Územní systém ekologické stability: Biokoridory a jejich definice

O územním systému ekologické stability (dále jen ÚSES) již bylo popsáno nemálo papíru. V posledních letech se významně množí i články věnované zelené infrastruktuře (dále jen ZI). Proto nemá smysl opakovat definice či historii vzniku uvedených pojmů. Na druhou stranu je dobré mít jasno v tom, jaký vztah je/může být mezi ÚSES a ZI. Zde je přece jen nutná drobná odbočka k definicím.

Při vnímání pojmu „zelená infrastruktura“ nevycházíme z pojetí Davida Rouse, jak ji popsal ve své knize „Green infrastructure: A landscape approach” (Rouse, 2013), nýbrž z definice podle Evropské komise, která preferuje ekosystémový přístup k přírodním a polopřírodním částem krajiny s důrazem na podporu ekosystémových služeb (Komise EP, 2013b). Pro ÚSES je pak dobré si připomenout cíle ÚSES, jak byly definovány již v začátcích tvorby tohoto přístupu.

V současnosti existuje jeden významný rozdíl mezi ÚSES definovaným právními normami (zákon a vyhláška) a odborně vnímaným ÚSES na základě teorie. Zatímco právní definice rozlišuje pouze dva typy skladebných částí ÚSES - biocentra a biokoridory, tak teorie ÚSES hovoří navíc o interakčních prvcích, které jsou významným prostředkem pro ekologickou stabilizaci krajiny. Vlivem tohoto odlišného přístupu nebyla dosud rozvíjena teorie interakčních prvků, takže dnes panují rozdílné názory, co vše může interakčním prvkem být, jak má vypadat apod. V územním plánování se pojem „interakční prvek“ obvykle nepoužívá. Jejich přítomnost v krajině je přitom nejen nezbytná, ale i reálná. Skrývají se tak pod pojmy ostatní zeleň, ochranná zeleň, břehové porosty, izolační pásy aj.

Jak je tedy možno nazírat na vztah ÚSES a ZI? Oba přístupy vycházejí z polyfunkčnosti působení. V dnešní době se hovoří spíše o ekosystémových službách. Z tohoto pohledu je vidět rozdíl v obou konceptech. Zatímco ZI je pojata velmi široce jako ochrana, management, tvorba či využívání krajiny jako celku s důrazem na ony ekosystémové služby, ÚSES je koncipován daleko úžeji jako specifický a přesný nástroj s jasným zaměřením na potřebu ochrany (případně i tvorby) minimálního území pro potenciální přirozenou biotu tak, aby bylo možno využít působení těchto minimálních ploch i na okolní krajinu (a využít v konkrétním místě určité ekosystémové služby).

Můžeme také provést srovnání přínosů a funkcí ZI s tím, které z nich může plnit i ÚSES. Jejich soupis je uveden v pracovním dokumentu útvarů Evropské komise - Technické informace o zelené infrastruktuře (Komise EP, 2013a). Zde jsou definovány „skupiny přínosů“, které jsou rozvedeny do „konkrétních přínosů ZI“. Můžeme opodstatněně spekulovat, že ÚSES může díky protieroznímu působení fungovat při zachování úrodnosti půdy, zvládání škod způsobených bouřkami, regulaci eroze či její omezování, snižování povodňového nebezpečí, zvyšování úrodnosti půdy a lepší produktivitě.

Čtěte také: Územní plánování a ÚSES

Další přínosy ÚSES mohou být také lepší opylování, zachycování a ukládání uhlíku, regulace teploty, čištění vody, hodnota plynoucí z existence či uchování rozmanitosti přírodních stanovišť a druhů a genetické rozmanitosti, multifunkčně odolnému zemědělství a lesnictví, lepší regulace škodlivých organismů, více investic, lepší image, kvalita ovzduší a regulace hluku, atraktivnější destinace, lepší zdravotní a sociální podmínky, více možností rekreace, zdroj pro výuku a „přírodní laboratoř“ či odolnost ekosystémových služeb.

