Události roku 1917 a ohrožení Francie

Rok 1917 byl kritickým rokem první světové války, který přinesl řadu událostí, jež významně ovlivnily průběh a výsledek konfliktu. Jednou z klíčových událostí byla bitva u Caporetta, která představovala vážné ohrožení pro Itálii a nepřímo i pro Francii.

Bitva u Caporetta a její dopad

V říjnu a listopadu 1917 proběhla významná bitva první světové války u Caporetta, kde německé a rakousko-uherské síly porazily italská vojska a posunuly frontu hluboko do italského území, až k řece Piavě. Pro Italy to byla katastrofa.

Když se situace na frontě stabilizovala, mohly z fronty v severovýchodní Itálii odjet do Francie na vánoční a novoroční dovolenou ke svým rodinám stovky šťastných vojáků. Železniční doprava byla v druhém desetiletí 20. století již dostatečně prakticky vyzkoušena a technicky zvládnuta natolik, aby ji využívala i armáda. Jenže v armádě platí trochu jiné zákony, a zvláště v době války. A když do toho ještě vstoupí faktor neomylného velícího důstojníka, v tomto případě generála, zvyklého posílat na smrt desetitisíců vojáků, je na neštěstí zaděláno.

Původně měly být pro vojáky jedoucí na dovolenou vypraveny dvě vlakové soupravy, ale kvůli poruše jedné lokomotivy byl vypraven jen jeden vlak, do kterého bylo zařazeno všech 19 původně k tomuto účelu určených vagonů. Soupravu táhla jediná lokomotiva. Strojvůdce protestoval, že tato vlaková souprava bude mít odhadem více než 500 tun, a že to je nepřípustné, ale byla válka a železnice podléhaly armádě. Za neuposlechnutí rozkazu by následoval vojenský soud. I když strojvůdce měl k obavám oprávněný důvod. Na italské straně Alp, kde cesta vedla do kopce, to neměl být problémem, ale jako katastrofální se ukázal tento nedostatek v brzdném systému vlaku při sjezdu do Francie.

Přetížená vlaková souprava vysupěla až k tunelu Mont Cern pod Alpami. Za ním následovala železniční stanice Modane a pak již sestup do údolí. Aby bylo možné výškový rozdíl trati vůbec překonat, vinula se trať v serpentinách. Když jimi začala souprava sjíždět dolů, nabírala bez ohledu na intenzivní brzdění stále větší rychlost. Rychlost vlaku se v té chvíli blížila ke 100 km/h, i když správně by pro tak těžkou soupravu měla během klesání dosahovat asi jen 10 km/h, aby se dala ubrzdit. Někteří vojáci pochopili, v jakém se ocitli nebezpečí, a začali vyskakovat z vlaku. Katastrofa byla dovršena, když nedaleko Saint-Michel-de-Maurienne první vagon za lokomotivou vyletěl z tratě a ostatní ho následovaly.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Z celkem asi tisícovky vojáků, kteří v tomto vlaku cestovali, se nezachránila ani polovina, ostatky těch zabitých byly často zohaveny k nepoznání a identifikovat se podařilo jen přes 425 těl. Ti, kteří přežili, si mohli gratulovat. Informace o tomto neštěstí byly v dobovém francouzském tisku potlačeny a podrobnosti o celé katastrofě byly klasifikovány jako vojenské tajemství, a to proto, že vina za zbytečně zmařené životy padala jednoznačně na velení francouzských vojsk v Itálii, především pak na velitele francouzského kontingentu, generála Fayolleho. Po havárii byl postaven před vojenský soud jen strojvedoucí, ale byl osvobozen. Generál Fayolle (1852 - 1928) nikdy souzen nebyl.

Únorová a Říjnová revoluce v Rusku

Únava z války vyústila v Rusku v únorovou revoluci, která svrhla samoděržaví a zároveň urychlila rozklad ruské armády, jejž dovršila Říjnová revoluce. Carské Rusko bylo v první světové válce hlavním spojencem Británie a Francie a od carovy abdikace se čekaly velké změny ve válečném úsilí.

A ten přišel s ideologií, podle níž je válka soupeřením imperialistů. Za každou cenu chtěl ukončit účast Ruska ve válce. Dobře věděl, že jím Němci manipulují a že slouží jejich záměrům, měl však vlastní politické cíle. S obrovskou energií i brutalitou přesvědčil bolševiky, že nastal čas uchvátit moc. Slabá vláda Kerenského do podzimu zcela ztratila kontrolu nad vývojem událostí a v říjnu ji smetla bolševická revoluce.

