Velikost emise IPO: Definice a klíčové aspekty

Emise akcií je jednou z možností podniku, jak získat finanční prostředky pro svou činnost. Obecně je emise cenných papírů jednou z možností podniku, jak získat finanční prostředky pro svou činnost.

Pod spojením emise akcií si můžeme představit vydání akcií do oběhu, za účelem získání či k navýšení finančních prostředků pro činnost podniku. Nejčastěji tento pojem zahrnuje i umístění na trhu a uvedení na burzu.

Společnost může získat kapitál emisí nových akcií (tzv. primární emise - Initial Public Offering IPO) nebo vydáním dodatečného množství akcií, pokud jsou již akcie firmy obchodovány na burze. Společnost může získat potřebný kapitál emisí zcela nových akcií nebo vydáním dodatečného množství akcií, pokud jsou již na burze obchodovány.

Ve druhém případě platí, že nově emitované akcie musí být nabídnuty přednostně stávajícím akcionářům. Emitentem je zde společnost, která akcie vydává. Subjekty, které emitované akcie nakupují, se stávají akcionáři, tedy spoluvlastníky.Subjekty, které nakupují emitované akcie, se stávají akcionáři firmy, a tudíž i jejími spoluvlastníky.

Akciové společnosti vydávají akcie s cílem buď získat finanční kapitál pro podnikání nebo motivovat klíčové zaměstnance a jiné osoby tím, že budou držiteli akcií. Společnosti však mohou získat kapitál i jinými způsoby. Výhodou emise akcií oproti emisi dluhopisů nebo jiné formy cizího kapitálu je v tom, že akcie nejsou určeny ke splacení a nemusí se z nich vyplácet pravidelná dividenda, pokud není podnik v zisku.

Čtěte také: Přehled velikostí kontejnerů na odpad

Druhy emisí podle způsobu vydávání

Emise akcií může být veřejná, a to v případě veřejně obchodovaných společností. První veřejná emise akcií se nazývá IPO (Initial Public Offering), pokud společnost vydává akcie další, hovoříme o druhotných nebo sekundárních emisích SPO (Secondary Public Offering) nebo také SEO (Seasoned Equity Offering).

IPO (Initial Public Offering)

A nyní podrobněji o IPO (Initial Public Offering) - je to první veřejná nabídka akcií. Vznik termínu IPO je datován na začátek 17. století. IPO je proces poměrně zdlouhavý a nákladný, proto jej společnosti provádějí pomocí specializovaných firem - většinou velkých bank, které připravují a vedou celou emisi a odpovídají za její úspěšné dokončení. Vzhledem k tomu, že IPO je proces poměrně zdlouhavý a také nákladný, tak ho společnosti proto realizují pomocí dalších již k tomu specializovaných firem.

Těmi jsou v naprosté většině velké banky, které připravují a vedou celou emisi a jsou také zodpovědné za její úspěšné dokončení. Z pohledu investorů jsou IPO zajímavé hlavně kvůli dvěma anomáliím. Většina IPO je totiž podhodnocená, a tak mohou investoři už první den vykázat zisk.

Nabídka akcií může být jak soukromá, tak ve formě veřejné nabídky prostřednictvím specializovaných burzovních segmentů. V České republice je možno IPO provést např. prostřednictvím Burzy cenných papírů Praha, a.s. (www.pse.cz) a jejího segmentu START.

Trh START

START je trhem pro menší inovativní společnosti s hodnotou od velikosti 1 mil. €, které chtějí získat nový kapitál, případně jejichž majitelé chtějí částečně nebo zcela ze stávajícího podnikání vystoupit a kapitalizovat tak svoji dosavadní činnost. Výhodou STARTu oproti jiným obdobným trhům v Evropě jsou minimální náklady na straně emitenta.

Čtěte také: Fakta o Ostrovu Odpadu

Obchodování na trhu START není kontinuální jako na jiných trzích pražské burzy, ale jedná se o aukci, která probíhá 4x v roce, v předem stanovených dnech, tzv. START Days. Do této aukce se firmy, které mají zájem o získání kapitálu nebo prodej části nebo celku firmy, či kombinaci navýšení a prodeje, hlásí.