Výše uvedený přehled samozřejmě neznamená, že ÚSES jako celek nebo každá skladebná část musí nutně plnit všechny přínosy, případně, že je bude plnit dokonale. Zároveň jsou ve stejném dokumentu Komise uvedeny příklady ZI v členských státech EU. Z výše uvedeného plyne, že ÚSES není totožný pojem jako ZI, ale je její nedílnou součástí.

V roce 2018 byla ustavena jako zapsaný spolek Společnost pro ekologickou stabilitu krajiny, která se mimo další činnosti aktivně věnuje právě problematice ÚSES. Kromě pořádání již tradičního semináře „ÚSES - zelená páteř krajiny", členové spolku aktivně diskutují současnou situaci, snaží se identifikovat problémy, hledat jejich řešení, či nabízejí z pohledu svých odborností a zkušeností výhledy do budoucna.

ÚSES je jedinečný a zároveň jediný nástroj ochrany přírody a krajiny, který vedle ochrany vybraných existujících ekologicky cenných ploch má i funkci koncepční a rozvojovou. Jako nástroj koncepční ochrany přírody a krajiny je aplikovaný v územním plánování, pozemkových úpravách, lesním plánování aj. Díky tomu se dostal do povědomí primátorů, starostů, zastupitelů, zemědělců, lesníků, členů různých spolků a řady dalších občanů se zájmem o problematiku obecné ochrany přírody a krajiny.

ÚSES je prostorově strategický a systémový nástroj, který je v územně plánovací dokumentaci rovnocenný se záměry strategií dopravy, sítí, bydlení apod. Dokumentace obsahující vymezení ÚSES, které je zpracováváno podle jednotné metodiky, pokrývají celé území ČR. Řada skladebných částí ÚSES na území ČR již byla zrealizována. Tyto skladebné části ÚSES plní často více funkcí. Ne vše ale funguje optimálně.

Čtěte také: Definice a význam ÚSES v ČR

Právní úprava týkající se ochrany a vytváření ÚSES není průběžně aktualizována (je zastaralá) a neodpovídá významu a potenciálnímu přínosu tohoto nástroje pro českou krajinu (jde především o slabé právní nástroje pro vymáhání povinností při ochraně a vytváření ÚSES). Realizace skladebných částí ÚSES není na celostátní ani regionální úrovni koordinována, chybí strategie postupu realizací jednotlivých skladebných částí ÚSES (např. s ohledem na míru jejich potřebnosti). Oponenti ÚSES často argumentují různými příklady špatné praxe, které však nejsou chybou koncepce, nýbrž selháním jedinců, kteří se na vymezování, projektování nebo realizaci ÚSES podílejí.

Dochází pak k tomu, že vymezení ÚSES v dokumentacích má velmi různou odbornou úroveň i formu vyjádření. I přes skutečnost, že ÚSES má obecně charakter funkčně uspořádané sítě, jeho konkrétní vymezení v některých případech funkční spojitost systému dostatečně nezajišťuje. To je, mimo jiné, výsledkem současného přístupu k posuzování odborné způsobilosti osob, které se zabývají vymezováním a hodnocením ÚSES.

Autorizace opravňující k vymezování a projektování ÚSES udělovaná Českou komorou architektů umožňuje navrhovat ÚSES i osobám fakticky odborně nezpůsobilým, což se projevuje alarmující mírou nízké úrovně řady dokumentací ÚSES. Dosud nebyla zajištěna potřebná informační podpora vytváření, vymezování a hodnocení ÚSES, a to jak pro účely výkonu státní správy, tak pro projekční praxi. Chybí jednotný informační systém ÚSES realizovaný na bázi sdíleného objektově orientovaného GIS. Vyjádření ÚSES v územně analytických podkladech (ÚAP) za dostačující informační podporu ÚSES považovat nelze.

