V Dansku budují ekologické město budoucnosti

Doby, kdy se města přizpůsobovala automobilové dopravě a odlišovala čtvrti pro práci a bydlení, jsou nenávratně pryč. Moderní urbanismus dává přednost pěším a cyklistům, zeleni, veřejnému prostoru a smíšeným čtvrtím.

Jedno z hlavních zaklínadel současného urbanismu zní: město krátkých vzdáleností, případně patnáctiminutové město. Jeho nejznámějším propagátorem je kolumbijsko-francouzský urbanista Carlos Moreno a obecně vzato vlastně nejde o novou ideu.

Zjednodušeně řečeno, Moreno tvrdí, že města v té podobě, v jaké se budují posledních 50 či 60 let, se odtrhla od potřeb lidí. Díky rozvoji osobní dopravy se začalo stavět jinak. Na rozdíl od minulosti už lidé zdánlivě nepotřebovali mít všechny služby po ruce, vždyť mohli sednout do svého vozu a jednoduše za nimi dojet.

Výsledkem jsou města s jedním centrem, kam se lidé sjíždějí z periferií a vyplýtvají desítky minut i hodiny v dopravních zácpách. Proto urbanista navrhuje vrátit se k decentralizaci.

Ta má spočívat v tom, že každý člověk žijící ve městě bude schopen dojít pěšky, případně dojet na kole do čtvrthodiny za všemi svými potřebami - do práce, za lékařem, na nákup, za kulturou a sportovním vyžitím či prostě jen relaxací.

Čtěte také: Přírodní kouzlo dánských Vánoc

Od poloviny minulého století se budování měst ubíralo směrem, který se dnes považuje za nežádoucí. V 60. letech minulého století odstartoval prudký rozmach osobní automobilové dopravy. Společnost bohatla a vlastnictví osobního auta se stalo symbolem společenského statusu a nezávislosti.

Tomuto vývoji se podle Gehla přizpůsobili i urbanisté a architekti. „Stavěla se města s oddělenými funkcemi. Jinde se pracovalo, jinde bydlelo. Tyto jednoúčelové oblasti byly závislé na mobilitě,“ říká Gehl.

S omezením automobilismu by se podle Gehla mělo počítat už při plánování, a to nejen ve smyslu výstavby nových smíšených čtvrtí. „Dostanete to, co pozvete. Když postavíte více silnic, dostanete větší provoz. Pokud vytvoříte chodníky a cyklostezky, dostanete více chodců a cyklistů, veřejného života,“ vysvětluje architekt.

Jednoznačným trendem urbanismu tohoto století je také maximální důraz kladený na ekologii a související aspekty. Ani zeleň by ale neměla být samoúčelná, vynucená předpisy.

„Často se staví domy sice zaplavené zelení, kterou určuje koeficient, ale nikdo tam nikdy nebude mít piknik, protože se k němu nehodí. Tím nejmenším, co lze pro komfort obyvatel udělat, je výsadba stromů. Efektivitu tohoto jednoduchého opatření potvrzují i studie.

Čtěte také: Příroda v Dánsku

Klimatické změny a také legislativa, jíž se proti nim snaží bojovat politici, ale nutí architekty a developery také k vylepšování samotných domů. „Technicky jdou budovy velmi přirozeně kupředu. Jak z hlediska zateplení, tak tepelných zisků,“ vysvětluje ředitel developmentu společnosti PSN Štěpán Smrčka.

Nelze hovořit o městech budoucnosti a nezmínit při tom architekturu samotných budov. I pohled na ni prochází v poslední době vývojem. „Dům dodnes spousta lidí vnímá jako solitér. Jako jakousi samostatnou jednotku, která stojí, nebo spíš plave v prostoru. Výsledkem je přehled konání lidského ega, které možná naprosto uspokojí jednotlivého tvůrce a majitele.

