Recyklace umělých hmot: Složité téma s velkým potenciálem

Recyklování plastů je velmi složité téma, které nelze obsáhnout v pár větách. Plasty, známé také pod názvem plastické hmoty nebo pod ne zcela přesným, ale obecnějším názvem „umělé hmoty“, označují řadu syntetických nebo polosyntetických organických sloučenin, polymerních materiálů. Často obsahují další látky ke zlepšení užitných vlastností, např. odolnosti proti stárnutí, zvýšení houževnatosti, pružnosti apod. Plasty se vyznačují velkou variabilitou vlastností, jako je např. tepelná odolnost, tvrdost, pružnost.

Proč třídit plasty?

Plasty patří do žlutého kontejneru. Před vhozením plasty sešlápněte nebo zmačkejte, protože plasty zabírají nejvíce místa ze všech odpadů. Do kontejnerů na plast vhazujte jen to, co je vyznačeno na nálepce na kontejneru. Cokoli jiného do kontejneru vhodíte, nebude zpravidla zpracováno a skončí na skládce nebo ve spalovně! Do kontejnerů nevhazujte ani plasty spojené s jinými materiály, např. papírem nebo kovem.

Do žlutých kontejnerů na plast (popř. muktikomoditního sběru) vhazujte jen to, co je vyznačeno na nálepce na kontejneru nalepené. Cokoli jiného do nich vhodíte, nebude zpravidla zpracováno. Nesprávným tříděním plastů pouze proces komplikujete a prodražujete. Třiďte kvalitně. Pokud shromažďujete doma plasty v pytlích nebo taškách, do kontejneru je z nich vysypte. V některých lokalitách je možné sbírat plasty dohromady s kovy a nápojovými kartony.

Pokud hovoříme o plastech, je lepší třídit méně, ale o to kvalitněji. Nevhazujte proto do žlutých kontejnerů cokoli, co vám připomíná plast, ale jen to, co vidíte na nálepce na kontejneru.

Druhy plastů a jejich recyklace

Technologie, které se k recyklaci v současnosti používají, dokáží rentabilně zpracovat jen některé druhy plastů. Největší zájem je o PET. Následují „tvrdé obaly“ a fólie. Tomu, co se z linky vyřadí - tedy jakýsi odpad z tříděného odpadu - říkáme výmět.

Čtěte také: Dřevěné kompostéry JERY: Praktické rady

Mezi nejčastěji recyklované plasty patří:

• PET (Polyetylhentereftalát): Tahle umělá hmota se většinou nejvíce používá k výrobě PET láhví. PET je velmi dobře mechanicky recyklovatelný a jako recyklát je v čisté formě velmi žádaný. Bohužel, časem ztrácí čirost, a tím i svou hodnotu.
• HDPE (Polyetylén Hustý): Díky jeho vlastnostem se z něj vyrábějí potravinářské obaly či legendární víčka od nápojových lahví. Jelikož je relativně velmi odolný proti chemikáliím, používá se i k výrobě obalů na nejrůznější čisticí prostředky.
• LDPE (Polyetylén Nehustý): Je měkčí než jeho bráška Polyetylén Hustý, a proto se z něj logicky vyrábějí i měkčí obaly. Třeba na mražené výrobky.
• PP (Polypropylen): Je to pružný plast využívaný pro výrobu pružných obalů (obaly na kečupy, tuby, apod.). Polypropylen (PP) - patří mezi nejběžnější plasty, používá se v mnoha odvětvích potravinářského a textilního průmyslu, prodává se například pod obchodním názvem Tipplen, Tatren, Mosten.
• PS (Polystyren): Polystyren pěnový (existuje i jeho tuhý bráška). Bílý bratr (pěnový) se nejvíce se používá jako stavební izolační materiál. My ho známe především jako ochranu zboží před poškozením nebo v podobě tácků, na kterých se prodává maso nebo ovoce. Tuhý bratr pak například pro výrobu kelímků nebo plastového nádobí.

Plasty, které se v ČR nerecyklují

Existují i plasty, které se v ČR nerecyklují, například PVC. PVC obsahuje chlór. Chlór se může uvolňovat. Oficiálně se PVC jmenuje Polyvinylchlorid. PVC je velmi oblíbený plast. Je to třetí nejpoužívanější plast na světě. Především proto, že jeho výroba je levná. Jeho aplikace je v mnoha aplikacích v současnosti téměř nenahraditelná. Mimoto i proto, že se dá upravovat všemi možnými i nemožnými způsoby. Ale při nedokonalé tepelné likvidaci (recyklace plastů někdy probíhá i tepelně) se uvolňuje chlorovodík. Avšak především některé látky ze skupiny dioxinů. Je dost pravděpodobné, že dioxiny jsou s silně karcinogenní. Proto PVC do kontejnerů na plast nikdy neházejte (recyklační značka 3). A hlavně, hlavně ho nepalte doma v kamnech nebo na ohništi. Výrobky z PVC se spalují ve speciálních spalovnách, jejichž filtry škodliviny zachytí.

