Nízké trvalky pro extrémní stanoviště

Stinné zahrady mají své osobité kouzlo. Zejména za horkých letních dnů oceníme chladivý stín korun stromů nebo zastřešené terasy. Stín je tedy na části zahrady velmi žádoucí, a pokud renovujeme již letitou zahrádku, dobře si promyslíme, které stromy necháme a které odstraníme.

Stinné plochy by měly být ideálně v rovnováze se slunnými, tak aby prostor působil harmonicky. Zahrádky jsou ale i ve městech s hustší zástavbou, vznikají v atriích a ve dvorech, zde je často situace opačná a stínu je více než slunce. Někdy jsou podmínky i takové, že plocha je ve stínu po celou část dne. I v takových lokalitách mohou vzniknout nádherné výsadby, se stínem je potřeba se naučit chytře pracovat a zvolit správné osázení a doplňky.

Většina trvalek miluje slunce, a ve stínu se jim moc nedaří. Ať již stinnou plochu tvoříme záměrně nebo jinou k dispozici nemáme, vždy se zaměříme na tzv. stínomilné rostliny. Pokud chceme kompletně pokrýt půdu ve stinné části zahrady a vytvořit dojem krásně zapojeného zeleného koberce, musíme vybrat speciální druhy trvalek, které jsou pro toto stanoviště adaptované. Snažit se o pěstování keřů, které potřebují slunce, není správnou cestou.

Jejich působnost spočívá v zapojeném hustém porostu, kdy půda pod nimi téměř není vidět. Zpravidla tolik nekvetou, ale bohatství listů vyváží pestrost květů. Pokud chceme vytvořit působivý a plně zapojený porost zaměříme se na skupinu půdopokryvných stínomilných trvalek.Mezi půdopokryvné trvalky patří: Funkie (Hosta), kopytník evropský (Asarum europaeum), čechrava (Astilbe), popelivka (Ligularia), pomněnkovec velkolistý (Brunera macrophylla), dlužicha (Heuchera) a pupkovec jarní (Omphalodes verna), jinochlop srdčitolistý (Tiarella cordifolia), badan (Bergenia cordifolia), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum). Čemeřice černá (Helleborus niger), plicník (Pulmonaria), škornice (Epimedium), kakost (Geranium), mochnička (Waldsteinia fragarioides).

Pro zcela stinné lokality, jako jsou například malé dvorky mezi vysokými domy, bude nejlepší volbou břečťan (Hedera) a barvínek (Vinca).

Čtěte také: Jaké půdopokryvné trvalky vybrat na slunce?

Založení a pěstování

Příprava půdy před výsadbou je stejná jako kdekoliv jinde v zahradě. Výhodné je podzimní zrytí plochy, a zapravení organické hmoty. Na jaře upravíme povrch a strukturu půdy. Pokud chceme vysazovat pod koruny stromů, je potřeba vzít do úvahy, které stromy zde rostou.

Naprostá většina stínomilných druhů se totiž dobře adaptovala ke stínu, ale ne k suchu. Vysoké břízy extrémně vysušují půdu a pro dobrý výsledek a zdravotní stav rostlin bude potřeba často zavlažovat nebo instalovat závlahu. Suchý stín je opravdu extrémní lokalitou a dobře jej zvládá břečťan (Hedera). Břečťan je vytrvalou dřevinou pro polostinná i velmi stinná stanoviště.

Pokud chcete výsadbou stínomilných druhů trvalek doplnit již stávající výsadbu keřů, vyzkoušejte jejich kořenový systém. Zaryjte vedle keře a uvidíte, jak daleko a hustě koření. Zimostráz (Buxus) má velmi hustou spleť kořínků blízko povrchu a konkurenci o vodu a živiny mnoho rostlin nezvládne. Do těsné blízkosti keřů trvalky nesázejte.

Dobrým a osvědčeným řešením je pokrýt plochu černou netkanou textilií a vysazovat až s minimálně metrovým odstupem od stávajících dřevin. Pokud nejde rýč zarýt do hloubky díky spleti kořenů (neplést s kořeny plevelů), posuňte výsadbu trvalek ještě o kus. I když vyhloubíte pěknou jámu a vyčistíte ji od kořenů, rostliny ji velice rychle zase zaplní, zvlášť pokud jamku vylepšíte kompostem a budete ji zalévat. Plochu výsadby, kterou pokryjete textilií, zasypte nakonec kůrovým mulčem.

Nevysazujte nikdy pod dřeviny, které tvoří mnoho kořenových výmladků, jako jsou starší typy šeříků (Syringa vulgaris) a škumpa (Rhus). Pozor na akáty, jejich kořeny uvolňují do půdy jedovaté výměšky, které ostatní rostliny nemají rády. Nová výsadba by zde brzy vzala za své.

