Trvání ekologických katastrof: Komplexní studie dopadů a možných řešení

Bouřlivé léto 2021 - z pohledu frekvence i rozsahu přírodních katastrof ve světě - je opětovným důkazem, že změna klimatu je neoddiskutovatelnou realitou. Nad probíhající, a postupem času zesilující, změnou klimatu a nutností se na její dopady začít připravovat panuje v celosvětovém měřítku většinová shoda. Změna klimatu odráží zvyšování průměrné teploty v důsledku hromadění především oxidu uhličitého v atmosféře, který vzniká spalování fosilních paliv (uhlí, zemní plyn, ropa).

To mimo jiné vede ke změnám počasí v podobě dramaticky se zvyšující frekvence výskytu a závažnosti přírodních katastrof ve světě, jako jsou dlouhá období sucha, záplavy, cyklóny nebo hurikány. Jedná se tak o velmi významné globální celospolečenské riziko. Aktuálně dostupné pohledy centrálních bank, mezinárodních institucí a dalších výzkumných institucí zatím nedochází k jasnému závěru. Pomocí vlastních modelových simulací vybraných klimatických scénářů je naší snahou přispět k zodpovězení této otázky.

Dále docházíme k závěru, že se tvůrci hospodářské politiky musí na zesilující dopady změny klimatu připravit. Představitelé vlád i centrálních bank se zatím neshodnou v míře aktivity, kterou by v boji proti změně klimatu měli vyvíjet. Dostupné studie zabývajícími se makroekonomickými dopady klimatické změny zatím nepřinášejí jednoznačný závěr ohledně celkových dopadů tohoto šoku. Na druhou stranu existuje docela významná shoda na tom, že dopady změny klimatu je třeba zachytit analytickými nástroji, aby mohly být zakomponovány do rozhodovacích procesů.

Klimatická rizika a jejich dopady

Rizika vyplývající z dopadů klimatické změny lze rozdělit na „hmotná“, související s extrémními povětrnostními jevy, a na „přechodová“, odrážející změny klimatické politiky. Mezi hmotná rizika se řadí různé typy přírodních katastrof i negativní dopady vysokých teplot na lidské zdraví, což může dále vést k migraci velkého počtu obyvatel a geopolitickým konfliktům, viz Brzoska a Fröhlich (2015) nebo Rigaud a kol. (2018). Všechna tato rizika ovlivní agregátní nabídku i poptávku.

Přechodová rizika představují ekonomické náklady plynoucí z postupného přeorientování se na nízko emisní ekonomiky. Vznikají v důsledku změn v klimatické politice, nevyhnutelných technologických změn, které budou vyžadovat velké investice, nebo změn preferencí a zvyklostí spotřebitelů novým podmínkám. Může se jednat například o nové formy zdanění a regulatorní omezení, nárůst cen emisních povolenek, uhlíkovou daň a další. To může vyvolat pokles hodnoty určitých podnikových aktiv a také pokles ziskovosti podniků v některých odvětvích.

Čtěte také: Stav ohrožení státu v ČR

Dopady na nabídku a poptávku

Na straně nabídky může zvyšující se průměrná teplota snižovat produktivitu i dostupnost pracovní síly stejně tak jako ničivé přírodní katastrofy a s tím související vynucená migrace. Extrémní události mohou rovněž fyzicky ničit kapitál a přesměrovávat investice od rozšiřování výroby do jeho rekonstrukce. Výpadky produkčních faktorů práce a kapitálu doprovázené častým narušováním globálních obchodních řetězců a dělby práce tak povedou ke snížení potenciálu a výrobních kapacit ekonomik světa.

Z hlediska poptávky hmotná rizika ovlivní preference a vzorce chování ekonomických agentů, zvýšená nejistota negativně dopadne na soukromou spotřebu (obezřetnostní úspory) a firmy (odložené investice). Hmotná rizika budou mít také negativní dopady na ceny aktiv a obecně na celý finanční sektor v podobě rostoucích problémů se zabezpečením úvěrů včetně velkých výzev například v odvětví pojišťovnictví.

Tyto změny tak rovněž představují rizika pro finanční systém s dalšími dopady na reálnou ekonomiku. Postupné zvyšování globálních teplot povede k přesměrování části zdrojů od výroby a inovací směrem k aktivitám spojeným s přizpůsobováním se změnám klimatu.

Dopady na měnovou politiku

V současné literatuře panuje shoda, že dopady změny klimatu na nastavení měnové politiky budou významné. Změna klimatu ovlivní cenovou stabilitu prostřednictvím svého dopadu na makroekonomické ukazatele, jako jsou inflace, produkce, zaměstnanost, úrokové sazby, investice, produktivita (ECB (2021)). Dále je nutné uvažovat opatření v oblasti fiskální politiky zacílená na zmírnění dopadů změny klimatu, která budou působit i na nastavení měnové politiky.

