Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší v České republice

Znečišťování ovzduší patří v současné době mezi nejzávažnější problémy ochrany životního prostředí. Kvalita ovzduší je hodnocena v souladu s platnou národní legislativou - zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění - a v souladu s požadavky Evropské unie. Hodnoty imisních limitů jsou uvedeny v Příloze č. 1 tohoto zákona.

Stav ovzduší na území České republiky se od počátku měření ČHMÚ (resp. tehdejšího HMÚ) na konci sedmdesátých let minulého století značně proměnil. Imise oxidu siřičitého (SO2), které byly hlavním problémem té doby, se po restrukturalizaci průmyslu a odsíření uhelných elektráren v devadesátých letech dostaly pod úroveň imisních limitů. To ovšem ještě neznamená, že dýcháme čistý vzduch.

Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší v roce 2016

V roce 2016, posledním hodnoceném roce, byl stav ovzduší následující: oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší bez zahrnutí přízemního ozonu pokrývaly cca 26 % území ČR s přibližně 56 % obyvatel (resp. 43 % území ČR s cca 59 % populace při zahrnutí přízemního ozonu). Tyto oblasti byly v naprosté většině vymezeny z důvodu překročení imisních limitů suspendovaných částic frakce PM10, PM2,5 a benzo[a]pyrenu.

Nicméně je důležité podotknout, že na úrovni znečištění ovzduší má svůj podíl nejen množství vypouštěných emisí, ale i převažující meteorologické a rozptylové podmínky v daném roce.

Nejvíce postižené oblasti

Územím, kde je stav ovzduší na území ČR dlouhodobě nejzávažnější, je aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek (O/K/F-M) a Moravskoslezský kraj jako celek. Špatná situace je zde podmíněna nejvyšším emisním zatížením v rámci České republiky, které pochází z různých typů zdrojů, a také vlivem přeshraničního přenosu polutantů z Polska.

Čtěte také: Czechoslovakian nature reserves

Hlavní znečišťující látky

Suspendované částice PM10 a PM2,5

Jednou z nejvíce problematických látek jsou suspendované částice frakce PM10 a PM2,5. Jedná se o pevné nebo kapalné příměsi vzduchu o aerodynamickém průměru 10 µm (resp. 2,5 µm pro částice PM2,5), které díky své malé velikosti nesedimentují, zůstávají v ovzduší a jsou v něm tak rozptýleny (suspendovány). Částice na sebe zpravidla váží další látky, jako např. těžké kovy a persistentní organické látky.

Hlavním zdrojem emitujícím suspendované částice je lokální vytápění podílející se na emisích PM10 asi 36 % (resp. téměř 55 % v případě částic PM2,5). S tím souvisí i roční chod koncentrací částic PM10 a PM2,5, kdy je nejvyšších hodnot dosahováno v chladné části roku.

V roce 2016 byl roční imisní limit PM10 překročen pouze na jedné měřicí stanici v aglomeraci O/K/F-M, což potvrzuje trend snižování průměrných ročních koncentrací PM10, když v roce 2015 byl limit překročen na 0,002 % území s cca 0,01 % obyvatel ČR. Denní imisní limit PM10 byl v roce 2016 překročen na 1 % území ČR s cca 7 % obyvatel, což představovalo oproti situaci z roku 2015 mírné zlepšení z 3 % území obydleného cca 10 % populace ČR.

Suspendované částice PM2,5 jsou posuzovány podle imisního limitu pro průměrnou roční koncentraci (25 µg.m-3). O rok dříve byla situace horší a došlo k překročení na 1 % plochy ČR s 5 % populace.

Koncentrace suspendovaných částic PM10, obdobně jako dalších látek, významně poklesly v 90. letech minulého století díky snížení emisí tuhých znečišťujících látek (TZL) a prekurzorů suspendovaných částic (SO2, NOx, NH3 a VOC) v důsledku legislativních změn, restrukturalizace hospodářství a modernizace nebo ukončení provozu zdrojů. Po roce 2001 již pokles emisí pokračuje pomaleji a výsledné imisní koncentrace jsou tak podmíněny zejména převažujícími meteorologickými a rozptylovými podmínkami v daném roce.

Čtěte také: Nástroje pro klima ČR

Benzo[a]pyren

Další velmi problematickou látkou v ovzduší je benzo[a]pyren, který patří do skupiny polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH) a v ovzduší se vyskytuje převážně navázán na částice. Benzo[a]pyren vzniká především nedokonalým spalováním fosilních paliv ve stacionárních i mobilních zdrojích. Ze stacionárních zdrojů jsou to především lokální topeniště, která se na emisích benzo[a]pyrenu podílejí asi z 97 %. Z mobilních zdrojů jsou to pak zejména vznětové motory, u kterých v zimním období navíc dochází k zvýšení emitovaných PAH v důsledku studených startů.

Úroveň koncentrací benzo[a]pyrenu je posuzována podle průměrné roční koncentrace s imisním limitem 1 ng.m-3. Ten byl v roce 2016 překročen na 26 % plochy ČR s cca 56 % obyvatel. Ve srovnání s rokem 2015 to představovalo zhoršení situace, neboť o rok dříve byl imisní limit překročen na 20 % území s cca 51 % populace ČR.