Čtěte také: Trvalky pro slunná místa

Omezený prostor ve stínu

V některých případech může být situace ještě složitější. Například, když není dostatek prostoru, jak pro rozvoj kořenového systému, tak pro listovou plochu. Takovým případem mohou být ohraničené obruby okolo stromů, uzounké záhony, nádoby apod. Zde je třeba volit spíše nižší druhy, dobře adaptované, které si poradí i s nedostatkem vody. K výborným a osvědčeným rostlinám patří břečťan, škornice a mochnička.

Extenzivní trvalky pro veřejnou zeleň

Veřejná zeleň musí zvládnout víc než jen pohledovou funkci. V městských podmínkách panuje sucho, horko, zhutněná půda, nedostatek prostoru, sůl, vítr a minimální údržba. Přesto existují rostliny, které to zvládají - a ještě přinášejí barevnost, strukturu i stabilitu výsadeb.Veřejný prostor vyžaduje druhy s vysokou odolností, nízkými nároky a dlouhodobým efektem.

Extenzivní trvalky poznáme snadno už jen podle toho, že vyrůstají ze štěrkových záhonů. Extenzivní trvalky nejsou náročné na údržbu, a to dokonce i na větších plochách. Zásadní investice do nich nás tedy čeká de facto na začátku, při jejich pořizování a výsadbě. Do 1 až 1,2 metru vzrůstu rostlin se pak o záhony prakticky nemusíme starat, založíme je a pokryjeme vrstvičkou štěrku, který zde funguje jako mulč. Samozřejmě prorazí skrz tuto vrstvičku i plevele, proto se nevyhneme pletí (2 až 3 krát ročně).

Systém zakládání záhonů extenzivních trvalek vznikl v Německu a původní se jmenoval Perenemix. Pro trvalkové výsadby s vyšším stupněm autoregulace a extenzivní údržbou je typické, že vytváří atraktivní, dynamickou výsadbu v průběhu roku, ovšem proměnlivou i v letech. Tento systém byl vytvořen na základě znalostí rostlinné sociability (stejně jako lidé se ne všechny druhy rostlin navzájem snášejí a hodí se do různých podmínek prostředí) a životní strategie.

Trvalky pro extenzivní výsadbu snášejí stres a konkurenční prostředí. Vtipné je, že smíšené výsadby nevyžadují osazovací plán, což představuje další finanční úsporu. Užití mulčovacího štěrku pak snižuje potřebu zavlažování a pletí záhonů. Navíc se takové záhony stanou výborným životním prostředím pro výskyt bezobratlých druhů živočichů, čímž je doplněn plně funkční ekosystém.

Čtěte také: Tipy pro slunné trvalky

Pokud hovoříme o autoregulaci, hovoříme o vzájemných vazbách (pozitivních i negativních) mezi jednotlivými rostlinami. Díky těmto vazbách je v osazené ploše dosaženo dynamické rovnováhy. Člověk výsadbu jen lehce usměrňuje. Extenzivní trvalkové záhony jsou schopné přinést více atraktivní zeleně (bylinného patra) do měst, přitom však levně a dokonce i na větších plochách. Nabízené jsou navíc osvědčené směsi, respektive zjednodušené receptury. Mulčování štěrkem se provádí ve vrstvě silné 5 až 7 cm. Frakce by měla mít hrubost 4/6 až 8/22 mm a lze kombinovat různé materiály a jejich barvy.

Historie extenzivních trvalkových ploch

Experimentování s touto výsadbou začalo v Německu cca v polovině 90. let minulého století. Řešili zeleň ve městech, konkrétně používání trvalek ve veřejném prostoru. Šlo o německo-švýcarský projekt nazvaný Silbersommer (Stříbrné léto). Odborníci hledali způsob, jak vytvořit druhově bohaté, celoročně atraktivní, dynamické záhony s minimálními nároky na údržbu. Na úspěšný projekt navázaly další: Perennemix, Tanz der Gräser, Indiansommer, … (www.perennemix.de). Konkrétně na projektu Perennemix částečně spolupracovala i Botanická zahrada a Arboretum MZLU v Brně. První výsadba Silbersommer pak proběhla v roce 2003 v univerzitním areálu Zahradnické fakulty MZLU v Lednici na Moravě.

Hlavní využití extenzivní trvalkové výsadby

Tato výsadba se uplatňuje především v městské zeleni. Ideální jsou plochy 20 až 25m2, ale i větší podél silnic a chodníků. Extenzivní výsadbu najdeme v kruhových objezdech a dopravních ostrůvcích a podobně. Většinou jde o suchá stanoviště, mnohdy i extrémně vysýchavá, osluněná. Na soukromých pozemcích je tato výsadba vhodná do předzahrádek, firemních ploch, ale i rodinných zahrad, okolí rodinných domů, …například na silně osluněná místa, kde se nedaří trávníku. Pokud požadujeme minimální nároky zahrady na údržbu, je tato výsadba vhodná právě místo tradičního bylinného patra. Počítejte však s divočejším přírodním vzhledem. Obzvláště dobře taková výsadba kontrastuje s moderní strohou architekturou.

