Patříte mezi milovníky přírody a rádi prozkoumáváte krajinu i mimo vyznačené stezky? Neriskujte, že se ztratíte, a nespoléhejte jen na moderní technologie. Naučte se, jak se orientovat v přírodě pomocí buzoly nebo kompasu a mapy. Pokud patříte mezi milovníky outdoorových aktivit, měli byste se umět v krajině zorientovat. Způsobů, jak se orientovat v přírodě existuje několik.
Řada lidí v současné době spolehá na GPS navigaci, mobilní telefony nebo chytré hodinky. Co ale dělat, když technika selže? Mějte po ruce kompas nebo buzolu. Jakmile se s nimi naučíte zacházet, nikdy se neztratíte.
Kompas slouží k určování světových stran. Má magnetickou střelku, která se natáčí vlivem zemského magnetického pole. Kam střelka směřuje poznáte podle tzv. kompasové růžice = grafického znázornění světových stran.
Zjednodušeně by se dalo říct, že jde o vylepšený kompas. Ten je základem buzoly, která je dále doplněná o otočný úhloměr a další prvky, jako je například pravítko nebo lupa.
Práce s kompasem a buzolou vyžaduje praxi. Ideálně si vše nacvičte na místě, které dobře znáte.
Čtěte také: Určování klimatu oceánů
Je možná i orientace v přírodě bez kompasu, buzoly a mapy? Ano, ale jde o méně či více přesné metody, které mají svá pro a proti. Jedním z nejpřesnějších způsobů je orientace podle hodinek a slunce.
Pokud jste zvyklí nosit na ruce hodinky, máte napůl vyhráno. Určování severu a jihu podle Slunce a kapesních hodinek patří k jedné z nejspolehlivějších a zároveň nejjednodušších metod. Hodinky natočíte tak, aby malá ručička ukazovala na Slunce, přitom dáte pozor, abyste s ručičkami hodinek nehýbali a vždy otáčeli celými hodinkami. Jakmile máte hodinky správně natočené, zaměříte se na úhel mezi dvanáctkou a malou ručičkou. Úhel rozpůlíte a vzniklá osa nám ukazuje na jih.
Pokud u sebe máte pouze digitální hodinky nebo víte čas jen přibližně, můžete použít následující metodu určení světových stran podle Slunce.
K tomu, abyste se v přírodě mohli orientovat podle lišejníků, zákonitě potřebujete najít samostatně stojící strom. Vzhledem k tomu, že v našich podnebných podmínkách převažují severozápadní větry, je i kůra těchto osaměle stojících stromů porostlá lišejníky právě na severozápadní straně kmenu.
Orientovat se můžete i podle pařezů, u kterých platí pravidlo, že na severní straně mají hustší letokruhy.
Čtěte také: Techniky určování světových stran
K určení světových stran můžeme využít i tzv. stínovou metodu. Nejdůležitějším předpokladem je, abyste našli rovinatou plochu, na kterou dopadá sluneční svit. Dále potřebujete alespoň metr dlouhý klacek nebo tyč, kterou zabodneme do země. Místo, kam dopadá její stín, si označíme kamenem nebo jiným předmětem, vyčkáme nejméně 15 minut a stejným způsobem si označíme i polohu nového stínu.
Jedním z nejstarších, a přitom poměrně spolehlivým, je určení severu v noci podle Polárky. Polárka je poslední hvězdou oje Malého vozu. Nenajdeme-li na obloze souhvězdí Malý vůz, najdeme Velký vůz a vzdálenost jeho zadní hrany prodloužíme pětkrát směrem nahoru - tam najdeme Polárku. Je stejně jasná jako ostatní hvězdy hlavní hvězdy Velkého vozu. Na obloze je stále na stejném místě v samé blízkosti světového pólu - což je bod, kolem kterého se zdánlivě otáčí celá hvězdná obloha.
Podobně jako podle Slunce můžeme světové strany určit i podle Měsíce. Tato metoda je o něco složitější, protože musíme nejprve odhadnout, kolik dvanáctin průměru měsíčního kotouče má jeho svítící část. Jestliže Měsíc dorůstá (tvar připomíná písmeno D), počet těchto dílků odečteme od skutečného času, a naopak jestliže Měsíc ubývá (tvar písmene C - couvá), počet dvanáctin připočteme. Součet nebo rozdíl udává hodinu, kdy by Slunce stálo na obloze tam, kde je v této chvíli Měsíc. Pak už postupujeme jako při normálním určování světových stran za slunečního svitu. Číslo na ciferníku, které označuje tuto výslednou vypočítanou hodinu, natočíme k Měsíci a rozpůlíme úhel mezi číslem a dvanáctkou.
V literatuře se často hovoří o celé řadě přírodních úkazů, podle kterých je možné světové strany určovat. Tyto metody je však třeba brát vždy s rezervou, protože ne vždy jsou spolehlivé. Například mravenci si svoje mraveniště zpravidla staví tak, aby byla co nejdéle vystavena teplým životadárným slunečním paprskům. Ze severozápadu, odkud nejčastěji vane vítr, je mraveniště zpravidla chráněno kamenem, stromem nebo pařezem.
Moderní navigační technologie - od GPS zařízení přes chytré hodinky až po mobilní mapové aplikace - dnes výrazně usnadňují orientaci v terénu. Nabízejí přesné určení polohy, plánování trasy i offline mapy. Jejich hlavní slabinou je ale závislost na baterii, signálu a funkčním hardwaru.
Čtěte také: Kvalita ovzduší: Přehled metod
Světové strany lze v přírodě určit i bez kompasu a moderních technologií. Následující metody nejsou stoprocentní, ale při použití více ukazatelů najednou a jejich vyhodnocení v kontextu dokážou být velmi spolehlivé. Klíčem je pozorovat detaily a ověřovat je z různých zdrojů. Při hodnocení berte v úvahu i okolní podmínky: stojí strom u stěny? Jaký vliv má vítr či vlhkost prostředí?
Ztratit se může každý. Klíčové je zachovat klid, nepanikařit a postupovat systematicky.
Ať už vyrážíte na túru, přechod hor nebo lesní výlet, připravenost a základní vybavení by měly být vždy součástí vaší výbavy.
tags: #urcovani #severu #v #prirode #metody