Váš Odpad, Naše Starost? Co to Znamená?

Třídění odpadů je již několik let něco, na co může být naše země pyšná. Češi jsou podle statistik mistři v třídění odpadu a jsme na špici Evropy. Naši občané třídí opravdu velmi dobře a jsou na špici v Evropě. Přesto v některých obcích platíme za odpady více než v jiných. Přesto se v některých obcích, které mají srovnatelné parametry, platí za srovnatelné odpadové služby více, v některých méně, byť všichni třídíme jako o život.

Proč platíme za odpad různě?

Odpověď může dát bližší prozkoumání spolupráce se svozovou firmou. Existují obce, které po výběrovém řízení uzavřou smlouvu se svozovou firmou, a pak už se jen podepisují faktury, aniž by měla obec přehled o detailech.

Existují však i města a obce, kde odpadovému hospodářství věnují mimořádnou pozornost, lidé jsou finančně i jinak motivováni k třídění a občané mají všechny potřebné informace. Díky tomu se v takových místech daří zvýšit podíl tříděného odpadu a logicky snížit množství toho směsného, netříděného komunálního odpadu. Za odstraňování směsného odpadu se zde platí méně a méně odpadů končí na skládce - resp. ve spalovně, pokud je v dosahu.

Těch prvních, tedy měst a obcí, kde se jen nastaví paušál na rok a hlavu, je bohužel drtivá většina. Co se vybere od obyvatel, zaplatí se „svozovce“, Co chybí, doplatí se z rozpočtu obce. Těch osvícených obcí a měst je naopak málo. Ale jsou.

Klíčové otázky pro efektivní odpadové hospodářství

Jaké otázky by si měly obce klást, aby zlepšily své odpadové hospodářství?

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

1. Jaké množství směsného komunálního odpadu vyprodukují občané a kolik je toho vytříděného?
2. Jak obec nakládá s vytříděnými surovinami? Víte, kde končí a jak jsou tyto suroviny využity?
3. Jak vysokou odměnu dostává obec od společnosti EKO-KOM (autorizovaná společnost pověřená a zodpovědná za sběr tříděného odpadu od občanů)?

Hodnota vytříděných surovin

Vytříděné suroviny mají většinou kladnou ekonomickou hodnotu. Liší se to jak podle druhu druhotné suroviny, tak v čase. Trh s druhotnými surovinami je poměrně nestálý. Tyto suroviny buď obec předá svozové firmě a ta má dle aktuálních cen větší či menší zisk z jejich prodeje, nebo s těmito surovinami může obec obchodovat sama.

Také musíme počítat s tím, že sběr, svoz a dotřídění plastu a dalších druhotných surovin také něco stojí. Tyto náklady většinou kryje odměna od společnosti EKO-KOM, která má za úkol financovat sběr a svoz obalů a odpadů z obalů a dalších vytříděných surovin. Ceny za papír, sklo, železo a kov, tetrapaky nebo plasty jsou samozřejmě různé, nicméně se může v ročním úhrnu jednat o celkem zajímavé částky ročně za třídění odpadů od společnosti EKO-KOM.

Co můžeme udělat my, občané?

V dnešní době drtivá většina starostů občanům říká, že z poplatků v žádném případě není možné uhradit celé náklady na odpadové hospodářství obce, že obec doplácí z rozpočtu. Občané, jde o vaše peníze, vaše odpady, které předáváte obci, váš životní prostor, který možná velmi rychle zmenšuje nedaleká skládka.

Rozsah plastové katastrofy

Je to fascinující, co se plastu za něco málo přes sto let podařilo. První syntetický plast, bakelit, se totiž objevil teprve v roce 1907 a teprve v 50. letech nabrala výroba na tempu. Do konce roku 2015 už ovšem lidé dokázali vyrobit 8,3 miliardy tun plastu. Podle studie univerzity v Georgii z července 2017 skončila ovšem valná většina této gigantické hromady zahrabaná někde pod zemí, v přírodě a v oceánech (zdroj).

V roce 2016 se odhadovalo, že do oceánu sypeme každou minutu náklaďák plastu: tj. každý den 1 440 náklaďáků! Předpokládá se, že v roce 2050 bude v oceánech na váhu víc plastu než ryb (zdroj). Časovanou bombou se jeví především tzv. mikroplasty, plastové mikročástice, na které se plasty rozkládají a které vznikají také například při každém praní syntetického oblečení, a tzv. mikrokorálky (microbeads), jež se běžně přidávají do drogistických výrobků, kosmetiky nebo do zubních past.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Studie ve více než tuctu zemí z roku 2017 zjistila mikroplasty v 83 % vzorků kohoutkové vody (zdroj). Další studie z konce roku 2018 zjistila, že mikroplasty přenáší už i bodavý hmyz. Plast dnes běžně najdete v lidském mozku i v tělíčkách ještě nenarozených dětí.

