Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria): Výskyt, popis a využití

Filipendula ulmaria, česky tužebník jilmový, je vytrvalá bylina rostoucí v Evropě, Asii a Severní Americe. Vyskytuje se v lužních lesích, na mokrých loukách, v příkopech a na březích vod. Jeho výskyt prozrazuje přítomnost spodní vody. Patří do čeledi Rosaceae - růžovité.

Výskyt a rozšíření

Tužebník jilmový je vlhkomilná bylina, v minulosti oblíbená léčivka, jeden z přibližně 12 druhů rodu tužebník. Vyskytuje se v různé intenzitě téměř po celé Evropě (vyjma nejjižnějších částí), na západní Sibiři, v Malé Asii, v oblasti Kavkazu, Altaje i v Mongolsku, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

Vyrůstá v mokřadech, na vlhkých březích vodních toků a jezer, na vlhkých loukách, prameništích, v řídkých křovinách a na nezastíněných místech lužních lesů. Na území České republiky roste od nížin až do podhůří, v nižších polohách poměrně hojně, ve vyšších vzácněji. Preferuje především vlhké, na minerály chudé, hlinité nebo jílovité, částečně ulehlé půdy bohaté humusem. Ke správnému vývoji žádá plné slunce.

Popis rostliny

Tužebník jilmový je bylina vysoká až 200 cm s vysokým, přímým a řídce rozvětveným listnatým stonkem a plazivým článkovaným oddenkem. Vytrvalá bylina, hemikryptofyt, s přímou 50, ojediněle až 200 centimetrů vysokou lodyhou která vyrůstá z dřevnatého oddenku.

Tuhá lodyha má hranatý průřez, je lysá a na vrcholu se dělí ve složitý bohatý kružel, druh vrcholičnatého květenství které je u vyšších dvouděložných rostlin neobvyklé. Rostlina vytváří bohatě větvené trsy.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Na lodyze střídavě vyrůstají 4 až 8 cm dlouhé řapíkaté listy které mají u báze řapíků polosrdčité, pilovité palisty. Listy má střídavé, stopkaté, lichým počtem péřovitě složené, na spodní straně jsou chlupaté. Přetrhovaně lichozpeřené listy, dvou až pětijařmé, jsou složené z podlouhle vejčitých, na koncích špičatých, nestejně pilovitých lístků střídavě malých a velkých. Poslední lístek je největší a je hluboce rozeklán do 3 (méně často do 5) laloků.

Na líci jsou tmavě zelené lístky lysé, na rubové straně jsou světle plstnaté. Mimo lodyžních listů mívá rostlina i několik obdobných bazálních přízemních listů. Variabilita rostliny je vysoká, odlišují se tvarem listů nebo oděním.

Kvete od července do srpna ve vrcholových soukvětích květy bílé barvy s pravidelnými pěti nebo šestičetnými korunními lístky. Drobné oboupohlavné květy o průměru 2 až 5 mm, vonící po hořkých mandlích, se začínají otevírat v květnu až červenci. Květy miskovitého tvaru mají po okrajích 5 vejčitých kališních a 5 obvejčitých, nehetnatých žlutavě bílých, jen občas narůžovělých korunních lístků. V květu je nejčastěji 20 tyčinek dvounásobně delších než koruna, jsou uspořádaných do dvou kruhů a v třetím kruhu vyrůstají pouhé nitky společně srostlé. Semeníků je 6 až 10 a mají po svou vajíčkách. Ty dozrávají v plody hnědé jednosemenné lysé nažky zobánkovitého tvaru 2 mm dlouhé, které se šroubovitě zkrucují a ve zralosti opadávají aniž by pukaly.

K opylení dochází jednak cizím pylem který do květů přináší opylující hmyz a dále u spodních květu i samoopylením vlastním pylem rostliny, zralý pyl z prašníků horních květů padá a sprašuje blizny květů níže postavených. Na větší vzdálenosti se tužebník jilmový šíří semeny, na kratší se rozrůstá oddenky; případně jsou při rozvodnění toků a stržení břehů vodou roznášeny úlomky oddenků.

Pěstování tužebníku

Má rád slunné místo až polostín a vlhké, zamokřené, na živiny bohaté hlinitopísčité půdy.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

• Nároky na slunce: Slunce, polostín, stín.
• Vlhkost: Mokro - trvale vlhká až zamokřená stanoviště například v pobřežních zónách.

