Recyklace je proces nakládání s odpadem, který vede k jeho dalšímu využití. Jedná se o opětovné cyklické využití odpadů a jejich vlastností jako druhotné suroviny ve výrobním procesu. V procesu recyklace tedy jde o opakované (cyklické) uvedení materiálu zpět do výrobního cyklu, odtud pak název tohoto procesu.
Termín recyklace se začal výrazně používat v 70. letech 20. století. Tedy v době, kdy se začala rozvíjet environmentální hnutí. Lidé se tehdy začali více zajímat o ochranou životního prostředí a začali si být vědomi toho, že vyhozené odpadky mají negativní dopad na životní prostředí. To podnítilo hledání způsobů, jak tyto dopady zmírnit.
Recyklace je proces, který zahrnuje několik kroků, od sběru odpadu a jeho třídění až po zpracování a vytváření nových produktů. Obvykle zahrnuje tyto kroky:
Mezi hlavní recyklovatelné materiály patří:
Pro recyklaci je však důležitým předpokladem správné třídění odpadu, díky kterému je možné efektivně různé materiály zpracovat.
Čtěte také: BMW a emise: Co dělat při zhoršení?
Cílem recyklace je omezit množství odpadu, snížit potřebu těžby primárních surovin a minimalizovat negativní dopad na životní prostředí. Recyklace tak hraje klíčovou roli v boji proti ekologickým problémům spojeným s odpadem a přispívá k udržitelnějšímu životnímu stylu.
Recyklace přináší široké spektrum úspor, a to nejen z ekologického, ale i z ekonomického hlediska.
Upcyklace, recyklace a downcyklace. Tři často skloňované pojmy v debatách o udržitelnosti, a zároveň tři přístupy k věcem, které už dosloužily. Víte ale, co přesně znamenají?
U recyklovaných materiálů/produktů totiž můžeme pozorovat snižování (downcyklace) nebo naopak zvyšování hodnoty materiálu/produktu (upcyklace).
Upcyklace je proces přeměny, kdy z něčeho nepotřebného vytvoříte jinou, užitečnou věc a původní předmět tak posunete na vyšší úroveň. Cílem upcyklace je dát věcem novou funkci a s tím i šanci na druhý život. Na rozdíl od recyklace, která materiál nejdříve rozloží a až potom s ním dál pracuje, upcyklace zachovává charakter původní věci, ale obsazuje ji do jiné role.
Čtěte také: Ekologie: Definice a vysvětlení
Jako příklad upcyklace a zřetelného zvýšení hodnoty materiálu poslouží projekt Merdacotta (překládáno doslova jako „baked shit“) architekta Luca Cipellettiho. Toho oslovil majitel italské zemědělské farmy Gianantonio Locatelli dodávající mléko pro slavný sýr Grana Padano. Společně vymysleli, jak zpracovat enormní množství kravského trusu vznikajícího ve farmářství (konkrétně 100 tun denně). Trus vysušili a následně smíchali s toskánskou hlínou. Vznikl tak nový materiál, který je po vypálení podobný terakotě - proto název Merdacotta. Ironii ukrytou v takto vzniklém nádobí, které si zákazník hrdě postaví na slavnostní tabuli, snad není třeba vysvětlovat.
Také v Holandsku nalezli způsob využití kravských exkrementů. Tým projektu Mestic, v čele s umělkyní Jalilou Essadi totiž dokáže proměnit hnůj v bioplasty, papír či textil. Essadi je také zakladatelkou Bioart Laboratories, organizace, která nabízí podnikatelům a tuzemským vědcům přístup do biotechnické laboratoře, spolu s nástroji a poradenstvím v oblasti mezioborové spolupráce mezi vědou a kreativním průmyslem.
Zda se jedná příklad upcyklace nebo downcyklace, je v některých případech možné posoudit jen velmi těžce. Například značky outdoorového oblečení (Patagonia či Napapijri) prezentují kolekce triček a bund z recyklovaných PET láhví. Na první pohled se zdá, že se jedná o jasný případ zvýšení hodnoty konečného produktu.
Recyklace odpadu je proces, kterým se z vytříděných materiálů opět získávají druhotné suroviny pro další použití. Recyklace je technologický proces, jehož prostřednictvím se z jednodruhového použitého materiálu získává materiál (ideálně) stejné kvality. Většina současných recyklačních procesů je mechanická, kdy se původní materiál čistí, drtí na různé frakce a drť se dále využívá ve výrobě. Tak se recykluje nejčastěji plast, sklo, nápojové kartony, dřevo, stavební odpady nebo pneumatiky. Kovy se recyklují většinou roztavením. Papír se recykluje rozvlákněním.
Primární suroviny vznikají přírodními procesy. Lze říci, že recyklace snižuje nutnost těžby nebo výroby nových surovin.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí právní cestou
Podle kolektivního systému Eko-Kom obyvatelé ČR vytřídili během posledních 15 let neuvěřitelných 8,3 milionů tun obalového odpadu. Co do objemu se jedná o množství údajně zhruba dosahující velikosti hory Říp. Mnohem zásadnější než to, kolik se vytřídilo je to, kolik se skutečně zrecyklovalo. A toho je žalostně málo. Zhruba 34 %. Samo MŽP přiznává, že „zpracovatelský průmysl bezpochyby chybí.“ To je důkazem bezkoncepčnosti, s jakou se k této problematice v minulosti přistupovalo.