Neexistuje systematická osvěta a vzdělávání osob (odborné veřejnosti), které se vymezováním a realizací ÚSES profesně zabývají (odborně způsobilé osoby, osoby vykonávající státní správu v ochrany přírody a krajiny), nebo se s ním „setkávají“ v rámci své činnosti. Chybí systematický výzkum sledující fungování ÚSES, jehož výsledky by bylo možno využít pro zpřesnění metodiky vymezování a realizace ÚSES a hodnocení jeho funkčnosti. Metodicky dosud nebylo dostatečně propracováno vymezení antropogenně podmíněného ÚSES, tj. těch větví a skladebných částí ÚSES, které by měly zajistit ochranu a tvorbu přírodě blízkých ekosystémů vzniklých a podmíněných lidskou činností (typicky např.

Na straně jedné máme tedy systém, který má již svou historii a „tradici“, máme i nástroje, kterými je možno ÚSES tvořit, udržovat či rozvíjet, na straně druhé nás stále čeká mnoho práce, abychom se přiblížili ideálnímu stavu. Proto je nutno revidovat právní úpravu vymezování, hodnocení a realizace ÚSES (na úrovni zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, vyhlášky č. 395/1992 Sb. a zejména ve vztahu k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a zákonu č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách), kdy je třeba identifikovat problémy a navrhnout příslušné změny.

Čtěte také: Udržitelnost krajiny skrze ÚSES

Na úrovni státní správy bude třeba zajistit potřebné kapacity pro fungování kontinuálního procesu vymezování, hodnocení a realizace ÚSES (pro potřeby legislativy, informační podpory, výkonu státní správy). Dále je třeba rozvíjet metodickou podporu zadávání zpracování a aktualizace plánů nadmístního a místního ÚSES, zajistit, aby se plány ÚSES nestaly zastarávajícími dokumentacemi, ale aby byly jako oborový dokument ochrany přírody a krajiny průběžně aktualizovány (ve vztahu k vývoji krajiny a jejímu využití) a současně poskytovány v souladu se stavebním zákonem do ÚAP obcí a krajů.

Vytvořením informačního systému ÚSES podpořit procesy vymezování, realizace a hodnocení ÚSES, stejně jako umožnit sdílení jak platného vymezení ÚSES z územně plánovacích dokumentací, tak koncepčního vymezení z Plánů ÚSES či ÚAP. Nezbytná je koordinace vymezování ÚSES s jinými krajinotvornými opatřeními přírodě blízkého charakteru, např. revitalizace, protierozní opatření.

Na poli odborné způsobilosti je nutné jednoznačně definovat požadavky, které musí autorizovaná osoba splňovat. Je třeba kontrolovat a ověřovat vědomosti těchto osob. Zároveň je nutno rozvíjet vzdělávání osob podílejících se na vymezování a hodnocení ÚSES (autorizované osoby, odborní pracovníci státní správy…). Při realizaci ÚSES je nutno revidovat metodologii realizací na základě vědeckých poznatků a praktických zkušeností, stejně jako podmínky dotační podpory realizace ÚSES.

Za pomoci informačního systému ÚSES je možno stanovit priority realizací ÚSES na lokální, krajské, případně i celostátní úrovni, dále tento IS využívat při hodnocení funkčnosti ÚSES a evidování realizací skladebných částí. Nezbytně nutné je rozvinout výzkumnou činnost, která se zaměří na funkčnost ÚSES a jeho význam pro ekologickou stabilitu krajiny, rozvine metodické základy pro vymezování antropogenně podmíněného ÚSES nebo pro specifika vymezování ÚSES v urbanizovaném prostředí. Výzkum by se měl zaměřit i na interakční prvky ÚSES (jejich roli, význam, případně i podobu).

