Vliv řepky na přírodu a zemědělství v České republice

20.11.2025

Když se prezident Václav Klaus v roce 2010 rozhodl vetovat novelu zákona zvyšující podíl biopaliv v pohonných hmotách, projevil se skoro jako vizionář - trval na tom, že biopaliva životnímu prostředí spíše škodí. Před devíti lety byl ale Václav Klaus jasně přehlasován. V EU se nyní od biopaliv první generace, vyráběných právě především z řepky olejky, postupně upouští. Pokud dnes opakuje, že s biopalivy z řepky nepřišel on, nýbrž Evropská unie, má samozřejmě pravdu. Ale neříká ji celou. Připomeňme si tedy příběh výnosné žluté rostliny a Andreje Babiše.

Byznys s přímým vlivem státu

V květnu 2010 se Andrej Babiš hodně zlobil. Do firmy Preol vyrábějící metylester řepkového oleje investoval 1,6 miliardy korun, produkce běžela sotva rok. Kalkuloval s tím, že Česko dle unijního závazku navýší podíly biopaliv v pohonných hmotách a jakékoli zdržování mu finanční rozvahu kazilo. Prezidentské veto takovým nežádoucím zdržením bylo. Dnes je to Andrej Babiš, kdo má na tento byznys, jak sám říkal, přímý vliv svým rozhodováním.

Když čtyřicet poslanců v čele s Piráty v březnu 2019 navrhlo novelou zákona o ochraně ovzduší povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot zrušit (s argumentem, že podpora biopaliv první generace má velice devastující vliv jak na půdu, tak na podzemní vody), Babišova vláda to odmítla. Za řepku a biopaliva se postavil i ministr zemědělství a podnikatel ve stejném oboru Miroslav Toman. Právě ve spolupráci s Agrární komorou Andrej Babiš v roce 2010 úspěšně prolobboval přehlasování Klausova veta - v době, kdy už parlament na samém konci svého volebního období žádnou schůzi v plánu neměl. Vraťme se tedy do 27. května 2010.

Pro byl i Kalousek

Byl to čtvrtek, hned druhý den začínaly parlamentní volby. Poslanci a poslankyně počítali už jen hodiny do konce svého mandátu. Zemědělské lobby ani Andreji Babišovi se ale na novou sněmovnu čekat nechtělo. Tehdejší prezident Agrární komory Jan Veleba to popsal takto: „Rozeslal jsem dopisy šéfům našich regionálních komor, aby se spojili s poslanci ve svých regionech. Sám jsem některé také oslovil, například místopředsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. A tentokrát byla i velká součinnost s Agrofertem. Komunikoval jsem s Babišem a vím, že i on všemu věnoval mimořádné úsilí.“

A snaha se vyplatila. Poslanci se nakonec sešli na mimořádné schůzi. Na její svolání den před novými volbami tlačili zejména sociální demokraté a komunisté. Schválení novely nakonec proběhlo hladce. Schůze začala zhruba v 11.20 a za hodinu bylo po všem. Pro bylo 125 poslanců: sociální demokraté, komunisté, zelení, lidovci i polovina přítomných občanských demokratů. Pro mimochodem tehdy hlasoval i Miroslav Kalousek. Nešlo o málo. Novela nařizovala zvýšit podíl biopaliv v benzínu (tj. bioethanolu) z 3,5 % na 4,1 % a u nafty (tj. metylesteru řepky olejky alias meřo) ze 4.5 % na 6 %. Téma řepky a biopaliv tedy Andrej Babiš aktivně řešil jako byznysmen a řeší je nyní i jako politik.

