vertebrální (páteřní) linii 5 štítků, na obou stranách jsou jen 4 boční štítky a zhruba 11 okrajových štítků - první boční štítek se nedotýká šíje (důležitý znak druhu).
• Na tupější tlamě je jen jeden pár prefrontálních (předních čelních) šupin (důležitý znak).
• Čelisti jsou krátké a zoubkované, přizpůsobené k trhání potravy.
• V blízkosti očí jsou solné žlázy, které umožňují želvě pít mořskou vodu a vylučovat sůl ve vysokých koncentracích.

Pohlavní dimorfismus není zjevný až do rané dospělosti. Samci jsou o něco menší (pokud jde o délku krunýře), mají delší dráp na předních končetinách a delší ocas.

Rozšíření a prostředí

Tropické a subtropické oblasti moří jsou domovem karety obrovské, při evropských pobřežích se vyskytuje jen výjimečně. Dříve se tento druh objevoval častěji, zvláště ve Středozemním moři, kde se na několika místech dosud rozmnožuje. Nástrahy, způsobené člověkem, její areál silně zmenšily a její stavy zdecimovaly až k vyhubení. Mělké příbřežní vody s chaluhami a mořskými řasami jsou jejím preferovaným prostředím. Vyplouvá však i na volné moře a často se navrací k rozmnožování z velikých vzdáleností.

Kareta obrovská se vyskytuje ve vodách Atlantiku, Pacifiku i Indického oceánu. Podél pobřeží Ameriky se objevuje od Bostonu až po Rio de Janeiro a od San Francisca po severní Chile.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Způsob života

Karety obrovské jsou líní plavci, pohybující se poměrně pomalu. Proplouvají mezi chaluhami a řasami při pobřeží a hledají zde potravu. K páření se shromažďují u břehů, kde později kladou vejce. Samci objímají samice a páry zůstávají po delší dobu takto v objetí nedaleko břehu. Večer vplouvají želvy do zátok nebo lagun s mangrovy, kde se pak pomalu plavou nebo volně vzplývají ve vodě. Aby se nadechly, vystrkují z vody hlavu s otevřenými ústy a přitom vydávají tlumené, daleko slyšitelné vzdechy. V noci putují samice na souš. Vyhledávají si na písčitých plážích vhodná místa, kde si pomocí veslovitých noh vyhrabávají asi metr hluboké jámy, kam kladou vejce. Vajíčka, velká jako tenisový míček, obaluje pružná blána. Když snůšku dokončí, zahrabává želva hnízdo s vejci opět pískem a uhladí je spodním štítem. Při návratu do vody musejí samice často odpočívat nebo čekat na příliv. Zanechávají za sebou v písku stopu podobnou stopám pásového vozidla, takže při troše zkušenosti není těžké najít je jich snůšku. Lidé i četná zvířata je po tisících vyhrabávali a dosud vyhrabávají a pojídají. Mladé želvičky, které se líhnou po dvou měsících, musejí při útěku do vody podniknout závod, který jen málokteré přežijí. Za dne je napadají rackové, volavky, místy i vrány a toulaví psi nebo zdivočelá prasata. V noci je ohrožují velcí krabi. Nebezpečí nekončí ani v moři, kde je hubí ryby. Proto je důležité tak obrovské množství potomstva. Mladé želvy plavou v moři po několik let, dokud nedosáhnou dostatečné velikosti, aby se mohly samy rozmnožovat.

• Je to vytrvalý plavec, plave daleko, ale poměrně pomalu.
• Podniká dlouhé výpravy na otevřené moře, za potravou a ke kladištím.
• K páření dochází v mělkých vodách u pobřeží hnízdících pláží.
• Samice zakládá 1-9 hnízd během hnízdní sezóny, pokaždé se znovu páří.
• Inkubace obvykle trvá 45-75 dní.
• Vývoj pohlaví je ovlivněn teplotou v hnízdě, pod 28,5 °C se vyvíjí více samců, nad 30,3 °C se líhne více samic.