Také bude třeba podporovat odborné zázemí a publicitu ÚSES vytvářením propagačních materiálů/projektů na národní úrovni a vhodně motivovat k aktivnímu vytváření propagačních materiálů/projektů pro různé cílové skupiny (široká veřejnost, odborná veřejnost, státní správy, samospráva) na regionální nebo místní úrovni. K tomu by měly sloužit vhodné formy prezentace pro různé cílové skupiny (např. ÚSES je nedílnou součástí pestré mozaiky ZI naší krajiny. Institut ZI je příležitostí pro další rozvoj ÚSES, zvláště pak pro rehabilitaci interakčních prvků jako jeho nedílné součásti.

Od roku 1992, kdy ÚSES získal právní oporu, se tento instrument obecné ochrany přírody a krajiny stal známým koncepčním nástrojem i v dalších odvětvích. I přes dosažené úspěchy jsme si vědomi i mnoha nevyřešených či neřešených problémů, kterým je třeba se věnovat.

Všechny základní pojmy a definice týkající prvků ekologické stability jsou legislativně vymezeny zákonem č. 114/1992 sb. Prioritní význam pro vytvoření ekologicky stabilní krajiny mají ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK). Vesměs se jedná o ty krajinné prvky, u nichž je pozorována relativně vyšší vnitřní ekologická stabilita. Nebo části, v nichž takovéto segmenty převažují. V naší krajině patří mezi nejběžněji se vyskytující EVSK břehový porost. Dále pak to můžou být např.

Vybraná soustava stávajících ekologicky významných segmentů krajiny doplněná o další skladebné části, které jsou účelně rozmístěny podle funkčních kritérií a prostorových parametrů, tvoří územní systém ekologické stability krajiny (dále ÚSES). Projektování, realizace a péče o skladebné prvky ÚSES je dnes převážně v rukou specializovaných a ve většině případů i soukromých firem. Před započetím řešení projektu je nezbytné brát na zřetel všechny vlastnické vztahy a získat všechna potřebná opatření. Plochy ÚSES mohou být využívány pouze jako plochy zeleně a vodní plochy.

Biocentrum (centrum biotické diverzity) je skladebnou částí ÚSES, která je, nebo cílově má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny. Biokoridor (biotický koridor) je skladebnou částí ÚSES, která je, nebo cílově má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který propojuje biocentra a umožňuje a podporuje migraci.

Kromě migrace, jež je nejčastěji uváděna jako funkce biokoridorů, umožňují tyto elementy také další procesy: vedle kolonizace a rekolonizace jde dále o pohyb druhů v rámci jejich denní aktivity a o periodické kontakty lokálních subpopulací, významné z genetického hlediska (Skelnička, 2003). Biokoridory tedy zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existencí všech druhů zastoupených společenstev. V naší kulturní krajině je význam biokoridorů nepopiratelný. Bylo by úzkoprsé za jedinou kladnou funkci označit migraci organismů. Rozsáhlé plochy krajiny dělí na jednotlivé segmenty a tímto způsobem ovlivňují oblasti ekologicky nestabilní. Největší souvislou síť biokoridorů tvoří doprovodné břehové porosty tekoucích vod, jež jsou přirozenými biokoridory bez ohledu na jejich vymezení v rámci ÚSES.

Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny. V místním územním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní, ekologicky méně stabilní krajinu. Interakční prvky jsou součástí ekologické niky různých druhů organismů, které jsou zapojeny do potravních řetězců i okolních, ekologicky méně stabilních společenstev. Slouží jim jako potravní základna, místo úkrytu, místo rozmnožování, a pro orientaci. Přispívají ke vzniku bohatší a rozmanitější sítě potravních vazeb v kulturní krajině. Hlavním smyslem ÚSES je působit jako základní prvek ekologické sítě, posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb.

Interakční prvky jsou hierarchicky na nejnižší úrovni a nemusí být propojeny s ostatními skladebnými částmi ÚSES. Jedná se o krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.).

Nadregionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu biogeografických regionů (bioregionů) příslušné biogeografické podprovincie. Nadregionální ÚSES vymezuje a hodnotí Ministerstvo životního prostředí v plánu nadregionálního ÚSES, který je podkladem pro závazné vymezení nadregionálního ÚSES v zásadách územního rozvoje, resp. v územním rozvojovém plánu. Regionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu typů biochor v příslušném biogeografickém regionu. K vymezení regionálního ÚSES v plánu regionálního ÚSES jsou příslušné krajské úřady s výjimkou území národních parků, chráněných krajinných oblastí a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území.

