Ekologie se zabývá vztahy v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem/organismy a prostředím. Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy jsou různě stabilní, neboli snášejí jen určitou míru narušení. Postupně se vyvíjejí, to se označuje jako sukcese (např. hromada zeminy postupně zaroste bylinami, keři, nastěhují se sem živočichové aj.).
Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).
Environmentální zahrady mohou být jak okrasné, tak užitkové, ale jejich hlavním cílem je vytvořit vhodný umělý mini ekosystém, který je souborem přírodních podmínek nutných pro vytvoření podmínek pro život rozmanitých živočichů. Nejčastěji je to vytváření prostředí pro motýly, včely, čmeláky, ježky a další živé organismy. Zahrada je vlastně uměle vytvořený ekosystém, který od svého založení začne s naším přičiněním žít svým vlastním životem.
Ekosystémy lidem přinášejí určité výhody, neboli poskytují ekosystémové služby. Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé. Ekosystémové služby jsou přímo ovlivňovány biologickými, fyzikálními či chemickými procesy.
Chceme-li, aby nás těšila a postupně se vyvíjela, bez pečlivého plánování se neobejdeme. Na začátku by měl být návrh a my bychom si měli vyzkoušet více možností. Zapojíme do přípravy zahrady svou představivost a pokud se poradíme s odborníky, bude výsledkem místo, kam se budeme vždy těšit a kde se nám bude líbit. Navrhování zahrady je především od toho, aby si její vlastník vyzkoušel větší množství možných řešení ještě ve fázi generálního plánu. Sám může nějakou dobu uvažovat jen na papíře a jednotlivé funkční prvky své zahrady si tak promyslí.
Čtěte také: Vytváření akvarijního prostředí
V každém případě je nutné se především rozhodnout, které z funkčních prvků zahrady jsou pro nás důležité a které bychom mohli i oželet či nahradit improvizací. Můžeme je přesouvat z místa na místo, porovnávat s nejčastěji užívanými komunikacemi a místy odpočinku, sledovat oslunění své zahrady během dne a podobně. Stanovíme si tak optimální layout naší budoucí zahrady a poté přijde řada na odborníky.
Oslovený projektant s klientem zkonzultuje jeho představy a nabídne mu řadu různých vzorů a stylů. Cílem by mělo být, aby zákazník s projektantem svou zahradu spoluvytvářel a měl z účasti na její tvorbě pocit uspokojení. Měl by se tedy člověku, který zahradu navrhuje - zahradnímu architektovi - stát v tvůrčím procesu partnerem.
Opravdu dobří zahradní architekti se snaží docílit toho, aby se jimi navrhované zahrady staly originálem, otiskem klientovy osobnosti v čase a prostoru. Ideální je, dohodne-li se projektant se svým zákazníkem na vzoru adekvátním prostředí, kde se konkrétní pozemek nachází. Například k velmi modernímu domu uprostřed satelitního sídliště se hodí zahrada, která věrně napodobuje volnou přírodu, úplně stejně, jako bychom si na maturitní ples navlékli tepláky. Stejně tak není vhodné koncipovat zahradu navazující na volnou přírodu jako pěstěného pudlíka s věčně učesanou a přistřiženou srstí.
Vzorem zahrady a tedy vzorem v zahradním designu je to, co vidíme na zemi. Přirovnat tento výraz můžeme třeba ke vzoru na koberci. Je zajímavé, že i když vzor koberce zajímá snad úplně každého, na vzory používané v zahradě je většinou pohlíženo skrz prsty a dokonce i mnozí zahradní architekti se jimi příliš nezabývají a nevykazují tedy patřičné znalosti v jejich používání.
Jedna zahrada se pak dalším podobá jako vejce vejci, uprostřed je trávník, kolem dokola řada různých keřů, často thují a mezi tím ještě něco málo navíc, ohraničené jakousi amorfní nedefinovatelnou křivkou. Ve skutečnosti je ale v teorii zahradního designu právě vzor jedním z aspektů, který dělá zahradu poutavou a i přes zatažení trvalek na zimu a opadání listí z listnatých stromů ji udržuje stále pohlednou a upravenou, díky elegantně orámovaným a moudře zvoleným liniím a tvarům.