Po uzavření separátního míru mezi Ruskem a Ústředními mocnostmi v březnu 1918 v Brestu Litevském, kde byly Německu přiznány velké územní zisky, začala německá armáda rychle obsazovat Ukrajinu, na jejímž teritoriu se legie nacházely. To znamenalo vážné nebezpečí, neboť všichni příslušníci legií byli na druhé straně fronty považováni za velezrádce a v případě zajetí jim hrozila smrt. Legie musely tedy ve spolupráci se vznikající bolševickou Rudou armádou vést ústupové boje, v nichž šlo o holý život.

Československé legie a jejich role

Československá vojenská akce v Rusku se mohla opírat o největší krajanskou kolonii, která se skládala z přibližně 70 000 lidí. Proto se Češi nechali poměrně ochotně zajímat a proto se také část z těchto zajatců, k nimž se přidali také někteří Slováci, hlásila do dobrovolnických jednotek bojujících proti Rakousku a Německu. Nejznámějšími se staly dobrovolnické oddíly, později známé jako československé legie, působící na ruském, francouzském a italském bojišti, ale menší počty vojáků se zúčastnily bojů například také v Srbsku, Rumunsku a Řecku.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Už v únoru 1915 prohlásil: „Postavíme-li armádu, dostaneme se do nového právního postavení k Rakousku i ke Spojencům; další krok by byl eventuálně i formální prohlášení války Rakousku-Uhersku. Tím se vytvoří politická situace, která nám umožní ve chvíli mírového jednání dosáhnout aspoň minima našich požadavků. V každém případě nebudou moci Spojenci ani Vídeň přejít kolem nás mlčky, budeme-li mít vojáky; budou mít Spojenci i naši doma eventuálně kompenzační prostředek k dosažení ústupků naší věci národní, i kdyby to dopadlo špatně.

Dne 26. března 1918 vyslovilo srbské armádní velení oficiální souhlas s propuštěním československých dobrovolníků sloužících na soluňské frontě do čs. legií ve Francii. Stali se tak součástí Čs. První Češi začali vstupovat do srbské armády již krátce po vypuknutí války. Jednalo se o usedlíky v Srbsku, kteří zde však nežili v dostatečném množství na to aby, podobně jako v Rusku nebo ve Francii, dokázali vytvořit samostatnou jednotku.

Ztráty na západní frontě

V roce 1917 ztratili Britové na západní frontě 37 514 důstojníků (9187 padlých, 25 948 raněných a 2379 nezvěstných a zajatých), kdežto Němci jen 10 866 (2482 padlých, 6493 raněných a 1891 nezvěstných a zajatých), což představuje poměr 3,45:1. Příslušníků mužstva ztratili Britové 722 101 (126 954 padlých, 545 466 raněných a 49 681 nezvěstných a zajatých) proti 436 759 Němcům (70 186 padlých, 269 582 raněných a 96 991 nezvěstných a zajatých), což činí poměr 1,65:1. Úhrnné ztráty Britů dosáhly 759 615 osob (136 141 padlých, 571 414 raněných a 52 060 nezvěstných a zajatých) proti 447 625 Němcům (72 668 padlých, 276 075 raněných a 98 882 nezvěstných a zajatých), což dává poměr 1,9:1.

Francie ztratila v témže roce na západní (pro ni ovšem severovýchodní) frontě 569 000 vojáků, tedy méně než Britové, kdežto Německo 883 979, z toho 121 622 připadlo na bojová úmrtí a 73 131 na zajaté Brity, 50 000 na zajaté Francouzi, a dále pak 955 děl.

Tabulka: Srovnání ztrát na západní frontě v roce 1917

Čtěte také: Pracovní rizika

V roce 1917 ztratili „makaróni“ na italské frontě 807 736 vojáků proti 193 603 na straně ústředních mocností (poměr 4,17:1), z toho 380 000 zajatých proti 58 795 (poměr 6,46:1).

tags: #udalosti #1917 #ohrožení #Francie

Oblíbené příspěvky:

• Klíč k úrodné zahradě
• Moravský Krumlov odpad
• Článek o sesuvu u Bezděkova
• Německý systém environmentální výchovy
• Zcela ekologické mýdlo