Klimatická dohoda a Čína: Globální výzva a závazky

Změna klimatu je celosvětový problém: vypouštění emisí skleníkových plynů v jedné části světa ovlivňuje klima i v jeho dalších částech. Její řešení proto vyžaduje dlouhodobou spolupráci na regionální i globální úrovni. Mezinárodní klimatické summity a další jednání slouží jako klíčová platforma pro sdílení perspektiv a know-how a také formulaci závazků jednotlivých zemí.

Dohody, které na těchto jednáních vzniknou, mají velkou symbolickou hodnotu a současně představují důležitý rámec pro politické a legislativní kroky, k nimž následně dochází na unijní, potažmo národní úrovni. Legislativa Česka v oblasti změny klimatu je ve velké míře utvářena mezinárodními dohodami a úmluvami a legislativou EU. V roce 2024 v Česku probíhá aktualizace klíčových strategických dokumentů v oblasti energetiky a klimatu, aby reflektovaly současné vědecké poznání, cíle Zelené dohody pro Evropu nebo geopolitické změny po invazi Ruska na Ukrajině.

EU si na cestě ke klimatické neutralitě do roku 2050, tedy cíli Zelené dohody, stanovila průběžný cíl, a to dosáhnout do roku 2030 55% snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990. Naplnění tohoto cíle by měla podpořit opatření navržená v balíčku Fit for 55. Jedná se o balíček návrhů založených na tržních mechanismech (např. systému pro obchodování s emisními povolenkami nebo uhlíkovém vyrovnání na hranicích), regulacích (týkajících se např. zdrojů energie, paliv nebo lesů a zemědělství) a podpůrných opatřeních (zaměřených na podporu skupin zasažených dekarbonizací).

Zelená dohoda pro Evropu představuje strategii EU pro dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Součástí dohody však nejsou pouze klimatické cíle, ale také opatření pro zdravější životní prostředí, zemědělství nebo odpadové hospodářství, jinými slovy, jde o komplexní plán pro dekarbonizaci celého hospodářství, včetně zdrojů pro jeho financování. Zelená dohoda byla Evropskou komisí představena v roce 2019, v roce 2020 pak byla schválena členskými zeměmi.

EU se na financování klimaticky prospěšných opatření podílí především prostřednictvím evropských fondů. Jde například o Evropské strukturální a investiční fondy, v rámci kterých by mělo na klimatická opatření směřovat alespoň 30 % prostředků. Dále vznikl Fond pro spravedlivou transformaci, který má minimalizovat negativní náklady dekarbonizace v zasažených regionech. Na financování klimatických opatření se podílí i Národní plán obnovy. Dále existují Modernizační a Inovační fond, které jsou financovány výnosy z prodeje emisních povolenek a jejich celý obnos putuje na opatření podporující dekarbonizaci a modernizaci ekonomiky. V roce 2025 bude spuštěn Sociální klimatický fond, který bude zaměřen na dekarbonizaci sektorů budov a silniční dopravy nebo přímou podporu zranitelných domácností.

Čtěte také: Výzvy Pařížské dohody

Pro udržení oteplení planety v mezích 1,5 nebo 2 °C je nezbytné, aby se na snižování emisí skleníkových plynů podílel celý svět a došlo ke globální transformaci na nízkoemisní (či ideálně bezemisní) společnost a ekonomiku. V rámci Pařížské dohody se státy světa dohodly na cíli nepřekročit hranici oteplení o 2 °C a snažit se o udržení oteplení pod 1,5 °C (v porovnání s předindustriálním obdobím let 1850-1900). Zároveň se zavázaly formulovat své národní závazky ke snižování emisí (Nationally Determined Contributions, NDCs) a každých pět let je revidovat. Součástí dohody je i finanční podpora rozvíjejících se zemí zasažených změnou klimatu.

