Velké kresby v přírodě: Co to je?

Krajina je všude kolem nás, ať jsme kdekoli. Výrazem krajinomalba pak rozumíme obraz rozsáhlé oblasti pozorované ze specifického místa, přesněji to může být krajina městská, venkovská, průmyslová či pastorální, idylická nebo fantastická. Krajinomalba byla v historii výtvarného umění po malbě historických událostí a portrétech třetí nejdůležitější výtvarnou formou, samostatně uznávanou až od 17. století. Malování krajiny v přírodě, neboli plenéru je v protikladu k ateliérovému malířství. Cílem krajinomalby je znázornění krajiny v její přirozené atmosféře pod širým nebem.

Kurzem krajinomalby od A do Z vás provede Hana Danková, malířka a dlouholetá lektorka kurzů malby a kresby. A jelikož si myslím, že malování je nádherný naplňující koníček, s velkým potěšením ho šířím dál a už téměř 10 let pořádám živé kurzy kresby a malby. A jelikož časy se mění, rozhodla jsem se dělat kurzy také online, abych mohla radost z malování zprostředkovat i vám, kdo preferujete tvořit individuálně v pohodlí svého domova. Naše kurzy můžete přehrávat na PC, mobilu i tabletu. Každý kurz obsahuje několik lekcí zdarma.

Základy krajinomalby

V úvodu se naučíte malovat jednotlivé oddělené prvky krajiny - stromy, oblohu, mraky, potoky a podobně. V této části kurzu se naučíte malovat keře a stromy listnaté i jehličnaté tak, aby byly plastické a měly správný tvar. Namalovat ji tak, aby vypadala věrohodně, není složité. Důležitým prvkem v krajinomalbě je obloha. Naučíte se malovat světlo a stíny, aby byl obrázek plastický. Kompozice je základem každého obrazu i fotografie. Osvojíte si zásady kvalitní kompozice, naučíte se pracovat v plenéru i podle fotografií.

Postup práce při krajinomalbě

Teoretické objasnění postupu práce při krajinomalbě od černobílé studie přes práci v terénu až po hotový obraz. Jak postupovat při zpracování obrázku podle studie v plenéru. V tomto dílu lektorka předvede celý postup práce na obrazu. Zimní krajina má své kouzlo.

Workshopy v plenéru

Malování venku pod širým nebem a spojení s technikou akvarelu zaručuje nádherně strávený den v parku s barvami. Budeme malovat přírodu, pokusíme se přenést na speciální akvarelový papír její barvy, emoce, náladu okamžiku. Děti jsou ve své bezprostřednosti přímo předurčeni k práci s barvami, které... V prvé části workshopu si popovídáme o tom, jak naši i světoví malíři malovali zimní krajinu. Ukážeme si díla Lady, Trnky, Kavána, Bubeníčka či Panušky, ale také světových malířů, kteří prosluli malováním zimy - Moneta, Bruegela, Avercampa a dalších. Zažijte snídani v trávě po vzoru malířů konce 19. století a naučte se jejich vidění krajiny a malířským postupům pod širým nebem. Workshop je určen jak pro začínající, tak pro pokročilé malíře, kteří chtějí zažít autentickickou atmosféru plenérové malby. Workshop se ponese v poklidném a příjemném... Na tomto workshopu půjdeme malovat do pražských parků. Vezmeme si přenosné malířské stojany,... Práce v terénu je chaotická a často přináší nepříznivé podmínky. Během šesti hodin si osvojíte schopnost zvládnout tyto podmínky a zachytit rychlé momenty krajiny a pohybující se lidi kolem nás.

Čtěte také: Výhody retro odpadkových košů

4 roční období - 4 workshopy s vynikajícím malířem Tomášem Honzem, který po krátkém teoretickém úvodu před Vámi vždy namaluje obraz krajiny v tom konkrétním ročním období. Následuje... Kurz komiksu a ilustrace pro děti má za cíl hravou a kreativní formou obeznámit děti s komiksem a ilustrací, poukázat na nové trendy v obou médiích, na to co mají společné a v čem se liší. Workshop malování na porcelán je kreativní setkání zaměřené na výuku technik malby na porcelánové předměty, jako jsou talíře, hrníčky nebo misky. Náplní kurzu Malování kávou je seznámení se s malířskou technikou,... Ano, kávou se opravdu dá malovat! Workshop Street artu a graffiti nás seznámí s tématy a technikami, které používají streetartisté. Linoryt nebo Linořez je jedna z nejznámějších volných grafických technik.