Čtěte také: Dopady plastů na životní prostředí

Dopady pěstování řepky

Krajina plná žlutých lánů lidem vadí stále více, mluví se o negativním vlivu řepky na přírodu, nároky na hnojení a spotřebu pesticidů, které se pak dostávají do povrchových i spodních vod. Zemědělci mají skutečně dost důvodů, proč řepku hájit a mít ji rádi. Na „meřo“ sice nejsou přímé dotace, ale povinné přimíchávání do nafty a daňová úleva s nimi spojená je celkově zvýhodňuje. Tím i pěstování řepky. Nepřímo pak stát podporuje pěstování řepky v rámci platby na hektar oseté plochy (jde o nárokovou dotaci bez ohledu na pěstovanou plodinu) a vratkami spotřební daně za naftu spotřebovávanou v zemědělství a lesnictví.

Řepku olejku v Česku samozřejmě nepěstuje zdaleka jen Agrofert; v ČR je zhruba dva tisíce různých pěstitelů této plodiny. V roce 2016 měl Agrofert oseto řepkou necelých 20 000 hektarů (17 % všech ploch, které jeho firmy v tuzemsku obdělávají). Celkově v Česku roste řepka průměrně na 400 tisících hektarech polí. Agrofert má ale z řepky mnohé další benefity nad rámec pouhého pěstování. Vše jde za Agrofertem.

Do slibného byznysu spojeného se zpracováním řepky naskočil Babišův podnik se zpožděním, ale o to dravěji. V Lovosicích začala firma Preol stavět svůj nový závod na zpracování řepky v roce 2006, výrobu zahájila v roce 2009. V současnosti je už Preol největším výrobcem biosložky pro naftu v ČR. Dalším významným producentem je společnost Primagra Milín, opět z holdingu Agrofert. Za rok se v ČR průmyslově zpracuje kolem miliónu tun semene řepky olejné, z nichž zhruba půl miliónu padne na výrobu bionafty. Kapacita Preolu činí 460 tisíc tun řepkového semene ročně.

Ostatní dodavatelé metylesteru pro státní ČEPRO, kde se toto biopalivo míchá s naftou, jsou už jen dovozci ze zahraničí, nikoli producenti. Kromě toho společnosti z holdingu dodávají ostatním zemědělcům osiva, hnojiva, herbicidy, pesticidy i zemědělskou techniku. Agrofert má pod kontrolou celý výrobní řetězec od zasetí až po finální produkty.

Úspěch Agrofertu v byznysu s biopalivy vysvětlil v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy Tomáš Plachý, majitel firmy Chemoprojekt, která zařízení na zpracování řepky staví. Výroba těchto biopaliv je ale stále zcela zanedbatelná, nejen u nás, ale i v Evropě. Domácí produkce biopaliv první generace (tedy z řepky olejky) za rok 2018 činila podle statistik ministerstva průmyslu 194 278 tun. O rok dříve to bylo 157 429 tun. Vše jde za Agrofertem.

Čtěte také: Studie o topení

Historie podpory biopaliv v ČR

Andrej Babiš biopaliva a jejich podporu skutečně nevymyslel, jak v poslední době často zdůrazňuje. Jen na nich vydělal miliardy a i jako politik dělá vše pro to - jak je zmíněno výše - aby byla povinnost přimíchávat biopaliva první generace zachována. To, že jde o dobrý byznys, dokazuje, že jen za posledních šest let rámcové smlouvy (jde o sumu pro všechny dodavatele a nelze vyloučit, že výčet není úplný) na dodávky methylesteru mastných kyselin pro státní podnik ČEPRO dosahují hodnoty 26,4 miliardy korun.

Česká republika byla v Evropě dokonce mezi prvními zeměmi vyrábějícími bionaftu. Program prosadil někdejší ministr zemědělství Josef Lux. Skutečně - na počátku 90. let vzniklo s vládní podporu několik výrobců biopaliv (žádný z nich do dnešních let nepřežil), snahou bylo používat je s přídavkem aditiv ve vznětových motorech. Vyráběla se nafta s obsahem 31 % řepkových metylesterů.

První oficiální dokument EU týkající se biopaliv je už ze září roku 1993. Až v roce 2003 vznikla směrnice zavazující členské státy zvýšit podíl biopaliv až na 5,75 % do roku 2010. S čísly, cíli, závazky a nařízeními se pak v rámci EU dále hýbalo, ale to není pro tento příběh až tak podstatné. V Česku začala platit povinnost přimíchávat do nafty nejméně dvě procenta metylesterů od 1. září 2007. Do poloviny roku 2007 v Česku vzniklo 17 výroben biopaliv.