Pařížská dohoda má zcela jinou architekturu než Kjótský protokol. Poprvé v historii dohoda uvádí teplotní cíle, které nemají státy překročit. Konkrétně se jedná o cíl nepřekročení nárůstu průměrné globální teploty o 2 °C, resp. 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Pařížská dohoda explicitně uznává, že emise skleníkových plynů stále stoupají. Jejich vrcholu ale má být dosaženo co nejdříve a následně mají být urychleně snižovány. Za účelem dosažení těchto cílů musí všechny státy sdělit svoje samostatně stanovené příspěvky ke snižování emisí odrážející jejich nejvyšší možné ambice, jež budou každých pět let aktualizovat.

IPCC, tedy Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovermental Panel on Climate Change) je platformou na poli OSN, v rámci které vědci a vědkyně z téměř všech zemí světa shrnují vědecké poznání v oblasti změny klimatu. Činí tak v hodnotících zprávách (Assesment Report, AR), které jsou tvořeny třemi pracovními skupinami.

Emisní závazky lze chápat jako závazky nejčastěji států, ale ve stále větší míře i podniků a institucí, ke snižování emisí skleníkových plynů. Na emisní závazky je možné nahlížet skrze jejich typ (všechny skleníkové plyny × oxid uhličitý), formu (zákon × strategický dokument × prohlášení), množství emisí (částečné snížení emisí × úplná neutralita) nebo horizont (2050 × 2070). Hlavním cílem je přitom celosvětově dosáhnout klimatické neutrality.

Čína jakožto největší světový emitent se zavázala dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060. EU si, stejně jako USA, jako cíl stanovila rok 2050, přičemž do roku 2030 chce dosáhnout 55% snížení emisí ve srovnání s rokem 1990.

Čtěte také: Vysvětlení katarské úmluvy

V rámci Politiky ochrany klimatu z roku 2017 si Česko stanovilo cíl dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o 32 Mt do roku 2020 (a o 44 Mt do roku 2030) v porovnání s rokem 2005. V roce 2022 Česko ve srovnání s rokem 2005 dosahovalo snížení o přibližně 33 Mt (bez zahrnutí sektoru LULUCF). V porovnání s rokem 1990 klesly české emise skleníkových plynů do roku 2022 přibližně o 1/3, nicméně z velké části se tak událo zejména díky opouštění těžkého průmyslu v 90.

Schválena byla 195 smluvními stranami v prosinci 2015. Jedná se o dohodu, která je v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, má navázat na Kjótský protokol a jejím cílem je omezit emise skleníkových plynů po roce 2020. Letos v únoru tuto dohodu podepsalo 195 členů Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a 190 členů již tuto dohodu ratifikovalo. Jednotlivé vlády se shodly, že se budou informovat o svých cílech každých 5 let a zahrnou i veřejnost, kde mimo jiné poskytnou také informace o tom, jak se jim cíle daří plnit. Rozvinuté země včetně EU budou i nadále pomáhat rozvojovým zemím se snižováním emisí a budováním odolnosti vůči dopadům způsobeným změnou klimatu.

Čína je se svou enormní populací a těžkou závislostí na uhlí největším znečišťovatelem na světě. Je zodpovědná za více emisí než USA a EU dohromady. Čína byla chválena domácím i zahraničním tiskem pro svojí aktivní a konstruktivní roli při uskutečňování Klimatického summitu OSN v Paříži. V oblasti rozhodovací roviny dávali najevo leadeři USA i Číny vedoucí roli při zajišťování dohody v Paříži.

Záměr Číny uzavřít v Paříži smysluplnou dohodu se ve skutečnosti projevil v její diplomacii před konferencí. Čínští vůdci pohlíželi v 90. letech na degradaci životního prostředí jako na nutnou cenu, která se musí zaplatit, aby došlo ke zmírnění rozsáhlé chudoby. Od roku 2000 se zvyšovalo napětí mezi pozicí Číny v oblasti jejích globálních ekologických závazků a očekáváními mezinárodního společenství. Čína v posledních letech udělala podstatný závazek vůči cíli zmírňující změny klimatu.