Čtěte také: Umělé kožešiny a životní prostředí
Podíváte-li se na jakýkoli zámecký park, spatříte už na první pohled dominantní vzor, který je rozvíjen dál a doplňován. Bude-li se náš návrh zahrady odvíjet od vzoru, teprve hovoříme o skutečném zahradním designu. Bez uplatnění této teorie v zahradním projektu se bohužel nejedná o zahradní design, ale o určitou množinu rostlin a případně funkčních prvků, libovolně rozházených po ploše.
Vzor zahrady můžeme vytvořit vhodným uspořádáním a tvarem cest, zpevněných i vodních ploch, trávníku, záhonů a drobných staveb. Vzor může být uvolněný, tvořený táhlou křivkou, která by měla být částí kružnic s definovaným středem a poloměrem, nebo geometrický. Na druhou stranu může být vzor statický, kdy udržuje pozornost uvnitř pozemku, nebo dynamický. Ten zase nechává díky diagonálním či elegantním volně táhlým liniím oko návštěvníka ubíhat určitým směrem (třeba k zahradní dominantě, zajímavé vyhlídce za hranicí pozemku a jinam). Ideální vzor pro konkrétní pozemek je dán prostředím, ve kterém se zahrada rozkládá.
Právě v tom však spočívá umění zahradního designéra, umět vyjít z možností konkrétního pozemku a sladit vzor zahrady i s okolím. Pro skutečně kvalitního zahradního architekta je výběr konkrétních rostlin oproti vzoru až druhořadý.
Použije-li návrhář počítačovou grafiku a příslušný software, může projekt zahrady simulovat. Na konkrétních simulacích tak s klientem konzultuje jeho spokojenost s konkrétním návrhem a může mu i ukázat, jak bude zahrada vypadat po pěti, deseti či třiceti letech. Jak budou růst a vyvíjet se jednotlivé dřeviny a zda budou splňovat svoji krycí schopnost, požadavek na vytvoření skulpturální hmoty nebo soukromí.
Též se ukáže, zda dřeviny na zahradě po letech nezaberou příliš místa, nebudou příliš stínit a podobně. Stejně tak se ukáže, zda nebudou dřeviny zasahovat až na pozemek souseda, z čehož by se mohly vyostřit sousedské spory. Opravdu slušný projektant vám nakonec přiloží k půdorysu a osazovacímu plánu také výkaz výměr. Čili kolik čtverečních metrů podle projektu zabere trávník, dlažba, štěrková či zaborkovaná plocha a jiné.
Čtěte také: Význam Uměle Vytvořené Přírody
Tento výměr je určený realizačním firmám, které zahradu nakonec vytvoří. Vlastník pozemku se o realizaci zahrady samozřejmě může pokusit i sám, svépomocí, musí však dodržet návrh a bez určitých znalostí se stejně neobejde. Z konkrétních plánů a výkazu výměr je nakonec možné poměrně přesně zjistit, kolik bude realizace zahrady stát.
Ideální rozvržení velké plochy zahrady je pro kteréhokoli laika velmi obtížné. Bez odborných znalostí vlastností konkrétních rostlin a možnosti zahradu předem vymodelovat je v podstatě ztracen. Čím větší tedy zahrada je, tím víc jejímu majiteli ubývá sebevědomí a raději se obrátí na odborníky. Pokud ale vlastníme zahradu velmi malou, myslí si značné procento z nás, že její realizaci zvládneme bez obtíží sami. Na malém prostoru se přece nedá nic pokazit. Opak je však pravdou. I malé zahradní prostory mají svá neopomenutelná specifika, která bychom měli respektovat. Jedině tak může estetické ztvárnění malé zahrady dopadnout dobře.
Především musíme maximálně funkčně využít velmi omezený prostor. Měli bychom navodit pocit soukromí a harmonie všech použitých prvků (biotických i abiotických, tedy živých i neživých). Jakýkoli barevný nesoulad, neadekvátní rozměr či nepatřičný habitus nebo materiál vzhledem k jejich vzájemné blízkosti a snadné přehlédnutelnosti působí rušivě.