Vymezení regionálního ÚSES navazuje na koncepční vymezení nadregionálního ÚSES, doplňuje a rozvíjí ho na úrovni nižších biogeografických jednotek. Místní (lokální) ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu reprezentativních skupin typů geobiocénů (STG) dané biochory. Místní ÚSES ve svém správním obvodu v plánu místního ÚSES vymezují a hodnotí obecní úřady obcí s rozšířenou působností s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem a území chráněných krajinných oblastí, kde je k vymezení a hodnocení místního ÚSES příslušná správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (správa chráněné krajinné oblasti).

Co je to ÚSES? Územní systém ekologické stability (ÚSES) je krajinotvorný program, jehož úkolem je zvýšení ekologické stability od nejmenších celků až po celoevropské sítě. Je to tedy síť skladebných částí, které jsou v krajině na základě prostorových a funkčních kritérií účelně rozmístěny. Rozhodujícím kritériem pro vymezení ÚSES je biogeografická pestrost krajiny co do rozmístění rámců trvalých ekologických podmínek a jejich přirozené, na člověku nezávislé vazby. Stávající ÚSES je tvořen ekologicky významnými segmenty krajiny jako částmi kostry ekologické stability. Jednotlivé skladebné části ÚSES jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky. Součástí ÚSES jsou i ochranná opatření biocenter a biokoridorů, pokud jsou plošného charakteru.

Biocentra a biokoridory, která vytvářejí prostorový základ ÚSES, mají základní úkol - uchování přirozeného genofondu krajiny. Tento úkol však neznamená konzervaci společenstev, nýbrž podporování jejich přirozeného vývoje. Zejména u nově realizovaných biocenter či biokoridorů jde o podporu a umožnění co nejpřirozenějšího vývoje společenstva, vznikajícího v daných trvalých ekologických podmínkách. Městská krajina vzniká a je ve své existenci udržována urbanizačními procesy, které se projevují rozmanitými modifikacemi vnitřního i vnějšího prostoru měst. Rozrůstání měst transformuje okolní venkovskou krajinu a je doprovázeno proměnami vnitřního městského prostředí. Při zakládání, ochraně a rozvoji ÚSES je tak třeba se řídit specifickými zásadami a přístupy.

Na rozdíl od ÚSES ve volné krajině, kde je kladen důraz zejména na jejich ekologickou funkci, musejí projektanti urbánních sítí čelit řadě rozdílných požadavků na využití území a také se co nejlépe vypořádat s jeho sníženou prostupností. Základním nástrojem pro vymezení ÚSES se tak stává především platný územní plán města, popřípadě jiné koncepční dokumenty. Přestože koncepční a případně i projektová dokumentace ÚSES existuje někde i řadu let, k realizacím ve městech dochází jen zřídka.

ÚSES na území města Brna - v Brně je vymezeno cca 300 biocenter a biokoridorů, z nichž odhadem dvě třetiny jsou určeny k obnově či realizaci. Město Brno doposud nemá komplexně vyřešenou otázku správy ÚSES. Péče o stávající funkční prvky ÚSES je odpovídajícím způsobem zajištěna pouze v případě, že jsou součástí lesních pozemků, a to v případě, že je ÚSES zohledněn v lesním hospodářském plánu nebo lesní hospodářské osnově. ÚSES podél vodních toků mimo les je spravován často v rozporu s jejich ekologickou funkcí.

Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Ochrana přírody a krajiny se podle zákona č. 114/92 Sb., zajišťuje mimo jiné ochranou a vytvářením právě územního systému ekologické stability krajiny.

systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

ÚSES je tedy sítí skladebných částí - biocenter, biokoridorů, interakčních prvků, (ochranných zón), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií.