Kapitálový trh a emise akcií

Kapitálový trh - místa (spíš virtuální, než nějaké konkrétní), kde se točí velké peníze. Jak název napovídá, dochází tu ke směně kapitálu prostřednictvím cenných papírů a jejich derivátů. Na jedné straně jsou ti, kteří mají volné finanční prostředky a chtějí je zhodnotit výhodnou investicí. Ti kupují prostřednictvím burzy cenné papíry těch, kdo tu hledají další finanční prostředky pro rozvoj svého podnikání. Ano - i kapitálový trh je zdrojem peněz pro financování podnikání.

Pokud má firma růst, potřebuje také další kapitál na financování tohoto růstu. Růst podnikání není zadarmo - generuje další, vyšší náklady. Větší odbyt vyžaduje i větší výrobu, více lidí na její zajištění, více lidí na jejich vedení, větší prostory, nové technologie... Standardním řešením bývá bankovní úvěr, ten má však své „mouchy“ - je na omezenou dobu a platí se z něj úroky.

Od určité velikosti už má pro firmu smysl začít přemýšlet i o tom, zda by nebylo vhodnější poohlédnout se po dalším kapitálu na kapitálovém trhu. Emise akcií si za posledních 150 let, kdy se rozvíjel světový kapitálový trh, vybudovala své pevné místo mezi zdroji financí pro podnikání, stejně jako ho mají bankovní úvěry. Při vydání emise akcií má firma možnost dostat peníze za podmínek, o jakém se jí v případě bankovního úvěru ani nesnilo - v hotovosti, na dobu neurčitou, bez jakýchkoli úroků. Investoři nemohou chtít najednou své vložené peníze zpět, v případě, že se firmě nedaří a nevypadá to s ní růžově. Maximálně poklesne cena akcií.

Emise akcií je vhodná pro nové rozvojové projekty, pro akvizice v zahraničí či pro případný exit akcionářů, kteří už dále být akcionáři nechtějí.

Čtěte také: Správná velikost koše na odpadky

Nevýhody vstupu na burzu

Jako vždy je však něco za něco. Firma se vstupem na burzu octne v „záři reflektorů“ - přichází o své soukromí. Vstupem na kapitálový trh se stává veřejně obchodovatelnou - a to také znamená, že musí hrát s odkrytými kartami. Management společnosti už není tak docela suverénním pánem na svém hradě - veřejně obchodovaná firma musí skládat účty svým akcionářům.

Trh očekává ze strany emitenta akcií pravidelné reportování obchodních výsledků firmy a také maximální transparentnost ohledně obchodní strategie. Jedině tak firma získá důvěru potenciálních investorů. Se vstupem na burzu navíc otevírá firma své brány i pro investory, o které nestojí - třeba pro své přímé konkurenty, kteří si pak mohou brousit zuby na to, že prostřednictvím zisku dostatečně velkého balíku akcií firmu převezmou, ať se to jejímu původnímu vedení líbí nebo ne. Firma nemůže nijak ovlivnit, kdo koupí nebo nekoupí její akcie.

Je třeba počítat s tím, že finanční analytici se budou zajímat o každodenní chod firmy, a také, že podle pravidel burzy budete muset informovat burzu o čemkoliv, co by mohlo ovlivnit pozici firmy na burze nebo cenu akcií. A tím může být prakticky cokoli - od rezignace předsedy představenstva společnosti až po spor s některým z klíčových dodavatelů. Na základě těchto informací se pak může různě houpat cena akcií.

Podmínky pro vstup na burzu

Malá firma o deseti zaměstnancích a obratu v řádu statisíců či jednotek milionů určitě není typickým kandidátem pro vstup na burzu - alespoň pro její regulovanou část. Pro vstup na burzu musí firma nejprve dostatečně vyrůst. Hranice tržeb, od kdy má smysl začít uvažovat o vstupu na burzu, začíná někde na půl miliardě korun. Musí mít účetnictví vedené podle mezinárodních standardů IFRS. Hodnota její tržní kapitalizace musí dosáhnout minimálně jednoho milionu EUR.

Zdálo by se, že pro malé a střední firmy jsou brány kapitálového trhu bez milosti uzavřeny. Ne tak docela. Alespoň ne na pražské burze. Ta otevřela v polovině roku 2012 přístup k penězům z kapitálového trhu i pro tyto podstatně menší hráče v podobě trhu Start.