Kromě mezinárodního tlaku, který je na Čínu kladen, aby byla „zodpovědnou velmocí“, se zájmy Číny v oblasti zmírňování změn klimatu souběžně pojí s vlastní potřebou vyřešit domácí environmentální problémy způsobené třemi dekádami ekonomického rozvoje vedeným vysokým růstem a rychlostí stejně jako hledání udržitelného hospodářského růstu spolu se zabezpečenými zdroji energie. Čínská politika v oblasti změny klimatu je řízena její naléhavou potřebou kontrolovat emise, stejně tak udržovat sociální stabilitu. Mimo svou odhodlanost pro čistší vzduch, udělala Čína mimořádný pokrok ve vývoji průmyslu v oblasti obnovitelné energie.

Čtěte také: Ochrana ovzduší v Evropě

Průmysl obnovitelné energie byl v dvanáctém pětiletém plánu Číny označen pilířem strategického významu, což způsobilo, že obnovitelná energie v roce 2005 rychle převzala 25 % celkové národní výroby energie. Z Číny se v posledních letech stal největší investor v oblasti obnovitelné energie a zároveň největší producent. Někteří kritici z USA tvrdí, že čínské úsilí neodpovídá její zvýšené ekonomické síle a odpovídající odpovědností za změnu klimatu. Podle doktora Jana Ivara Korsbakkena, experta ekonomiky klimatu z CICERO Centra pro mezinárodní klimatický výzkum (CICERO Centre for International Climate Research), se Čína bude muset brzo začít dívat za hranice činů, které mají hlavní společné přínosy. Čína musí dělat mnohem více, pokud chceme mít nějakou naději na dosažení cílů Pařížské dohody.

Čínský prezident Si Ťin-pching tento týden podle médií uvedl, že Peking je připraven posílit spolupráci v oblasti ochrany klimatu s Německem a Francií. Čína se ve středu na Valném shromáždění OSN zavázala snížit celkové emise skleníkových plynů o 7-10 % oproti vrcholné úrovni do roku 2035. Prezident Si Ťin-pching tak představil dosud nejkonkrétnější krátkodobý závazek země, která je největším světovým producentem emisí způsobujících změnu klimatu, píše server Argus Media.

Nový cíl navazuje na dřívější závazky Číny: dosáhnout vrcholu emisí do roku 2030 a uhlíkové neutrality do roku 2060. Podle čínských představitelů má země historii nejen plnění, ale i překračování svých klimatických slibů. Kromě toho Peking slíbil zvýšit podíl energie z nefosilních zdrojů na 30 % celkové spotřeby, navýšit instalovaný výkon větrných a solárních elektráren na 3600 GW, urychlit přechod k elektromobilitě a rozšířit systém obchodování s emisními povolenkami.

Signál o klimatických ambicích země přichází před listopadovým klimatickým summitem OSN COP 30 v brazilském Belému. Jednání se zaměří především na financování klimatických opatření, ochranu biodiverzity a přechodu k čistým zdrojům energie, přičemž klíčovým tématem bude naplnění cíle z COP29: zajistit do roku 2035 veřejné financování ve výši 300 miliard USD ročně a následně mobilizovat 1,3 bilionu USD ze soukromých investic.

Generální tajemník OSN António Guterres uvedl, že COP 30, musí přinést věrohodný globální plán, jenž svět nasměruje k plnění Pařížské dohody.

Reakce mezinárodního společenství však byly smíšené. Evropská komise označila závazek Číny za nedostatečný, informuje server Euractiv. Komisař pro klima Wopke Hoekstra zdůraznil, že při v případě Číny je tento cíl zklamáním a činí dosažení globálních klimatických cílů mnohem obtížnější.

Podle něj musí Evropa i nadále tlačit na Peking, aby posílil svou ambici a naplnil společné závazky vyplývající z Pařížské dohody. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v New Yorku znovu potvrdila odhodlání EU prosazovat ambiciózní klimatická opatření, a to i přes neshody členských států o konkrétní cíle.

tags: #umluva #o #ochrane #klimatu #Čína

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace Felicie v Kladně
• Podmínky ekologického chovu drůbeže
• Ochrana ovzduší v ČR
• Restaurování s odpadovou ocelí
• Česká republika a životní prostředí