Potrava

Mladé želvy se živí nejrůznějšími drobnými mořskými živočichy. Jsou převážně, zpočátku výhradně masožravé. Jak stárnou a rostou, roste v jejich jídelníčku podíl rostlinné potravy, zvláště chaluh a řas.

• Svůj život začíná jako všežravec a pochutnává si na organismech, které žijí na hladině oceánu, patří mezi ně například polypovci (Hydrozoa), mechovci (Bryozoa) a zeje (Aplysia).
• Než dosáhne plné dospělosti, přechází postupně na býložravou potravu.

Ohrožení a ochrana

Červený seznam IUCN (2004) řadí karetu obrovskou k ohroženým druhům (EN). Všechny druhy mořských želv jsou v Červeném seznamu IUCN zařazeny do kategorií kriticky ohrožený, silně ohrožený nebo zranitelný.

Celosvětově lze za hlavní důvody jejich ohrožení označit zejména obchod s želvími vejci a masem, lov pro krunýř, ztrátu vhodných míst k rozmnožování v důsledku odstranění vegetace a výstavby turistických letovisek. V neposlední řadě dochází také k nežádoucímu neúmyslnému odchytu (bycatch) mořských želv při lovu krevet a ryb pomocí vlečných sítí.

Jak vyplývá ze zápisků kronikářů a objevitelů, když Kryštof Kolumbus roku 1502 jako první přistál u pobřeží Kostariky, byly vody Karibského moře mořskými želvami doslova posety. K intenzivnímu lovu, v jehož důsledku početnost želvích populací postupně klesala, začalo docházet na počátku 19. století.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

První legislativní úprava týkající se regulace sběru želvích vajec v Kostarice byla zapracována do zákona č. 190 z roku 1948, který v této středoamerické zemi upravoval rybolov. Zmiňovanou právní normou byl obchod s želvími vejci zakázán - stejně jako ničení jejich hnízd. V roce 1970 byla v kostarickém zákonodárství zakotvena obecná ochrana volně žijících druhů, která přinesla absolutní zákaz obchodu s kůží, masem, kostmi, peřím a vejci všech volně žijících živočichů. Potřeba jednoznačné a přísnější ochrany vedla v roce 2002 ke vzniku speciálního zákona č. 8325 o zákazu obchodu s mořskými želvami a produkty z nich. Za zabíjení, lov nebo obchod s mořskými želvami hrozí dotyčnému trest odnětí svobody v rozsahu od jednoho do tří let. Tomu, kdo prodává želví produkty včetně vajec, lze udělit trest odnětí svobody od tří měsíců do dvou let.

Současná zákonná úprava je zcela jistě odrazem dlouholeté ochrany mořských želv v Kostarice. V této souvislosti je nezbytné vyzdvihnout význam Archieho Carra, který se stal zakladatelem systematického výzkumu mořských želv v Kostarice a ve světě vůbec.

V současné době existuje v Kostarice přibližně dvacet různých projektů zaměřených na péči o želví snůšky. Praktickou ochranu mořských želv zajišťují zejména neziskové organizace, působící vždy přímo na konkrétní pláži.

Přestože je sběr želvích vajec všude jinde v Kostarice zákonem zakázaný, v praxi k němu dochází neustále, a to i v chráněných územích, jako je například národní park Tortuguero.

Ochrana karety obrovské je složitá a vyžaduje mezinárodní spolupráci, legislativní opatření a aktivní úsilí ochranářských organizací a místních komunit.

Čtěte také: Pracovní rizika

Podle doktora Mazarise lze želvy účinně chránit, protože víme, co je ohrožuje, a můžeme tyto faktory změnit. Mazaris ale upozorňuje, že i přes obětavou práci ochránců na celém světě, která trvá více než 70 let, je třeba být v optimizmu opatrný. Populaci se nepodařilo zvýšit u kožatky velké (Dermochelys coriacea), které se vyskytují ve východním a západním Pacifiku.

tags: #chelonia #mydas #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Odvoz komunálního odpadu Holčovice
• Biografické aspekty Židlochovic
• Význam půdy pro životní prostředí
• Demografický vývoj
• Ekonomika a právo obnovitelných zdrojů v Česku