Údržba extenzivní trvalkové výsadby

Údržba takových ploch je vlastně především pletím případných náletů a plevele. Výsadba se neokopává a nevyžaduje závlahu s výjimkou extrémně suchého období v případě, že součástí výsadby jsou na vláhu náročnější rostliny. Zálivka je důležitá také ihned po výsadbě. Jinak není třeba rostliny ošetřovat. Pokud však chcete prodloužit dobu kvetení, lze odtsraňovat odkvetlé květy. Zásadní je požadavek na dobrou znalost vysazených rostlin, abychom si nevypleli, co do porostu patří. V předjaří můžeme plochu vyčistit od suchých rostlin (nůžkami, sekačkou, křovinořezem) cca 5 cm vysoko nad zemí. Před zimou se nezbavujte odkvetlých květenství a uschlých rostlin. Struktury a textury některých rostlin jsou zajímavé i v zimě, navíc poskytnou útočiště bezobratlým živočichům.

Metodika

Na konci roku 2011 byla vydána metodika. Ta jasně shrnuje poznatky a doporučuje nejlépe hodnocené a osvědčené výsadby. Suchomilné druhy najdou uplatnění v záhonech, na skalkách i kamenných zídkách. Suchomilné trvalky mají typicky nižší habitus a je pro ně často charakteristický polštářovitý způsob růstu. Jejich listy jsou zpravidla menší až středně velké, tužší a pokryté drobnými jemnými chloupky.

I když to tak možná tento rok nevypadá, sucho a s ním spojené změny prostředí neustále trvají. To lze samozřejmě pozorovat i na rostlinách. Druhy, kterým se u nás dříve dařilo bez problémů, začínají vykazovat známky nespokojenosti. Xerotermní rostliny, jak se suchomilné druhy odborně nazývají, nám nabízí při zakládání výsadeb spoustu možností. Jsou totiž, na rozdíl od trvalek pro vlhčí stanoviště, druhově mnohem zajímavější i pestřejší. Zejména proto je důležité brát ohled i na samotnou lokalitu výsadby. Suchomilné trvalky zálivku nevyžadují a ani ji zvlášť nepotřebují, takže se jim nebude zcela dařit v oblastech s větším úhrnem srážek.

Šalvěj luční najdeme na Moravě i v Čechách. Mezi atraktivní kultivary se řadí například ´Rose Rhapsody´ kvetoucí jemně růžově a ´Swan Lake´ kvetoucí něžně bíle. Xerotermním druhům vyhovuje především suché stanoviště a propustná půda. Pokud bychom je vysadili do živné a kvalitně vyhnojené zeminy, zanedlouho by nás překvapily bujným růstem, který by měl za následek jejich rozklesávání a v zimě, vzhledem ke schopnosti takové půdy dobře zadržovat vodu, rovněž postupné vyhnívání.

Lnice obecná nám do zahrady přiláká včely. Jistou nevýhodou trvalek do sucha je délka období jejich kvetení. To začíná většinou v květnu a končí někdy v polovině července. Dobromysl obecná vytváří krásné a voňavé koberce. Jedním z xerotermních druhů, který má v zahradě široké uplatnění, je například známá mateřídouška. Ta se hodí do klasických trvalkových záhonů, skalek, suchých zídek i jako náhrada trávníku. Skvěle vypadá vysazená ve větších mezerách mezi dlažbou, po které když projdete, krásně zavoní. Vybírat můžete mezi botanickými druhy a kultivary třeba mateřídoušky úzkolisté, vejčité i časné.

Hvězdnice jsou jedny z mála druhů, které kvetou až do pozdních podzimních měsíců. Milovníky výrazných květenství jistě okouzlí nádherná třemdava bílá, rozrazil klasnatý nebo třeba šalvěj luční. Tyto druhy vnášejí do záhonů eleganci a jsou ideální volbou pro zahrady ve venkovském stylu. Kavyly se budou ve větru nádherně vlnit. Zapomenout bychom neměli ani na druhy s typicky vzpřímeným růstem, jako je divizna, v poslední době velmi oblíbená sápa hlíznatá a vždy moderní tužebník obecný.

tags: #trvalky #nízké #pro #extrémní #stanoviště #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Řešené příklady: Hry proti přírodě
• Architektura v souladu s okolím
• O prezentaci: Ekologická Organizace a Podniková Ekologie
• Rozměry a využití mobilního koše
• Recyklace elektroniky