Smrkové Monokultury: Historie, Důsledky a Budoucnost Českých Lesů

09.03.2026

Smrkové monokultury jsme si zvykli považovat za les, který v našich podmínkách snad ani jiný být nemůže. Vývoj lesa od 19. století má ale svou historii, která nepříjemně porovnává monokulturu smrku se současnou velkoplošným pěstováním olejnin a obilovin. Chybí jen bezuzdné využívání látek chemické ochrany rostlin, ale všechny ostatní následky poškození biologického potenciálu přírody a zároveň neudržitelnost smrkových monokultur jsou nápadně podobné.

Historický Vývoj Smrkových Monokultur

Připomeňme si, že během 17. a 18. století rozvoj průmyslu přinesl prudký nárůst potřeby dřeva na palivo, výstavbu i technický materiál a tu mohl zajistit jen radikální zásah do tehdejšího lesnictví holosečemi a umělým zalesňováním. Smrk byl zvýhodněn snadným získáváním semene i rychlým vývojem na holosečích. Počátek masového pěstování jehličnanů představovala borovice, postupně byla nahrazena smrkem, považovaným za nejvýnosnější dřevinu a definitivně byla opuštěna jedle a buk.

Negativní vývoj a přeměnu lesa doprovázelo rozrušení půdy vyklučením pařezů, kypření a zorání. Výsadby smrků či borovic se kombinovaly s výsevem ovsa nebo svatojánského žita. Zhutněním půdy došlo ke snížení využívání dříve hlubokého profilu a vůbec nejzávažnější škodě na lesních půdách, likvidaci přirozeného potenciálu tvorby a obnovy humusu. Pro kořenový systém už tak znevýhodněné monokultury to znamenalo nedostatek vody v suchých obdobích, snížení příjmu živin a zpomalení růstu i kvality dřeva. Výsledky hospodaření přehlušily hlasy upozorňující na zhoršování podnebí a ničení lesních půd.

Již tehdy byly konstatovány změny klimatu a závažné, silně negativní změny lesní půdy. V polovině 19. století první generace monokultur smrků měly ještě k dispozici kvalitní půdu po přirozených listnatých porostech s možností hlubokého kořenění a přinesly překvapivě dobré hospodářské výsledky, což velmi přispělo k podpoře a propagaci jejich šíření.

Problémy se Semenáři a Genetickou Rozmanitostí

Jednou z největších škod monokulturního pěstování smrku bylo úplné potlačení přirozeného zmlazení lesa. Tak jak rostla potřeba sazenic k zalesňování holosečí, rostla také potřeba semene. Protože se vydatné semenné roky na různých místech opakují různě (semenné roky smrku a borovice se dostaví po 3 až 4 letech a vývoj embrya se dokončuje po době delší než rok, šišky dozrávají za 2 až 3 roky), vedl vývoj obchodování s nedostatkovým semenem k odběru nejen v různých místech českých zemí, ale postupně i v odlehlých končinách Evropy i v zámoří.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Historicky dominovaly semenářské podniky z Tyrolska a okolí Vídně, v roce 1910 se objevují domácí firmy z Turnova, Českých Budějovic, Hradce Králové a Kladrub. Počátek tohoto pseudosemenářství doprovázela doslova anarchie v typech a krajových původech druhů, protože základem nákupu byl pouze druh a nikdo se nezabýval geografickým původem semene. Pokud se podařila vypěstovat ze semenáčů prosperující porosty, došlo ke spontánnímu křížení mezi domácími a zcela cizími typy.

Výsledkem předcházejícího semenářství byl mezi 30. a 40. léty minulého století vysoce nepříznivý poměr mezi domácími dřevinami a dřevinami nejistého nebo úplně neznámého původu, v Čechách asi s pouhou pětinou domácích typů, na Moravě čtvrtinou. Celkově došlo k náhradě původních, přirozených výběrem vzniklých typů smrku populacemi s minimální přizpůsobivostí místním podmínkám.