Jde o neregulovaný trh - není tedy regulován legislativou EU, ale pouze burzou a jeho pravidla jsou nastavena tak, aby umožňovala jednoduchý a cenově dostupný přístup k penězům z kapitálového trhu pro emitenty z řad malých a středních firem a zároveň zajišťovala dostatečnou likviditu, která je důležitá pro investory. Není u omezující požadavek na minimální dobu existence firmy na trhu, na minimální hodnotu její tržní kapitalizace, ani na tzv. free float (tržní kapitalizaci akcií společnosti volně obchodovatelných na trhu, tj.

Vstup na tento trh je otevřen začínajícím inovativním dynamickým společnostem, které hledají kapitál pro další růst i zavedeným společnostem, které potřebují peníze pro svůj další rozvoj. Je také určen pro společnosti, které sice ještě ke vstupu na „klasickou“ burzu nedorostly, ale dostaly se do fáze, kdy vlastník stojí před rozhodnutím, zda kvůli přísunu dalšího kapitálu nechá do firmy vstoupit dalšího strategického partnera nebo private equity fond - nebo vstoupí s firmou na burzu.

Proces vstupu na burzu

Firma, která chce vstoupit na burzu, si vybere tzv. manažera emise, který zajišťuje přípravu a koordinaci emise včetně souvisejících marketingových aktivit. Manažerem emise bývá obvykle silná investiční banka. Aby mohly být emitované akcie nabídnuty veřejnosti, je potřeba připravit tzv. prospekt cenného papíru - ten je právním popisem emise a představením firmy potenciálním investorům.

Prospekt pak manažer emise představí odborné veřejnosti a otestuje zájem trhu o chystanou emisi. Následuje tzv. „bookbuilding“, kdy investoři zasílají nákupní příkazy, ze kterých manažer emise po zpracování určí emisní kurz a objem emise. Na základě veřejné nabídky proběhne upsání a to tzv. zápisem do listiny upisovatelů. Od rozhodnutí vstoupit na burzu po uvedení cenného papíru na trh může uplynout i několik měsíců - obvykle se tato doba pohybuje kolem půl roku.

V případě vstupu na neregulovaný trh Start kontaktuje zájemce o vstup na burzu některého z takzvaných garantů emise - ten posoudí připravenost firmy pro vstup na kapitálový trh. Pokud s ním firma podepíše smlouvu, stává se garant průvodcem a poradcem budoucího emitenta v procesu vstupu na burzu a zároveň se zaručuje na burze za schopnost svého klienta dostát všem závazkům plynoucím ze statutu veřejně obchodované společnosti. Ve spolupráci s firmou garant připraví prospekt emise (nebo jen zjednodušený informační dokument) a podá Burze cenných papírů žádost o přijetí emise na trh Start.

Základní informace o akciích

Definici akcie poskytuje ust. § 256 odst. 1 ZOK, podle níž je akcie cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, s nímž je spojeno právo akcionáře jako společníka podílet se podle zákona o obchodních korporacích a podle stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při jejím zrušení s likvidací. Určí-li tak stanovy, může společnost vydat tzv. kusové akcie, tedy akcie, které nemají jmenovitou hodnotu a představují stejné podíly na základním kapitálu společnosti. Dále akcie obsahuje číselné označení a také podpis člena nebo členů představenstva nebo správní rady.

Podpis může být nahrazen jeho otiskem (tedy postačí natištěný podpis), jestliže akcie současně obsahuje ochranné prvky sloužící proti padělání či pozměnění (např. vodoznakem, nicméně zákon žádný výčet vhodných ochranných prvků neuvádí, proto bude vždy záležet na posouzení konkrétního případu). Oproti starší právní úpravě již v současnosti akcie nemusí nutně obsahovat údaj o datu emise. To však lze jen doporučit, prakticky například pro osvědčení splnění tzv.