Problémy recyklace plastů

Potíží recyklace plastového odpadu je ta skutečnost, že jsou vždy porovnávány ceny nové suroviny (tzv. virgin) a recyklátu. O recyklovaných materiálech se říká, že mohou 2-3× přesáhnout cenu nové suroviny. Zpracovatelé proto musí neustále hledat cesty jak na trh dodávat vysoce kvalitní recykláty. A ještě po očku sledovat trh. Problém recyklace je navíc obsáhlejší i díky množství používaných aditiv. Ta se do plastů přidávají proto, aby lépe plnily svou funkci při různých aplikacích. A ať chceme, nebo ne, plasty v drtivé většině s rostoucí teplotou degradují. Proto pokud chceme vyrábět kvalitní výrobky, ne vždy je možné spoléhat na recykláty.

Další zásadní věcí je to, abychom snižovali objem vyhazovaných plastových obalů. Hloupé je to, že produkty z recyklátu nejsou momentálně v širší míře nijak zásadně podporovány. V době, kdy se dotuje (s odpuštěním) kdejaká pitomost, by dotace, popř. Samostatnou kapitolu komplikace recyklace plastů mohou tvořit ty materiály, do kterých je v rámci tzv. ochrany životního prostředí přidávána biosložka. Tyto obalové materiály nejsou v současnosti viditelně označené. V konečném důsledku mohou snížit čistotu výsledného recyklátu a tím pádem i jeho hodnotu.

Problematické nejsou ani tak veliké kusy plastu. Ty je možné mechanicky odstranit (najde-li se investor). Avšak tyto odpady vytažené z vody zřejmě nepůjde zrecyklovat, jak se naivně domníváme, nýbrž je bude třeba spálit. Z hygienických důvodů. Ve skutečnosti nejhorším plastovým odpadem v mořích jsou mikroskopické plastové částečky. Obrovské je i množství cigaretových nedopalků. Zhruba 10 procent plastového odpadu v mořích tvoří rybářská výbava.

Čtěte také: Co je černá hmota z kompostu?

Recyklační proces

Recyklace plastů začíná jejich svozem. Následně se na dotřiďovacích automatických, ale hlavně manuálních linkách s velkým přispěním lidské práce separuje všechno nepatřičné. Plasty se na dotřiďovací lince zbavují všech nežádoucích příměsí a rozdělují se nejčastěji na 5-6 skupin podle materiálů i barev, a to na PET, fólie, duté plasty, směsné plasty, polystyren apod. (zpracovatelům plastů jde o tzv. jednodruhovost, nesprávným tříděním plastů se proces jenom komplikuje a prodražuje). Dotříděné jednodruhové plasty se perou, suší, jsou lisovány nebo rozdrceny. Po rozdrcení může následovat případná regranulace a v ten okamžik vzniká druhotná surovina, která je připravená pro prodej zpracovatelům pro další zpracování (při posuzování rentability recyklace plastů jednotlivými výrobci se bere v potaz cena recyklátu a čistota recyklátu v porovnání s novým plastem a to ovlivňuje zájem u výrobců o tuto surovinu). Výrobci si druhotnou surovinu, jak drť, tak regranulát upraví pro své potřeby do výroby a mohou tak zcela nebo částečně nahradit primární surovinu, příp.

Technologie přípravného zpracování plastů

Technologie, která se používá pro výrobu granulí, se nazývá technologie granulace. Základní metody granulace plastů: granulace z pásu a granulace ze strun (za studena a za tepla). Granulace z pásu je nevhodná pro tvrdé materiály. Technologie granulace ze strun využívají technologii vytlačování taveniny plastu skrz granulační hlavu s velkým množstvím kruhových otvorů. Technologický nebo užitný odpad je možné pro další zpracování používat buď ve formě recyklátu, nebo regenerátu. Recyklát je odpad, který je pouze nadrcený, rozemletý. Regenerát je odpad granulovaný a případně upravený přísadami, plnivy, aditivy.