Globální výsledky recyklace za rok 2023 ukazují na klesající celkovou míru cirkularity ekonomiky, která dosáhla pouhých 7,2 %. To znamená, že drtivá většina materiálů (více než 90 %) pochází z primárních zdrojů a ne z recyklace.
Aby recyklace fungovala, nestačí ji pouze zahrnout do plánů a strategií udržitelnosti. Oblast podnikání v této oblasti je nezbytné podporovat a zefektivnit- tím se nemyslí dotace, ale motivační pobídky. Podpora recyklace v rámci tzv.
Recyklace je v podstatě průmyslový technologický proces, kterým se snažíme z odpadního materiálu A vytvořit opět materiál A, protože kvalita recyklátu je pro ekonomickou rentabilitu zásadní. Materiály však nelze recyklovat do nekonečna (ani sklo), protože ztrácejí své vlastnosti, které jsou pro další využití nezbytné.
Recyklace je proces, který je (stejně jako každý jiný průmysl) náročná na energie, vodu a produkuje emise i odpady. Na recyklaci je navázána i infrastruktura dopravy. Na recyklaci tedy nelze v žádném případě poukazovat jako na ekologické řešení. Udržitelnost recyklace je v současnosti sporná. V principu pouze produkuje materiál pro další průmyslovou výrobu.
Za jediný prokazatelný přínos recyklace lze považovat úsporu primárních zdrojů. Především kovů, vzácných zemin (strategických a kritických surovin).
Surovinová zranitelnost technologických odvětví přinutila EU, aby přikročila v legislativní oblasti k zajištění dostatku kritických a strategických surovin. Evropa je závislá na jejich dovozu. Například boritan je dovážen z 98 % z Turecka. 85 % niobu z Brazílie a 93 % hořčíku z Číny. Mimochodem, Čína v současnosti produkuje 86 % světových zásob vzácných zemin!
EU se tak snaží vyvíjet tlak na jednotlivé země, aby těmto surovinám věnovaly pozornost. Snažily se diverzifikovat své zdroje a především, aby zvýšily svou zpracovatelskou kapacitu - tedy i recyklaci elektronického a elektrického odpadu a nezaměřovaly se při recyklaci jen na relativně snadno získatelné suroviny (papír, sklo, plast). Cílem je, aby do roku 2030 byla EU schopna vyrobit minimálně 40 % své roční spotřeby strategických surovin.
Je s podivem, že Evropa cenné druhotné suroviny vyváží, namísto toho, aby se je snažila využít. Toto uvažování je až zarážející. Jen za rok 2019 se z Evropy vyvezlo přes 25 000 000 tun druhotných surovin! Jednalo se o papír, plast, ocel, měď, hliník, nikl, drahé kovy. Podle Eurostatu se jednalo o nárůst přes 60 % oproti roku 2004.
Recyklací je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, sloužící pro původní nebo jiné účely použití, včetně přepracování organických materiálů.
Recyklace vyžaduje určité množství energie. Nicméně je důležité si uvědomit, že recyklace má dlouhodobé pozitivní dopady na životní prostředí, ale není samospásná. I když recyklace vyžaduje investice do infrastruktury a technologií, dlouhodobě může být levnější než těžba a zpracování nových surovin. Recyklace také snižuje potřebu skládek a snižuje emisní zátěž spojenou s výrobou nových materiálů.
Primární výroba plastů z ropy nebo zemního plynu je velmi energeticky náročná. Jejich zpětná recyklace umožňuje snížit potřebu nové plastové výroby. Tím že recyklujeme, snižujeme množství plastového odpadu, který by skončil na skládkách nebo v oceánech. To má dlouhodobé pozitivní dopady na životní prostředí.
V zásadě platí, že recyklovatelné materiály by měly být co nejvíce čisté, aby proces recyklace fungoval správně. Mnoho recyklovatelných věcí by mělo být umyto před tím, než je vhodné je hodit do recyklačního kontejneru. Důvodem je, že znečištěné materiály (například plastové obaly nebo plechovky s olejem, jídlem nebo zbytky tekutin) mohou znečistit recyklační proces, což ztěžuje jejich zpracování.
Obal zcela vyprázdněte - Ujistěte se, že všechny nádoby jsou prázdné. Krátce opláchněte - Není nutné důkladně umývat každou nádobu, ale rychlé opláchnutí může být užitečné.
Sklo je 100% recyklovatelné a může být znovu a znovu přetavováno bez ztráty kvality. Hliník (např. plechovky) také nemá omezení - recyklace je extrémně energeticky úsporná a kvalitativně výhodná. Papír lze recyklovat zhruba 5-7×, než se vlákna příliš zkrátí. I poté ale může být použit např. Plasty jsou na tom hůř - některé typy (např. PET) lze recyklovat 2-3×, než ztratí potřebné vlastnosti. Ale i poté mohou být využity např.
Produkty obsahující více než jeden typ materiálu mohou být recyklovány, ale proces recyklace může být složitější a nákladnější.
Recyklace je důležitá, ale není to řešení všeho. Nejlepší strategií je omezit vytváření odpadu, v první řadě (např. snižováním spotřeby plastů a upřednostňováním opakovaně použitelných výrobků).
Ne vše, co hodíme do recyklačního kontejneru, skutečně skončí recyklováno. Mnohé materiály nejsou recyklovatelné, nebo jsou znečištěné natolik, že proces recyklace je náročný nebo neefektivní. Jedná se například o plasty se zbytky potravin či detergentů, kartony znečištěné oleji nebo smíšené materiály (např.