U malých zahradních prostor je velmi důležitá detailní a precizní znalost vlastností dřevin, především jejich budoucí rozměry, doba kvetení, schopnost plnit úlohu solitery ve více ročních obdobích, optimální kombinace s jinými druhy, vlastnosti kořenového systému v blízkosti staveb či zpevněných ploch. Vertikální rozměr zde často nemohou z důvodu nedostatku prostoru vytvářet stromy a keře a my pak musíme sáhnout třeba po trelážích s popínavkami.
Splnit však musíme i všeobecné vlastnosti harmonického designu, návaznost zahradního celku na prostředí a konkrétní stavbu, řadový domek, chatu a podobně. Cílem vlastně je proměnit třeba i plochu velkou pouhých 9 x 25 metrů a přiléhající k řadovému domku v příjemné místo pro nerušené chvíle našeho odpočinku. Stejně jako u velké zahrady pak může klient návrh malé zahradní plochy s architektem spoluvytvářet a ztvárňovat tak představu o svém zahradním ideálu s někým, kdo má skvělou tvůrčí invenci, hluboký cit pro design a nepřebernou zásobu neotřelých nápadů. Ve finále pak celý projekt takto malé plochy nemusí stát víc než pouhých pár tisíc korun. A pokud bychom měli tápat a učit se chybami, určitě utratíme víc.
Z předchozích odstavců je patrné, že bychom k realizaci zahrady měli přikročit až teprve na základě návrhu a projektové dokumentace. Nejprve z pozemku odstraníme plevel a vůbec nevhodné rostliny. To však za předpokladu, že už nechceme zasahovat do terénu pozemku. Jinak samozřejmě začínáme terénními pracemi kolem novostavby a následně na upravený povrch uložíme dříve strženou a někde v rohu pozemku složenou ornici.
Pokud zahradu začínáme budovat na silně zarostlém terénu, budeme v první fázi muset použít křovinořez. Poté zlikvidujeme nadzemní a podzemní části nežádoucích rostlin chemickým postřikem. Pro tento účel se používají herbicidy, které půdu nezamoří toxickými látkami a nedostanou se tak až do spodních vod. Kvalitní herbicid má zničit buněčnou soustavu rostlin do tří týdnů.
Nebyly-li hrubší terénní práce na začátku procesu realizace zahrady, budou nás čekat nyní. Vždy jsou přitom přímo závislé na velikosti a členitosti pozemku. Vhodné je též doplnit zeminu (ornici), případně použít kvalitní subtrát. V této fázi též musíme zabudovat závlahový systém zahrady, pokud ho samozřejmě plánujeme, stejně tak i případné elektrické osvětlení.
Následně instalujeme zahradní doplňky, například lávky, pískoviště, pergolu, dlažbu či jiné povrchy cest a cestiček, zídku, jezírko a podobně. Až ve chvíli, kdy máme upravený terén zahrady, položený závlahový systém a instalované různé funkční či jen estetické zahradní doplňky, můžeme začít s výsadbou rostlin. Zásadně přitom postupujeme podle osazovacího plánu a výsadbu provádíme postupně, po celé období vegetačního roku (od dubna do října) za předpokladu, že konkrétní rostlinné druhy pořídíme kontejnerované (v květináčích a tedy již připravené k výsadbě).
Vzrostlejší dřeviny vysazujeme nejlépe na podzim (od října do listopadu) nebo na jaře. Podzimní výsadba je ale mnohem vhodnější. Riziko uhynutí vzrostlejších stromů je po výsadbě mimo uvedená období značné.
Dokončíme-li výsadbu stromů a keřů, měli bychom oddělit záhony od trávníku a dalších ploch. Proto používáme betonové, plastové nebo dřevěné palisády či lemovky, vhodné jsou však i přírodní kameny, ovšem především pro zahradu okrasnou (květinové záhony, skalky, …).