Obecně lze rozdělit dopady klimatické změny na dlouhodobé a krátkodobé. Z dlouhodobého pohledu se studie víceméně shodují na tom, že opakovaný a častější výskyt přírodních katastrof povede k nižšímu globálnímu ekonomickému růstu a k omezení poptávky v důsledku vyšších opatrnostních úspor, a tak k nižší dlouhodobé přirozené reálné úrokové míře. Slábnoucí poptávka pak vede k potřebě nižších úrokových sazeb, resp. k používání nekonvenčních nástrojů v případě dosažení nulové dolní meze.

Čtěte také: Vše o STK pro motoristy

Krátkodobě mohou hmotná i přechodová rizika působit na inflaci oběma směry v závislosti na tom, zda převáží dopad na nabídku, či poptávku (Batten a kol. (2020)). Konkrétní směr reakce měnové politiky na dopady změny klimatu je však v literatuře popsán velmi opatrně a nejednoznačně.

Modelové nástroje a kvantifikace dopadů

Výzkumné práce na téma klimatické změny naznačují potřebu přehodnotit a rozšířit modelový aparát centrálních bank. Např. studie Allen a kol. (2020) se zabývá ekonomickými dopady změny klimatu pomocí různých přístupů, mezi něž patří i semistrukturální makro model světové ekonomiky (NiGEM), vícesektorový model všeobecné rovnováhy a finanční mikro model (s vykázáním finančních poměrů a pravděpodobností selhání na úrovni firmy). Podle výsledků této studie klimatické změny sníží HDP v Evropské unii o 1,0 až 5,0 % (rozdíl od základního scénáře v podobě „řízeného“ přechodu k dosažení nulových emisí v roce 2050) v rozmezí let 2030 až 2040.

Nové keynesiánské modely doplněné klimatickým blokem mohou přispět ke studiu dopadů klimatické změny na měnovou politiku. Jedno z možných rozšíření nového keynesiánského modelu spočívá v zavedení energie jako produkčního faktoru do produkční funkce, například jako v Economides a Xepapadeas (2018). Za těchto předpokladů působí změna klimatu jako nový zdroj šoků do produktivity, což zvyšuje perzistenci šoků a zesiluje ekonomický cyklus. Hlavním závěrem práce je, že změna klimatu a použití nástrojů ke zmírnění jejích dopadů významně ovlivňují nastavení měnové politiky.

Dalším možným rozšířením nového keynesiánského modelu je přidání šoků v podobě přírodních katastrof, aby bylo možné vyhodnotit jejich dopad na měnovou politiku. Práce Cantelmo (2020) přispívá k probíhající debatě o makroekonomických dopadech přírodních katastrof z pohledu ex ante a ex post na přirozenou reálnou úrokovou míru a inflaci.

Finanční stabilita a klimatická rizika

Z pohledu stability finančního systému se zdá být konsenzus nad důsledky klimatické změny v podobě hromadění rizik ve „špinavých“ odvětvích produkujících vysoké emise oxidu uhličitého. To bude v těchto odvětvích vytvářet tlak na pokles cen aktiv, vyšší míru bankrotů a zpomalí hospodářský růst. S tím budou rovněž spojeny vyšší nároky a zodpovědnost dohledových orgánů v oblasti finanční stability.

Čtěte také: Důležité informace o škole v přírodě

Rizika spojená se změnou klimatu se již odráží v cenách aktiv, budou zvyšovat rizikovou prémii a podstatně snižovat účast na trzích s aktivy náročnými na uhlík. Např. v Donadelli a kol. (2019) je hlavním východiskem předpoklad, že „špinavé“ firmy jsou negativně zasaženy environmentální politikami. Model naznačuje, že přechod na vyšší daň z uhlíku poškodí „špinavé“ odvětví, ale v konečném důsledku bude přínosem pro „čistá“ odvětví.

Ekologické katastrofy v České republice

Problematika povodní vzbudila větší zájem po katastrofálních událostech v povodí Moravy, Odry a horního Labe v červenci 1997. Katastrofální povodně v ČR v létě 1997 odhalily, že se přehlíží potřeba systematické prevence. Je zarážející, že záplavová území jsou u nás dosud vymezena pouze podél jedné třetiny významných vodních toků. Přitom na těchto územích žije značná část obyvatelstva, jsou zde i průmyslové komplexy apod. Značnému riziku je vystavena i Praha.

Povodně jsou přírodní jev, který tu byl, je a bude. Vedle povodní nesmíme zapomínat i na opačný jev, sucho. Řešení povodní i sucha je společné, zadržet vodu v krajině a při povodních nasměrovat její rozliv tam, kde nenapáchá škody.

Únik toxických látek do řeky Bečvy

Na přelomu léta a podzimu 2020 došlo k jedné z nejvážnějších ekologických katastrof v České republice. Způsobilo ji pravděpodobně několik úniků toxických látek. K tomu nejvážnějšímu došlo 20.Po původci havárie nejdříve pátrala Česká inspekce životního prostředí, která nakonec případ předala Policii ČR. Reagovat na ekologické katastrofy, až ve chvíli kdy se stanou, je pozdě. Proto se Arnika soustředila také na tlak na systémové změny, které by mohly dalším haváriím zabránit, nebo jejich nebezpečí aspoň minimalizovat.