Rizika Monokultur: Škůdci a Abiotické Faktory

Dalším negativem je hromadění škůdců, tedy hmyzu nebo houbových chorob. Nelze si z širšího pohledu (nebo snad vyššího přírodního mravního principu?) nepovšimnout, že v kulturách zemědělských plodin a v chovech hospodářských zvířat, charakteristických vysokým počtem jedinců na jednotku plochy, vždy nutně rovněž dochází k riziku až realitě značných ztrát, ať hmyzem či houbovými chorobami u rostlin nebo parazity, bakteriálními nebo virovými, popř. rovněž houbovými - správněji plísňovými - chorobami u zvířat.

Rovněž škody zvěří se v monokulturách značně zvyšují a ještě více v prostředí, kde se monokultura zemědělských plodin stýká s monokulturou lesních porostů. Z pohledu částečně poučeného laika byli lesní hospodáři při zakládání jehličnatých monokultur (lze se setkat s pojmem umělá lesní plantáž, lignikultura) postaveni před realitu zalesňování v obtížných podmínkách, pečlivého vybírání sadbového materiálu a nutnost provádět řadu technických i agrotechnických opatření k zamezení škod spojených s působením faktorů abiotických (vítr, sníh, námraza, ledovka, sucho) i biotických (živočišné a rostlinné organizmy).

Mezi negativními biotickými a abiotickými faktory stojí současné výkřiky a skutky ekologických aktivistů, lhostejno, zda prováděné individuálně či z popudu jejich organizací, popř. některé nikoliv věcné principy prosazují legislativní cestou. Smrkové monokultury jsou od samého počátku pěstování poškozovány větrnými polomy.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Větrné Polomy a Sucho

První spolehlivé záznamy pocházejí z let 1821 a 1833 v Jeseníkách, kdy bylo celkem evidováno zničených 442 000 m3. V roce 1930 byl v centrální části Žďárských vrchů polom se škodou ¾ mil. m3 dříví. Situaci na svém majetku řešil hrabě Kinský postavením úzkokolejky a náborem dřevorubců z Podkarpatské Rusi. Následky vichřic a větrných smrští způsobovaly škody na lesních porostech téměř každý rok.

Největší škody byly v letech 1976 a 1979 se ztrátou mezi 5 až 7 mil. m3, v roce 1984 až 12 mil. m3. Přehled polomů od roku 1985 uvádí V. Simanov (Kalamity v historii a současnosti. Lesnická práce 93: 573-575 str., 2014.), citace: více než 5 mil. m3 bylo evidováno v letech 1990 - 8,6 mil. m3, 2003 - 6,1 mil. m3, 2006 - 6 mil. m3, 2007 - 12,7 mil. m3, 2008 - 7,7 mil. m3. Orkány Kyrill a Emma v letech 2007 a 2008 způsobily podstatné zhoršení kůrovcové kalamity v době, kdy se nárůst rozvoje kůrovce dařilo potlačit. Sucho z roku 2015 opět negativní vývoj vrátilo na předchozí pozice kalamity a její rozsah narážel na nedostatek technických prostředků i lidských kapacit včetně nepřipraveného legislativního řešení.

Kůrovec a Další Škůdci

Škůdce se vyvíjí rychleji, než je lesní hospodář schopen vyřešit těžkopádnou legislativu výběrového řízení k likvidaci ohniska výskytu. Kůrovec není jediný závažný škůdce jehličnanů schopným způsobit kalamitní škody. Motýlek (noční můra) bekyně mniška s rozpětím světlých křídel 35 až 55 mm s nepravidelnými tmavými proužky způsoboval masivní až kalamitní holožíry smrkových a borových monokulturních lesů. Nejčastěji se objevuje v nadmořské výšce 400 až 700 m. V letech 1917 až 1927 proběhla jedna z největších kalamit na našem území s odhadem až 20 mil. m3 odumřelého dřeva.