Zároveň doplňujeme mulčovací kůry či drobné kamínky, napomohou zdárnému růstu rostlin. Optimální frakce kamínků je 4 - 8 mm, 8 - 16 mm a 16 - 32 mm. Ideální vrstva mulče je pak 5 - 8 cm. Vysazeným rostlinám tak udržíme optimální mikroklima. Mulč navíc udrží vodu a zabrání i prorůstání plevele.
Vysadíme-li dlouho rostoucí rostliny, začneme se zabývat výsevem trávníku, případně pokládkou travního koberce. Tráva nám začne vzcházet cca 2 až 3 týdny po výsevu, a to vždy v závislosti na klimatických podmínkách a správném kropení. Položení travního koberce je pak sice zásadně dražší, než výsev konkrétních vybraných travních kultur, trávník však máme hned a nemusíme až několik let čekat. Zároveň se tak vyhneme celé řadě pracovních postupů, bez kterých se nám kvalitní trávník vypěstovat prostě nepodaří.
Nakonec si však trávník vyžádá svou péči i nadále. Bez pravidelného sekání trávy a vertikulace, hrabání spadaného listí a dalších prací se při udržování trávníku neobejdeme. Trávník musíme pravidelně sekat, vyhrabávat posečenou trávu, hnojit, zavlažovat, odplevelovat, válet, zarovnávat jeho okraje, upravovat a zlepšovat povrch, provádět vertikální řez, provzdušňovat a zasahovat proti jeho případným chorobám a škůdcům.
Zahradní rostliny (včetně stromů ovocných i okrasných) musíme pravidelně a vydatně zalévat a vyživovat. Cirka měsíc po jejich výsadbě se pak doporučuje první hnojení. Rostliny tak získají nezbytnou sílu pro svůj růst a nasazování listů, květů, nebo plodů. Péče o každou ze zahradních rostlin je však specifická a konkrétní práce vždy provádíme v konkrétním ročním období. Jiné požadavky má zahrada okrasná, jiné ovocná a jiné zeleninová.
Jestliže při udržování a zvelebování své zahrady kdykoli narazíte na jakýkoli problém, se kterým si hned nedokážete poradit, nebojte se kontaktovat zahradnickou firmu, která vám za úplatu poskytne konzultace i poradenskou činnost, doporučí konkrétní prostředky, případně vám doporučí potřebné nástroje či stroje a zásobí vás rostlinami k výsadbě a semeny k výsevu.
Ekologicky přátelská zahrada je zahrada, kde se šetří vodou převážně pomocí inteligentních systémů automatického zavlažování. Je navržena pomocí organických metod k pěstování rostlin a vytváří prostředí, které přitahuje užitečný hmyz a zvířata. Ať už pěstujete zeleninu a ovoce, nebo rostliny a květiny pro podporu užitečného hmyzu, vytvoření ekologické zahrady je v první řadě jedním ze způsobů, jak se zodpovědně postavit k ochraně naší planety.
Zahrady, které využívají organické metody a šetří vodní zdroje, jsou mnohem šetrnější k životnímu prostředí než tradiční zahrady. Navíc vytvoření zahrady, která přitahuje užitečný hmyz a zvířata, může pomoci udržet vaši zahradu zdravou a vyváženou. Taková zahrada bude méně pravděpodobně vyžadovat pesticidy a další chemikálie.
Existují tři hlavní kroky pro vytvoření udržitelné zahrady šetrné k životnímu prostředí:
Klimatické změny nutí v poslední době majitele zahrad k hospodaření s dešťovou vodou a ke změnám způsobů zalévání, například kapkovými závlahami. Za tímto účelem se v současných zahradách zvyšuje uměle vytvořený objem zásoby vody, která je v rozmanitých nádobách - sudy na 200 až 500 litrů vody, ale častěji i tzv. IBC kontejnery na 1000 litrů, které jsou umístěny nad zemí. Velké nádrže na dešťovou vodu se umisťují pod zem a jejich objemy jsou běžně od 1600 do 3000 litrů.
Inteligentní systémy automatické závlahy dnes nabízí široké možnosti, jak v zahradě šetřit vodou. O závlahu větších a trávníkových ploch se spolehlivě postarají postřikovače a rozprašovače. Kapková závlaha je pak ideálním řešením zavlažování rostlin, keřů, stromů, vhodná pro zahradní záhony, skalky, zeleninové zahrady, vyvýšené záhony i kontejnerové rostliny.
