Ačkoliv ve jménu mnohých přesvědčení páchali lidé na světě nejrůznější zvěrstva, žádné z obecně známých náboženství se brutalitou a fanatismem svých věřících ani trochu neblíží tomu nejnebezpečnějšímu ze všech; jedná se o náboženství, jež má mrtvých na svědomí i oveček a fanatiků jednoznačně nejvíce, jejich indoktrinace probíhá neustále a na nejrůznějších místech, přičemž nesmírně zrádné je i proto, že za náboženství typicky ani považováno není, ačkoliv vykazuje všechny jeho znaky - ano, hádáte správně, jedná se o etatismus.
Jako ostatní náboženství, i toto má svá dogmata („stát potřebujeme, jinak bychom se pozabíjeli“), o kterých se prakticky nediskutuje a především kriticky nepřemýšlí, posvátné symboly (vlajku, hymnu), kněží (politiky), ceremonie (volby) a v jeho jménu se vedlo a stále vede více svatých válek než ve jménu čehokoliv jiného.
Etatismus má však ještě jednu zvláštnost; je to jediné náboženství, které má skutečně onu (islámu poslední dobou tak často připisovanou) vlastnost, že je agresivní již ze své podstaty a z principu vyžaduje násilné šíření. Jak to?
Jako podnikatelé všichni dobře víme, jak snadno se můžeme stát obětí neplatičů nebo zrušených zakázek na poslední chvíli. Obojí pro nás znamená nemožnost výdělku a ztrátu. V tomto článku bych se chtěl podělit o svou zkušenost s kroky, které jsem podnikl, abych se podobných hrozeb nemusel bát.
I přes veškerou moji opatrnost (písemná objednávka, podepsaná smlouva) jsem za práci v odvedenou v lednu neměl v květnu stále peníze. Informovat klienty o tom, že se mění podmínky spolupráce nebo ceník je vždy nepříjemné a nikomu se do toho nechce. Mám to štěstí, že mám úžasné klienty. Všichni moji situaci pochopili.
Čtěte také: Důležitost přírody
Výhoda u nových klientů je v tom, že nemají ponětí, co bylo předtím. Na negativa a možnou nerealizaci ale myslí málokdo. Je potřeba se chránit a především informace proaktivně předávat klientům v okamžiku objednávky, aby nenastalo žádné mrzení.
Dříve jsem neřešil a fakturoval vše po akci. Po potvrzení nabídky vystavím zálohovou fakturu. Je to úžasné. Se zavedením nového systému nebyl žádný problém. Noví už vůbec ne. Berou mě jako obchodního partnera, který má na práci procesy a ve věcech pořádek. Ne jako někoho, kdo má rád jazyky a při volné chvíli si skočí něco přetlumočit, protože je to zábava. Klienti rádi pracují s partnery, kteří jsou pro ně čitelní a předvídatelní. Vše je jasně dané. Žádné domněnky. Žádné dohadování ex post.
Všechno odbavím v rámci produkce a přípravy zakázky. Faktura je vystavená už před realizací na pár kliknutí ve fakturačním programu. Nemusím nic řešit a bát se, jestli klient zaplatí. Klienti si více váží služby, za kterou zaplatí předem. Potvrzeno v praxi za rok testování. Samé výhody.
V sobotu 24. 3. 2018 se konala konference Jazykománie v režii Tomáše Moslera. Kromě jiných jsem zavítal na přednášku o podnikání, kterou si pro nás připravila Melissa Dedina. Jednu její přednášku jsem navštívil už před nějakou dobou na Tomášově akci Translator Incubator. Pořád ji mám v počítači a čas od času si ji znovu přečtu. Melissa mluvila převážně o svých zkušenostech, bez příkras, věcně, stručně a jasně.
Prezentaci měla rozdělenou do logických ucelených celků, které se vždy točily kolem jednoho problému, na který chtěla upozornit, a vždy přidala praktickou radu či doporučení. Nejvíce mě zaujala část o kultu chudoby. Nejspíš protože jsem o tom konceptu předtím neslyšel.
Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO
S kultem chudoby (Poverty Cult) přišel Neil Inglis, interní překladatel Mezinárodního měnového fondu. Poprvé o něm hovořil na výroční konferenci ATA v Colorado Springs. Ruku na srdce. Ten náš překladatelský rybníček je dost malý. Jaký si ho uděláme, takový ho budeme mít.