Je-li akcie vydána jako zaknihovaná (slovy zákona zaknihovaný cenný papír) , postačí, jestliže jsou výše jmenované údaje zjistitelné z evidence zaknihovaných cenných papírů. V praxi je běžné, že zejména u emisí s větším počtem akcií bývají vydávány hromadné akcie namísto akcií jednotlivých (hromadné akcie jednotlivé akcie nahrazují), což usnadní zejména jejich kontrolu. Na závěr obecného pojednání o akciích je nutno upozornit na skutečnost, že akcie téže společnosti mohou mít různou jmenovitou hodnotu. Tedy nic nebrání tomu, aby společnost emitovala zároveň v jedné emisi například akcie o jmenovité hodnotě 100,- Kč a akcie o jmenovité hodnotě 10 000 Kč.

Do splacení emisního kursu akcie představují akcionářská práva a povinnosti nesplacenou akcii, nebyl-li vydán zatímní list. Zatímní list je tedy jedním z cenných papírů, které může akciová společnost emitovat. podpis člena nebo členů představenstva, resp. Zákon zakazuje společnosti vydat takové akcie, s nimiž by byl spojen úrok nezávisle na hospodářských výsledcích společnosti. Akciová společnost může vydat akcie, se kterými jsou spojena zvláštní práva, tyto akcie, se stejnými zvláštními právy, tvoří jeden druh. Práva spojená s takovým určitým druhem akcií musí být určena ve stanovách společnosti. Nastanou-li pochybnosti o obsahu daných práv, může soud na návrh společnosti nebo akcionáře rozhodnout, jaké právo je s akcií spojeno, pokud je z okolností zřejmé, že takové právo vyjadřuje vůli obsaženou ve stanovách nebo je této vůli obsahově nejbližší.

Je-li tedy ve stanovách konstruována jakákoli disproporce ve formě zvláštních práv, mělo by tak být činěno vždy z ospravedlnitelného důvodu, který by si společnost eventuálně dokázala obhájit. Pokud však akcionář vlastní akcie odlišného druhu od akcií jiného akcionáře, tedy jsou-li s jeho akciemi spojena jiná práva, přičemž tato skutečnost má základ ve stanovách společnosti, nejedná se o porušení zásady stejného zacházení. O tom, že s konkrétními akciemi budou spojena zvláštní práva, totiž tento akcionář buď přímo rozhodoval v rámci rozhodování o obsahu stanov společnosti, nebo s existencí zvláštních práv byl srozuměn při nabytí akcií.

Co do ochrany akcionářů lze poukázat také na § 212 Občanského zákoníku, který ve dvou odstavcích stanoví, že: „Přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Zvláštním druhem akcií, který je upraven přímo zákonem o obchodních korporacích, jsou prioritní akcie, tedy takové akcie, s nimiž jsou spojena přednostní práva týkající se podílu na zisku nebo na jiných vlastních zdrojích nebo na likvidačním zůstatku společnosti. Akcie, s nimiž není spojeno hlasovací právo, přitom mohou být vydány jen v případě, nepřesáhne-li souhrn jejich jmenovitých hodnot 90 % základního kapitálu společnosti. Rozhodne-li valná hromada o tom, že přednostní podíl na zisku nebude přiznán, nabývá od následujícího dne vlastník prioritní akcie hlasovací práva, a to až do doby, kdy valná hromada rozhodne o vyplacení přednostního podílu na zisku (včetně hlasování v rozsahu celého pořadu jednání valné hromady, která o vyplacení rozhodne).

Výhody a nevýhody primární emise akcií

Investoři milují primární emise akcií (IPO). Akcie, které firma poprvé uvádí na burzu, jim totiž často přinášejí vysoký zisk. Na druhou stranu mohou být i ztrátové. Banky či jiné instituce, které IPO připravují, nicméně nabízejí tuto možnost hlavně dobrým klientům a snaží se proto omezit riziko případných ztrát při uvedení titulu na trh na minimum.

O tom, zda se s akciemi vůbec začne obchodovat na burze, rozhoduje jejich emitent, tedy konkrétní společnost. Ta může vydat nové akcie. PRIMÁRNÍ EMISE AKCIÍ, jejichž prostřednictvím zpravidla firma získává kapitál k dlouhodobému rozvoji, letí hlavně v anglosaském světě. Proto mají s IPO zkušenosti hlavně americké a britské firmy a investoři z těchto států. Postupně se ale rozšířily i do kontinentální Evropy, včetně zemí, kde společnosti financují své aktivity především bankovními úvěry. V Česku zatím zůstává emise vlastních akcií na burze až na farmaceutickou firmu Zentiva v rovině úvah.