Využití a účinky

Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) je všestranná bylina, která se vyskytuje na vlhkých místech v okolí potoků, řek a vodotečí, v lužních lesích a na podmáčených lukách. Je zdrojem zejména flavonoidů, kyseliny salicylové (podobné účinky jako aspirin nebo acylpirin) a silic.

Dříve se rostlina používala v lidovém léčitelství jako přípravek pro utišení bolesti a horečky. V květech a již méně v nati jsou různé flavonoidy a hlavně silice obsahující salicylaldehyd a methylsalicylát s obdobnými účinky jako má kyselina acetylsalicylová, základ léku Aspirin a Acylpyrin. Čaj z květů působí diureticky, snižuje horečku, pomáhá při nachlazení a proti chronickým průjmům. Působí jako slabé sedativum a přináší úlevu při revmatických bolestech kloubů a zánětech. Díky příjemné výrazné vůni se rostliny používají i v kosmetice.

Tužebník přispívá k normální činnosti srdce a dýchacího systému, příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi. Napomáhá rovněž udržovat normální funkce ledvin a močových cest, kdy podporuje vylučování vody z organismu. Bylinu lze vyzkoušet pro osvěžení těla, relaxaci a spánek stejně jako pro zdravé klouby, tkáně a pokožku. Blahodárně působí na přirozenou obranyschopnost - imunitu. V neposlední řadě se rostlině připisují antiseptické vlastnosti.

Sběr a sušení

Sbírá se kvetoucí nať (červen) nebo pouze květy, v červenci i srpnu. Způsob sběru: sbíráme ručně nebo pomocí nože celou kvetoucí nať, nepřesahující délku 60 cm. Nesbíráme nať, která je v plném květu nebo dokonce překvetlá, neboť při sušení dozrává a vytváří semena, která nejsou v droze žádoucí. I při opatrném sběru se stane, že tužebník vytrhneme i s kořeny - ty ihned na místě odřezáváme, abychom nať neznečistili. Nať tužebníku je poměrně dlouhá, ale nelámeme ji, jen volně ukládáme do žoků.

Ihned je sušíme ve stínu, nebo uměle při teplotách do 40 °C. Tužebníkovou nať sušíme v průvanu na stinném místě nebo umělým teplem nepřesahujícím 35°C. Při dosoušení s natí zacházíme opatrně, neboť listy se snadno odrolují. Květy si i po usušení musí zachovat svou běložlutavou barvu. Usušenou nať chráníme před vlhkem.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Lidové názvy

Tato bylina je známa také pod názvy arunkulus, barbarbule, filipendula, chlapice, kořen vředový, lobaz, lobazník, medunišík, medunišník, ořech zimní, tavola, třebník nebo zimničné koření.

Příprava a užívání

• Čaj: čajovou lžičku zalejeme 250 ml horké vody a nechme 30 sekund luhovat. Pijeme 2-3 šálky denně , nebo 1 lžičku bylinky přelijeme ¼ l studené vody a necháme vyluhovat 10 hodin).
• Nálev:- čaj se připravuje z jedné čajové lžičky na 1/4 l šálek vroucí vody, nechá se 15 minut vylouhovat. Pijí se 2 - 3 šálky horkého čaje denně.

Upozornění

Při problémech se srážlivostí krve jej užíváme opatrněji. Nepoužívat při přecitlivělosti na salicyláty.

Taxonomie

V České republice rostou dva poddruhy tužebníku jilmového:

• tužebník jilmový pravý (Filipendula ulmaria (L.) Maxim. ssp. ulmaria) - nominální poddruh, vyrůstá v celém areálu výskytu.
• tužebník jilmový Picbauerův (Filipendula ulmaria (L.) Maxim. ssp. picbaueri) (Podp.) Smejkal - vzácnější poddruh, vyrůstá řídce a jen na území jižní Moravy, od nominálního poddruhu zde popisovaného se odlišuje staženým květenstvím a podlouhle vejčitými až kosníkovitými listy.

tags: #tuzebnik #jilmovy #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Czech Nature Photo a Světové Soutěže
• Pohled VŠCHT na změnu klimatu
• Tipy pro svatební focení v exteriéru
• Hodnoty emisí kotlů
• Kempování v okolí Prahy