Prevence katastrof

Katastrofy plní televizní a rozhlasové vysílání, noviny i weby. Dozvídáme se o mrtvých, raněných, pohřešovaných a o omračující výši hmotných škod. Může se zdát, že katastrofy jsou nevyhnutelné, že jich neustále přibývá a jsou stále ničivější. Nový výzkum provedený v rámci projektu Disasters Avoided ale ukazuje něco jiného.

Kelman a jeho spolupracovníci pátrali po příkladech katastrof, kterým se podařilo zabránit. Muselo se jednat o závažné nebezpečí, například tornádo, zemětřesení, sucho, požár, nákazu, sesuv půdy, výbuch sopky nebo vlnu veder. A přitom nesmělo dojít k velkým ztrátám na životech nebo k závažnému narušení běžného života, a to díky preventivním opatřením přijatým ještě před katastrofickou událostí.

Sem patří i snížení počtu obětí cyklonů v Bangladéši. V rámci tohoto programu byly budovány bezpečné úkryty ve školách. Byla vytvořena síť dobrovolníků vybavených megafony, kteří jezdili po vesnicích a varovali tamější obyvatele před blížící se pohromou.

Ponaučení z minulosti

Australská analýza upozorňuje, že přestože počet tragických environmentálních událostí zaviněných člověkem sice během dvacátého století vzrostl, byl kompenzován poklesem počtu úmrtí na jednu událost.

Lidé se tedy dokázali z chyb mnohde poučit, nejčastěji tím, že se zvyšoval regulační dohled a interní procesy řízení podniků i států. Přesně takhle se USA poučily ze slavného Dust Bowlu, katastrofy, která zasáhla území šestkrát větší, než je Česká republika.

Vzdálenost a vnímání prostoru

Bez ohledu na to, co se v posledních letech stalo, se zdá být jisté, že naše senzitivita vůči událostem na různých místech bude i nadále ovlivněna a podmíněna celou řadou subjektivních i objektivních faktorů. Dva z nich, jež mají geografickou dimenzi, si na následujících řádcích pokusíme přiblížit. Prvním z nich je jedna z nejdůležitějších geografických kategorií: vzdálenost. Pro naše účely je třeba chápat ji nejenom jako pouhou fyzickou vzdálenost, ale jako komplexní působení tří zvláštních typů vzdálenosti: gravitační, topologické a symbolické. Druhý z nich pak má co do činění se subjektivním vnímáním prostoru, neboť o různých částech světa máme své pevně zakořeněné, přičemž velmi často zcela nesmyslné, představy, jejichž mentální stabilita má zásadní vliv na percepci toho, co se kde děje.

Pokud jde o symbolickou vzdálenost, pak země, jež nám jsou kulturně, etnicky, politicky či jakkoli jinak blízké, jsou důležitější než státy ostatní.

Co se nejvíce sleduje

Z percepčního hlediska jsme nejvíce fascinováni tím, jak velká zkáza je. V souvislosti s velikostí pohromy nejvíce a „nejlépe“ reagujeme na tři dimenze, které se s takovýmito událostmi spojují: velikost ztrát na lidských životech, finanční/pojistné ztráty a v poslední době se přidalo i hledisko environmentální.

Kupříkladu Mezinárodní agentura pro energii uvádí, že pokračování současných trendů by do konce století způsobilo oteplení až o šest stupňů, což by převážnou část pevninského povrchu planety učinilo neobyvatelnou nejen pro lidi, nýbrž pro většinu živočichů vůbec.

Život v katastrofě a co s tím

Společnost pozdního kapitalismu se zdá být postižená jakousi samovolně se prohlubující poruchou - jako by bezohledný, nekrofilní samopohyb globálního kapitálu neodvratně poháněl lidstvo směrem k propasti ekologického sebezničení. Jediné udržitelné řešení tudíž leží v hluboké proměně celé globální politické ekonomie a tržních společenských vztahů, jež ji podepírají - zcela změnit se musí formy výroby, distribuce a spotřeby.

Jakkoli již nelze změny klimatu docela zastavit a ekologickou destrukci planety úplně zvrátit, stále ještě se můžeme vyhnout těm nejhorším následkům, přizpůsobit se nevyhnutelným změnám a odvrátit úplný civilizační kolaps.

Současně je třeba odmítat převládající ideologickou interpretaci klimatické krize, která zcela opomíjí systémovou povahu problému a namísto nezbytné transformativní společenské změny předepisuje individuální odpustky, tržní reformy, zázračné technologie a další komodifikaci přírody. Skutečnou katastrofou je kapitalismus a jediným východiskem je změnit systém, ne klima.

tags: #trvání #ekologických #katastrof #studie

Oblíbené příspěvky:

• Informování o klimatické změně
• Reference Michala Kadlece
• Aktivity v přírodě s UJEP
• Zelená energie v Česku
• Recenze lahví na pití 350 ml