O výstavbě města, kde se dobře žije, ale také lahodí oku, by se proto mělo uvažovat v souvislostech, v rámci celků. „Domy přirozeně fyzicky tvarují město a krajinu. Musíte proto zvážit, jaký mají prostorový a výtvarný účinek na své okolí, jakou vytváří náladu.

Apely urbanistů vnímají také investoři a developeři, když vybírají pro své projekty architekty. „Atraktivní architektura je velice důležitá a na tento aspekt klademe velkou roli. Atraktivní se ale nerovná kontroverzní.

Neodmyslitelnou součástí měst budoucnosti vedle budov je kvalitní veřejný prostor. Podle urbanisty Jana Gehla správně koncipovaná náměstí a další místa určená pro setkávání lidí zajistí, aby město žilo. Veřejný prostor by se například měl budovat na křižovatkách pěších tras, aby jím procházelo co nejvíce lidí.

Čtěte také: Zajímavosti z cest po Evropě

Zároveň by měl být víceúčelový, aby jej lidé využívali v různou denní dobu. Chybou mnoha míst je, že po vyprázdnění kanceláří a zavření obchodů není důvod je navštěvovat, a podle Gehla se tak stávají prázdnými a nebezpečnými.

Veřejný prostor moderního města by měl být čitelný, nabízet zřetelné a nezaměnitelné orientační body, u nichž se lidé potkávají. Důležité je zajistit také atraktivitu. Jan Gehl zdůrazňuje, že přízemní části budov, tedy ty ve výšce očí procházejícího člověka, by měly být co nejpropracovanější, aby přitáhly pozornost.

Je potřeba ale myslet i na pohodlí pěších, pro něž jsou veřejná prostranství určená. Tedy postavit dostatečně široké chodníky s dlážděním příjemným pro pohodlnou chůzi. K tomu, aby veřejný prostor sloužil svému účelu, přispívá i design jeho vybavení.

Standardem je mix různých funkcí i architektonická různorodost jednotlivých částí domovních bloků. Jedna věc je teorie moderních měst pro lidi, druhá věc je zajistit jejich výstavbu či přestavbu.

Například většina měst, která se pokusila bojovat s automobilismem a adaptovat se na parametry patnáctiminutového města, narazila na odpor části lidí. Vyprávět by mohla starostka Paříže Anne Hidalgová.

Bez komplikací není ani výstavba zbrusu nových, moderních čtvrtí. Například unikátní Hafencity mohlo vzniknout tak rychle a propracovaně jen díky tomu, že rozvoj brownfieldu po někdejším přístavu mělo pod palcem město.

Ještě před rozvojem lokality radnice skoupila všechny pozemky, následně založila městskou developerskou společnost a nechala urbanisty vypracovat územní plán, který určoval funkce různých míst. Tedy kde budou stát bytové domy, kde kanceláře, kde bude veřejný prostor a kudy povedou ulice.

Výsledkem je čtvrť, kde je zastavěno budovami 32 procent území, 24 procent tvoří veřejné prostory, promenády a parky. Lze něčeho takového dosáhnout v Praze?

I v českém hlavním městě funguje už několik let městský developer, který se stará o rozvoj městských pozemků. Jeho šéf Petr Urbánek říká, že právě Hafencity posloužilo jako inspirace. „Hamburk máme docela pečlivě nastudovaný.

Většinu dalších velkých brownfieldů město pod kontrolou nemá, a tak může jejich budoucí rozvoj ovlivnit jen nepřímo, přes územní plánování. A to se ukazuje, zejména kvůli zastaralému územnímu plánu, jako velká brzda.

Zatímco na brownfieldech se patrně podaří v budoucnu postavit městské čtvrti budoucnosti, na mnoha dalších místech Prahy je to téměř nemožné.

tags: #v #dansku #buduji #ekologicke #mesto #budoucnosti

Oblíbené příspěvky:

• Proces recyklace ve stavebnictví
• Specifika vanových odpadů
• Princip PIXE
• Znečištění delty Nigeru
• Ochrana klimatu v ČR