Příprava na talentové zkoušky

Je vaším vysněným povoláním dráha architekta, designéra, grafika či akademického malíře? Nenechte nic náhodě a zahajte přípravu na talentové zkoušky v dostatečném předstihu. Pečlivá příprava na talentovky na SŠ i VŠ trvá obvykle 1-4 semestry a projdete si během ní jak základy kresby a malby, tak techničtější záležitosti jako je perspektiva, stínování, či kresba geometrického zátiší. Součástí přípravy je také pečlivá skladba portfolia dle Vámi vybrané školy, obhájení vlastního výtvarného názoru a úvod do abstraktní malby. Na první lekci Vám bude stačit obyčejná tužka či uhel, plastická guma, papírová páska a fixativ. Další pomůcky si můžete pořídit průběžně po konzultaci s lektorem.

Doplňkové aktivity Dějiny umění: Cyklus 15 přednášek jdoucích chronologicky dějinami umění. Talentovky nanečisto: Pojďte si s námi vyzkoušet, co vše vás může potkat u talentových zkoušek na střední a vysoké umělecké školy. Rychlokurz dějin umění: Za jeden den si projdeme vše důležité a osvěžíte si tak své znalosti. Individuální lekce: Hledáte výuku, kde se bude lektor věnovat jen Vám? Nevyhovují Vám časy či pravidelná výuka? Individuální lekce jsou ideální volbou! Letní kurzy: Trávit léto v České republice může být zábava! Vyberte si techniku a pojďte s námi malovat. Příměstské tábory: Máme otevřeno celé prázdniny 9:00-16:00. Vhodné i jako příprava na talentovky na SŠ. Pro děti a mládež od 7-17 let.

Kniha "Vidím to, ale neumím to namalovat"

Kniha Vidím to, ale neumím to namalovat vznikla na základě podnětů studentů jako doplněk ke kurzům kresby a malby. Bude vám stačit malý formát papíru, nemusíte se bát velkých ploch. Tím, že se ke kreslení používají jen tužky o různé tvrdosti, získáte perfektní povědomí o stínování a principech světla a stínu nezbytně potřebných pro různé druhy kresby a malby. Kniha vám pomocí jednoduchých příkladů poskytne důležité základy pro vaši budoucí tvorbu. Začátečníkovi postačí jedna tužka - jejím přítlakem docílíte různé intenzity stínování, papír, guma a ořezávátko. Kapitola: Přírodní náměty ukazuje již nakreslené motivy neživých (kameny a skalní útvary, voda, vodopád, led, sníh, mraky, nebe) a živých předmětů (květiny, stromy a jejich kůra, motýl, srnec, vačice, ptáci). Každému motivu je věnována 1 až 2 strany. I na těchto hotových kresbách ale krásně vypozorujete stínování, které modeluje daný objekt. Za mě oceňuji kámen, kořeny stromů, skalní útvary, stromy - aneb motivy, kterých se i zkušení kreslíři obávají pro jejich náročnost. Kromě toho zde najdete krok za krokem: slunečnici, mušle, motýla na květinách, jelen v lese. Kroky jsou očíslované velkými čísly, nechybí dostatečně velké fotografie, ze kterých lze vyčíst valéry a jasný popis práce s tužkou.