Ovšem je třeba zdůraznit, že překročení imisního limitu může pokrývat větší část ČR, než je uvedeno výše, neboť odhad ročních polí benzo[a]pyrenu je zatížen největšími nejistotami ze všech sledovaných látek. Tyto nejistoty plynou z nedostatečné hustoty měření na venkovských lokalitách. Malá sídla přitom z hlediska znečištění ovzduší benzo[a] pyrenem reprezentují zásadní vliv lokálních topenišť na kvalitu ovzduší, jak dokládají např.

V celorepublikovém průměru je úroveň této škodliviny dlouhodobě nadlimitní, a to přibližně dvojnásobně, nicméně na nejvíce exponovaných lokalitách, např. na Ostravsku, může být překročení i osminásobné. Nejvyšší koncentrace byly naměřeny v roce 2006 (více než trojnásobek imisního limitu) v důsledku zhoršených meteorologických a rozptylových podmínek.

Přízemní ozon

Značná část území České republiky je každoročně vystavena i nadlimitním koncentracím přízemního ozonu (O3). Přízemní ozon nemá v atmosféře vlastní významný zdroj. Jedná se o tzv. sekundární látku vznikající v celé řadě velmi komplikovaných nelineárních funkcí. Přízemní ozon vzniká za účinku slunečního záření soustavou reakcí zejména mezi oxidy dusíku (NOx), těkavými organickými látkami (VOC) a kyslíkem. V globálním měřítku pak hraje roli i metan (CH4) a oxid uhelnatý (CO).

Čtěte také: Ochrana před povodněmi

Zvýšené koncentrace přízemního ozonu nemají negativní vliv pouze na lidské zdraví, ale rovněž negativně ovlivňují i vegetaci. Imisní limit přízemního ozonu byl v roce 2016 překročen na 19 % území ČR s cca 4 % obyvatel (průměr za období 2014 - 2016). V porovnání s předchozím hodnoceným obdobím se plocha zasaženého území zmenšila o cca třetinu (27 % území ČR v období 2013 - 2015).

Vzhledem k velkému množství proměnných vstupujících do procesu vzniku přízemního ozonu, je obtížné meziroční změny blíže komentovat. Ze sledovaných lokalit jsou nejnižší koncentrace měřeny na dopravních stanicích, kde je O3 odbouráván chemickou reakcí s NO. Nejvyšší koncentrace jsou naopak měřeny na venkovských pozaďových lokalitách a v horských oblastech.

Nicméně i přes obtížné komentování meziročních změn byla v Evropě a v USA zaznamenána klesající tendence koncentrací přízemního ozonu v letech 1990 - 2010.

Vývoj a opatření

V uplynulém čtvrtstoletí byla jak u významných zdrojů, tak u vytápění domácností a dopravy realizována řada opatření, díky nimž došlo v ČR k výraznému snížení emisí znečišťujících látek. Potěšující zprávou je, že úroveň koncentrací většiny hlavních znečišťujících látek ovzduší má v posledních letech pozitivní sestupný trend, i když již ne tak výrazný jako v devadesátých letech minulého století.

Monitorování kvality ovzduší v Praze 10

Praha patří mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Na zhoršenou kvalitu ovzduší v hl. m. Praze má rozhodující vliv doprava. Na území MČ Praha 10 je nejhorší kvalita ovzduší v okolí Jižní spojky.

Kvalita ovzduší na území MČ Praha 10 je monitorována třemi stanicemi Automatizovaného imisního monitoringu (AIM) a to v ulicích Vršovická v k. ú. Vršovice a Šrobárova v k. ú Vinohrady. Další stanice AIM je umístěna v těsné blízkosti MČ Praha 10 v ulici Průmyslová v k. ú. Hostivař, které však již patří pod správní celek Praha 15. Stanice jsou provozovány Českým hydrometeorologickým ústavem a jejich hustota je považována za dostatečnou pro kontrolu stavu ovzduší v hl. m.

Dále je možné na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu nalézt mapy, v nich jsou uvedeny pětileté klouzavé průměry koncentrací vybraných znečišťujících látek a to od roku 2007 do roku 2019. Mapy jsou zobrazeny v síti 1 x 1 km.

Jako příklad uvádíme porovnání čtverců pětiletých klouzavých průměrů vybraných znečišťujících látek, konkrétně pětiletí 2009-2013 a 2013-2017 z Vršovic v okolí náměstí Sv.

• BUTLER, T. J., VERMEYLEN, F. M., RURY, M., LIKENS, G. E., LEE, B., BOWKER, E. G., McCLUNEY, L., 2011. Response of ozone and nitrate to stationary source NOx emission reductions in the eastern USA. Atmospheric Environment. Vol. 45, p.
• ČHMÚ, 2017. Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2016. [Air pollution in the Czech Republic in 2016.] Praha: ČHMÚ.
• EEA, 2013. Air quality in Europe - 2013 report. EEA Technical report 9/2013.
• IARC, 2012. IARC monographs on the evaluation of carcinogenic risks to humans: „Chemical agents and related occupations“, Vol. 100 F. A review of human carcinogens.
• Zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. [Act No. 201/2012 Coll. on Air Protection.] In: Sbírka zákonů. 13. června 2012. Autor: Mgr. Lea Baláková, doc. RNDr.

tags: #území #se #zhoršenou #kvalitou #ovzduší #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální výchova na Šumavě
• Jak připojit WC
• Kritika Ovčáčka ochránci přírody
• Udržitelný Život
• Průvodce pro řidiče v Německu