S vyšší poptávkou po potravinách dochází k rozšiřování ploch zemědělské půdy a s intenzifikací zemědělství stoupá i ekologická zátěž. Dle odhadu Food and Agriculture Organization of the United Nations (FAO) dosáhne v roce 2050 počet lidí na planetě 9 miliard. Vzhledem k omezeným plochám zemědělské půdy je třeba hledat řešení, která v budoucnu zajistí nejen dostatečné množství potravin, ale i udržitelnost zemědělských systémů.
Ekologické zemědělství (EZ) je přesně definovaná forma hospodaření, založená na produkci potravin optimální kvality a množství, používající praktiky trvale udržitelného rozvoje, s cílem vyhnout se používání agrochemických vstupů a minimalizovat poškození životního prostředí. V systému ekologického zemědělství dnes hospodaří 2,7 milionů zemědělců (z toho 350 tisíc v Evropě), certifikované ekologické půdy je 57,8 mil hektarů (1,2 % z celkové zemědělské půdy světa).
Trvale udržitelné zemědělství je taková zemědělská výroba, která udržuje nebo zvyšuje produkční schopnost půdy bez zhoršování životního prostředí. Je možné vnímat bioprodukt a biopotravinu jako odlišné pojmy. Zatímco bioprodukt je surovina (nebo přímá poživatina), která může být rostlinného nebo živočišného původu, vzešlá z ekologického zemědělství, biopotravina je většinou zpracovaným bioproduktem.
Jedna z nejčastěji citovaných definic uvádí: “Udržitelné zemědělství je zemědělství, které je ekologicky únosné, ekonomicky přijatelné, sociálně spravedlivé a humánní.”
Trvale udržitelné zemědělství podle výše zmíněných funkcí je charakterizováno následujícími hodnotovými úkoly: sociální spravedlností, právem na zaměstnání, využíváním zemědělské půdy, ochranou životního prostředí a biodiverzity.
Čtěte také: Klíč k Budoucnosti
Trvale udržitelné zemědělství je otázkou politické volby v oblastech výroby a spotřeby a technologického pokroku.
V úvodu svého vystoupení charakterizoval zaměření Společné zemědělské politiky (SZP) pro příští období v tom smyslu, že do svých principů implementovalo základní cíle Zelené dohody pro Evropu (European Green Deal), k nimž patří mimo jiné i udržitelné zemědělství. Uvedl, že hlavním cílem Green Dealu je dosažení klimatické neutrality do roku 2050, což znamená, že pro splnění tohoto klimatického cíle, by mělo dojít k redukci skleníkových plynů do roku 2030 na úroveň 55 procent oproti roku 1990 a k dosažení klimatické neutrality do roku 2050.
Zemědělské, lesnické a další využití půdy v celém světě se podílí na tvorbě asi 23 % celkových čistých globálních emisí skleníkových plynů. Přitom zemědělství v EU-28 je, podle údajů z roku 2015, zodpovědné za 9,58 % celkového objemu produkovaných skleníkových plynů, přičemž asi 5 % pocházelo ze sektoru živočišné výroby. Také v oblasti zemědělství EU se významně redukovaly emise skleníkových plynů.
Návrhy Komise týkající se strategií „Farm to Fork“ a „Biodiversity“ byly zveřejněny bez jakéhokoli posouzení dopadů na zemědělskou produkci, na ceny, na obchodní bilanci, na zabezpečení potravin. Přitom cílem těchto strategií je řešit problémy biodiverzity, degradace půdy, znečištění vod.
Podle studie amerického ministerstva zemědělství, by došlo ke snížení zemědělské produkce EU o 12 - 15 %. Přitom by se zvýšily farmářské ceny zemědělských produktů o 17 %. Zároveň by se snížil vývoz potravin a zemědělských produktů, mimo EU, o 20 %, načež by následovalo zvýšení dovozu potravin, ze zemí mimo EU, o 2 %.
Čtěte také: Vodní zdroje v ČR a udržitelný rozvoj
V případě studie zpracované Společným výzkumným střediskem EK (JRC) by se u obilovin projevil pokles produkce o 15 %, plocha by se snížila o 4 % výnosy by poklesly o 11 %. U zeleniny by nastal pokles o 12 8 s tím, že by rovněž poklesly i výnosy zemědělců. Objem produkce masa by se snížil o 14 % a dodávky syrového mléka na trh by klesly o 10 %.
Studie univerzity z Wageningenu uvádí, že návrhy Komise by znamenaly ztráty výnosů až o 50 %, přitom dopady na výnos u plodin na orné půdě jsou srovnatelné s dopady studie JRC a u trvalých kultur jsou vyšší. Načež se ve studii dále uvádí, že odhadovaná úroveň výnosu ekologické produkce bude o 7 % až o 54 % nižší ve srovnání s konvenční.
Studie univerzity v Kielu přitom vypovídá o tom, že strategie Farm to Fork není účinná proti změně klimatu, přitom dojde ke snížení skladování CO2 v odvětví LULUCF (tj. zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy) v EU o 50 milionů tun.
V případě sociálních dopadů dojde ke zvýšení cen potravin pro spotřebitele, což povede ke snížení jejich kupní síly. Zároveň zhoršení ekonomiky hospodaření povede ke snížení příjmů zemědělců. To by poté vedlo i k sociální a politické nestabilitě společnosti.
Pokud jde o ekologickou udržitelnost, ta se týká otázek zabezpečení kvality půdy, zabránění eroze půdy, to znamená zajištění dostatku živin ve formě organické hmoty. Dalším významným faktorem je řešení otázky zadržování dostatku vody v krajině, zavádění meliorací apod. Spadá sem i dosažení uhlíkové neutrality.
Čtěte také: SECAP Prahy
V rámci svého výkladu o ekologické udržitelnosti, hovořil o možném poklesu biodiverzity, k čemuž napomáhá omezení rozlohy zemědělské půdy zástavbou. Připomněl, že by se ovšem neměla omezovat výsadba jedné plodiny, ale plodiny střídat pásově. Tím vznikne druhově bohaté pokrytí orné půdy. Zároveň podpořil tvorbu krajinných prvků na základě výnosových map.
Ekonomická udržitelnost rovněž znamená rovné podmínky v rámci Společné zemědělské politiky a současně i pečlivé zvážení dopadů nastavení SZP. Podle něho by měly být dováženy pouze ty potraviny, které plní stejné podmínky produkce (uhlíkové vyrovnání, ale i stejné povinnosti u welfare, atd.). Potřebná je i podpora lokální ekonomiky, což znamená i vyjasnění si otázky zajištění prodeje lokálních potravin v supermarketech a hypermarketech obchodních řetězců.
Pokud jde o sociální udržitelnost, je to otázka společenské smlouvy. Green Deal bude znamenat značný propad v příjmech zemědělců, což se negativně odrazí i v životě celé společnosti na venkově. Proto Zemědělský svaz ČR požaduje, aby, na základě znalostí dopadů, byly připraveny sociální programy a zároveň s tím i vzdělávací programy.
Ekologické zemědělství upravuje zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Dodržování stanovených pravidel je v systému ekologického zemědělství přísně kontrolováno na všech úrovních, od vstupů do zemědělské výroby přes zpracování bioproduktů až po prodej konečnému spotřebiteli.
Na základě výsledků kontrol se provádí certifikace bioproduktů a biopotravin vydáním tzv. "Osvědčení o původu bioproduktu (biopotraviny)" a jejich označení ochrannou známkou BIO - Produkt ekologického zemědělství oprávněným certifikačním orgánem.
tags: #udrzitelne #a #ekologicke #zemedelstvi #definice