Určení kvality ovzduší: Metody a postupy

13.03.2026

Kvalita ovzduší v Evropě se v posledních desetiletích výrazně zlepšila, přesto úroveň jeho znečištění v mnoha městech stále překračuje limity EU i pokyny Světové zdravotnické organizace. S informací o tom, jaký zrovna dýchá vzduch, by každý mohl dělat lepší každodenní rozhodnutí a tím zmírnit dopad znečištění na svůj organismus.

Jedním z hlavních cílů v oblasti znečištění ovzduší je identifikace zdrojů tohoto znečištění. Kromě samotné úrovně znečištění (koncentrace) nás totiž zajímá i to, co toto znečištění způsobilo, což dává možnost přijímat opatření ke zlepšení kvality ovzduší. Identifikace zdrojů znečišťování je tedy velmi významná součást hodnocení kvality ovzduší.

Metody určování kvality ovzduší

Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro znečišťující látky, které mají zákonem stanovený imisní limit, a látky uvedené v odstavci 2.

Úroveň znečištění ovzduší se posuzuje:

Měřením prováděným v souladu s cíli kvality údajů na místech určených v souladu s požadavky.
Stacionárním měřením u prekurzorů troposférického ozonu.
Kombinací stacionárního měření a měření prováděného v souladu s cíli kvality údajů.

Při posuzování úrovně znečištění se používají různé metody:

Čtěte také: Určování klimatu oceánů

Stacionární měření, při kterém se dodržují postupy pro odběr vzorků a provádění analýz.
Výpočet modelem, při kterém se použijí modely stanovené v části B přílohy č.
Rozptylová studie v případech podle § 11 odst. 9 zákona, při které se použijí referenční modely stanovené v části C přílohy č.

Cíle kvality údajů a požadavky na měřicí lokality

Údaje získané při posuzování úrovně znečištění musí splňovat cíle kvality uvedené v příloze č. Úroveň znečištění ovzduší z rozptýlených zdrojů znečišťování ovzduší se posuzuje v minimálním počtu měřicích lokalit stanoveném v části A přílohy č. 2 k této vyhlášce.

Úroveň znečištění ovzduší v blízkosti jednoho konkrétního stacionárního zdroje znečišťování ovzduší se posuzuje v počtu měřicích lokalit zvoleném s přihlédnutím k úrovni znečišťování, pravděpodobnému prostorovému rozložení koncentrací znečišťujících látek a jejich distribuci v ovzduší a potenciální expozici populace. Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění troposférickým ozonem a jeho prekurzory je stanoven v části B přílohy č. 2 k této vyhlášce.

Požadavky na měřicí lokality a požadavky na umístění bodů vzorkování pro stacionární měření stanovuje příloha č. Vyhodnocení úrovní znečištění pro plynné znečišťující látky se vztahuje na standardní podmínky, tedy objem odběru vzorků přepočtený na teplotu 293,15 K a normální tlak 101,325 kPa. U částic PM10, PM2,5 a znečišťujících látek, které se analyzují v částicích PM10, se objem odběru vzorků vztahuje k vnějším podmínkám v den měření.

Informování veřejnosti a smogové situace

Veřejnost musí být příslušnými orgány ochrany ovzduší informována o překročení zákonem stanovených imisních limitů a jeho účincích na zdraví lidí nebo na ekosystémy a vegetaci. Informace o úrovni znečištění poskytované veřejnosti se uvádějí jako průměrná hodnota za příslušnou dobu průměrování uvedenou v příloze č. Informace o úrovních znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10, PM2,5, troposférickým ozonem a oxidem uhelnatým se aktualizují každou hodinu.

Při vzniku smogové situace poskytuje ministerstvo veřejnosti zjištěném překročení prahových hodnot dle přílohy č. Při vzniku smogové situace poskytují krajské úřady veřejnosti výčet zdrojů, kterým byly stanoveny zvláštní podmínky provozu pro případ překročení regulačních prahových hodnot podle § 12 odst. 4 písm. b) zákona.