Co děláme? Říkáme, že překládání je fajn, ale že přežít / uživit se / zbohatnout se tím nedá. Je lepší mít nějakou „opravdovou“ práci a překlady si šmrdolit po večerech doma na koleni. Brečíme, lamentujeme a naříkáme, jak jsou klienti neuvědomělí a nechtějí platit. Že jsou ignoranti a nevědí, jaký je rozdíl mezi překladem a tlumočením, kdo je Levý a co říká Nordová. Věříme, že duševní bohatství je víc než světské přízemnosti. Jazyky jsou totiž ušlechtilé a ryzí a nejdou dohromady s něčím tak odporným jako je podnikání.
Jsou dvě. 1. Každému, co jeho jest. A nevrátí se. 2. Naše práce JE krásná, zajímavá, obohacující a ušlechtilá, ALE peníze nejsou sprosté slovo.
Člověk má od přírody tendenci chtít více, než má. Platí to i v podnikání. Když překladatel nebo tlumočník na trhu začíná, touží mít spoustu klientů. Velké portfolio zákazníků, kteří mají zájem o jeho služby. A ideálně aby se vraceli. A slušně platili.
K tomu, aby podnikání dobře šlapalo, není potřeba mít stovky klientů. Představte si, že máte jednoho klienta, který vám zajistí tolik zakázek, že vám to zajistí dobrý příjem a nemusíte hledat jinde. Pak ale jednoho dne slepička, co snáší zlatá vajíčka, uletí. Klient přestane jazykové služby potřebovat, zkrachuje, změní se vedení nebo strategie společnosti… Možných scénářů je spousta.
Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky
Jakmile pracujete pouze pro jednoho klienta, ztrácí se veškeré výhody volné nohy a jste spíše zaměstnancem. Někomu to může samozřejmě vyhovovat. V takovém případě by ovšem bylo výhodnější domluvit se na možnosti podpisu smlouvy. Získali byste tím zaměstnanecké výhody a klid v duši. Pokud budete dlouhodobě fakturovat pouze jednomu klientovi, může si toho všimnou finanční úřad. Neexistuje. Optimální počet (stálých) klientů je 6-7. Ano, opravdu to stačí. Asi tak 25 %. Jakmile tedy čtvrtinu času stráveného prací věnujete jednomu klientovi, zpozorněte. Kdyby se toto číslo mělo dále zvyšovat, bylo by dobré zamyslet se, co dál.
Nezapomínejte na to, že méně je více. Méně než deset (kvalitních) klientů stačí a váš příjem bude v pohodě.
Kdy je tedy nejlepší s Francouzi např. ❌ Nevolejte před 12:00. ❌Nevolejte po 14:00. Už jsem psal o tom, co se děje v čase 12-14h. Pak ještě kafíčko. K jídlu samozřejmě sklenka vína. Francouzi během dne nejí. Svačiny nejsou à la mode. Oběd je společenská událost. Možnost sejít se s přáteli a popovídat si.
Všichni Francouzi jezdí na dovolenou v srpnu. Historicky v srpnu byly odstávky továren. V srpnu je teplo a lidi chtějí k moři. Protože Francie. Mnoho muzeí, galerií a jiných památek a atrakcí má na srpen speciální otvírací hodiny. Zkontrolujte si. Pozor si dejte i u restaurací a bister. Některá mají kratší provozní dobu. Jiná mají zatlučené okenice a řetěz na dveřích. Nečekejte ve službách služby.
Zkontrolujte si faktury po splatnosti a uhánějte je hned. Géraldine z účtárny pak bude na dovolené. A pak její kolegyně Mélanie. Pokud potřebujete nějakou informaci, volejte. Hned. Obrňte se trpělivostí.
Svátky byly 1. 5., 8. 5., 9. 5. a 20. Když svátek vyjde např. na čtvrtek, on fait un pont, tzn. Schválně se podívejte do kalendáře. Na prvního máje se Francouzi nelíbají pod třešní. Pád Bastily (Fête nationale - pozor, zde ve významu „národní“ svátek, nikoliv „státní“) - 14. Nanebevzetí Panny Marie (Assomption) - 15. Údajně výmysl Napoleona, aby byla párty na jeho narozeniny. Dušičky (Toussaint) - 1. Den příměří (Jour de l’armistice, tj. konec 1. sv. v.) - 11.
V minulém článku jsem se zamýšlel nad tím, proč není hodinová sazba za tlumočení dobrý nápad. Začíná to na C, končí to na K a má to pět písmen. Ceník. Co kolega, to jiný názor. Přístupy se různí a rozhodnutí (ne)zveřejnit své ceny na webu je každého věc. Podívejme se teď na nejčastěji uváděné důvody, proč (ne)jít s barvou ven.
Ano, to může být pravda. Ale pouze v tom případě, že bude mít dojem, že vaše cena neodpovídá vaší službě. A jak to může poznat, když je ještě ani nevyzkouší? Velmi snadno. Pokud totiž půjde o dům dál, nejspíš máte problém s brandingem. Neumíte předat hodnotu své práce. Co s tím? Můžete třeba načerpat inspiraci z článku kolegyně Hanky Marciniak. Nebo zamakat na svých textech. Nebo nejlépe nejprve jedno a potom to druhé.