Doprava a sušení materiálu

Doprava materiálu slouží k dodání suroviny až ke zpracovatelskému zařízení. Plastů používají venkovní sila, která pojmou kolem 20 t. Ta se plní přímo z cisteren. Sila jsou vhodná pro všechny typy plastikářských provozů a pro dopravu všech typů a druhů plastů. Systémy jsou k dalšímu zpracování většinou dopravovány čerpadly. Přímo ke strojům, anebo do sušáren a odtud ke vstřikovacím strojům. K pneumatické dopravě se používají buď vakuové, nebo tlakové systémy, anebo jejich kombinace.

Sušení je technologický proces, který vede ke snížení obsahu absorbované vlhkosti. Sušení závisí na charakteru spojení vlhkosti s materiálem. Z technologického hlediska je nejdůležitější určení doby sušení.

Jak může stát podpořit recyklaci?

Vše, co zmiňujete by bylo jednoznačně přínosem (více viz zde). Obzvlášť snížení ceny práce by mělo okamžitý pozitivní efekt. Změnu sazby DPH a podporu recyklovaných výrobků ve veřejných zakázkách navrhujeme přinejmenším 20 let. Nicméně naše možnosti při prosazování podobných návrhů jsou omezené a v zásadě neúčinné. Ze strany státu si mimo dotačních titulů, jejichž celkový přínos je poněkud diskutabilní, za 26 let nevzpomínám na žádnou reálně významnou formu státní podpory. A bez ní za současných podmínek na našem trhu více výrobků neuplatníme. Proto jsme také nuceni orientovat náš prodej do zahraničí. Například v Itálii a Francii jsou našimi konečnými zákazníky z 80 % města a obce, v tuzemsku je toto číslo < 10 %.

Čtěte také: Recepty na samotvrdnoucí hmotu

MŽP se rozhodlo připravit strategii pro oběhové hospodářství “Cirkulární Česko”. Měl by se klást důraz na opravdový smysl recyklace od A do Z. Tedy včetně používání výrobků z recyklovaných materiálů, tak aby byl naplněn smysl cirkulární ekonomiky. Aby v tomto smyslu byly nastaveny priority a byla dodržována hierarchie nakládání s odpady. Pokud se bude zohledňovat u výběrových řízení a v poptávkách použití recyklovaných materiálů, měly by být také jasně stanoveny parametry. Například vyhodnocení celkové hmotnosti výrobku a procentuálního podílu recyklované složky ve výrobku.

Recyklace plastů v číslech

V Česku se ještě nedávno zaměňovala míra vytřídění za míru recyklace. Z plastů vhozených do žluté popelnice se jich však materiálově využilo cca 40 %. Podle evropské legislativy se do recyklace již nezapočítává výroba paliv pro cementárny.

Globálně se reálně recykluje zhruba jen kolem 10-15 % plastů. Zbytek končí ve spalovnách, na skládkách nebo v přírodě. Z jednoho kontejneru se skutečně materiálově zpracuje jen asi 30 % obsahu.

Co se děje s plasty ze žlutých popelnic?

Recyklace je způsobem umožňujícím, aby plastový materiál použitý k výrobě obalů a jiných produktů zůstal v oběhu po co nejdelší dobu. Vyrábí 100% recyklovatelné obaly i přes omezené možnosti jejich reálné recyklace. Nebo směřují k uzavřenému oběhu materiálu, tzv. closed-loop popř. Výroba 100% recyklovatelných obalů se odvíjí od kompromisu mezi jeho užitnou vlastností a dopadem na životní prostředí. použitý materiál,vzhled ve smyslu tvaru, barvy i použité dekorace, ochranné resp. Pro recyklovatelnost je důležité, aby obal i další jeho komponenty (víčka, těsnění apod.) byly z jednotného materiálu. Neméně podstatný prvek eko-designu spočívá v ochranné funkci obalu, která v případě plastů nebo kombinaci s bariérami jako je např. Ani obal z monomateriálu nemusí splňovat požadavky na recyklovatelnost. Neméně podstatná je dekorace obalu - existuje souvislost mezi množstvím použité tiskové barvy, velikostí potištěné plochy obalu a jeho recyklovatelností. Aby se barvou nesnižovala kvalita recyklátu, může být potištěná nanejvýš třetina obalu, např. jogurtového kelímku. Ano, obal může být i bez potisku, hůře však pak plní svou marketingovou funkci. Greiner Packaging proto např. Jejich nevýhodou může být, že jsou z jiného materiálu, a musíte je po použití oddělit a vytřídit zvlášť do plastu a papíru.

tags: #umela #hmota #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Grafické srovnání emisí
• Jak se zbavit stavebního odpadu?
• Statistiky plýtvání potravinami
• Hnutí Duha a ochrana zvířat
• Udržitelnější budoucnost s PVC bannery