Čtěte také: Určování světových stran v přírodě

Prahové hodnoty

Prahové hodnoty byly stanoveny dle doporučení WHO s ohledem na dopady mimořádného znečištění ovzduší na lidské zdraví. Prahové hodnoty se dělí na informativní prahové hodnoty a regulační, resp. varovné hodnoty (pouze pro troposférický ozon). Regulační resp. varovná, prahová hodnota odpovídá úrovni znečištění, která může představovat zdravotní rizika pro celou populaci.

Index kvality ovzduší (IKO)

Jedná se o souhrnné hodnocení aktuálního stavu ovzduší v konkrétním místě. Na rozdíl od předchozího, se nový IKO počítá nikoliv z hodinových, ale z klouzavého průměru tříhodinových koncentrací znečišťujících látek. Konkrétně se jedná o koncentrace suspendovaných částic PM10, oxidu dusičitého (NO2) a oxidu siřičitého (SO2). Nový index byl vytvořen v úzké spolupráci se Státním zdravotnickým ústavem (SZÚ).

Interpretace nového IKO:

index 2A - pro citlivé skupiny osob může představovat nepatrné riziko vzniku obtíží pro velmi malý počet lidí, kteří jsou mimořádně citliví na znečištění ovzduší. Není třeba měnit své obvyklé venkovní aktivity, pokud nezaznamenáte příznaky jako je kašel nebo dráždění krku.
index 2B - citlivé skupiny osob by měly zvážit snížení nebo odložení namáhavých činnosti venku, zejména pokud se zhorší jejich zdravotní stav nebo se objeví příznaky, jako je kašel a dráždění v krku.
index 3A - citlivé skupin osob by měly omezit namáhavé činnosti zejména ve venkovním prostředí, zvláště pokud se zhorší jejich zdravotní stav nebo se objeví příznaky jak je kašel a podráždění krku. Astmatici a lidé s chronickým onemocněním mohou mít potřebu častějšího použití úlevového léku. Všichni starší lidé a děti by měli omezit fyzickou aktivitu.
index 3B - citlivé skupiny osob by měly zkrátit pobyt venku a vyhnout se při tom fyzické námaze. Astmatici a lidé s chronickým onemocněním mohou mít potřebu častějšího použití úlevového léku.

Mobilní aplikace pro sledování kvality ovzduší

Zájemci o informace o kvalitě ovzduší z celé České republiky mohou využívat novou verzi aplikace SmogAlarm. Pro takzvané chytré telefony a tablety ji vyvinula ostravská organizace Čisté nebe. Aplikace SmogAlarm upozorní na špatný stav ovzduší.

Plume Air Report nabízí aktuální informace o znečištění ovzduší ve snadno stravitelné podobě a v moderním kabátku. Proti konkurenci tato aplikace vyniká především celosvětovým pokrytím. Kromě zobrazování úrovně znečištění v reálném čase tedy předpovídá, jak se bude kvalita vzduchu vyvíjet v následujících 24 hodinách hodinu po hodině - podobně jako programy předpověď počasí.

Čtěte také: Techniky určování světových stran

Projekt ARAMIS

V rámci Programu aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v oblasti životního prostředí - Prostředí pro život, který je financován Technologickou agenturou ČR (TA ČR), vznikl unikátní projekt ARAMIS („Integrovaný systém výzkumu, hodnocení a kontroly kvality ovzduší“ / „Air quality Research, Assessment and Monitoring Integrated System“). Projekt je prioritně zaměřen na vývoj, aktualizaci a tvorbu nástrojů, metodik a postupů pro hodnocení kvality ovzduší, emisí klasických znečišťujících látek i skleníkových plynů včetně jejich projekcí a kvantifikaci dopadů na zdraví obyvatelstva a ekosystémů, spotřebu energie, ekonomiku a další aspekty života. Ambicí projektu je prostřednictvím aplikace výsledků přispět ke zlepšení životního prostředí, zejména kvality ovzduší na území republiky.