Mnozí umělci nacházejí inspiraci ve vzorech každodenního života kolem sebe, pozorováním okolí. Když se venku rozhlédneme, vidíme oblohu, vegetaci, stavby, lidi, zvířata, vodní plochy, dopravní prostředky a mnoho dalších prvků. Jejich ztvárňování do obrazů může být výborná zábava. Mnogo se můžeme naučit z kompozic od profesionálních fotografů, z toho jakým způsobem na krajinu nahlížejí. Zřejmě i my sami budeme chtít vytvořit obraz odpovídající našemu životnímu stylu a použít co nejvíce vlastních prvků. Nesmíme se přitom bát také používání metod jiných malířů a scény zakomponovat úplně originálním způsobem, tím vylepšujeme své dovednosti. Pokud plánujeme malovat komplikovanou krajinu, je dobré udělat si předem několik náčrtků a fotografií z více pohledů a pak vybrat to nejzajímavější. Nejdříve se snažíme scenerii krajiny analyzovat. Rozhodneme se, co vlastně chceme do kompozice krajiny zahrnout. Potřebujeme si promyslet, jak všechno zkombinujeme, naplánovat, jak bude vypadat finální podoba našeho obrazu. Všímneme si jak vypadá vegetace nebo architektura a pozorujeme objekty, které vidíme před sebou. Zkoumáme, jak vypadají kontury a zvlnění kopců nebo hor. Vidíme, jestli je přítomna zářící vodní plocha. Voda bývá pro malíře nejvděčnějším prvkem ke ztvárnění, protože dodává krajině další dimenzi prostoru, dokonce lépe než obloha, odrazy na hladině vytvářejí zvláštní hloubku. Obloha bývá přirozeným a základním pozadím krajin, její proměnlivý vzhled má významný vliv na celkovou scenerii. Podobně jako moře, může obloha zabírat většinu plochy obrazu, nebo jen jeho malou část. Při kresbě máme vždy možnost se rozhodnout, zda zahrneme více či méně oblohy a jestli zvolíme otevřený či uzavřenější pohled. Prozkoumáme a vybereme si detaily, které chceme do obrazu zahrnout. Všechny krajiny mají většinou tři vrstvy hloubky či rozvinutí: pozadí, střední část a popředí. Je velmi důležité, jak dokážeme prostor vytyčený těmito plochami zpracovat. Popředí bývá v dolní části obrazu či po stranách. Střední část obrazu bývá u většiny krajiinomaleb nejdůležitější částí a dodává jim osobitou identitu tím, že větší útvary vyvolávají větší pozornost. Pozadí je nejvzdálenější částí obrazu a obvykle méně strukturované, tam nejsou detaily už tolik patrné. Čím je prvek dál, tím se jeví menší, má jemnější tvar a nezřetelnější detaily. na pozadí hory nebo moře. Všechny oblasti by měly přecházet do sebe navzájem plynule, s vytvořením patřičného efektu. Je důležité si ujasnit vzájemné vztahy těchto jednotlivých oblastí a podle toho přizpůsobit naší výtvarnou techniku ke zdůraznění, přinejmenším zviditelnění změny.

Čtěte také: Definice ekologického zemědělství

V další fázi, na vytvoření hotové kresby, všechno záleží na našich malířských schopnotech a našem vlastním postupu. Je třeba důkladně prokreslit hlavní rysy celé scény v plné velikosti, tak jak máme v úmyslu. Každá krajina nabízí jiné možnosti zobrazení a proto bude vhodnější i použití určitých výtvarných materiálů a různých podkladů na něž malujeme. Kreslením vytváříme iluzi prostoru a reality. Na obraze se snažíme dosáhnout relativně nemožného trojdimenzionálního prostoru, výrazné barevné hloubky na plochém povrchu. Použitím správných metod, když se nám podaří vykouzlit živý prostorový obraz, dokážeme oklamat oko pozorovatele. Dílo nesmí být uspěchané na úkor kvality, nedovolme času, aby se stal naším pánem. Přestože mimořádný talent může práci vtiskknout neobyčejně kvalitní rukopis, uspokojivého výsledku dosáhneme rovněž svou pílí, vytrvalostí a úsilím. Ani ohromný talent se bez těchto vlastností neobejde. Každému úspěchu předchází silná dávka dřiny, vyžadující náležitou trpělivost a vůli zdokonalovat se a zároveň schopnost poučit se od ostatních.