S jednorázovým plastem je to jako s azbestem, DDT nebo olovem. Co se v 50. letech jevilo jako zázračný vynález, dnes člověka i planetu zabíjí. Rozhodl jsem se tematice zamoření plasty věnovat v této kapitole větší prostor než ostatním sedmi hrozbám (v knize najdete celkem osm ekologických hrozeb). Není to proto, že by se jednalo o největší bezprostřední hrozbu - tou jsou emise CO2 pocházející ze spalování fosilních paliv.

Jak se byznysu podařilo přenést zodpovědnost za škody externalizovat

Za prvé to, jak se byznysu podařilo zodpovědnost za škody externalizovat, tj. přenést na nás občany tak, že korporace chrlí rok od roku víc a víc odpadu a my poslušně nosíme část těchto odpadků do barevných popelnic a ještě si myslíme, jací jsme kabrňáci. Přitom to byla bouda jako hrom, kterou jsme spolkli i s navijákem, jak se ještě dočtete.

Kromě dřeva pro Danibáčiho a další sousedy jsme nasbírali vždycky dost i pro sebe na pravidelnou večerní vatru. Vzpomínám si, že mezi dřevem byly vždy i nějaké plastové obaly s německými nápisy - pet láhve od limonád, obaly od jogurtů nebo kosmetiky, které hořely nejlíp, a navíc zelenomodře, což nám dětem připadalo jako takové malé kouzlo. Byla to pro nás „plážová“ exotika. Občas připlavala i nějaká hliníková plechovka od Coca-Coly nebo jiného nápoje. Představovali jsme si, jak skvěle to muselo chutnat. Ty nejzachovalejší obaly jsme si schovávali na památku a vozili je odtud domů do sbírky.

V srpnu 2012 jsem se na Dunaj vrátil se svými rodiči a dětmi. Dunaj stále tekl, na břehu bylo ještě místo, kde bylo možné postavit stan, ale změnily se dvě věci. Ta nejviditelnější změna se však odehrála na pláži. Byla zanesená nejenom větvemi, ale pro nás nezvykle i haldami plastových odpadků. Už to nebyl sem tam exotický kelímek nebo lahvička s německými nápisy, ale všechno, co vás jen napadne - od pet láhví a všehochuti kosmetických a potravinářských obalů přes jednorázové rukavice, žabky, boty, zapalovače, igelitové pytle, kusy polystyrenu až po bublinkovou fólii nebo rozbité kbelíky.

Čtěte také: Jak vybrat koš do dětského pokoje?

Byl jsem toho plný, a tak jsem to tenkrát všechno nafotil a napsal o tom článek s názvem „Kdo za to může?“, kde jsem se ptal na to, jestli jsou pet láhve od Kofoly nebo Coca-Coly povalující se dnes běžně v přírodě zodpovědností zákazníka, obchodníka, dopravce, výrobce, zákonodárce... nebo nás, občanů. Článek měl nulový ohlas, neboť v roce 2012 v Česku bylo téma (plastových) odpadů neviditelné. Spíš se řada lidí divila, že se (zase něčemu) divím, když to přece není žádný problém. Říkali mi: „Přece recyklujeme, ne?!

První krámek s jídlem bez jednorázových obalů

„A dost!“ řekla na našem území jako první parta čtyř kamarádů, kteří se v květnu 2015 rozhodli v centru Prahy otevřít první krámek s jídlem bez jednorázových obalů (viz Bezobalu). Mnoha lidem to tehdy připadalo podobné, jako když si někdo v zimě vyrazí ven bos. Byli to podivíni. Bezobalu, jak se ta parta průkopníků bez-obalového životního stylu nazvala, už dnes místo prvního pilotního krámku provozuje tři prostorné, plnohodnotné obchody, ale hlavně mezitím inspirovala a zčásti také vyškolila více než stovku dalších podobných inovátorů po Česku a na Slovensku (a inspiruje a školí dál). Na jejich popud jsme my vydali zmiňovanou knihu Domácnost bez odpadu od Bey Johnsonové, Francouzky žijící v Kalifornii, která rozmachu této bezodpadové revoluce (globálně) významně napomohla.

Autorka knihy vyrůstala na francouzském venkově u prarodičů, kteří žili z velké části podle principů ekonomiky druhého a třetího patra dortu Hendersonové (svépomoc & příroda). Pak se přestěhovala za manželem do USA, kde se zhrozila ze vší té americké jednorázovosti a hor odpadů, které za nimi zůstávaly na každém kroku. Rozhodla se proto zkusit to tak, jak si to pamatovala ze svého dětství. Jak se jí to nakonec povedlo, by možná obdivoval i její děda, neboť její čtyřčlenné rodině i s pejskem se daří žít tak, že za rok vyprodukuje odpad, který se vejde do jedné malé zavařovačky (viz fotka níže). Napsat o tom knihu bylo samo sebou, a protože zavařovačka odpadků ročně je v dnešní kultuře vyhazování stejně magická jako čarování Davida Copperfielda, úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.