A taky je potřeba si uvědomit, že se člověk nemůže zavděčit všem. Kdo chce lowcostové řešení, najde si ho. Konkurence uvidí moje ceny a bude proti mně mít výhodu. Bude přesně vědět, kolik nabídnout, aby byla levnější a zakázku od klienta získala. Uznávám, že to může být problém. Pokud jste stavební firma a účastníte se výběrových řízení na zateplení fasády základní školy, kde je hlavním kritériem pro přidělení zakázky cena. Někdo bude záměrně nabízet méně než já? Tak ať. Nekonkurujte nízkou cenou.
Zveřejním ceník a bude závazný. Ta možnost tu samozřejmě je. 1. Ceny od XY. Můžete uvést, že ceny začínají na částce XY. Takto velmi jasně a zřetelně vysíláte signál, že pod danou částku nejdete, a zároveň nemáte svázané ruce ohledně horní hranice. 2. Stojí to asi tolik. Klienti mají rádi konkrétní příklady. Můžete napsat například: - Tlumočení dvojhodinového jednání s obchodním partnerem v Praze vás vyjde na XY Kč.
Zkuste se na chvíli vžít do pozice klienta. Sám jsem si to uvědomil nedávno, když jsem se stěhoval. Potřeboval jsem sehnat stěhováky. Člověk by si řekl, že to není problém, protože stěhováků je fůra. Ano, ale skoro žádná firma nemá cenu volně na webu. Musíte vyplnit poptávkový formulář, kde se vás ptají, jak velký je stávající byt, jak velký je byt, kam se stěhujete, kolik máte židlí, skříní a postelí, jestli máte kolo a zda chcete přiložit ruku k dílu apod. Zkrátka po chvíli vás to klikání přestane bavit a jdete jinam. Někam, kde hned vidíte, za kolik vás přestěhují. Nejsme stěhováci, ale klienti jsou v tomto stejní. Mají problém - potřebují překlad nebo tlumočení. Vy pro ně máte řešení.
Předmět: Poptávka překladu Dobrý den, kolik stojí stránka překladu? Po určité chvíli jsem ale přišel na to, že je to ztráta času. Jedna kolegyně nedávno spustila nový web. Když jsme se bavili o ceníku a cenotvorbě, řekla, že zveřejnění cen byl nejlepší nápad. Jak jsem už napsal výše, tím, že uvedete svou cenu, děláte [stejtment]. Znáte hodnotu své práce a nebojíte se si říct o odpovídající odměnu.
Už několikrát se mi stalo, že mi klient řekl, že jsem byl z nabídek, které měli, nejdražší, ale že se jim líbily moje texty a způsob komunikace. Než mě někdo začne chytat za slovo, proč tady něco vykládám a sám ceník na webu nemám, rád bych řekl, že na tom pracuju. Už nějakou dobu sbírám myšlenky a nápady na nový web a píšu si texty do šuplíku. Práce je bohužel/naštěstí spoustu, takže to trvá.
Musím vás, ač nerad, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Fanoušci Pelíšků určitě poznali, odkud jsem si vypůjčil úvodní větu. Teď ale vážně. V poslední době jsem kolem sebe několikrát zaslechl, že někteří tlumočníci neúčtují podle sazeb za půl/den. Svou práci klientům nabízejí za hodinovou sazbu. Nejčastějším důvodem, který jsem slyšel, je: „Nechtějí platit půlden.
Před několika týdny mi zavolal kolega a poprosil mě, jestli bych za něj mohl zaskočit. Na poslední chvíli potřeboval změnit program, tak chtěl klientovi pomoct a nenechat ho na holičkách: „Téma je rybolov. Zavolá ti a vysvětlí ti kontext. 1. 2. Byly domluvené dvě hodiny. Hodinový výdělek v tuto chvíli: 427,3 Kč. Skvělé. 3. Klient byl velmi upovídaný. 4. Tlumočník pro klienta pracuje, i když to klient zrovna nevidí. Šlo o náročné téma, takže příprava byla méně příjemná, než kdyby šlo o téma mému srdci blízké. 5. Přes celou Prahu. Ode dveří ke dveřím jedna cesta hodinu. 6. Říkejte si, co chcete, ale podle mě se do „zakázky“ započítává i čas strávený krémováním a leštěním bot. Nebo žehlení košile (nesnáším žehlení!). Nebo čas strávený oblékáním, česáním či dalšími úkony.
tags: #važte #si #přírody #vitacek