V přírodě má bekyně mniška mnoho přirozených predátorů. Imisní kalamity postihly v 80. letech Krušné hor a Orlické hory, Jeseníky a Beskydy byly zasaženy relativně slabě. Vytěženo bylo několik miliónů kubických metrů dřeva, imisní působení souviselo s polomy a napadení lýkožroutem smrkovým. Jen v roce 1980 bylo v Krušných horách vytěženo 650 tis. m3. V letech 1970 to bylo v Krušných horách téměř 300 tis. m3, o pět let později v roce 1975 téměř 400 tis. m3 a ještě v roce 1985 to bylo 340 tis. m3.

Jako třetí lze zmínit kalamitu způsobenou obalečem modřínovým, která postihla v letech 1979 až 1983 Krkonoše a Jizerské hory na ploše asi 45 tis. ha. Proti obaleči bylo insekticidy ošetřeno v těchto letech 79 tis. ha.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Listnáče, Smíšené Porosty a Budoucnost Lesů

I listnáče mají své choroby a škůdce. Jejich zastoupení ve smíšených porostech je přijatelné a tyto porosty mají podstatně blíž k původnímu typu lesa, než jehličnaté monokultury. Od devadesátých let minulého století začínalo chřadnutí jasanů, po roce 2003 se začal počet napadených stromů významně zvyšovat a v září 2007 byl popsán původce, houba Chalara fraxinea. Pro chřadnutí jasanů jsou typické léze a nekrózy v okolí nasazení letorostů, které pozdních letních měsících hynou, nebo listy letorostů zasychají a zůstávají na větvích. Infikované stromy regenerují a přežívají.

Jilmy trpí houbovou chorobou grafiózou, která u nás byla poprvé zaznamenána mezi 20. a 30. lety minulého století. Příznakem je stejnoměrné usychání listů, mladé, nezdřevnatělé výhony se svěšují a ohýbají a listy na nich zpravidla zasychají od špiček větví. U grafiózy jilmů je typické tmavé, hnědé koncentrické zbarvení letokruhů, zejména nejmladších letokruhů, které jsou u napadených větviček velmi dobře patrné i pouhým okem. Příčinou zasychání je ucpávání vodivých pletiv podhoubím patogenních hub. Rozhodujícím příznakem onemocnění je produkce toxických metabolitů.

První vlnu grafiózy se podařilo zčásti potlačit rezistentními klony a hybridními druhy (jilm holandský, výsledek křížení jilmu habrolistého a drsného). Grafióza se s dřevěnými výrobky dostala do USA (zjištěna v Ohiu r. Mezi 60. a 80. lety 20. století se objevila druhá vlna choroby, pravděpodobně zavlečená z Kanady na jilmové kulatině. Přes intenzivní výzkum ničení původce fungicidy a přenašečů insekticidy, lapáky i biologickým bojem je stále nejúčinnější obranou preventivní hygiena porostů, tedy v celkové ochraně jilmů před poškozením, v prořezávkách a ve zdravotním negativním výběru napadených stromů, napadených podkorním hmyzem (likvidace zdrojů infekce) a v celkové sanitární péči.

V poslední době si hlavně v oborním hospodářství více ceníme jírovce maďalu. Je napadán klíněnkou jírovcovou, ta oslabuje jírovce likvidací až 90 % listů, stromy hynou až při výskytu dalších negativních faktorů. Poprvé byla objevena a popsána v roce 1986 u Ochridského jezera (Severní Makedonie, Albánie) a za 14 let pronikla do celé Evropy.

Duby a zčásti buky, vrby javory, břízy a habry napadá obaleč dubový. Larvy se zavrtávají do rašících pupenů a požírá mladé listy. Ne vždy je ničí až na úroveň holožíru, oslabené stromy pak podléhají suchu nebo jiným negativním faktorům.

Vážná situace vzniklá pravidelným či spíše každoročním poškozováním smrkových monokultur polomy, kůrovcovými kalamitami a řadou dalších škod ukazuje na neudržitelnost jejich pěstování. Předpoklad škod zvěří na sazenicích listnáčů i během růstu mladého lesa na skutečně obrovských plochách obnovy lesů vyvolává obavy z razantní redukce stavů zvěře.