Díky distribuci vody přímo ke kořenu rostliny snižuje mikrozavlažování nadměrné postřiky a odpařování vody. Celému systému automatické závlahy velí inteligentní ovládání, které je schopné upravovat plán zavlažování na základě místních povětrnostních podmínek díky chytrým senzorům půdní vlhkosti, deště a mrazu.
Doporučujeme nezavlažovat zahradu během horkého dne, kdy se většina vody odpaří.
Voda do závlahových nádob je čerpána systémem trubek nebo běžných hadic, ze sběrné nádoby, kam je sváděna nebo čerpána z okapů, resp. Gravitační kapková závlaha představuje šetrný a účinný způsob zavlažování rostlin (květin, plodin, keřů) zajišťující závlahu ke všem rostlinám rovnoměrně a cíleně. Tento systém představuje jednoduché řešení, které ocení majitelé okrasné i užitkové zahrady, kteří nemají možnost připojit se na zdroj tlakové vody (vodovodní řád nebo tlakové čerpadlo umístěné ve vodoteči), nebo z nějakých důvodů nechtějí investovat peníze do automatických systémů zavlažování s čerpadly, filtry, řídícími jednotkami, senzory apod.
Zavlažování ke kořínkům je šetrnější než kropení, protože nedochází k tepelným šokům rostliny, zároveň nedochází ke zhutňování půdy vlivem pádu kapek na povrch z výšky.
Nádoby umístěné nad zemí mají výhodu v tom, že vodu v nich může ohřívat sluneční energie, pokud bychom zalévali klasickým kropením na nadzemní část rostlin. Některé choulostivé rostliny nemají rády teplotní šok vlivem studené vody, která v podzemních nádržích zpravidla je, přestože je doplňovaná dešťovou vodou ze střechy a ta může mít teplotu až 15 °C. Při zálivce gravitačními závlahami není zpravidla nižší teplota vody rostlinou vnímána negativně, protože se vsakuje do půdy, ale z podzemní nádrže voda gravitací neproudí, takže je převážně využívána pro zálivku postřikem.
Rostliny, které pocházejí z vašeho regionu, se lépe přizpůsobí vašim místním podmínkám a vyžadují tak méně zavlažování.
Zdravá zahrada je vyvážený ekosystém a jedním ze způsobů, jak této rovnováhy dosáhnout, je přilákání užitečného hmyzu a zvířat. Vytváření záhonů s divokými květy, zahrnutí vodního prvku a jiné pomáhá podporovat rozmanitost volně žijících živočichů.
Mulč pomáhá předcházet odpařování vody a udržuje vlhkost v půdě tam, kde je nejvíce potřeba. Pomáhá také izolovat kořeny rostlin před extrémními teplotami, chrání je před tepelným stresem v létě a poškození mrazem v zimě.
Nahraďte chemické produkty přírodními hnojivy a pesticidy. Organické materiály, jako je kompost, posekaná tráva nebo rašelina, jsou mnohem bezpečnější alternativou, zdravější pro životní prostředí. Plevele se zbavujte manuálně, spíše než chemicky. Používejte zahradní fólii nebo noviny, abyste zabránili jeho růstu.
Kompostováním biologicky rozložitelných odpadů (BRO) se ze zahrady vrací s určitým zpožděním zpět výživné látky a stopové prvky, které byly spotřebovány pěstovanými rostlinami. To je cílem každé environmentální zahrady - uzavřený cyklus energie. Využitím organických odpadů kompostováním lze vyřešit problém jejich likvidace a také se sníží náklady na nákup hnojiva, které je nutné dodávat pro optimální růst trávy a dřevin. Cena pytlovaného zahradnického substrátu se pohybuje v rozmezí 120 až 250 Kč za 75 litrů.
Kompostování je skvělý způsob, jak snížit množství odpadu, který produkujete, a je to skvělý způsob, jak hnojit vaše rostliny. Mezi domácí organické zbytky, k...
tags: #uměle #vytvořený #ekosystém #co #to #je