Pro podrobné dělení skladebných prvků ÚSES odkazuji na literaturu zejména LÖW a kol. Jen ty součásti ÚSES, které vyhovují minimálním prostorovým parametrům, mohou plnit své poslání (MÍCHAL, 1994, s. 246). Menší biocentrum, užší či delší biokoridor rozhodně nebudou plnit své požadované funkce (LÖW a kol., 1995, s. 246). U současně existujících biocenter s menší plochou se musíme snažit o jejich postupné zvětšení, chybějící je třeba vytvářet. Ještě častěji chybí v kulturní krajině biokoridory. Nově založená biocentra a biokoridory nejsou od počátku plně funkční (MÍCHAL, 1994, s. 246).

stanoví ve smyslu § 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability. Plány ÚSES jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územně plánovacích dokumentacích (ÚPD) a jsou zpracovávány v měřítku a v podrobnosti odpovídající příslušné ÚPD. Plány místního ÚSES obsahují všechny hierarchické úrovně ÚSES a jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územních, případně regulačních plánech obcí.

Vytváření územního systému ekologické stability (ÚSES) je podle § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.Smyslem vytváření a ochrany ÚSES je zajištění základních prostorových, resp. územních podmínek pro dlouhodobé udržení a posílení ekologické stability („schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce“ - viz § 4 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí). Děje se tak postupným vytvářením spojité sítě ploch s relativně vysokou ekologickou stabilitou, na kterých je umožněn rozvoj přirozených, především rostlinných společenstev, jejichž druhová skladba odpovídá ekologickým podmínkám stanovišť v kontextu biogeografického členění krajiny (přirozený genofond krajiny). Takto stabilizovaná území jsou předpokladem zachování či obnovení přirozené rozmanitosti krajiny, tj. zejména rozmanitosti biotopů. Ty pak mohou příznivě působit na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny.

ÚSES jako nástroj obecné ochrany přírody a krajiny lze považovat za prostorový plán pro zachování a obnovu přirozených společenstev v krajině, a to to především v krajině, která není ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny zvláště chráněná. Odborné a metodické principy vymezování ÚSES spočívají v biogeografickém členění krajiny a typologii přirozených společenstev ve vztahu ke stanovištním podmínkám. Využívají poznatků o závislosti složení a struktury přirozených společenstev na geografických podmínkách (klima, nadmořská výška, průběh počasí), geologických podmínkách (složení a struktura geologických vrstev), pedologických podmínkách (složení a struktura půdy), hydrologických a dalších podmínkách.

Za návrh vymezení systému ekologické stability (plány ÚSES) jsou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a kompetenčních ustanovení tohoto zákona (§§ 75 - 79) odpovědné orgány ochrany přírody. Závaznost ÚSES v konkrétním území však nevzniká správním aktem orgánu ochrany přírody příslušného k vymezení, ale vydáním příslušné územně plánovací dokumentace formou opatření obecné povahy, ve které je ÚSES vymezen, případně rozhodnutím o pozemkové úpravě.

Struktura a hierarchické úrovně ÚSES Plán ÚSES ÚSES v územním plánu

Orgány ochrany přírody jsou ve smyslu § 54 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona (NSZ), dotčenými orgány v procesu územního plánování. V něm uplatňují požadavky na závazné vymezení ÚSES v územních plánech obcí ve svém správním území zpravidla formou plánu (místního) ÚSES. Podstatné je, aby podmínky využití ploch, které jsou vydaným územním plánem vymezeny pro plnění funkce ÚSES, byly stanoveny tak, aby při rozhodování v území nedošlo ke snížení jejich ekologické stability, resp.

tags: #uzemni #system #ekologicke #stability #biokoridory #definice

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti v okolí Jičína
• Cíle směrnice o skládkách
• Informace o Sběrném Dvoře Hradčany
• Nejlepší objektivy pro focení přírody
• Průvodce výběrem odpadkového koše kolibka