Kreslení v přírodě s dětmi

Děti v předškolním věku jsou osobnosti, které se musí stále rozvíjet, protože potřebují nové náměty na pozdější práci, kterou budou vykonávat. V mateřské škole jsou seznamovány s různými technikami kresby a malby. Učí se kreslit postavu od tzv. hlavonožce až k figuře, která má správný počet prstů, končetin a všechny prvky jsou skutečné a reálné. Myslím si, že kresba tak trochu předchází malbě, protože každé dítě se nejprve musí naučit držet tužku, pastelku, fixu, voskovku, později rudku, uhel a křídu. Teprve potom může následovat malba temperou, akvarelem, pastelem, či dokonce olejem. Ve většině MŠ se děti učí s kresbou pracovat pouze okrajově a hlavně jen s tradičními materiály, a to u stolečků ve třídě. Málokterá učitelka je pustí kreslit společný výtvarný projev na velký papír položený na zemi, nebo dokonce aby kreslily venku, a to netradičními technikami. Je velmi obtížné sehnat literaturu na téma obtisky v přírodě, a proto jsem se rozhodla, že se pokusím některé nápady vymyslet a pomoci je učitelkám v mateřské škole uskutečnit. Svoji práci jsem rozdělila do částí podle ročních období, protože v každém z nich se pracuje s trochu jinými materiály a pomůckami. Každé období nám také nabízí mnoho nových zajímavých námětů, které se nedají v celoročním souhrnném plánu vyzdvihnout. Chcete tedy učit děti vytvářet a seznamovat se s obtisky v přírodě? Proč ne? V přírodě je mnoho předmětů, tvarů a částic, které jsou tvořeny jak z neživé, tak z živé přírody. Z přírodních materiálů by se dalo kreslit například klacíkem, či dřívkem. Pěknou stopu dělá také opálené dřevo, které si můžeme vzít u každého táboráku. Při kresbě dřevem a klacíky dáváme pozor na tvar, na jeho špičaté konce. Na louce a v parku najdeme také mnoho třeba i živých přírodních materiálů, které se k malbě dají použít. Jsou to květiny, plody, listy apod. A nejen stopy, které můžeme sami vytvořit. V přírodě najdeme spoustu již hotových stop, se kterými se dá ještě dále pracovat a hledat v nich (rozvíjet představivost dětí).

Náměty pro jednotlivá roční období

• Jaro: Obrazce v květinových záhonech, probouzející se příroda (květiny, mláďata).
• Léto: Obtisky stop do sádry, stavby z písku, kreslení do písku u vody, kreslení plody.
• Podzim: Obtisky listů.
• Zima: Obtisky postav do sněhu, nápodoba zvířecích stop, kresba se zavřenýma očima do sněhu.

Sonja Hinrichsen a kresby do sněhu

6. Sonja Hinrichsen je umělkyně zaměřující se na práci s krajinou. Krom fotografie, videoartu, klasické kresby a instalací v přírodě se posledních pět let věnuje kresbám do sněhu. Nejde jen tak o ledajaký obrazec, ale o umělecké dílo na ploše několik set metrů čtverečních. Sonja Hinrichsen vystudovala německou Akademii výtvarných umění ve Stuttgardu a sanfranciský Art Institute. Postupně se začala zabývat především zkoumáním městského a přírodního prostředí, z čehož vždy vyplynul nějaký umělecký zásah do okolí. Snow Drawings začala vytvářet na výtvarné stáži v Coloradu v místních horách. Nejprve to byly velké kruhy ve svazích, později ve stejné oblasti již trochu složitější obrazce na místní řece. Zlom přišel v roce 2012, kdy její kresby dostaly větší rozměr a v čerstvě napadeném sněhu pokryla celá pole. Čtyřhodinová práce na místní řece Yampa a jejich čtyřech přítocích vyústila v nádherné obrazce přírodních motivů, spirál, různých květů a abstraktních spletenců evokující vodní peřeje. Zajímavostí je, že podle úhlu pohledu a dopadu slunce se ornamenty jeví jako černé nebo bílé.