Dopady řepky na zvěř a alergiky

Řepka je považována za plodinu, která způsobuje vážné zdravotní problémy srnčí zvěře, jako jsou zažívací problémy, slepota, apatie, nadmutí až úhyn. Žlutá pole sice vypadají hezky, alergikům však způsobují značné problémy. „Alergie na řepku v populaci stoupá. Je to tím, že je jí v poslední době o hodně víc," zdůvodňuje plzeňský alergolog Petr Honomichl s tím, že počet alergiků stoupá celkově. Žlutá brukvovitá rostlina, která lemuje silnice i cyklostezky, často dráždí i ty, kteří běžně alergií netrpí.

Lidé, kteří mají alergii na pyl, by měli během problémového období pravidelně užívat preventivní protialergickou léčbu. V tomto období musí alergici, kterým řepka vadí, omezit svůj pobyt v přírodě. Řepka je velký agresor, který přidělává lidem s těmito obtížemi velké starosti. S pěstováním řepky v tak velkém množství nesouhlasí ani alergoložka Helena Jiráková z Klatov. Řepka nevadí jen lidem. Problémy má i lesní zvěř. Při větší konzumaci této plodiny má zvěř zažívací problémy, je vysláblá, dokonce může i oslepnout, je malátná a někdy dochází i k úhynu. Proto nemáme řepku rádi.

Čtěte také: Zero Waste a cestování

Alternativní plodiny a osevní postupy

Pokud se někdo rozhodne cokoliv pěstovat, musí zohlednit řadu faktorů. Zde se mohou odrazit limity a pobídky nastavené dotační politikou. A konečně do hry vstupuje trh. Podle mluvčího koncernu Agrofert Karla Hanzelky „pěstování plodin neovlivňuje dotační politika, ale zejména to, zda zemědělci mohou plodiny uplatnit na trhu - tedy prodat je. Orientujeme ji podle toho, zda máme pro produkci odbyt,“ sděluje za Agrofert Hanzelka.

Ulčák dodává, že suplování organických vstupů v zemědělství minerálními hnojivy není dlouhodobě udržitelné, neboť minerální hnojiva potřebují organickou hmotu, na kterou se dovedou navázat. Otázkou je, jak se (pro-ekologická) politika protne s ekonomickým zájmem producentů. Pokud se zároveň otevřou příležitosti k odbytu, všimneme si možná na našich polích výraznější změny. Zda pro nás nebudou za několik let podobným „žlutým morem“, jakým je dnes řepka, ukáže čas.

Geneticky modifikovaná řepka

S ohledem na přenos genů z GM plodin na planě rostoucí druhy rostlin je v našich podmínkách hodna zřetele především řepka, protože se může křížit s dalšími křížatými rostlinami. Geneticky modifikovaná řepka se v ČR nepěstuje. Mnozí lidé se obávají, že z GM rostlin mohou být do populací planě rostoucích rostlin neúmyslně zaneseny geny, jež jsou základem modifikace (tzv. transgeny). Tyto obavy lze rozdělit do dvou velkých skupin. První se týkají přenosu transgenu do příbuzných plevelů. Mohly by tak teoreticky vzniknout plevele, jejichž kontrola by byla ztížena. Někdy se o nich proto hovoří jako o „superplevelech“.

Druhý okruh obav se týká planě rostoucích příbuzných druhů GM rostlin, které mohou vytvářet hybridy s GM plodinou. Pro introgresi je klíčová přítomnost blízce příbuzného druhu v oblasti pěstování GM plodiny. Možnost přenosu genu z GM plodiny na planě rostoucí druhy je tedy třeba hodnotit ve vztahu k dané plodině a oblasti, v které je pěstována.