Cílem projektu je vývoj metod kontroly kvality ovzduší, identifikace zdrojů znečišťování ovzduší a jejich podílů na koncentracích znečišťujících látek se zaměřením na hlavní stávající problémy kvality ovzduší a obtížně kvantifikovatelné druhy znečištění.

Dopady znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší je jedním z faktorů, který může významně ovlivňovat lidské zdraví. Tyto účinky mohou mít formu akutních problémů, ale i problémů, které se vyskytují až při dlouhodobé expozici. Mezi nejčastěji se vyskytující problémy patří onemocnění dýchací a oběhové soustavy, některé látky pak mají karcinogenní účinky.

Podobně má znečištění ovzduší negativní vliv i na ekosystémy, kdy se jedná především o oxidativní stres (způsobený O3), acidifikaci (SO2) a eutrofizaci (NOx).

Hodnocení kvality ovzduší v knihovnách

Kvalita vnitřního ovzduší prostorů, ve kterých se knihovní materiály nacházejí (depozitáře, studovny, výstavní místnosti), výrazně ovlivňuje rychlost jejich degradace a tím i možnost jejich uchování pro budoucí pokolení. Důležité jsou fyzikální parametry vnitřního ovzduší, tj. teplota a relativní vlhkost, osvětlení a koncentrace plynných a tuhých polutantů.

Pro papír je doporučená teplota skladování 2-18 °C s přípustnou denní změnou ±1 °C, relativní vlhkost 30-45 % s přípustnou denní změnou ±3 %. Pro pergamen a usně (kolagenní materiály) je to teplotní rozmezí 2-18 °C s přípustnou denní změnou ±1 °C, relativní vlhkost 50-60 % a přípustná denní změna ±3 %.

Prostory by měly být osvětleny světelným zdrojem bez UV-záření nebo s eliminovaným UV-zářením (UV-filtry, UV-fólie). Doporučená intenzita osvětlení materiálů knižní vazby by neměla přesáhnout 50 luxů. Pro osvětlení v depozitářích, kde se neočekává trvalý provoz, je doporučeno přibližně 200 lx nad úrovní podlahy. Maximální hranice pro přípustné ultrafialové záření je 10 μW/lm.

Z vnitřních polutantů na knihovní materiály nejvíce působí kyselina octová, mravenčí a formaldehyd. Jsou uvolňovány ze dřeva, některých lepidel, barev i z vlastních knihovních materiálů (vlivem degradace papíru, acetátových materiálů atd.).

Přítomnost a koncentraci znečisťujících látek je možné měřit přímo pokročilými instrumentálními metodami (chemiluminiscence, infračervená spektrometrie, fotometrie apod.) nebo se odebírají vzorky ovzduší, a to buď aktivně nasáváním, nebo pasivně. Vzorky se následně vyhodnocují laboratorně.

Národní knihovna ČR má umístěny knihovní fondy v depozitářích ve třech lokalitách: Klementinum - Praha 1, Hostivař - Praha 15 a Neratovice - Středočeský kraj.

Ringelmannova stupnice

K posuzování míry znečišťování se používá tzv. Ringelmannova stupnice. Ta má šest stupňů, od nuly do 5, které se liší intenzitou šedi. Podle této stupnice se srovnávacím pozorováním najde stupeň, který nejvíce odpovídá šedosti kouře. Nejen provozovatelé spalovacích zdrojů sami pro sebe, ale všichni občané by měli vědět, že mohou podle tmavosti kouře sami kontrolovat, zda je použité palivo kvalitní.

Pro určení tmavosti kouře se vybírá místo vzdálené asi 150 až 400 metrů. Každé srovnávání tmavosti kouře a políček stupnice má trvat asi 5 sekund. Tmavost kouře se určuje v ustáleném stavu hoření v kotli, zpravidla nejdříve po půl hodině od zapálení paliva. Ringelmannovu metodu používají úředníci jako primární a na jejím základě upozorní provozovatele na nutnost odstranit nevhodné chování, použití nevhodných paliv. Stejně tak mají možnost tuto metodu vzhledem k její jednoduchosti použít i sami provozovatelé nebo ti, kteří se cítí ohroženi, sousedé atp.