Pravěká obrazárna

Pod pojmem pravěká obrazárna si obvykle představíme velké a ohromující jeskynní malby, ale v Evropě existuje několik ohnisek drobných petroglyfů, tedy kreseb vyťukávaných do skály ostrým předmětem. Jde o několik desítek lokalit ve Skandinávii, Pyrenejích a v alpské oblasti, kde nejznámější obrazárnou je střed 75 km dlouhého lombardského údolí Valcamonica v severní Itálii. Počet obrázků se zde odhaduje na 300 000. Většina z nich pochází až z doby železné, nejčastěji mezi 6. a 1. stoletím př. n. Petroglyfy jsou poměrně malé - většinou mezi 20-40 cm, někdy se překrývají a v přímém slunci téměř nejsou vidět. Vkročíme-li do paleolitické jeskyně, je to jako být v Sixtinské kapli. Prostě jsme ohromeni. U alpského skalního umění je situace odlišná. Trpělivě vyhledáváme kresby, snažíme se jim porozumět a nalézt vztah k dalším petroglyfům. Teprve postupně a někdy s nemalou námahou vnikáme do pravěkého světa, jako bychom luštili obrázkovou knížku. Výsledek je však ten, že máme pocit přímého kontaktu s pravěkem a lépe si umíme představit svět Etrusků i našich Keltů. Vidíme, jak lidé tančí, válčí, loví zvěř, orají, stavějí chrám či vesnici, a to vše se odehrává v reálné alpské krajině. Některé pravěké panely na sobě nesou až 850 postav. Nejvíc ze všeho mi toto skalní umění připomíná dobové ilustrace k Iliadě a dalším antickým příběhům. Objevují se však i motivy, jaké známe ze Skandinávie, a dokonce severní Afriky.

MVDr. - výtvarník

Už jako malý kluk jsem hltal knihy o přírodě a obdivoval barevné kresby zvířat. O to více, že jsem od přírody výtvarně nešikovný. A nejvíce se mi vždy líbila ona „okna do přírody“, kresby biotopů, výseky přírody, kde na jednom obrázku bylo vícero druhů zvířat a já pak dětským prstíkem hledal, kde a jaké druhy se v kresbě skrývají. Ani ve snu by mne nenapadlo, že budu mít možnost jednou vidět místo, kde taková díla vznikají a hovořit s tím, kdo je takovým výtvarným citem od přírody nadán. Jsem veterinář, ale klasickou veterinární praxi už nedělám. Uvažoval jsem co dál, a rozhodl jsem se pustit na dráhu výtvarníka, malování byla totiž moje druhá vášeň. Už jako dítě jsem maloval pořád něco, technické věci, letadlové lodě, rakety, ale stále víc a víc mě lákala příroda, přírodní tématika, zvířata, hlavně ti ptáci. Dá se říct, že jsem schopen zobrazit téměř všechno, a dokonce nejen z přírody, dělal jsem kdysi sci-fi a auta, ale příroda vyhrála. Jsem amatér, je to tempera, kombinuji s olejem, akvarelem, petrolejovými barvami. Všechno dělám na papír. Primárně zobrazuji tuzemskou přírodu, ale protože dlouhodobě spolupracuji s pražskou zoologickou zahradou a v mnoha pavilonech jsou moje kresby, tak se nijak nebráním a rád zobrazuji i exotické živočichy. Například jsem dělal mnoho druhů papoušků, mohu se snad také pochlubit, že v Praze v pavilonu slonů jsou moje velkoformátové kresby ze života slonů, jejich využití k práci. Když vezmu antilopu, jelena, slona, to jsou obecně taková ikonická zvířata, ta znají všichni, a proto je jejich výtvarné zobrazení trochu větší výzva. Když ale vezmu nějakou myš, ta je vlastně jednodušší na zobrazení. Dost mi pomáhá moje veterinární vzdělání, dovedu si představit, kde je to na těle měkké a kde tvrdé, kde jsou svaly, kde kontury, to mi asi nejvíc pomáhá. V dnešní době je výhodou, že získáte mnoho obrazových podkladů elektronicky. To v kresbě si můžete s postojem vyhrát, zdůraznit zoologické znaky, určit si, co přesně chcete divákovi ukázat. Respektuji, že zadavatel musí mít větší odborníky na posouzení, než jsem já. Takže taky někdy předělávám, zobrazuji jinak, ale že by byly nějaké vyloženě hrubé zoologické chyby, to už se mi nestává. Většinou chci, aby mi dali zadavatelé podklady v podobě, jak si představují, jak by to mohlo být zvíře zobrazeno. Ale zcela obecně, kolikrát přijdu ke svým pracím a říkám si panebože, jak jsem to mohl namalovat. Při tvorbě je ale taky důležité svoje vlastní pracovní pohodlí a prostředí. Jo doma mám svůj koutek, to mi vyhovuje a tam se mi dobře tvoří. Nejširší moment, na kterém se střetáváme, je, že myslivci považují zvěř za svůj majetek, protože se o ni starají, krmí, musí její stavy regulovat. Ale zvěř je přece nás všech, je součástí přírody, nemá majitele. Takže myslivci přece nemohou trestat predátory za to, že jim žerou zvěř. Neříkám, že to je názor u všech myslivců, ale tady na toto občas narážím. To je můj největší problém s myslivostí.