Podle modelového příkladu vyjde podnik při pětiprocentním úročení pětiletý úvěr ve výši 200 mil. Kč o něco dráže než IPO. Nízké úrokové sazby ale momentálně primárním emisím v ČR příliš nepřejí, nemluvě o ostré konkurenci bank. Pro dobré firmy je tak zřejmě podobný úvěr levnější.

S rostoucím objemem primární emise se však náklady na její uskutečnění snižují. U miliardového objemu se odhadují na několik procent. Dlouhodobě tak mohou být srovnatelné nebo i nižší než úvěr. Předpokládaný růst úroků může navíc náklady firem na IPO vůči půjčkám dále zlevnit.

Při prodeji akcií přes burzu ztrácí dosavadní vlastník část vlivu ve firmě, v řídkých případech i majoritu. Musí také plnit řadu informačních a dalších povinností, které sice společnost zprůhlední, stojí však čas i peníze. Příprava IPO zabere delší dobu. Jen její závěrečná fáze trvá podle některých odhadů asi půl roku. Zahrnuje přípravu řady materiálů i náročná jednání s experty, kteří emisi akcií chystají, a dále s burzou, dalšími institucemi a investory. Většinou je také třeba představit firmu zahraničním investorům při tzv. road show.

VSTUP NA BURZU tak nemusí být ideálním řešením, zejména když jde o finančně stabilizovanou společnost s pevnými dodavatelsko-odběratelskými vztahy, která chce organicky růst. Aby byla primární emise akcií úspěšná, měl by mít navíc podnik významnější postavení na trhu, zajímavou výrobní náplň, několikaletou a srozumitelnou historii, jasnou vlastnickou a organizační strukturu, dobré vedení a zejména perspektivu.

Důležitá je velikost firmy a rozsah primární emise. V ČR by mělo jít - i kvůli nákladům - alespoň o miliardu korun. Při atraktivním výrobním programu a zajímavých perspektivách oboru i firmy to může být i méně. Jedna věc však zůstává stejná: primární emise akcií jsou vhodné pro rychle expandující firmy, které se chtějí samy dál rozvíjet, nebo jsou k IPO "přinuceny", například hrozbou nepřátelského převzetí.

Musí se sice vyrovnat s řadou náročných požadavků, financování prostřednictvím primární emise akcií však zároveň přináší četné výhody. Firma může získat i vysokou finanční částku, kterou jí nemusí být banka schopna nebo ochotna prostřednictvím úvěru poskytnout. IPO také lépe optimalizuje kapitálovou strukturu firmy. Zatímco úvěr zvýší její zadlužení a objem cizího kapitálu, emise akcií zvyšuje vlastní kapitál společnosti.

Emitent rovněž získá hotové finanční zdroje na neurčitou dobu, aniž musí splácet úvěr a úroky. Na druhé straně musí pečlivě zvážit, jaká bude budoucí dividendová politika firmy.

Kapitál získaný IPO není také tolik vázán na určitý cíl jako při úvěrovém financování.

Založení akciové společnosti

Akciová společnost může být založena dvěma způsoby:

• na základě veřejné nabídky akcií (tzv. sukcesivní založení), tj.oznámení veřejnosti o nabízených cenných papírech (akciích) a o podmínkách jejich nabytí - veřejný návrh smlouvy
• bez veřejné nabídky k upsání akcií (tzv. simultánní založení)

Akciovou společnost může z...

Emisní ážio

Jedná se o rozdíl (v kladných číslech) mezi nominální hodnotou cenného papíru a jeho tržní cenou. Pokud například emitent vydal cenné papíry v hodnotě 500 Kč a ty se na trhu obchodují aktuálně za 550 korun, činí emisní ážio 50 Kč.

tags: #velikost #emise #ipo #definice

Oblíbené příspěvky:

• Dopad environmentální politiky EU na banky
• Mapová služba pro ochranu přírody
• Ekolog v Karlovarském Kraji
• Poplatky za odpad Přerov
• Dolní Miletín - historie