Právě díky tomu, že jsme koncem roku 2016 vydali Domácnost bez odpadu a už ji v tisícových nákladech dvakrát dotiskovali, vím, jak rychle se téma života s menším množstvím odpadu šíří a jak rychle mění naši společnost zezdola. Pozoruji, jak se kolem většiny bezobalových obchodů formují komunity lidí, kteří se dál propojují a pouštějí se do dalších projektů - zakládají lesní školky, školy, KPZky, pořádají sousedské slavnosti, bezobalové velkonákupy, stavějí se společně za klima a další pro společnost důležitá témata.

Kosmická rychlost, kterou se téma bezobalovosti dostalo do obecného povědomí, má samozřejmě svůj důvod, jímž je na prvním místě to, že jsme v odpadcích zasypaní (přestože to v Evropě není na první pohled vidět - vzhledem k systému, který po nás naše odpadky pravidelně uklízí). Jak víme, jedním z důležitých pro-růstových principů (náš ekonomický systém musí trvale růst, aby se nesesypal) je jednorázovost, kde rovnice funguje takto: čím víc se bude vyhazovat, tím víc se bude nakupovat, čím víc se nakupuje, tím víc se může vyrábět. To zajistí zisky a „všichni“ budou spokojení. Kdybychom jako metaforu tohoto problému vzali igelitku, tak platí, že průměrná doba jejího používání je 15 minut, po nichž bude následovat několik stovek let (zde), kdy se bude rozkládat (a do přírody uvolňovat toxické látky). Každou minutu se jich na zeměkouli rozdají 2 miliony (zde). Polovina plastu, který se na světě každoročně vyrobí, je na jedno použití (zde). Jeho výroba je úzce propojena s ropným průmyslem: všichni hlavní výrobci plastu buď vlastní ropné nebo plynárenské společnosti, nebo jsou jimi vlastněni, a v roce 2014 spotřebovali celých 6% světové spotřeby ropy (zde).

Množství plastu, který se každý rok na planetě vyrobí, váží tolik, kolik váží lidé, kteří na planetě žijí (zde). Jen Coca-Cola vyrobí ročně 120 miliard plastových láhví, což je množství, které by 700krát obmotalo planetu (zde). 50% veškerého plastu bylo vyrobeno za posledních 18 let (zde). Objem pevného komunálního odpadu z domácností a institucí (malé místní firmy, školy, místní úřady), který každoročně produkujeme, by v plně naložených náklaďácích postavených jeden za druhým obkroužil planetu 24krát (zde).

Tento odpad, ke kterému domácnosti přispívají pouze 30%, je hlavním terčem kritiky, a především na něj zaměřujeme své úsilí. O průmyslovém odpadu, kterého se vyprodukuje 18krát víc, se však prakticky nemluví. V bohatých zemích se ho na jednoho člověka vyprodukuje každý den více než 42 kg - to ještě před tím, než se výrobek objeví na regále! 93% planetárních odpadů končí v nejchudších zemích.

Jednorázovost (= "tak akorát" kvalitní výrobky na jedno použití) jsou základním principem ekonomického systému, který musí trvale růst (aby se nesesypal). Pro ilustraci tři fotografie z dnes běžného supermarketu (první dvě z finského, poslední z českého): Jednotlivě balené saláty, jednotlivě balené papriky, do lahví balená obyčejná voda.

Mnozí z nás z vlastní zkušenosti vědí, že speciální a snad nejabsurdnější kategorií odpadu je jídlo: celá jedna třetina se ho vyhodí. Celkem je to 1,3 miliardy tun, v bohatých zemích je to 222 milionů tun. Pro porovnání čistá produkce potravin v subsaharské Africe je 230 milionů tun. Pětinu jídla vyhodí spotřebitelé, zatímco polovina přijde vniveč při výrobě, distribuci a prodeji. Jen si vzpomeňte na Dobrého pastiera.

Celkově se vyhodí 45 % zeleniny a ovoce, 35 % všech ryb a dalších mořských produktů, 30 % obilovin, 20 % masa a 20 % mléčných výrobků. Tématu vyhazování jídla se v Česku věnuje organizace s názvem Zachraň jídlo.

Vánoční pověry a tradice - co s odpadem na Štědrý den?

Tradiční oslava Vánoc se pojí s mnoha lidovými zvyky a tradicemi. Součástí vánoční výzdoby může být jmelí, které už dávní Keltové považovali za posvátné. Jmelí prý přináší štěstí - ale pouze těm, kdo ho dostanou darem. Na Štědrý den bychom neměli vynášet odpadky. Podle pověry si totiž kromě špíny z domu vymeteme i štěstí.

tags: #vase #odpadky #nase #starost #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Příroda Triglavského parku & Ubytování
• Příčiny a následky znečištění moří
• Náčrty Greenpeace a radar
• Havajský ekosystém
• Pravidla ORL a ztráta sluchu