Generalismus a specializace v ekologii

Snažit se neplýtvat, být užitečný, nebýt zaslepený, nepobírat dotace a neukazovat prstem. To jsou zásady, kterými by se měl řídit každý, kdo se zajímá o ekologii.

(Ne)skutečné plýtvání

Jednoho dne se třeba ukázalo, že dříve objednaných 150 velkých ledniček vizuálně nevyhovuje požadavkům značky a nevědělo se, co s nimi. Oddělení nákupu ale ty ledničky vzalo a nechalo je zničit, nikdy se nevybalily z krabic (!). Stejně tak se scrappovalo 40.000 nepotřebných skleněných lahví, protože by prý bylo dražší s nimi udělat cokoliv jiného.

(Ne)užitečnost

Bylo to pro mě fakt nepříjemné, ale cítil jsem potřebu si natvrdo položit tuto otázku a upřímně si na ní odpovědět - Jsem si v hloubi duše jistý, že to, co dělám, je skutečně užitečné? Odpovědí bylo jasné NE. Super, práce byla vzrušující, spousta lidí žádala o schůzku, příjem byl skvělej, dalo by se říct splněný sen, ale co si budeme nalhávat, prostě jsem vymýšlel, jak to udělat, aby si víc lidí koupilo láhev piva. Nějak mi ten pocit užitečnosti začal chybět a nebyl k nalezení.

Ten moment, kdy jsem si finálně nalil čistého vína, proběhl zrovna v kanceláři. Výpověď jsem za 20 minut odnesl svému šéfovi, proběhly klasické přemlouvačky, ale mentálně už nebylo cesty zpátky. Žádný vyhoření, žádné spory, žádný pošálení, žádná ezoterika, pro mě to bylo naprosto racionální rozhodnutí a touha smysluplněji využít svůj mozek, ruce a čas.

V následujících čtyřech letech jsem našel nejprve tři, a později spoustu podobně smýšlejících duší. A společně jsme z ničeho, s nulovým rozpočtem vybudovali dneska už dost velký projekt Český soběstačný dům, který kromě jiného získal třeba nejvyšší ocenění Evropské komise za ekologické inovace v energetice nebo tzv. SDGs Award (Social Development Goals Award) od Centra OSN v Praze a Asociace společenské odpovědnosti ČR.

Čtěte také: Znalecká Činnost a Čistota Ovzduší

Zaslepenost

Určitě nemůžu zdaleka házet všechny do jednoho pytle, ale už dlouho si všímám, jak neprostupné jsou často diskuzní názorové pozice. Buď je někdo druhou stranou označován za levičáckého ekoteroristu, nebo naopak za slepého blázna, odmítajícího vědecká fakta. No, on ten problém bude trochu na obou stranách, jako vždycky.

Dávám si už dlouho velký pozor na to, abych neříkal (a nemyslel si), že to, co dělám je, ekologické nebo udržitelné, a že konám dobro. Věřím, že jestli jsme vůbec schopni něčeho dosáhnout, tak je to postupná snaha alespoň trošku posunout aktuální stav našich společností k lepšímu, k šetrnější podobě, k čistšímu provozu. A pak to udělat znovu a znovu. Být kategorický a slepě přesvědčený o své ultimátní pravdě ničemu nepomůže.

Lidstvu se extrémně daří, to je fakt, výrazně klesá chudoba, hlad, i válečné spory, i když to tak z médií nevypadá. Zároveň podle zprávy Světového fondu na ochranu přírody (WWF) klesl díky lidské aktivitě od roku 1970 počet divokých obratlovců, tedy savců, ryb, ptáků obojživelníků a plazů na Zemi o 60 procent. Přijde mi užitečné se snažit o to, abychom dokázali naše domácnosti, budovy a infrastrukturu provozovat alespoň o trochu čistěji, šetrněji a racionálněji ke všem zdrojům.

Dotace

Během čtyř let jsem byl zkontaktován dohromady tak 30ti lidmi, kteří se dle svých slov věnují „dotacím pro ekologické projekty“ a že bychom se s projektem přesně hodili do některého z titulů. Všichni tito „zprostředkovatelé“ na mě ve správnou chvíli (někdy víc, někdy míň nápadně) vybalili své procento provize, které z celého dealu očekávají a rovnou hlásili, jak musíme správně pokroutit pravdu, ohnout projekt, abychom zapadli do nějaké kolonky. Celé mi to přišlo takové šedivé, včetně těch lidí, bez urážky.

Jeden příklad za všechny. Solární boom (prosazení obnovitelných zdrojů) v Česku nastartovalo v roce 2008 stanovení příliš vysokých (rozumějte dotovaných) výkupních cen elektřiny z fotovoltaických elektráren a nemožnost jejich výraznějšího snížení v následujících letech. Myslím, že obnovitelné zdroje a tedy ekologičtější energetika se tak drasticky propojila s dotacemi, že to to slovo ekologie v myslích mnoha lidí na dlouhou dobu zdiskreditovalo.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Programově tedy fungujeme bez státních či evropských dotací, s podporou nadšených jednotlivců a firem. I když první dva roky byly na hraně osobního bankrotu.

Ukazování prstem

Tuhle jsem byl na náměstí a zrovna probíhala jedna z demonstrací středoškoláků za klima a ekologii. Za co už jiného bychom měli bojovat. Dává ale smysl v jeden moment ukazovat na politiky/firmy a úkolovat je k urgentní změně a v druhý moment konzumovat ve velkém produkty, které ve skutečnosti v takovém množství nepotřebujeme?

Věřím, že není ekologické demonstrovat a křičet. Demonstrovat za ekologičtější systém a reálně do něj dlouhodobě a konzistentně investovat svou energii, čas, znalosti, peníze, snahu, to mi dává smysl a vidím v tom určitou dávku pokory. Začít třeba tím, že je člověk vědomě a dobrovolně ochotný se omezit, koupit si méně nepotřebností.

Hlavně a především je na čase začít ukazovat tím prstem na sebe a nějak se postavit k těm největším strašákům. Toto je tedy ve zkratce mých pět pravidel, kterými snažím maximálně řídit můj projekt a potažmo i svůj život (určitě mi to sem tam ujede): Snažit se neplýtvat, být užitečný, nebýt zaslepený, nepobírat dotace a neukazovat prstem.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

tags: #generalismus #a #specializace #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Sociálně ekologické systémy
• Mytologie: Spravedlnost a zákon
• Japonci a jejich boj s odpadem
• Udržitelná propagace značky
• Aktivní Zapojení a Příroda