Čtěte také: Vytvořte si kvalitní kompost

Jitka Svobodová

Jitka Svobodová vstupovala do výtvarné scény na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Je příznačné, že už tehdy se zabývala těžko zachytitelnými přírodními procesy (jako plynoucí voda, padající sníh), ke kterým se později ve svém díle ještě vrátila. Tehdejší kresby Jitky Svobodové byly rázně osvobozeny od tradičního pojetí lineární perspektivy. Byly spíše plošné a vykreslení podoby předmětů bylo redukováno do minimálního zobrazení. Byly také velmi neemocionální a neexpresivní. Zájem o zachycení všedních, až banálních předmětů krajně minimální formou zůstal Jitce Svobodové doposud. Vždy se jedná o kresby s velmi tlumenou, až monochromní barevností. Po polovině devadesátých let se autorka tematicky zaměřila na kresby větších rozměrů technikou pastelu, zachycující s kresebnou precizností kuchyňská náčiní (hrnek, talíř, lžíce, konev, ubrus). Mnohé z nich zachycují jen jakýsi výřez reality, takže předmět není na ploše zobrazen celý, ale jen jeho část. Objekty, původně zploštělé, získaly objem (ale velmi odhmotněný), trojdimenzionalitu a jistou, byť velmi jemnou barevnost. Kolem roku 2005 se Svobodová vrátila ke kdysi již zkoumané tématice: a to k pomíjivým jevům přírody. Tak se v kresbách objevuje snaha zachytit kouř nebo mraky. Autorku zajímá fyzická neuchopitelnost těchto procesů a napětí mezi iluzí tělesnosti a transparentnosti. Kresby mají i filozofický rozměr - dotýkají se ontologických otázek vzniku a zániku, pomíjivosti, dočasnosti a vnímání světa jako procesu změn.

Důležitou součástí Svobodové tvorby jsou též objekty. Objevují se od roku 1974 a provázejí autorčinu kresebnou tvorbu doposud. Jsou to nesmírně subtilní díla, tvořená z ne příliš trvanlivých fragilních materiálů. Jemnou drátěnou kostru Svobodová obaluje tenkou vrstvou tenkého papíru. Ten je kolorován jasnými barvami (modrá, zelená, červená, žlutá). Svobodová se ve svých objektech zabývá velmi nesochařskými motivy: říká, že to jsou vlastně takové kresby v prostoru. Námětově se objekty vztahují k přírodě (Strom ve větru) nebo k denní věcné realitě (Zaváté okno, Dveře). Koncem 70. let a na počátku let 80. přibývají objekty zaznamenávající efemérnější jevy a přírodní děje (série svíček s plamenem, Slunce). V poslední době pak Svobodová vytvořila čistě drátěné objekty mraků, které jsou tvořeny několika črty drátěných linií. Tak jako některé kresby i objekty jsou o nehmatatelných procesech. Jsou to křehké vize o nekonečnosti a neuchopitelnosti nehmotné entity jako je oheň, plamen svíčky, záření slunce, kouř nebo mrak.

tags: #velke #kresby #v #prirode #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné čištění
• Recyklace odpadů v Česku
• Udržitelnost lithiových baterií
• Ohřev vody sluncem
• Mokrá vs. suchá metoda výroby cementu