Pokud kontrolující úřední osoby zjistí nadměrnou tmavost kouře, je majiteli inkriminovaného topeniště zasláno písemné upozornění. Nedojde-li k nápravě, zpravidla si úředníci vyžádají revizní zprávy od kotle i komína.

Ringelmannovu stupnici si lze vytisknout i na domácí tiskárně na bílý, křídový papír. Podklad k tisku lze stáhnout z mnoha zdrojů na internetu (například arnika.org). Lze si ji zhotovit i vlastnoručně zadáním požadované šedosti jednotlivých políček ve vhodným kreslícím programu.

Minimální počty měřících míst

Minimální počet měřicích lokalit pro účely posouzení dodržování imisních limitů uvedených v bodu 1 přílohy č. 1 zákona a prahových hodnot uvedených v příloze č. 1) Pro oxid dusičitý, oxid uhelnatý, částice PM10 a PM2,5 a benzen se zřizuje nejméně 1 lokalita pro měření městské pozaďové úrovně znečištění a 1 lokalita orientovaná na měření vlivu dopravy, pokud se tím nezvýší počet lokalit. V zónách a aglomeracích se celkový počet městských pozaďových lokalit a celkový počet lokalit zaměřených na dopravu nesmí lišit o více než dvojnásobek.

Pokud se částice PM2,5 a částice PM10 měří na stejné lokalitě, počítají se jako 2 samostatná místa odběru vzorků.

V aglomeracích a dalších městských oblastech s počtem obyvatel vyšším než 100000 se za účelem výpočtu ukazatele průměrné expozice a posouzení dodržování národního cíle snížení expozice zřídí alespoň 1 měřicí lokalita na milion obyvatel pro stacionární měření částic PM2,5.

Minimální počet měřicích lokalit pro posouzení dodržování imisních limitů uvedených v bodu 2 přílohy č.

Minimální počet měřicích lokalit pro účely posouzení dodržování imisních limitů uvedených v bodu 3 přílohy č.

Alespoň jedna stanice v zóně a aglomeraci se umístí v oblastech, kde může dojít k expozici obyvatelstva nejvyšší koncentraci troposférického ozónu.
Stacionární měření oxidů dusíku se provádí minimálně u 50 % stacionárního měření pro troposférický ozon.
Minimální počet měřicích lokalit v zónách a aglomeracích, kde jsou dosahovány imisní limity pro troposférický ozon stanovené v bodu 4 přílohy č. 1 zákona, musí být, v kombinaci s dalšími prostředky posuzování úrovně znečištění, jako je modelování a souběžná měření koncentrace oxidu dusičitého, dostatečný pro hodnocení trendu úrovně znečištění troposférickým ozonem a pro kontrolu dodržování imisních limitů stanovených v bodu 4 přílohy č. 1 zákona

Minimální časové pokrytí

Minimální časové pokrytí- městské prostředí a doprava-35%3)--33%4)50%4)--- průmyslové lokality-90%--33%4)50%4)--II. Orientační měření5)

Nejistota25%30%50%30%50%40%50%70%
Minimální sběr údajů90%90%90%90%90%90%90%90%
Minimální časové pokrytí14%6)14%6)14%6)>10% během letního období14%4)14%4)14%4)33%4)III.

Horní a dolní meze

(2) Horní a dolní meze pro posuzování úrovně znečištění a povolený počet překročení jsou stanoveny v příloze č. 4 k této vyhlášce.

(3) Mez pro posuzování úrovně znečištění se považuje za překročenou, pokud byla překročena nejméně ve 3 z předcházejících 5 kalendářních let. U znečišťujících látek s dobou průměrování kratší než 1 kalendářní rok se mez považuje za překročenou, pokud je překročena v průběhu jednoho kalendářního roku vícekrát, než je maximální počet překročení stanovený v příloze č. 4.

Tabulka: Horní a dolní meze pro posuzování úrovně znečištění