Pěstování GM řepky odolné k herbicidům je v podmínkách střední i západní Evropy prakticky jediným případem, kdy by mohlo dojít reálně k introgresi genů pro rezistenci k herbicidům do planě rostoucích druhů. Spontánní vznik hybridů řepky olejky a brukve řepáku v přírodě a polních ekosystémech je dobře znám. Zatím byly objeveny rezistentní hybridy brukve řepáku v Kanadě a ve Velké Británii. Do současné doby nebyla prokázána u žádného planě rostoucího rostlinného druhu introgrese transgenu, která by vedla k vyhubení tohoto planého druhu.

Invazivnost GM plodin

Smutná zkušenost s invazními druhy, jako je bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) či křídlatkou japonskou (Reynoutria japonova), vzbuzuje obavy z toho, zda se GM plodiny nemohou za určitých okolností stát invazním druhem. V souvislosti s rozsáhlým pěstováním řepky odolné k herbicidům má s řešením této otázky největší zkušenosti Kanada. Po třech letech pěstování byly v západní Kanadě objeveny dvě rostliny rezistentní na všechny tři typy herbicidu a na dalších místech byly objeveny rostliny odolné ke dvěma herbicidům.

Velmi rozsáhlá pozorování na tisících polí prokázala, že se řepka rezistentní k herbicidům jako plevel nechová. Invazní schopnosti GM plodin jsou obecně nízké. GM plodiny se v této studii neukázaly jako invazivnější než jejich konvenčně vyšlechtěné protějšky.

Změny agrotechnik

S nástupem GM plodin vystoupil tento aktuální problém do popředí. Reálně tu však existoval už předtím a nebyla mu věnována odpovídající pozornost. Výsledky studie prokázaly ve srovnání s konvenčními odrůdami snížení biomasy plevelů u GM řepy a řepky a její zvýšení u GM kukuřice. Agrotechniky při pěstování herbicid rezistentních GM odrůd lze modifikovat tak, aby byly k bezobratlým živočichům i plevelným druhům rostlin výrazně šetrnější.

Historie pěstování plodin

Již v neolitu (který stále spadá do populárního termínu doba kamenná) naši prapředci pěstovali hlavně pšenici. Později tuto skladbu doplnil ječmen, proso či oves. Archeology potvrzený výskyt obilovin společně s luštěninami prakticky u všech archaických společností (kukuřice a fazole ve Střední Americe, sója a rýže v Asii, čirok a cizrna v Africe a další) nicméně naznačuje, že již v počátcích zemědělství existoval nějaký způsob rotace plodin. Během středověku již lze doložit také zeleninu. Na středověkém poli bychom nalezli také řepku, která v tehdejším trojpolním hospodaření (inovace 13. století) mohla fungovat jako meziplodina i zdroj oleje.

Postupující industrializace skladbou pěstovaných plodin hodně zamávala. Zatímco ve středověku se lidé snažili pěstovat vše potřebné k vlastní soběstačnosti, v moderní době se začalo pěstovat pro průmyslovou produkci. Cukrová řepa pro výrobu cukru, brambory pro lihovary a tak dále. Vedle bezprostředního zdroje obživy se tak plodiny staly cennou surovinou.

Promyšlená rotace plodin je totiž nejúčinnějším způsobem ochrany a obnovy úrodné půdy. Jak ale sama vzápětí dodává, k tomuto ideálu má zemědělská praxe daleko. O současné praxi vypovídá mnohé procentuální zastoupení jednotlivých plodin. Už při letmém pohledu do tabulky vypracované Českým statistickým úřadem pro rok 2018 najdeme určitý vzorec. Tento trend jasně demonstruje Martin Hůserek v diplomové práci z roku 2017 zaměřené na vývoj pěstovaných plodin po roce 1989.

Podle něho, co se týče vývoje osevních ploch v čase (od roku 1989), nárůst proběhl u pšenice o 1,2 % a řepky olejky o 283,9 %. Pokud se někdo rozhodne cokoliv pěstovat, musí zohlednit řadu faktorů. Ty zohledňuje například rajonizace podle zemědělských výrobních oblastí. Zde se mohou odrazit limity a pobídky nastavené dotační politikou. A konečně do hry vstupuje trh.

Zmíněný Martin Hůserek zaznamenal další ekonomický trend, podle něhož s velikostí podniku (od 500 hektarů výše) roste plocha, na které pěstuje řepku. Stabilně vysoká výkupní cena řepky (9492 korun za tunu v únoru 2019, částka téměř o polovinu vyšší, než má ječmen sladovnický na druhém místě) a snazší přístup ke zpracovateli tak udržuje velké podniky v pozici tahounů našeho „žlutého“ zemědělství.

Řepka olejka zaplavila pole

Ač se to z pohledu do přírody nezdá, řepky na Klatovsku oproti minulým rokům nepřibylo. Dá se proto předpokládat, že některé zemědělce čeká nižší úroda řepky než v minulosti. Přesto se její pěstování vyplácí. V tomto období musí alergici, kterým řepka vadí, omezit svůj pobyt v přírodě. S pěstováním řepky v tak velkém množství nesouhlasí ani alergoložka Helena Jiráková z Klatov. Řepka nevadí jen lidem. Problémy má i lesní zvěř.

Řepka musí být vždy zaseta do začátku září. Pak začne rychle růst a tak právě řepka je v zimních měsících jednou z potravin, na kterou do polí chodí lesní zvěř, především srnky. Řepka však pro ně není vůbec vhodná. Při větší konzumaci této plodiny má zvěř zažívací problémy, je vysláblá, dokonce může i oslepnout, je malátná a někdy dochází i k úhynu. Proto nemáme řepku rádi. V tomto období, kdy je už vzrostlá a v plném květu, se porosty této plodiny stávají úkrytem pro divoká prasata. To opět dochází k problémům a střetům se zemědělci, jelikož černá zvěř v polích dělá velké škody, což se zemědělcům samozřejmě nelíbí.

Pylová sezóna a alergie

Pylová sezona trvá zpravidla deset měsíců v roce a můžeme ji rozdělit na tři základní období podle toho, jaké dřeviny, rostliny či byliny ovlivňují alergiky nejvíce. Alergici na pyl si sice mohou v zimním období oddechnout, ale v chladných měsících tráví lidé delší čas pobytem ve vnitřních prostorách, které obvykle nejsou dostatečně větrány a to s sebou přináší zvýšený kontakt s alergeny vnitřního prostředí.

V únoru se probírají k životu po zimě především stromy, konkrétně líska a olše. Dubnové alergeny v přírodě jsou podobně bohaté jako ty květnové. Květen je pro alergiky snad ten nejnáročnější měsíc. Červen je měsícem, kdy pomalu doznívají alergie na stromy - můžete v něm výrazněji kýchat pouze po černém bezu, lípě, olivovníku a pajasanu. Srpen je prvním měsícem kalendáře, kdy si můžete být jistí, že už vás neohrozí žádné pyly ze stromů. Září je měsícem, který už alergiky netrápí tolik.

Ovšem alergici mívají i tak potíže, a to, jak jsme zmiňovali již v lednu, s roztoči a plísněmi. Ačkoli ryby jsou obecně velmi zdravé a doporučované potraviny, přibližně 50 000 obyvatel České republiky trpí alergií na ryby, měkkýše a korýše.

Terapie pylem

Pokud chcete své pylové alergie zmírnit nebo se jich postupně úplně zbavit, můžete vyzkoušet terapii pylem. Pyl byste měli užívat dvakrát ročně, ideálně před začátkem pylové sezony a na jejím konci. Pyl byste měli užívat pravidelně po dobu 30 dní. Pokud trpíte alergií, začněte opravdu velmi malými dávkami. Rouskovaný včelí pyl v naší nabídce je vyroben z pylů všeho druhu, které včelky nasbíraly v našich luzích a hájích. Jsou mezi nimi pyly ze stromů, trav i bylin, které se vyskytují v našem prostředí, proto je tato přírodní vakcína velmi účinná.